Žeranovice se skládají z nejstarší části Bařiny, dále Dědiny, Prosochova, Příhonu, Humen, Na Rybníku, Ke mlýnu a V Hliníku. K vesnici patří také nedaleká osada Bednárna. Obecní polní trati, z nichž některé už zanikly, se jmenují U kaple, V kopcích, Od povětrňáku, Klinky, Za uličku, Nad Bařinú, Padělky, Zadnice, Nad Hřebačkou, Příčky, Dolní Prosochov, Losky, Od Rovně, Mezříčsko, Na Prostředních, Dluhoška. Lipina, na Ulehlách.
Podle některých historických pramenů je první zmínka o Žeranovicích, původně Žiravicích z roku 1130 a 1131, kdy měly náležet ke spytihněvskému probožství. Původní osídlení této lokality existovalo už v mladší době kamenné (v neolitu).
První záznam o držiteli vesnice, šlechtici Matoušovi ze Žeranovic, pochází z roku 1297. Historické prameny dále v dějinných proměnách zaznamenávají kolem třiceti majitelů, například Racka ze Žeranovic, markrabě Karla, pozdějšího císaře Karla IV, slavný rod ze Šternberků, Václava z Vilového, rod ze Sezemic, rod ze Strachnova a rod z Háje. Po bitvě na Bílé hoře byly Žeranovice zkonfiskovány tehdejšímu majiteli, evangelíku Kryštofu Ulštorfarovi z Němčího a prodány Zdeňku Lvovi z Rožmitálu a Blatné za 6000 zlatých. Po něm se na panství vystřídali další majitelé, z nichž významným způsobem do dějin obce promluvil v polovině 18. století rytíř Josef Schaffenburk a poté její dlouholetý a poslední držitel v období 1779 - 1924, rod Seilernů.
Páteří Žeranovic jsou staré rody, které zde žijí po staletí a jejichž jména nalezneme ve starých záznamech. Některá z nich, jako Janovský, Hotař, Pavlíček, Juruška, Kopřiva a Daňačík už vymizela, jiná měla pevnější kořínky: Doležel, Smýkal, Andrýsek, Gába, Odstrčil, Páleníček, Halaška, Halašta, Kučera, Gořalík, Řihák, Šimčík, Potůček, Klimek, Drahotuský, Konečný, Janoch, Dokoupil, Němec, Janečka, Hradil, Žůrek a další.
Od pradávna zde žili lidé pracovití, houževnatí a zbožní, kteří k ochraně své a svých pánů zbudovali středověkou opevněnou tvrz, nacházející se mezi Žeranovicemi a Rackovou v trati Hrádek. Archeologické nálezy z této lokality lze datovat do 13. až 15. století. Podle pověsti měl být Hrádek propojen s hradem Lukov podzemní chodbou.
Osídlení
Žeranovice měly na počátku 17. století 32 usedlostí, v roce 1834 už zde stálo 86 domů s 435 obyvateli, v roce 1900 měla vesnice 117 domů a 653 obyvatel, v roce 1921 127 domů a 631 obyvatel.
Výrazná změna nastala po druhé světové válce, kdy bylo zaevidováno 150 budov a kolem 1000 obyvatel. Na začátku roku 2000 měly podle obecní evidence Žeranovice 264 domů a 720 obyvatel.
- Kostel svatého Vavřince
- Kříž v polích
- Socha svatého Josefa
- Socha svatého Vendelína
- Zámek Žeranovice
- Památník rodiny Potůčků, větrných mlynářů, na návrší u samoty Větřák
