V obci jsou dvě prodejny potravin a drobného zboží, restaurace a dvě pohostinství, pila, tesařství, firma zajišťující práce elektro a vodoinstalační a zemní, kamenictví, drobná řemesla a sběr kovového odpadu.
Od roku 1947 je v obci elektrická síť a od roku 1966 vodovodní. Od prosince roku 1997 je v provozu čistička odpadních splaškových vod s oddílnou kanalizací a je na ni napojena celá obec. Plyn byl zaveden v roce 2002. Telefon je zaveden v celé obci.
Obec je od roku 1991 aktivně zapojena v Programu obnovy venkova a od roku 2000 má schválený územní plán.
Žilina je velice hezká a výstavná, udržovaná, má mnoho zeleně. Pro svůj vzhled, krajinné umístění, klid, čisté ovzduší a okolní lesy a dobré spojení na všechny strany - i na Prahu, je vyhledávána pro stavbu rodinných domků, s čímž počítá i územní plán obce. Pracuje se na úpravě veřejných prostranství pro odpočinek a sport.
Usiluje se o vybudování obecních komunikací, tj.chodníků a vozovek, s pevným bezprašným povrchem.
Obec je položena v mělké kotlině, lemované od jižní strany až po severozápad lesním masívem zde začínajících křivoklátských lesů. Další lesní útvar menší rozlohy (Smejcenina) je na severní straně katastru obce. Dno kotliny je v prostoru původní návsi na úrovni 393 m n. m. Je vzdálena západně 30 km od Prahy, 10 km od Kladna a 7 km od prezidentského zámku a hrobu prezidenta T.G.Masaryka a jeho rodiny v Lánech. Obcí prochází hranice Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.
Obec vznikla asi v polovině 12. století. První písemná zmínka o ní je z roku 1352, kdy je v seznamu papežských desátků. Název obce je staroslovanského původu a znamenal místo bohaté na vodní prameny a mokřiska. V průběhu doby procházel změnami - Zylina, Zilina, Silina, Zilinia, kolem roku 1660 již Žilina, poté Schillin, Žlín, Žihlina, ale od roku 1845 je již nezměněný – (Žillina) Žilina. Obec byla královským majetkem, ale roku 1552 ji daroval král Ferdinand I. Janu Bořitovi z Martinic a na Smečně. Až do vzniku ČSR roku 1918 byla součástí Smečenského panství. Od té doby do roku 1949 patřila do okresu Slaný, potom do okresu Nové Strašecí a od roku 1960 do okresu Kladno, kam má nejblíže i nejlepší spojení. V letech 1980 - 1990 byla k Žilině připojena sousední obec Lhota. Dnes má obec 286 domů, 806 obyvatel a dále se rozrůstá.
Je to především žilinský kostel, který je kulturní památkou České republiky, rejstříkové číslo 674. Od svého postavení patří od nepaměti pod správu družecké fary jako kostel filiální. První písemné zmínky o žilinském kostele jsou z roku 1352. Původní dřevěný kostel, spolu se hřbitovem, stál s největší pravděpodobností v místech dnešních č.p. 10, 69, 70, 71, 129 a 167. Zanikl pravděpodobně roku 1634 při tažení Švédů na Prahu, kdy byla vypálena i celá obec.
Nový zděný kostel byl postaven roku 1770 a roku 1771 vysvěcen. V roce 1907 byl opravován, též byl přelit prasklý zvon vážící 336 kg, který byl následně 8. 5. 1917 zabrán pro válečné účely. Původní varhany, postavené neznámo kdy, sloužily až do listopadu 1896, v témže měsíci byly postaveny nové. Z těchto varhan byly též v roce 1917 zabrány cínové píšťaly o váze 22,5 kg pro válečné účely. Poté byl kostel postupně devastován. V roce 1928 byl strop na několika místech promáčený, bez oken, propadlá podlaha a jiné škody. Kostel dále chátral a roku 1931 bylo rozhodnuto, že se odvezou varhany, oltáře a jiné zařízení a kostel se nechá pozvolně rozpadnout. V prosinci 1931 byly některé věci odvezeny. Od roku 1932 se stal patronem kostela stát, byly provedeny nutné opravy. V roce 1933 až 1934 byly kostel a varhany s velkými náklady opraveny. Roku 1934 byl kostel znovu vysvěcen.
Poslední právoplatný církevní sňatek se v kostele konal 26. 12. 1949, od 1. 1. 1950 platily pouze sňatky civilní. Poslední mše byla asi roku 1952, poté byl kostel uzavřen. V roce 1954 byl závěs zvonu porouchán a nešlo již zvonit. V roce 1957 byla opravena střecha, dány okapní žlaby a svody. Kostel od té doby pustl, byl postupně devastován. Asi roku 1966 byly rozbity varhany, demolován oltář. V roce 1968 byly odvezeny varhany, lavice, zbylý malý zvon a ostatní zařízení. Zbyla jen nosná kostra oltáře. Asi v roce 1970 byl do kostela složen starý dřevěný renesanční strop ze středověké pražské hospody "U Glaubiců", který byl po velkém jednání v roce 1993 odvezen, zrestaurován a osazen v pobočce Komerční banky na rohu Karmelitské ulice na Malostranském náměstí v Praze. V roce 1981 údajně jednal MNV s děkanátem na Kladně a památkovým úřadem o opravě kostela. Tyto organizace nemínily v dohledné době kostel opravovat. Okenní otvory kostela byly zatlučeny prkny, rozbitými vraty lezly dovnitř děti a zdi různě "vyzdobily". Strop byl místy promáčen a měl dvě díry, každou asi 1,5 m2 velkou.
V roce 1992 byly opraveny krovy, položena nová tašková krytina, dána nová okna a nové boční dveře do kostela a na zvonici, byl opraven strop a kostel z velké části vybílen. V roce 1994 provedena oprava vnitřních omítek menšího rozsahu, vybílen zbytek kostela, poměrně vyrovnána podlaha, propadlá po uloženém dřevu. 15. 6. 1994 byl na kostele vztyčen pozlacený kříž, u jehož paty je v kouli vloženo pouzdro s popisem historie obce i současnosti, mince platné v této době, ukázka několika Žilinských listů a jiné dokumenty o obci. Z Velké Dobré byl přivezen zvon přibližné velikosti zvonu odvezeného roku 1968, zavěšen a 28. 10. 1994 se opět po desetiletích ze žilinského kostela zvonilo. V témže roce byla zavedena elektrika a zhotoveno vnitřní osvětlení. 12. listopadu 1994 kostel po desetiletích znovu sloužil lidem. Byl otevřen pěveckým koncertem chrámového sboru Schola cantorum Sanctae Caeciliae z rozdělovského kostela Sv.Václava. Kostel má krásnou akustiku. Od té doby je pořádáno 4-6 koncertů ročně. Z jejich výtěžku, obecních výstav a sbírky byla provedena v roce 1999, firmou “Manoušek – Zbraslav” generální oprava zvonu, jeho závěsu a pořízen elektrický pohon zvonu se spínacími hodinami. Byl zavěšen a zapojen 29.12.1999, jako poslední zvon, který firma v tomto roce uvedla do chodu. Prvně se rozezněl na přelomu roků 1999 a 2000. Od 1.ledna 2000 byl obnoven starý zvyk - pravidelné zvonění poledne a od 14.ledna 2000 v 18 hodin “klekání”, vždy 5 minut. Od 11.12.1999 je kostel osvětlen třemi reflektory, zapojenými na veřejné osvětlení. Další snahou je získat peníze na postupnou opravu kostela a druhý, větší, zvon.
8. května 1995 byl kostel znovu vysvěcen opatem Strahovského kláštera premonstrátů Michaelem Pojezdným, za účasti správce kostela unhošťského vikáře P.Jaroslava Ptáčka O.Cr. a dalších knězů. Mše se konají 1-2 za rok, zejména t.zv.Mariánská.
V roce 1996 okolo celého kostela proveden výkop na šíři asi 40 cm a hloubku na základovou spáru, položena drenážní trubka. Na celou výši výkopu zasypáno štěrkem, jako opatření na snížení vlhkosti kostela. Drenáž na obou koncích kostela svedena do kanálů pod svahem. V témže roce zabudováno nové okno na kůru, nad hlavním vchodem. Za záchranu této kulturní památky a její využití pro kulturní účely obdržela obec v září 1998 od okresního úřadu Kladno Pamětní list. Z dobrovolného vstupného na koncerty a podpory obce jsou prováděny drobné opravy a vylepšení kostela. V roce 2003 byla z grantu Středočeského kraje opravena podstatná část fasády vstupní strany a zhotovena vstupní vrata.