Zvíkovec

338 08, Zvíkovec, Tel.: +420 371 796 451, mestys@zvikovec.cz
Zvíkovec/Společnost - Zvíkovec




V okolí Zvíkova najdeme další turistické cíle jako například hrady Krakovec, Křivoklát, Žebrák a Točník a zámek Zbiroh.

O společenský život se ve Zvíkovci stará především Sbor dobrovolných hasičů a Zvíkovecké ženy. Organizují v průběhu roku bohatou škálu akcí, z nichž mnohé navazují na lidové tradice a zvyky, ale řada  z nich vznikla spontánně nebo jako reakce na  nápady a potřeby obyvatel.

Nejstarší zpráva a chronologické události

  • Je z roku 1229, kdy se připomínají bratři Vicemil, Vlček a Jindřich ze Zvíkovce.
  • Roku 1263 je ve Zvíkovci uváděn Bozděch, předek vladyků z Bělbožic, Dubjan, Milíčova, Ptyče a Slatiny (štít byl shora půlený, s rohy nad přilbou).
  • Z roku 1327 pochází zápis o Bozděchovi mladším ze Slatiny na Zvíkovci.
  • Další zmínky o vsi pocházejí z let 1363-1387, kdy byl jejím držitelem Beneš z Chrástu.
  • V letech 1406-1423 se tu připomíná horlivý přívrženec císaře Zikmunda, Bozděchův vnuk Ondřej Špalek ze Slatiny.
  • Roku 1416 ve Zvíkovci zemřel Petr Milíčovec z Milíčova, bratranec Ondřeje Špalka, který byl ve službách Václava IV. - purkrabním hradu MOST.
  • V roce 1437 je na Zvíkovci zmiňován Janek z Dubjan, se svou manželkou Markétou z Křesína a od druhé pol. 15. stol. Zvíkovští z Brodů.
  • V květnu 1425 Táboři a Sirotci dobývali Libštejn, poplenili Dubjany, Chříč a snad i Zvíkovec.
  • O středověké podobě vesnice se nedochovaly žádné zprávy. Rytíři z Brodu, zvaní také Zvíkoveckými z Brodu, přikoupili v 16.stol. Chlum, spojili ho se Zvíkovcem, a podle zápisu z roku 1543 v Obnovených zemských deskách Linhart Zvíkovecký z Brodu "vložil sobě statek po otci zděděný s městečkem, grunty i s činžemi na Chlumě a v Slatině, a se vším co tu měl, s pivovarem a kostelem ve Zvíkovci".
  • Roku 1595 se ujal dědictví poslední mužský potomek tohoto rodu Bohuslav. Po jeho smrti postoupila majetek jeho dcera svému manželovi, pánu z Kokořova.
  • Krištov Kokořovec z Kokořova roku 1601 prodal Václavu Varleichovi z Budna městečko Zvíkovec se zámkem, ves Chlum, jednoho poddaného ve vsi Hliněč, a ve vsi Prašný újezd pustý grunt s dvorem, ovčínem, polmi, lukami, řekou, mlýnem, pivovarem a třemi lesy.
  • Václav Varleich, zavilý odpůrce Ferdinanda II., se po porážce stavovského povstání zachránil před popravou útěkem do ciziny.
  • Císařští komisárové roku 1623 ve středu po Třech králích statek zvíkovecký se vsí Chlumem zkonfiskovali".
  • Jeho statky byly prodány následujícího roku za nízkou cenu katolickému pánovi Václavu Heraklivci z Kumburka a z Blíziva. Tehdy nastaly pro poddané zlé časy.
  • Robota byla zvyšována i za nového majitele Viléma, hraběte Klenovského z Janovic, který zvíkovecký majetek odevzdal své dceři Eufrosině, provdané za Adama Tejřovského, pána na Chříči.
  • Třicetiletá válkapostihla Zvíkovec jako jiná města a vesnice v Čechách. Roku 1623 zde byla provedena za přítomnosti vojska násilná protireformace. Druhou postní neděli roku 1624 Švédové přepadli Zvíkovec, městečko vydrancovali, vypálili a zpustošili tak, že po svém novém obnovení poklesl na pouhou vesnici, a od té doby se připomíná již jen jako "vypálené městečko s kostelem". Dokladem toho je i odevzdávací listina pro Mikuláše Brauna z  Miřetic, kde čteme, že zámek i městečko i chrám jsou ohněm velmi popálené a pobořené.
  • Po smrti Mikuláše Brounaz Mitěřic a jeho manželky připadl Chlum jejich synovi Františkovi, Zvíkovec Mikuláši. Od roku 1701, kdy František zemřel, byl Chlum znovu připojen ke Zvíkovci.
  • Za vlády Karla VI. roku 1731 prodal Milkuláš Braun Zvíkovec a Chlum "s dílem pivovaru v Prašném Újezdě, mastnými krámy, s kameným mlýnem na řece, s dílem řeky a rybářstvím na ní", jak dosvědčují archivní doklady, FrantiškuLadislavu Neschlingerovi z Selchengrabenu.
  • Za jedenáct let Neschlinger prodal vše Františce Rabenhauptové ze Suché, která s velkým nákladem přebudovala roku 1753 zámek a odkázala Zvíkovec s Chlumem Anně Marii z Vydří.
  • Nová majitelka však hned za rok prodala dědictví  Františku Josefu Kinskému, dědičnému hofmistrovi Českého království. Jeho nástupce Josef odkoupil od pražského řádu servitů část lesa u Chlumu a připojil ho ke Zvíkovci.
  • Nevolnický patent vydaný Josefem II. ulevil jistě poddaným zvíkoveckého panství, ale nemáme zprávy, kolik osob se z obce vystěhovalo.
  • Ještě za vlády Josefa II. byl Zvíkovec prodán Prokopu Hartmanovi z Klarsteina, který ze svých velkých plánů uskutečnil jen přístavbu druhého patra zámku. Nespokojen s výnosem zvíkoveckého panství prodal jej Antonínu Sánovcovi. Ale ani ten nebyl dlouho majitelem a prodal Zvíkovec svobodnému pánu z Rummerkirchenu na Prašném Újezdě, který připojil ke Zvíkovci rozsáhlý a dobrý les Bolovec.
  • Nový majitel František Hildprant z Othenhausenu "zbrusu nový dvůr na Chlumě postavil, který ve vsi dříve stával, na kterém místě nyní domky stojí".
  • 22.srpna  1809 prodal opět zvíkovec, a to za 285 000 zlatých JUDr. Matěji rytíři Kalinovi z Jathensteinu a podle Drachovského - horlivému příteli starožitností a památek země České. Kalina byl skutečně pilným archeologem a jeho dílo Bohmnes heindsche Opferplatze, Graber und Alrerthumer, vydané roku 1836, svědčí o jeho obětavosti. Na 40 stránkách popisuje archeologické nálezy v okolí Zvíkovce a dochází k názoru, že původnímu Zvíkovci patřil dvůr (Maierhof) hamouz, který byl ve starších dobách ještě samostatným a jiného jména. Kalina byl však také dobrým pokrokovým hospodářem, neboť - jak zaznamenává kronikář - "nad Dolskou loukou stráně okolní, rokel k Podmoklům a ke zvíkoveckému mlýnu 18ti tisíci ovocnými stromky vysázeti rozkázal". dále roku 1824-25 dal postavit nový dvůr Sádka, obnovil zrušený Chlumský rybník, rozmnožoval chov skotu a na svých statcích začal sázet lepší druh brambor a sázet jetel. Postavil sušárnu na ovoce a zavedl ponocné ve Zvíkovci a Chlumu, kterýmž "trouby rohové koupil". Dal zrušit mokrý hřbitov pod Lyscem a za ovčínem směrem k Podmoklům zbudoval nový hřbitov, uprostřed něhož je dodnes jeho hrobka. Jeho jméno připomíná jím založená nová část Zvíkovce - Kalinova ves. Přes všechny tyto zásluhy zůstal Kalina německým šovinistou. Udal svého přítele a spolupracovníka, zvíkoveckého faráře, Krolmuse arcibiskupské kozistoři, že šíří mezi lidmi vlastenecké názory. Krolmus, osvícený vlastenecký kněz, byl přeložen a záhy předčasně penzionován.
  • Roku 1888 byl otevřen nový c.k. poštovní úřad, který jednou denně spojoval Zvíkovec s Terešovem. Kalinovi potomci prodali Zvíkovec 4.10.1894 se vším příslušenstvím a celým inventářem Františku H. Kindlovi, pražskému staviteli, za 300 000 zlatých. Nový majitel dal nákladně opravit všechny čtyři poplužní dvory - Zvíkovec, Sádka, Hamouz, Chlum. Jeho dcera se provdala za poručíka Jirzu. Ten byl špatným hospodářem a byl nucen již roku 1905 Zvíkovec prodat.
  • Nový majitel, pruský Polák Grabovský (vlastnil také součastně Chříč se 14 dvory) také kvůli dluhům odprodal dvůr Sádka za 106 000,-  Janu Jiřičkovi, obchodníku a statkáři z Přední Ždírnice u Nové Paky.
  • Zvíkovec byl prodán v exekuční dražbě za 650 000,- K.F. Rudolfovi, vídeňskému průmyslníkovi. Snahou Rudolfa bylo vystavět drůbežárnu na umělý chov slepic, zvíkovecký ovčín přestavěl na stáj pro 200 krav a postavil i moderní mlékárnu a lednici. První světová válka finančně zničila i Rudolfa, který velkostatek prodal Hedvice Pelikánové. Ta ho roku 1924 prodala Janu Hofmanovi. Jako majitelé Zvíkovce a okolních statků se ještě vystřídali František Dubenus, Matěj Jílek, Josef Melichar.
  • Posledním majitelem zbytku Chlumu a Zvíkovce byl pražský advokát Karel Růžička. Po 2. světové válce byl Zvíkovec znárodněn a zámek sloužil jako rekreační objekt ministerstva zemědělství.
  • Po roce 1991 byl zámek s pozemky vrácen potomkům posledního majitele Karla Růžičky. V součastné době ho vlastní společně jeho vnuk a vnučka. 
  • Zvíkovec zaplatil také svou krvavou daň první světové války , jak svědčí jména na pomníku padlých před bývalou školou a záznamy v pamětních knihách.
  • V roce 1930 se zvíkovečtí a celé okolí zúčastnilo slavnostního otevření nového mostu přes řeku. Starosty obce v období první republiky byli  František Machek, František Hendrych, Alois Veselý a Josef Opatrný.
  • Hospodářská krize zasáhla i zvíkovecké občany. Po druhé sv. válce někteří občané odešli do pohraničí. Ti, co zůstali, ze všech sil pracovali na zlepšení hospodářského i společenského života. Jako předsedové národního výboru v těch letech pracovali Josef Rejšek, Rudolf Hendrych, Josef Cipl, František Hůla, Adolf Haut, Vilém Opatrný, Marie Ciplová a Václav Machek.
  • Pak byl Zvíkovec připojen pod MNV Podmokly, v němž bylo pouze několik zástupců.
  • Po demokratických volbách v roce 1990 se na místě starosty v obnoveném samostatném obecním zastupitelstvu vystřídali pan Jaroslav Rédl a Pavel Cajthaml, pod jejichž vedením se podařilo vykonat mnohé pro zvelebení obce i snadnější život občanů.

 

Doložení statutu městyse

  • V roce 2008 dne 10.listopadu byla obec Zvíkovec znovu povýšena na městečko a získala status městys

  • Pavel Lambert Mašek (1761–1826), český varhaník a hudební skladatel
  • Václav Krolmus (*14.2.1787 - †24.10.1861), český katolický kněz, obrozenecký pracovník, zakladatel české archeologie a sběratel lidové slovesnosti a obyčejů. Byl i jedním z prvních praktických archeologů a zakladatelů sbírek Národního muzea.
  • Josef Machek (*1821 - †1899), český advokát a politik, starosta Chrudimi, poslanec Českého zemského sněmu.
  • Barokní zámek Zvíkovec
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Socha svatého Františka na návsi
  • Trojmezí okresů Rokycany, Plzeň-sever a Rakovník. Tento bod se nachází v katastru městyse zhruba 1¼ km severovýchodně od Zvíkovce poblíž ústí říčky Javornice do Berounky, asi 60 m vsv. od mostku silnice II/233 přes říčku.

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz