Prohlídka skanzenu – procházka Mlýnskou dolinou

Objekty Mlýnské doliny

Vozovna z Ostravice - Vozovna z Ostravice byla postavena v polovině 19. století jako provozní stavba sloužící lesnímu a pilařskému hospodářství Těšínské komory (správní územní celek). Nacházela se na katastru obce Staré Hamry (nyní Ostravice), v blízkosti pily, která zpracovávala dřevo z komorních lesů. Projekt vozovny vznikl s největší pravděpodobností ve stavební kanceláři Těšínské komory v Těšíně, která se specializovala na projektování sušíren, skladů zpracovaného stavebního dřeva, obytných domů pro lesní dělníky i úředníky. Stavební podoba objektu se v průběhu let moc neměnila, kámen použitý na stavbu pilířové konstrukce s mělkým základem i dřevěné výplně z fošen jsou obvyklé pro tento typ staveb. Zvláštní pozornost si zaslouží složitá konstrukce krovu, která nese střechu nad plochou zhruba 32 x 16 metrů. Na kratších stranách půdorysu se nachází dvoukřídlá vrata, umožňující průjezd objektem i s vozy. Opravy si objekt vyžádal teprve ve dvacátých letech 20. století, kdy při sušení semen vznikl požár a objekt byl poškozen. Vozovna byla pro svou rozlohu a průjezdní řešení používána zejména jako manipulační sklad k distribuci řeziva. Později jako sušírna semen, a nakonec jako hospodářské zázemí pro lesní dělníky, kteří měli v blízkosti postaveny naturální domky. V době 1. světové války se objekt krátkou dobu používal jako stáje pro koně vojenského oddílu střežícího uherskou hranici. K přenesení do muzea byl objekt vybrán pro svou skladovací funkci, která byla převažující (vozy, sáně, bryčky ) a má uzavírat areál Mlýnské doliny s technickými stavbami. V pátek 18.5.2001 byl položen základní kámen druhé největší stavby Valašského muzea. V současnosti je zde instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku". Výstava představuje svým zaměřením různé formy dopravních prostředků, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti, dopravě osob a v rámci dalších živností a řemesel.

Zvonička z Dolní Bečvy - Zvonice byla do muzea přenesena před rokem 1925. Původně stála tato malá roubená stavba mezi objekty Bilova měšťanského domu a Rožnovské radnice v areálu Dřevěného městečka. V roce 2008 byla začleněna do hamerní části Mlýnské doliny. Právě zvuk zvonů dle tradice oznamoval počátek a konec práce dělníků na Hamrech.

Kovárna z Horní Lidče - Stavba je vědeckou kopií objektu, který dosud stojí u vedlejší komunikace v obci Horní Lideč u čp. 37. Typově a také v některých konstrukčních prvcích odpovídá kovárna staršímu období před architektonickými proměnami kovářských dílen po druhé polovině 18. století. Vyzděná je z nepravidelně opracovaných lomových kamenů různých velikostí. K ochraně před nepříznivým počasím sloužil přístřešek u vstupu do kovárny, pod kterým se podkovávaly koně a tažný dobytek. Expozice kovárny dokumentuje práci venkovského profesionálního kováře ve druhé polovině 19. století, který vyráběl zemědělské a pracovní nářadí (motyky, rýče, radlice k pluhům), podkovával koně a tažný dobytek a prováděl nejrůznější opravy.

Lisovna oleje z Brumova - Olej se používal ke svícení a přidával se do kolomazi nebo barev. Během půstu se používal jako omastek. Ze tří kilogramů lněného semene se získalo asi 3/4 litru oleje. Moučka, rozdrcená ve stupě, se v trokách navlhčila, určité množství se dalo na plotnu sporáku, kde se zatopilo jen mírným ohněm. Stálým mícháním se pražila. Potom se nasypala do pernice s dvojitým dnem, podle množství se přidaly dřevěné okované zátky. Pernica se vložila mezi dva trámy, které se pomocí velkého kola přibližovaly k sobě a zatlačovaly zátky dovnitř. Olej pak vytékal do připraveného korýtka. Lisoval se hlavně ze lněného a konopného semene, z jader bukvic a švestek. Kvůli značné námaze muselo při lisování pracovat společně několik lidí. Olejna instalovaná v Mlýnské dolině se dochovala v Brumově do roku 1968. Pochází ze 17. století.

Valcha z Velkých Karlovic - Nad valchou vidíme rekonstruovaný vodní mlýn, který byl postaven asi v polovině 18. století. Výstavbou mlýna se usnadňovalo zpracování obilí, proto také každé panství podporovalo výstavbu mlýnů v rámci své kolonizační politiky. Síla hnacího vodního kola se přenáší na palečné kolo, jež otáčí pastorkem, upevněném na vertikální hřídeli, na jejíž horní stopce je zakován horní mlýnský kámen, pohybující se po pevném dolním kamenu. Mezi ně je vsypáváno semílané zrno, které končí v moučnici. Dalším produktem mletí je šrot. Pohyb mouky je způsoben otřásáním, jež zajišťuje pákový a pérový systém, zvaný "hasačert". V prostoru mlýnice stojí za pozornost vrš k chytání ryb, různé druhy pastí a fukar na čištění obilí. Mlynářská rodina žila v tradičně zařízené jizbě a komoře. Obě místnosti jsou zpřístupněné veřejnosti. K tradičnímu inventáři mlynářských jizeb patřila kamna s obyčejnou a chlebovou pecí, truhla na šaty, rohová lavice se stolem a židlemi, závěsná rohová skříň, zvaná "kútnica", svaté obrázky zavěšené na stěně, postel pro mlynáře. V naší komoře je postel pro mlynářovu manželku a kolébka pro dítě.

Pila z Velkých Karlovic - Pila se dvěma vodními koly má kvůli slabému vodnímu pohonu pouze jeden pilní list, proto se jí říká "valašská jednoška". Vertikální pohyb pilního listu v rámu je způsoben silou spodního hnacího kola. Řezaná kláda, upevněná do "voziny", je pákovým systémem posouvána proti pile. Při dokončení řezání se samočinně zastaví. Pilař odstraní desku, převede vodu na vrchní kolo, vozina najede zpět a po posunutí řezaného dřeva může znovu začít řezání. Zařízení pily potřebovalo častou údržbu, proto její součástí byla i malá dílna. Sloužila na úpravu pil, broušení a nýtování listů a výrobu náhradních dřevěných dílů pro pilu a mlýn.

Hamr z Ostravice - Hamr postavený v Mlýnské dolině je rekonstrukcí hamru z Ostravice z první poloviny 19. století. Vybavení hamru (hamerní kladiva, dmychadlo i brus) pochází z hamru v Nemílkově, okres Klatovy. V ostravickém hamru se totiž nedochovalo. Hlavními součástmi našeho tzv. chvostového hamru, postaveného na zapuštěném roštu, jsou tři vodní kola, skříňové dmychadlo, vhánící vzduch do dvou výhní, a vlastní hamerní stroj, složený z žulového okutého tělesa a dvou železných hamerních kladiv, zdvihaných úhozy ozubené hřídele, poháněné vodním kolem. Hamerní kladiva dopadají na kovadlinu, která je zapuštěná do velkého špalku, pod kterým je vrstva březového proutí, zabezpečující pérování. Kovář vkládá rozžhavené železo pod kladivo na kovadlinu. Brusič seděl na lavici a celou svou vahou tlačil na broušenou věc. Drobnější úpravy dělá kovář na kovadlině vedle výhně, příp. na špalku s nůžkami na stříhání železa. Ostravický hamr sloužil k výrobě pluhů, os ke kolům a dalšího nářadí. Pro udržování ohně se používalo dřevěné uhlí, které se zhotovovalo v milířích z bukového dřeva. Vydává dostatečný žár a neobsahuje síru, která vadí při svařování v ohni. Vedle hamru je "šalanda", místnost, kde kovář odpočíval. V hamerní kovárně najdeme ještě dnes kovářského mistra.

Obytný dům z Trojanovic - Dům je rekonstrukcí originálního objektu, který ještě v 80. letech minulého století stával v obci Trojanovice. Jeho vnější podoba a konstrukční řešení plně odpovídá hamernickým domům z Ostravice a Čeladné. Vybavení obytné a hospodářské části i uspořádání okolí domu dokumentuje situaci po polovině 19. století. Reprezentuje nevelké hospodářství sociálně slabé rodiny, jejíž obživu zajišťovala mimo hospodaření na půdě a chovu dobytka také práce v lese, pálení dřevěného uhlí na tzv. uhliskách v milířích a v zimním období podomácké tkalcovství. Nejstarší syn majitele byl vyučený krejčí, proto je zde doplňkově prezentováno také krejčovské řemeslo.