Z ostatních stran je nížina nesoucí základy obce obklopena podhůřím Jeseníků, což za jasného počasí na severu dokazuje viditelnost hory Praděd a na jihu viditelnost obou věží raně barokního chrámu Navštívení Panny Marie, který se nachází na nejznámějším poutním místě tohoto kraje - na Svatém Kopečku. Samotné centrum obce leží asi 3 km jihovýchodně od Uničova na mírném kopci ve výšce 230 m n. m. Její katastrální území se nachází na levém břehu řeky Oskavy mezi Uničovem a Dětřichovem. V obci dnes žije něco málo přes 200 obyvatel.
S prvními stopami osídlení želechovického katastru se tak setkáváme již před více než sedmi tisíci lety. Na počátku mladší doby kamenné, tzv. neolitu, severně od dnešní obce při silnici do Brníčka a v jižní části jejího intravilánu existovaly osady našich prvních zemědělců - lidu kultury s lineární keramikou. Kultura získala název podle typického výzdobného motivu na svých keramických nádobách - ryté linie. Lidé v této době začali poprvé na našem území pěstovat obilí, chovat dobytek, vyrábět keramické nádoby či broušené kamenné nástroje. Začali stavět i stálá sídliště s nadzemními domy kulové konstrukce a s objekty hospodářského charakteru - sklípky, obilnicemi a hliníky. Právě několik těchto objektů bylo nalezeno i na zmiňovaných lokalitách v Želechovicích.
Želechovice u Uničova řadí odborníci mezi nejvýznamnější archeologické lokality na Moravě. Dopomohly jim k tomu výzkumy, které zde prováděli pracovníci uničovského muzea a brněnského archeologického ústavu ve 30. a 50. letech 20. století. Objevili zde totiž centrum železářské výroby datované do období Velké Moravy, které bylo první památkou svého druhu u nás.
První písemná zmínka pochází z latinské listiny ze 3. února 1078. V této latinsky psané zakládací listině dnes největšího premonstrátského kláštera na evropském kontinentě - starého Hradiska v Olomouci, které založil Ota zvaný Sličný, bratr krále Vratislava a syn knížete Břetislava se svou manželkou Eufénií Uherskou, se jméno vesnice vyskytuje v českých dějinách poprvé. I když se originál toho dokumentu nedochoval, známe její obsah přesně, neboť její text byl v průběhu staletí obnovován a přepisován, a tak vznikly její mladší konfirmace a opisy, jež jsou uloženy v depozitářích Moravského zemského archivu v Brně.
Podle kronikáře získala obec své jméno Želechovice díky tomu, že se zde nacházelo pohřebiště, kde předkové slavili své tryzny želíce svých zemřelých. I když bylo takovéto pohřebiště opravdu pracovníky uničovského muzea nalezeno, zdá se, že název obce je rodový a že byl odvozen od nějakého Želecha nebo Želocha, stařešiny rodu, který se svým kmenem sídlil ve zdejším kraji. Není ale také vyloučeno, že název obce je odvozen od činnosti, která zde probíhala již za Velké Moravy - od tavení železné rudy.
Starobylost vesnice připomíná její staroslovanský půdorys, tzv. okrouhlice, se dvěma východy, které se daly lehce zatarasit. První usedlíci ji založili na vyvýšené ostrožině, aby tak jejich obydlí byla chráněna od tehdy častých záplav. Z jedné strany se rozprostírala úrodná pole, z druhé strany chránily usedlosti bažinaté nížiny.
- Venkovská usedlost čp. 8
