II. okruh: Středověká mučírna

Hrdelní právo
Až do doby Marie Terezie bylo středověké mučení nazýváno „právem“. O tom, že šlo často o právo pochybné, svědčí například klec na čarodějnice, která je zavěšená nad schodištěm, vedoucím do horní části sklepení Vartemberského paláce.

Domnělá čarodějnice (jinými slovy žena, která neodpovídala středověkým konvencím) do ní byla uzavřena a spuštěna na pět minut pod vodu. Jestliže ji vytáhli mrtvou, byla zbavena obvinění a se vší křesťankou ctí pohřbena.

Pokud ale náhodou měla dobré plíce a „zkoušku“ přežila, bylo to považováno za důkaz čarodějnictví a pletek s ďáblem. Nebožačku čekalo upálení zaživa.

Středověká mučírna
Sklepení na Kosti, ve kterém je dnes umístěna mučírna, dříve sloužilo jako skladiště kvalitního vína. To je jediná potěšující informace, kterou se při jeho prohlídce dozvíte.

Místní mučírna je vybavena archeologickými nálezy z hradu Veliš u Jičína, dobovými grafikami, zachycujícími proces inkvizice, a jedinou fungující gilotinou v Česku. Dávejte na sebe pozor! Usměvaví průvodci umějí být zákeřní a nic jim neudělá větší radost, než budou-li moci vyzkoušet španělskou botu nebo pranýř právě na vás ;) 

Hospoda na hradě
Hradním pánům by mohli dnešní ekonomové vypočítavost jen závidět! Jako každá pevnost neobešla se ani Kost bez hradní posádky, která za svou práci dostávala odměnu. Aby se zlaťáky z hradu nerozkutálely, založili tu majitelé hospodu, kde většina poddaných svou výplatu projedla a propila.

Hospoda fungovala v budově někdejší černé kuchyně ještě v 17. století. Dnes jsou zde vystaveny nejrůznější historické předměty (zbraně, obrazy, šerpy apod.) ze soukromých sbírek rodiny Kinských a muzeí v Praze a Mladé Boleslavi.

Rozporuplné pocity vyvolává pohled na velký obraz, zachycující takzvaný plachtový lov. Zvířata byla nahnána do jakési ohrady z plachty, kde je ze hřbetů bujných koní střílelo panstvo. Aby na to rozmarné paničky viděly z pohodlných sedadel, bylo jim doprostřed kruhu postaveno vyvýšené pódium.

Citlivější dámy se možná budou pohoršovat, ale když to vezmete kolem a kolem, nejsou dodnes probíhající španělské koridy o nic mírumilovnější.

Ve věži…
Druhá prohlídková trasa vás zavede do spodního patra Bílé věže. Na celé místnosti je nejzajímavější průchod, který vypadá jako chodba. Ve skutečnosti procházíte jen otvorem ve skoro tři metry široké zdi.

Na přelomu 16. a 17. století byla místnost v přízemí věže používána jako skladiště, nějaký čas zde byla sýpka. V současnosti je stejně jako někdejší hospoda opatřena vitrínami s historickými zbraněmi a oblečením.

Zajímavý je dětský obleček z 18. století. Pro Karla Schwarzenberka staršího – tehdy ještě malého chlapce – byl přešitý z oděvu pro dospělé. Šlechtic jej měl na sobě na maškarním bále.