Zlatá Koruna

Území Zlaté Koruny, Plešovic, Rájova a blízkého okolí leží na pomezí třech geomorfologických okrsků: Kroclovské pahorkatiny, Velešínské pahorkatiny a Blanského lesa. První dva okrsky patří do geomorfologického celku Novohradské podhůří, Blanský les však již náleží do celku Šumavské podhůří. Nejvýraznějším geomorfologickým činitelem v území je řeka Vltava, která vymodelovala hluboké údolí se skalnatými stržemi a svahy. Pod Plešovicemi je údolí sevřeno dokonce z obou stran a můžeme tedy hovořit o tzv. kaňonovitém údolí neboli kaňonu. Drobné přítoky, které se zařízly do hran údolí, vytvořily na mnoha místech hluboké a strmé rokle. Vltavské údolí dodává Zlatokorunsku nezaměnitelný ráz a půvab, vzpomeňme mohutný meandr Vltavy, ve kterém se jako v kleštích nachází dolní část Zlaté Koruny nebo mohutný skalní výchoz nad samotou U Rohana. Nejvyšším bodem Zlatokorunska je jižní svah Jiřičkova Vrchu (720 m n. m.) a nejnižším bodem je řeka Vltava na začátku chatové osady proti samotě U Rohana (440 m n. m.).
Celé území je z geologického pohledu součástí tzv. českokrumlovské pestré série, která je charakteristická, jak již název napovídá, výskytem a střídáním různých druhů hornin. Největší plošné zastoupení mají bázemi chudé horniny, jako jsou pararuly, ortoruly a granulit. Granulit tvoří celý masív Kletě a jedná se o kvalitní stavební kámen, získávaný v lomu Plešovice. Dalšími a zejména pro vápnomilnou a teplomilnou květenu významnými horninami jsou krystalický vápenec a amfibolit. Vápenec byl v minulosti maloplošně těžen v okolí obce, např. v údolí jednoho z levostranných přítoků Vltavy mezi Rájovem a Zlatou Korunou (tzv. Vápenka). Výchozy amfibolitů do jisté míry provázejí vápence, můžeme je pozorovat na levobřežních svazích Vltavy a jejích přítoků mezi Rájovem a Zlatou Korunou. Na pravém břehu Kokotínského potoka nedaleko ústí do řeky Vltavy se nachází drobná čočka hadce neboli serpentinitu, který zde vystupuje na povrch v podobě drobné skalky. Hadce jsou ještě patrné na polích směrem od této skalky k hospodě Na Letné a v okolí Srnína. V horní části Zlaté Koruny se vyskytují třetihorní sedimenty a v údolí Vltavy a jejích přítoků pak čtvrtohorní říční náplavy.
Jednou ze zajímavostí neživé přírody Zlatokorunska jsou opály, které lze nalézt na poli u hospody Na Letné. Mají podobu křídově bílých, střepům porcelánu podobných úlomků. Pole mezi Kokotínským potokem a Plešovicemi a zástavba horní části Zlaté Koruny leží na sedimentech obsahujících vltavíny.

Hydrologie
Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Vltava, která zároveň celé území odvodňuje. Do jednoho ze svých meandrů svírá klášter ve Zlaté Koruně. Menší vodotečí je pak Kokotínský potok, který přináší vodu z masívu hory Kleť a je významný zejména pro vodárenské účely. Do Vltavy ještě vtéká několik dalších levostranných a pravostranných přítoků, tekoucích z osad Mokřady u pekárny (tzv. Zelená strouha), od Harazima, Věncové hory a z Plešovic. V katastru obce je i několik drobných rybníčků – u samoty Konopáč, nádrž v horní části Zlaté Koruny (tzv. Koupaliště), rybníček u kláštera, rybník Klímák U Dvou Chaloupek, soustava nádrží rybích „sádek“ u Kokotínského potoka, požární nádrž na návsi v Plešovicích, Pískárna u Rájova a rybníček u samoty Harazim. Kvalita vody ve Vltavě po výstavbě čistírny odpadních vod v Českém Krumlově výrazně stoupla. Nemalou měrou ke zlepšení čistoty vody přispěly i čističky menších obcí vybudované v posledních letech. Pravděpodobně nejvíce znečištěný je stále potok Zelená strouha sbírající odpadní vody z pekárny v Srníně (i zde však lze pozorovat výrazná zlepšení).

Podnebí
V rámci České republiky spadá území Zlatokorunska do mírně teplého okrsku mírně teplé klimatické oblasti. Průměrná roční teplota vzduchu pro tento okrsek je 7,5 °C, průměrný roční úhrn srážek se pohybuje mezi 600 až 650 mm. Významným jevem, který ovlivňuje klima naší oblastí je tzv. Alpský föhn umocněný srážkovým stínem Šumavy. Oba tyto jevy mají za následek vyšší průměrné teploty a výrazně nižší množství srážek v porovnání s obdobnými oblastmi ležícími mimo jejich dosah. Z výše uvedeného vyplývá, že podnebí Zlatokorunska je relativně teplé a chudé na srážky, ale přítomnost kaňonu řeky Vltavy a i jejích přítoků celé území mikroklimaticky zpestřuje. Např. svahy Vltavy obrácené k severu a zaříznuté údolí Kokotínského potoka a potoka tekoucího z Harazima jsou chladné a výrazně vlhčí (jsou to tzv. inverzní údolí). Pravým opakem jsou výslunné a skutečně suché stráně nad zlatokorunským jezem, svahy u samoty U Hvězdáře a svahy na pravém břehu Vltavy proti Plešovicím.

Vegetace
Kdybychom zcela vyloučili přítomnost člověka, pokrývaly by téměř celé území obce porosty bučin s převažujícím bukem lesním a s příměsí jedle bělokoré a snad i některých listnáčů. V zaříznutém údolí Kokotínského potoka by se mohl pravděpodobně vyskytovat i smrk ztepilý. Na prudkých skalnatých svazích kaňonu Vltavy by k buku přistupovala lípa velkolistá, lípa malolistá, borovice lesní, dub letní, dub zimní, javor klen, javor mléč, třešeň ptačí a bříza bělokorá. Na březích a v nivě Vltavy by rostly olše (šedá a lepkavá), vrby (křehká, trojmužná, červená) a střemcha hroznovitá.
Při pohledu na letecký snímek je však zřejmé že na celém katastru obce převládá zemědělská půda (pole a louky). Lesy se zachovaly jen v údolí Kokotínského potoka a na svazích kaňonu Vltavy. Jejich složení je ovšem z velké části jednotvárné a zcela kulturní (tj. přeměněné činností člověka), převažují smrkové a borové monokultury v podrostu s borůvkou a metličkou křivolakou, jestřábníkem zedním, starčkem vejčitým a různými druhy ostružiníků. Pouze na některých svazích Vltavského údolí se nalézají ostrůvky listnatých porostů s pestřejší dřevinou skladbou (svahy proti Rájovu, pod Hvězdářem a Plešovicemi). V těchto lesích se vyskytuje lípa srdčitá, lípa velkolistá, dub letní, dub zimní, třešeň ptačí, javor mléč, javor klen, líska obecná, jeřáb ptačí, jedle bělokorá a borovice lesní. Některé tyto porosty lze zařadit podle fytocenologického systému (fytocenologie je věda o vegetaci) do tzv. lipových doubrav či suťových lesů. Tyto přírodovědně cenné lesy mají druhově bohatý bylinný podrost a na jaře zpravidla působivý jarní aspekt s modrokvětým jaterníkem podléškou a violkami. Za zmínku stojí tzv. reliktní bory s dominantní borovicí lesní, které se zachovaly na největších skalních výchozech, jejich bylinné patro je díky extrémním podmínkám (sucho, mělká půda) poměrně chudé, kromě několika nenáročných bylin se hojněji uplatňují mechorosty a lišejníky.
V případě luk je situace obdobná, přírodovědně hodnotných luk se zachovalo velmi málo. Svažitá loučka pod kapličkou v horní části Zlaté Koruny a loučky na okraji lesa nad silnicí mezi lomem a Plešovicemi jsou mozaikou květnatých violkových a ovsíkových luk. Na jaře zde můžeme např. spatřit biku ladní, ostřici jarní, violku psí, lomikámen zrnatý, v létě pak jestřábník chlupáček, tomku vonnou, mateřídoušku vejčitou a kopretinu irkutskou. Vlhké louky (blízké cenným tzv. pcháčovým loukám) jsou nejlépe zachovány v pramenné oblasti jednoho z levostranných přítoků Kokotínského potoka U Konopáče (nad rybníčkem) a v kaňonu Vltavy pod Plešovicemi. Zde roste kupř. rdesno hadí kořen, zvonečník černý, blatouch bahenní, děhel lesní a pcháče (bahenní, zelinný). Z mokřadních lučních rostlin nutno ještě zmínit dnes již vzácný prstnatec májový a všivec ladní, druhy donedávna rostoucí u samoty Konopáč. Prstnatec májový před časem ještě rostl na malé loučce v Zátiší. Ostatní luční porosty značně utrpěly při intenzifikaci zemědělství v padesátých letech minulého století rozoráním, přísevem, odvodněním a nadměrným hnojením, další louky byly zalesněny nebo zarostly samovolně dřevinami.

Květena
Zlatokorunsko lze charakterizovat jako území s bohatou nabídkou rozličných stanovišť poskytujících příhodné podmínky pro existenci vzácných a zajímavých druhů rostlin. Bohužel od 50. let 20. století dochází k dramatickému ochuzení květeny Zlatokorunska, především v důsledku intenzifikace a modernizace lesnictví a zemědělství (výsadby smrků a jiných nevhodných dřevin, odvodňování, přílišné hnojení, chemizace, znečištění vod, rušení mezí, hluboká orba, používání herbicidů atd.). V současné době naopak jsou nelesní druhy ohroženy opouštěním a zarůstáním druhově bohatých luk a pastvin, útlumem tradičního venkovského života, zalesňováním máloprodukčních luk a rozrůstáním zástavby. Důkazem o vyhynutí celé řady rostlin je práce J. T. Jungbauera*, která přináší seznam všech rostlin zaznamenaných na Zlatokorunsku na konci 19. století. V této práci nalézáme druhy, které si dnes již na území obce nedovedeme ani představit, zcela zmizeli resp. byly zničeny jejich biotopy. Následující řádky vás ale seznámí s tím, co se na území Zlaté Koruny, Plešovic, Rájova a blízkého okolí zachovalo dodnes, na druhy vyhynulé (např. vstavač kukačku, hořeček český, koukol polní, odemku vodní) odkazujeme do výše zmíněné práce.
To nejzajímavější ze Zlatokorunské květeny je soustředěno na již několikrát zmiňovaný kaňon řeky Vltavy a na údolí Kokotínského potoka. Vzácnou rostlinou je drobná kapradina sleziník hadcový rostoucí na hadcovém výchozu v Kokotínské rokli. Tento druh je schopen růst pouze na hadcovém podkladu a v České republice je v červeném seznamu ohrožených druhů řazen do druhé kategorie nejohroženějších druhů (je dokonce i zákonem chráněný). Druhou vzácnou rostlinou rostoucí tentokrát na krystalickém vápenci v prostoru Vápenky pod horní částí Zlaté Koruny je tomkovice jižní, drobná, silně po kumarinu vonící tráva. Spolu s ní tam roste orchidej kruštík tmavočervený, vzácná a vápnomilná rostlina kvetoucí temně červenými květy. Vedle tomkovice jižní a kruštíku tmavočerveného roste v okolí bývalých lůmků např. lýkovec jedovatý, lilie zlatohlavá, jaterník podléška, válečka prapořitá, hrachor lecha, violka chlumní a na skalním výchozu vzácná kapradina laločnatá (kapradina laločnatá rostla před rekonstrukcí železničního viaduktu v Zátiší na jeho zdech obohacených vápennou maltou). Vložky vápence doprovází na svazích nad zlatokorunským jezem pichlavý keř dřišťál obecný. V údolí Vltavy na svazích pod samotou U Hvězdáře se vyskytuje šalvěj lepkavá, vzácná bylina rostoucí v České republice převážně v zaříznutý údolích větších řek. Ve vápnitých štěrbinách skal se na tomto místě můžeme setkat také se sleziníkem routičkou a při bázi svahu se vzácnou vikví hrachovitou, parazitickým podbílkem šupinatým, svízelem lesním, pryskyřníkem tmavým, kostivalem hlíznatým a dymnivkou bobovitou. Na skalách a svazích vltavského údolí mezi dolní a horní částí Zlaté Koruny roste sukulentní rozchodník velký a parazitická nezelená záraza bílá. Na rájovských skalách na pravém břehu Vltavy nalézá stanoviště teplomilná rostlina chrpa porýnská, která se v údolí Vltavy jižně od Českých Budějovic vyskytuje pouze na tomto místě. Nedaleko samoty U Rohana se vyskytuje nevelká populace velmi vzácné a zákonem chráněné kapradinky skalní, kterou tam nalezl již v 19. století J. T. Jungbauer. V jižní části Čech se kapradinka skalní vyskytuje už jenom na jediné lokalitě na Šumavě.
Údolí Kokotínského potoka těsně pod samotou Kokotín vytváří příhodné vlhké a chladné klima pro dřípatku horskou, zimolez černý, třtinu chloupkatou a růži převislou. V inverzním kaňonu Vltavy těsně nad Rohanovou skalou nalezl útočiště i horský a zákonem chráněný oměj šalamounek, který tam byl splavený z Šumavy, kde se vyskytuje častěji. Z horských druhů stojí ještě za zmínku kýchavice bílá rostoucí v prameništi nedaleko Modrého obrázku a olše zelená, keř provázející lesní cesty u Kokotína.
Ani samotný tok Vltavy není bez zajímavosti, rostou tam dvě vodní velmi vzácné rostliny: rdest prorostlý a stolístek střídavokvětý. Kriticky ohrožený rdest prorostlý má u Rájova jednu ze svých posledních lokalit v jižních Čechách. Stolístek střídavokvětý roste v celé České republice pouze na horním toku řeky Vltavy a dříve rostl i v řece Malši. Lokality u Rájova, Zlaté Koruny a Plešovic jsou proto velmi významné. Kromě těchto dvou rostlin, jejichž květy jsou nenápadné, ve Vltavě bohatě kvete lakušník vodní. Na hladině v mělčích a klidnějších částech toku (např. pod jezem v Z. Koruně) vytváří velká kola drobných bílých květů. V nivě řeky a na jejích březích roste vzácně až roztroušeně sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, křivatec žlutý, kosatec žlutý, ostřice dvouřadá, ostřice banátská, ostřice třeslicovitá, řeřišnice hořká a devětsil lékařský. K zajímavým a vzácným rostlinám Zlatokorunska patří ostružiník hustochlupý, který byl překvapivě nalezen před několika lety ve Zlatokorunském lese (nad osadou Mokřady) a ostružiník kleťský, který roste u jezu ve Zlaté Koruně. Posledně zmíněný ostružiník byl objeven a popsán z jižních Čech a byl pojmenován podle dominanty našeho kraje, hory Kleť, na jejíž úpatí byl poprvé v roce 2000 nelezen.
Neoddělitelnou součástí každé obce je i tzv. „návesní květena“. Je to velmi specifická květena, která člověka provází již stovky let. Je složena z druhů potřebující dostatek živin (stružky močůvky, trus), intenzivní sešlap nebo spásání (husy, kachny, slepice), časté narušování (pojezdy kol, kopyta koní, krav a volů) a také trochu selského nepořádku (kousek stavebního rumu, tu výkop, tam složené dřevo, támhle nepojízdný žebřiňák atd.). Dnes jsou stružky močůvky zpravidla svedeny do kanalizace, sešlap a spásání hus, kachen a slepic téměř nahradily sekačky, kola povozů jezdí po asfaltu (krávu nebo vola procházejícího vsí již znají jen dobří a také stále vzácnější pamětníci) a vsi jsou pěkně upravené. Z této dříve hojné, dnes již vzácné květeny zbyly jen poslední střípky a tak ještě před asi 10 lety rostl u zlatokorunkého mlýna sporýš lékařský a jen vzácně můžeme nalézt merlík všedobr (lidově zvaný „psoser“), rostoucí nejčastěji tam, kde si prostatičtí pánové narychlo ulehčují.
Podobně jako návesní květena utrpěla modernizací i polní flóra. Hlubokou orbou velice utrpěl dříve hojný modřenec chocholatý, který dnes můžeme najít na lukách (kdysi polích) pouze v několika exemplářích v okolí samoty U Hvězdáře.
Zatímco mají druhy návesní květeny téměř odzvoněno, velice dobře se daří druhům, které byly zavlečeny nedávno (tzv. invazní druhy). Jde o druhy původní v Asii, Severní Americe nebo v západní Evropě, které se chovají velmi agresivně a vytlačují naše domácí druhy. Z těch nejnápadnějších je podél Vltavy hojně rozšířena křídlatka japonská a netýkavka žláznatá a i mimo kaňon Vltavy téměř ve všech lesích její drobnější příbuzný – netýkavka malokvětá. Stále rostoucí potřeba pohodlně sjízdné silnice v zimním období způsobila, že zasolené okraje silnice obsadila drobná tráva zblochanec oddálený, druh u nás původně rostoucí pouze na slaniskách jižní Moravy a severních Čech. V zahrádkách nám brambory vedle mandelinky utlačují i americké druhy plevelů – pěťour maloúborný a pěťour srstnatý. Velmi nepříjemnou a pro původní domácí rostlinstvo nebezpečnou rostlinou je strom trnovník akát. V minulosti byl vysazován hlavně včelaři (např. u železniční stanice a nad jezem ve Zlaté Koruně), jeho negativní vliv na naši flóru je ale v porovnání se sladkým medem velmi trpkou daní. V jeho podrostu nedokáže přežít z domácích rostlin téměř nic a i řadu let po jeho smýcení na místě jeho původního výskytu rostou jen kopřivy. V dnešní době je naštěstí jeho vysazování zakázané. Ne všechny zavlečené druhy se však chovají agresivně. Mezi takové příklady lze zařadit muchovník klasnatý, rostoucí na skalách v údolí Vltavy proti klášteru. V porostech vypadá zcela přirozeně, jakoby tam odedávna patřil, domácí je však v Severní Americe. Na skály se pravděpodobně mohl rozšířit z výsadeb v klášterních zahradách, v současnosti se tam již nepěstuje.