Žabonosy

Žabonosy se v historických písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1352 v soupisech papežského desátku. Další zmínka je z roku 1357 v zápise Libri confirmationum o podání faráře k místnímu kostelu sv. Václava.

V tomto zápise se také píše o patronech místního kostela Bohunkovi a Petrovi ze Žabonos, kteří jsou prvními doloženými vlastníky obce. S ohledem na charakter zápisů v soupisech papežského desátku, je korektní mít za první skutečnou zmínku o obci rok 1357 a nikoliv 1352 a to proto, že zápisy nebyly vročeny a jsou posuzovány pouze rámcově v určitých časových rozpětích ? například zápisy, kde se píše i o Žabonosech jsou vymezeny lety 1352 ? 1367. A to nijak neznamená, že zápis o papežských desátcích z děkanátu kouřimského byl učiněn právě roce 1352. V roce 1380 byli majiteli páni z Jenštejna. V roce 1409 byly Žabonosy příslušenstvím tvrze v Hradeníně, kterou držel Mikuláš Písek bohatý kutnohorský měšťan. V uvedeném roce změnil Hradenín majitele a tím se stal Reinhard z Mühlhausenu. V průběhu 15. století je zpráv o obci málo. Teprve v roce 1490 je jako vlastník vsi doložen Mikeš ze Zásmuk. Žabonosy se později dostaly do držení obcí města Kouřimi. Ke Kouřimi patřila ves až do roku 1547, kdy byla spolu s jinými statky konfiskována ve prospěch české královské komory. A to za účast města v protihabsburském povstání. Král Ferdinand I. v roce 1552 postoupil Žabonosy Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova. Ale již jeho syn Václav prodal v roce 1564 Žabonosy s dalšími třemi vesnicemi Bohumilu Horňateckému z Dobročovic. Ten ze získaných vsí zřídil samostatný statek s centrem v Žabonosích, kde při nově vybudovaném hospodářském dvoře postavil i tvrz. Tvrz se poprvé připomíná v roce 1584 v dlužním úpisu vystaveném uvedeným Bohumilem. Horňateckým z Dobročovic patřily Žabonosy až do roku 1635, kdy je po smrti Jana Všebora Horňateckého koupil v dražbě Kašpar Winkelhofer z Englasu. Po několika letech změnil statek znovu majitele, když v roce 1652 koupila dvůr, tvrz a ves Žabonosy Kateřina Bertholdová z Uherčic a připojila je k svému panství Radim. Při radimském panství zůstaly Žabonosy až do konce patrimoniální správy v roce 1850. Mezi tím ještě statek změnil majitele, když v roce 1750 koupila zadlužené panství Augusta hraběnka Kinská. Po třiceti pěti letech koupil panství od Josefa hraběte Kinského Alois Josef kníže z Liechtensteina.. Liechtensteinové byli držiteli velkostatku až do první pozemkové reformy z roku 1923. Dějiny obce Žabonosy jsou starší než je první zmínka o nich v písemných pramenech. Svědkem starších dějin je dosud stojící kostel sv. Václava na návrší nad obcí. Na základě stavebně-historického průzkumu jde o stavbu původně románskou. Její vznik je datován na závěr 10. století. Na místě původního kostela byl na konci 12., či v první čtvrtině 13. století postaven románský kostel s věží a emporou. Základy tohoto kostela jsou obsaženy v dnešní stavbě a byly odkryty archeologickým výzkumem, provedeným v roce 1937. V první polovině 14. století byl kostel prodloužen na východní straně a na konci tohoto století byla snad za účasti stavební hutí Petra Parléře při severní stěně přistavěna kaple. Fasáda kostela byla v roce 1721 barokně upravena. V okolí kostela bylo v roce 1893 odkryto rozsáhlé pohřebiště. Okolo stovky hrobů byl datováno do 11. a především do 12. století. Účast královské stavební huti na budování kaple svědčí o důležitosti místa a lze počítat s tím, že stavebníky byli vlastníci Žabonos v té době páni z Jenštejna, z nichž Jan byl arcibiskupem pražským (+1396). V průběhu historie bylo možné zaznamenat následující podoby názvu obce: de Zabonos (1357), Zabonoss (1352-1367), Zabnoss (1369-1385), Sabnoss (1399-c. 1405), v Zabonossiech (1384), in Zabonos (1409), v Žabonosích (1490), w Ziabonosych (1547, 1613), Ziabonosy (1613), Zabonosy (1654), Žabonosy (1788, 1848). Jazykovědci činí o významu názvu obce následující výklad: Žabonosy jsou ves lidí žáby nosících, prodávajících a připouští i výklad, že jde o ves lidí s žabími nosy.

• Tvrz - vznikla až po roce 1564 za Bohumila Horňateckého z Dobročovic, jako dostavěná se připomíná v roce 1584. V roce 1635 Horňatečtí prodali tvrz, ves a zdejší dvůr Kašparovi Winkelhoferovi z Elgasu, od něhož celý majetek v roce 1652 koupila majitelka radimského panství Kateřina Berchtoldová z Uherčic. Tvrz přestala být panským sídlem a byla přeměněna na hospodářskou budovu. Do dnešních dob se z tvrze dochoval pouze hluboký sklep uprostřed dvora dnešního statku, barokně upravená budova hospodářského stavení a zbytky hradeb na skále nad Bečvárkou.

• Kostel sv. Václava - původní předrománský kostel byl postavený již po roce 950 na slovanském (slavníkovském?) hradišti. Na jeho místě, snad i s využitím původního zdiva, vznikl v polovině 12. století dnešní románský kostel s emporou. Rozšířen byl v 70. letech 13. století přístavbou pravoúhlého presbytáře, který plynule navázal na starší románskou loď. Svatyně tak získala méně obvyklý nečleněný obdélný půdorys, oživený pouze raně středověkou věží při západním průčelí. Další stavební úpravy proběhly v 80. letech 14. století, kdy Žabonosy držel pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. K severnímu boku kostela byla připojena obdélná kaple, později změněná na sakristii (některá literatura upozorňuje na možnou spojitost s hutí P. Parléře, což ovšem nebylo nijak doloženo). V roce 1721 byla barokně upravena věž a fasády kostela, což zcela zastřelo středověký vzhled exteriéru stavby. Kostel v Žabonosech se řadí k jedněm z nejstarších a nejpozoruhodnějších památek kolínského regionu. Archeologický výzkum v letech 2008–2010 objevil, že původně stála na místě výrazně větší, trojlodní bazilika, kterou z neznámých důvodů na přelomu 12. a 13. století nahradil skromnější, jednolodní kostel. O důvodech, proč právě v Žabonosech stála bazilika, se historici pouze dohadují, protože dosavadní poznatky nenasvědčovaly významnosti místa v raném středověku. Kostel je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR (číslo rejstříku ÚSKP 40018/2-887).

• Márnice - obdélná barokní márnice z doby kolem roku 1720. V márnici byl dle dochovaných záznamů uložený zbytek románské křtitelnice a rokoková soška Krista z kazatelny z pol. 18. století. Márnice byla opravena (spolu se vstupní branou areálu) v rámci Programu rozvoje venkova ČR.

• Socha sv. Jana Nepomuckého - výrazná barokní realistická pískovcová socha z roku 1752. Socha je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR (číslo rejstříku ÚSKP 29811/2-3125).