Prohlídka skanzenu – procházka nejstarším areálem v přírodě

Objekty Dřevěného městečka

Hlavní vstup do areálu - nově vybudovaný vstupní objekt v podobě stodoly. U vstupu je služba, která podává základní informace.

Kostel sv. Anny z Větřkovic - Kostelík je volnou kopií vyhořelého kostelíka z Větřkovic. Byl postaven v období druhé světové války mezi lety 1939 - 1941 a vysvěcen až v roce 1945. Jeho stroze vybavený interiér doznal změn až na počátku třetího tisíciletí. V roce 2005 byla otevřena nová expozice, která představuje podobu kostela na malém řemeslnickém městě.

Billův měšťanský dům - Měšťanský dům z rožnovského náměstí, pocházející z roku 1750. V muzeu byl postaven v roce 1925. Zadní část stavení byla později rekonstruována.

Rožnovská radnice - Poschoďová roubená stavba z roku 1770, přenesená do lázeňského parku “Hájnice”, z rožnovského náměstí. Instalována jako první objekt Valašského muzea v přírodě.

Hostinec U Vašků - Měšťanský poschoďový roubený dům s velkou hostinskou místností, v níž najdeme krytou nálevnu a vyvýšený “fojtovský stůl”.

Kuželna - K oblíbeným zábavám našich předků patřilo vedle nedělních výletů či plesů, také sportovní a společenské vyžití v hostinských zařízeních s přilehlými kuželnami.

Hospoda Na posledním groši - Bývalá Žingorova chalupa, stojící do roku 1969 na rožnovském náměstí. V muzeu byla uvedena do provozu v roce 1974 jako restaurační zařízení. Její výstavbu si vynutila zvyšující se návštěvnost Valašského muzea v přírodě.

Fojtství z Velkých Karlovic - Rekonstrukce obytného stavení z Velkých Karlovic-Bzové z roku 1793. V muzeu instalována v roce 1932 původně jako zemědělské muzeum.

Vlčkova palírna z Lačnova - Pálenice byla součástí selské usedlosti č. 32 rodiny Vlčkovy v Lačnově. Byla jediná v širokém dalekém okolí a těšila se dobré pověsti.

Mostek přes potůček se sochou sv. Jana Nepomuckého - Přes potůček napájený řekou Bečvou prostřednictvím mlýnského náhonu je položen mostek, jehož kamenné zábradlí původně stávalo na rožnovském náměstí jako doplněk k sochám svatých. Nad mostem bdí socha sv. Jana Nepomuckého, která do poloviny 20. století stávala spolu s dalšími u mostu přes Bečvu ve Valašském Meziříčí. K radosti dětí bývá pod mostkem v potůčku postaven malý dřevěný mlýnek.

Sýpka z Prostřední Suché - Dvoupodlažní stavba pochází z 18. století z oblasti Těšínska. Byla určena ke skladovacím potřebám vrchnosti. Za pozornost stojí reprezentační archivoltový portál. V současnosti je zde umístěna expozice o podobách řeznického řemesla v první polovině 20. století v městském i venkovském prostředí.

Soukenické stodůlky ze Štramberka - Malé stodůlky soukeníků ze Štramberka. Malé stodůlky soukeníků ze Štramberka. Posměšně se jim říkalo „kozí“. Byly situovány ve dvou řadách pod hradbami, po I. světové válce jich tam stálo celkem 14. Každá z nich sloužila dokonce několika usedlostem. Stodoly mají pouze malé „dvérce“. Celoroční úroda se do nich totiž nosila v plachtě nebo v nůši na zádech. Vnitřní prostor se dělí na „humno“ a „súsek“ neboli přístodolek, kde se při mlácení obilí ukládaly vymlácené snopy. Na humně se mlátilo a přes zimu se zde skladovalo různé zemědělské nářadí.

Sýpka z Heřmanic - Čtyřpodlažní stavení z Heřmanic u Ostravy patří k největším roubeným stavbám v celých Karpatech. Do panských sýpek se odvádělo poddanské obilí a obilí z velkostatků. Za pozornost stojí mohutná roubená konstrukce budovy, tvořená objemnými podélně půlenými trámy. Tento starobylý princip byl užíván na slezské straně Beskyd a jejich podhůří, ve starších dobách například i na Rožnovsku, například v případě Vaškovy hospody z rožnovského náměstí.

Janíkova stodola - Janíkova stodola byla postavena v roce 1990 jako divadelní a kongresový sál pro 260 diváků. Je v provozu po celý rok. Využívá se pro vystoupení folklórních souborů a divadel. Během celé sezony se v Janíkově stodole každý týden v úterý v uvedených časech (10.00 - 12.00 a 12.00 - 15.00) promítají dokumentární filmy s národopisnou tématikou.

Soubor klátových úlů - Unikátní špalkové včelí úly (kláty) stojí u radnice, dalších pět úlů najdeme u potůčku za fojtstvím. Některé z nich mají česna zdobená lidskými hlavami, jejichž ústy vyletovaly včely. Ostatní mají pouze malovaná česna. Zeleně vybarvený úl poblíž radnice pochází od řezbáře Randýska z Hrubé Lhoty a byl vyroben na zakázku pro střítežského včelaře Jadrníčka. Přístup k plástvím medu byl zabezpečen dvířky zezadu.

Zvonička z Horní Lidče - Roku 1772 jej nechal postavit rožnovský měšťan Jan Porubský. Zhotovitelem kříže byl kamenický mistr bavorského původu Šebestián Hartl, autor dalších hodnotných kamenických výtvorů na Valašsku. Původně kříž stával v blízkosti dnešního centra Rožnova na pravém břehu řeky Bečvy při cestě ze Zubří v místě zvaném na Kútoch. Do Valašského muzea v přírodě byl přemístěn v 60. letech 20. století. Zvoničky se stavěly v dědinách především k účelu svolávání obyvatel, oznamoval se tak požár nebo se zvonil umíráček. V mnohých valašských obcí se s těmito charakteristickými stavbami můžeme setkat v původním stavu i dnes, někdy jsou budovány také jejich novodobé napodobeniny, různě zdařile zpracované.

Kříž Porubského - Roku 1772 jej nechal postavit rožnovský měšťan Jan Porubský. Zhotovitelem kříže byl kamenický mistr bavorského původu Šebestián Hartl, autor dalších hodnotných kamenických výtvorů na Valašsku. Původně kříž stával v blízkosti dnešního centra Rožnova na pravém břehu řeky Bečvy při cestě ze Zubří v místě zvaném na Kútoch. Do Valašského muzea v přírodě byl přemístěn v 60. letech 20. století.

Komorní amfiteátr - Aby se slavnosti nemusely konat na nádvoří Dřevěného městečka, byl v šedesátých letech, přímo v areálu Dřevěného městečka, postaven komorní amfiteátr pro 500 návštěvníků. Dnes se v něm odehrává velká část programů Valašského muzea v přírodě.

Furgon - Přes cestu za kostelem se nachází vědecká rekonstrukce přístřešku na pohřební vůz. Tento přístřešek stával poblíž rožnovského náměstí. V jeho prostorách stojí skutečně pohřební vůz zvaný také furgon, pořízený v Kojetíně u Nového Jičína.

Východ z areálu - Budovu projektoval architekt Zdeněk Hynek. Najdeme zde reliéfní sloup "Píseň rodného kraje" zhotovený v roce 1968 lidovým řezbářem, mistrem lidové umělecké výroby Michalem Žitníkem ze Soláně. Zobrazuje výjevy ze života valašského lidu. Sloup je vyřezán z dutého bílého topolu a práce na něm trvala 900 hodin.