Zvánovice

V nejstarších dobách nebylo zdejší okolí osídleno. Lidé se usazovali ponejvíce tam, kde byla rovina a úrodná půda. V našem kraji se v dávných dobách rozkládal mohutný listnatý prales. Teprve v 9. - 10. století dochází k nepatrnému zalidňování. K značnějšímu osídlení došlo patrně až od století 11. a 12.

V dávné době obýval zdejší kraj slovanský kmen Zličanů, sídlící na území mezi Sázavou a Labem. Župním hradem byla Stará Kouřim. Po vymření zlických knížat převzala vládu nad krajem spřízněná větev Slavníkovců. Roku 995 byli však Slavníkovci vyvražděni Přemyslovci a zlické knížectví bylo sloučeno s pražským pod vládou knížete Boleslava II.

Vrchním pánem byl kníže, jemuž obec odváděla daň zvanou mir a jemuž byla zavázána některými úkony a službami. Koncem 12. století věnoval český kníže ves Zvánovice klášteru Želivskému. Koncem 13. století prodává Želivský klášter Zvánovice Ctiborovi z Cimburka.

V letech 1320-1321 byla část Zvánovic, Hačky a část Střimelic prodána klášteru u sv. Jiří. Hamerschmied ve svém spisu "Historia de monasterio s. Georgii", vyd. r.1715, maje po ruce doklady, vypravuje, jak se Zvánovice klášteru dostaly. Václav II., bratr abatyše kláštera svatojiřského Kunhuty, daroval tomuto klášteru Jevíčko na Moravě. Jan Lucemburský chtěl Jevíčka od kláštera odkoupiti, ale neměl jako obyčejně dost peněz a proto požádal svého dvořana Burharta z Cimburka, aby za něj zatím zaplatil za Jevíčko šest set hřiven stříbra těžké váhy. Ale pan Burhart neměl tolik peněz, opatřil si je tím, že prodal své vsi Zvánovice, Střimelice a Hačky za týž obnos klášteru svatojiřskému. Ponechal si však několik poddaných ve Zvánovicích i ve Střimelicích. Na prodejní listině z r. 1321 je podepsána též Eliška, královna česká, Jan, probošt vyšehradský, a Mistr Oldřich z Paběnic. Prodávající Burhart z Cimburka zvláštním listem z r. 1320 se zavázal, že odprodané vesnice bude vší silou v nebezpečí hájiti a zaručil se za to vším svým zbožím, slibuje, že synové jeho Albert a Ješek z Poděhus o bezpečnost se postarají.

Při prodeji není řeči o tom, že část vsi zůstala Cimburkům, ale je to jisto, že rytíř z Hradových Střimelic, z rodu Cimburků má několik poddaných v obou dědinách.

Abatyše Kunhuta, dcera Otakara II., která v té době byla představenou kláštera svatojiřského, byla původně řeholnicí v klášteře sv. Kláry. Později nazývá se klášter blahoslavené Anežky Přemyslovny. Více z důvodu státnických než z lásky provdala se však za vévodu mazovského do Polska, po jehož smrti vstoupila jako vdova r.1302 do kláštera svatojiřského. Jakožto královská dcera vymohla pro své poddané znamenité výhody. Klášterní poddaní nemuseli platiti královské berně, nemuseli pomáhati při stavbě hradů, opravách mostů a cest, nemuseli dělat proseky, kopati příkopy, nemuseli konati povody, pojezdy, to jest provázeti a vydržovati královskou družinu jídlem, pitím, obrokem a potahy, když přijela do území klášterního. Zvánovice ve 14. století pod vládou kláštera byly kvetoucí vesnicí s malými povinnostmi, není proto divu, že dostal na ně zálusk soused, pan Vaněk z Dubé a že došlo k soudu, který přinutil Pana Vaňka k prohlášení: "Já Vaněk z Dubé vyznávám, že nejmám žádného práva k tej vsi Zvanovicěm a že ta celá ves se vším panstvím, je panství těch panen a konventu jejich. " V té době nakrátko drží Zvánovice klášter sv. Anny pod Petřínem. Husitský převrat ukončil konec klášterní vrchnosti. Pražané zabírajíce církevní statky, zapsali Zvánovice s přivolením Zikmunda Korybuta panu Vilému Kostkovi z Postupic na Hrádku s plným panstvím a plnú zvólí. Zároveň z majetku kláštera sázavského zapsali mu Mnichovice a jiné osady. Po válkách husitských zapsal Zikmund Zvánovice Bohuslavovi z Postupic, synu Vilémovu, jako ves jeptišek svatojiřských. V rukou pánův Kostkův na Hrádku jsou Zvánovice až do začátku 16. stol. a u hrádeckého panství zůstaly pak až do roku 1848. Dále se však mluví o části Zvánovic, která patří držitelům Střimelic a pak pánům z Kostelce. Teprve roku 1554 došlo k tomu, že Zvánovice mají jedinou vrchnost na Hrádku. Toho roku od Smiřických na Kostelci k panství hrádeckému byly přikoupeny dvě usedlosti a krčma ve Zvánovicích. Jedná se patrně o hospodu (bývalou) "na Rychtě" a část Zvánovic u školy. Válka třicetiletá uškodila ve  Zvánovicích sousedům daleko více než v jiných vesnicích. R. 1654 bylo tu jen šest sedláků či sousedů: Jan Hala, Martin Toman, Jan Brambora, Matěj Chytra, Matěj Toman, Jan Brambora mladší a čtyři chalupníci: Matěj Kroupa, Vojtěch Vojtěchů, Martin Tomášů a Jan Tkadlec. Pustá stavení se 30 strychy: Karkasovské (odtud Karkasovky, Karkošky) a Kroupovské. Pusté chalupy jež dříve drželi: Chaltylovský, Ukvapil, Chytráček a Pelant.

O sto let později je zde již 19 sousedů, jeden šenkýř a jeden kovář na obecní kovárně.

Do odboje v okupaci z občanů naší obce nikdo přímo nezasáhl, ale nepřímo byla zapojena naše obec jako mnoho jiných, a to tím způsobem, když byla hlášena přítomnost partyzánů v našich okolních lesích, tu se prohlídky za přítomnosti lesního perzonálu a četníků, prováděly tak, aby se na žádného člena podzemního hnutí nepřišlo. Potom z osob, které byly přikázány na práci do říše, obyčejně tak v počtu kolem dvaceti se schovávalo na černo v okolí obce, k nemalému potěšení členů četnické stanice v Ondřejově. Na nucené práce do říše byli postupně zařazováni občané naší obce různými způsoby přikazovacími, prostřednictvím úřadu práce. Mimo práce do říše nuceně nasazovány byly též osoby na práci ve vnitrozemí do lesů, továren i na polní práce. Když již německá armáda byla na celkovém ústupu, tu na práce fronty kopání zákopů bylo povoláno dalších pět občanů. Aby dovršeno bylo to stálé vychvalování vítězství německé armády, co nebylo na totální nasazení použito, posláno bylo k nám do vnitrozemí. Byli to tak zvaní “národní hosté“. Těch obdržela naše obec 58 osob, z toho bylo 31 dětí různého věku. Ubytováni byli v sálech obou hostinců. Ale nechovali se jako hosté. Za svého pobytu si již vyhlíželi co bylo lepšího, ať to byla budova neb zahrada, že to bude jeho, jen jak bude vítězství završeno. Vlajky s hákovým křížem byly zde dvě, a to na těch místech kde to bylo úředně nařízeno: na obecním úřadě a školní budově. Jinak občanstvo vlajek s hákovým křížem na žádné oslavy nepoužívalo.

• Kříž na návsi - Občané zřídili v roce 1814 na dolejším place nad rybníkem jeden kamenný ozdobný kříž, který 100 zl. koštoval a 25. září 1814 od J. V. Pana faráře V. Horáčka slavně posvěcen byl.Později byl tento kříž přemístěn na druhou stranu silnice, z důvodu využití placu ke zřízení fotbalového hřiště.V roce 2004 byla provedena celková rekonstrukce křížku a byl umístěn vedle obecní studny, tedy nedaleko místa, kde původně stával. 25.září 2004, přesně v den 190. výročí prvního svěcení, byl znovu posvěcen Otcem Kudláčkem.

• Kaple sv. Jana Nepomuckého - Ve Zvánovicích jest mešní kaple sv. Jana Nep. Vystavěna byla nákladem 810 zl. za faráře Horáčka, jenž o stavbu tuto velikých zásluh sobě získal. Dal ji vystavěti tak, aby mohla tvořiti presbytář, kdyby snad jednou k stavbě kostela ve Zvánovicích přikročeno bylo. Kaple byla požehnána dne 4. května 1837.Stojí na místě, kde od nepamětných dob bývala dřevěná zvonička. Jest to staveníčko obdélníkové, klenuté, třemi boky zakončené. Část obdélníková osvětlena jest z každé strany polokruhovým okénkem. V průčelí jest trojhranný štít. Uprostřed na klenbě spočívá zděná lucernovitá vížka. Je obklopena čtyřmi mohutnými lípami, z nichž jedna je památkově chráněna. Uvnitř jest oltářík se sochou sv. Jana Nepomuckého. Na kruchtě bývaly varhany, po jejich zničení nahrazeny harmoniem, které už též zchátralo.Ve věžičce býval zvon. O jeho osudu se zmiňuje zápis v Pamětní knize Ondřejovské fary: „Dne 17.11.1916 v pátek přišli dělníci s řetězy a kladivy, aby sňali zvony, vlastně rozbité schodili.“ Takto skončily zvony v Ondřejově, Hradových a Kostelních Střimelicích, Kalištích a ve Zvánovicích - z kaple i zvoničky na návsi. Zvony byly roztaveny a použity pro válečné účely. V roce 1932 dala opraviti na svůj náklad oltář paní Peřinová z Prahy, rozená Křivánková ze Zvánovic. Věnovala též nový zvon, který prý sama přivezla na trakaři. Tento zvon vyzváněl o nedělích a svátcíh, zvoníkem byl pan František Jordán. V době německé okupace byl zvon opět sejmut a zničen. Dlouhá léta byla kaple bez zvonu. Až v roce 2006 byl pořízen nový zvon.

• Kříž na Boučí - Manželé František a Majdalena Vykoukal, vlastníci hospody č. 24 ve Zvánovicích , nechali udělati jeden ozdobný, odespod kamenný a na horu železný kříž s pozlaceným p. Ježíšem. Tento kříž byl z lásky věnován a na rozcestí od Zvánovic k Ondřejovu vedoucím, dne 26.října 1863 postaven a dne 23. listopadu 1863 od jeho Důstojnosti Jemnost Pána faráře Ondřejovského p. Antonína Vojáčka slavnostně vysvěcen.

• Škola - Za Marie Terezie konečně pomýšleno na to zříditi školu i ve Zvánovicích. Stálé vyučování dosud zřízeno nebylo. Ve zdejší obci započalo stálé učení r. 1787, vyučovati započal jakýsi kaprál, o jehož osudech a bližších zajímavých okolnostech se pisatel těchto řádků nemohl doptati.Vyučování započal - budovy školní nebylo- u Krejcárků č. 39 (Rodina Krejcárkova držela úřad „obecního poseláka“). Spočátku zřízeno pomocnické místo a příjem vyměřěn na 70 zl. Vedlejší příjem záležel v tzv. „posnopném“. Sousedé odváděli každý určitý počet snopů žita, ovsa, hrachu. Stará budova byla nevyhovující svou velikostí i stavem, musely býti pronajímány místnosti k vyučování v jiných domech.Dne 14. září 1878 byla dokončena nová školní budova, v jednom poschodí se dvěma školními světnicemi a rozsáhlou světnicí pro tělocvik. Její výstavba stála celkem 12 100 zlatých. Později zde byla zřízena i hospodářská škola. Svému účelu budova sloužila až do roku 1985.

• Pomník padlým - V roce 1922 byl postaven na návsi u školy pomník místním občanům, padlým v 1. sv. válce. Byl zbudován obcí za přispění místních spolků. Tento pomník byl slavnostně odhalen 22.7.1922.

• Husův pomník - V zdejší obci taktéž má obec Baráčníků patronát nad pomníkem M. J. Husa, který byl postaven 5.7.1925 na podnět p. učitele Andrlíka, který v tuto dobu zde působil.

• Hřbitov - Dříve se pochovávalo do Kostelních Střimelic na hřbitov okolo kostela sv. Martina (přibližně od roku 1300).18. února 1923 bylo v obecním zastupitelstvu prvně předneseno přání o postavení obecního hřbitova. V červnu 1927 směnil pan Josef Trojánek pozemek v Olšinách obci na hřbitov a obec mu postoupila pole a louku proti Krčmářovi. 1. října téhož roku se započalo se stavbou. 2. prosince byl na zdejším hřbitově pohřben jako první chlapec Jetenský. Roku 1928 byl zvolen obecním hrobníkem pan František Pác.