Obec vznikla v místě, jehož blízké okolí bylo osídleno ještě před začátkem našeho letopočtu. První zmínka o Zdětíně (dle „Zemských desek moravských“) je z roku 1368, kdy Jakub Bělík prodal svůj zdejší lán Marovcovi ze Zdětína, který pak převedl nebo prodal Zdětínský dvůr na nového vlastníka jménem Otoslav (r. 1371). Zrušením panského dvora v roce 1785 vznikla původní obec Zdětín - do roku 1843 samostatná, od roku 1843 spojená neoficiálně s osadou Nechutín, v podstatných záležitostech úplně pak od roku 1919. Zajímavostí obce je stará studna nazývaná Haltýř, jež byla dříve součástí panského dvora. Obcí prochází značená lokální cyklostezka.
Z archeologických nálezů se zjistilo, že osada Zdětín zde byla již na rozhraní III. a II. tisíciletí př.n.l., tedy v mladší době kamenné. První písemný doklad máme o Zdětíně z roku 1189, kdy byla ves Zdětín darována Hroznatou Kadeřavým z Peruce křížovníkům svatomařským. V 9. století byl tu farní chrám téhož řádu, který se již roku 1260 připomíná jako farní v dějinách panství benáteckého. Stalo se tak roku 1335 a vykoupil je biskup Jan, který pocházel z rodu pánů z Dražic. Ve válkách husitských ho získal od Johanitů, Václav Myška z hrádku nad Zámostím (Myškův zámek ve Starém Stránově) jako ves zápisnou kláštera u Matky boží z Malé Strany – Václav Myška z Hrádku byl věrným stoupencem mistra Jana Husa a provázel ho do Kostnice. Roku 1436 měl ves Zdětín i s podáním kostelním v držení řád Maltezanů. Roku 1437 se dovídáme, že Václav Myška z Hrádku dobrou vůlí postupuje Zdětín Janovi z Kunvaldu, když císař Zikmund tak nařídil. Jan z Kunvaldu byl podkomoří českého království, který penězi vypomohl císaři z tísně a získal tím jeho přízeň. Zdětín mu byl dán jako zástava. V erbu měli jeho potomci zlatého korunovaného draka v modrém poli a vládli dlouho Dražicemi. Tak patřil Zdětín k Dražicím, později k panství benátskému a jen malá část vsi patřila v letech 1505 – 1533 k Brodcům. Roku 1512 koupil Dražice Bedřich purkrabí z Donína. (Pánům z Donína patřily na Nymbursku Velelibské dvory, z nichž největší má jméno Zdonín). Donínští páni vystavěli roku 1526 v Nových Benátkách zámek a trvale se v něm usídlili. Roku 1548 se synové Bedřichovi o panství rozdělili a zboží benátské dostal Jindřich z Donína. Roku 1560 Ferdinand I. osvobodil Jindřicha z Donína od zástavy na vsi Zdětíně.
- Kostel „Všech svatých" je gotický, ze 14. století. Kolem byl hřbitov, který byl zrušen v letech 1903 – 1904 a zřízen nový za vsí při levé straně silnice vedoucí do Benátek nad Jizerou. Podíváme-li se na kostel, poznáváme na první pohled, že nebyl stavěn najednou. Původně to byla gotická kaple – dnes kněžiště. Později byla přistavěná obdélná loď, která je však již z části zbarokizována a naposled byla postavena věž podoby komolého jehlanu, která je již v čistém slohu barokním. Věž měla být původně ukončena bání. To jsou nesporné důkazy o několika obdobích stavby. Věž má dvě patra (v druhém jsou hodiny). U kostela na straně východní stála zděná, osmistěnná barokní kostnice, která byla rozbořena v roce 1926. Kostel se hřbitovem byl obehnán zdí. Hlavní oltář je z roku 1682. Po stranách oltáře jsou jednoduché brány s dveřmi. Oltářní obraz na plátně představuje svaté v nebi a pochází z 18. století. Po stranách jsou obrazy Sv. Václava a Sv. Zikmunda. Druhý je oltář Jana Nepomuckého z poloviny 18. století, s obrazem Sv. Jana almužníka. Dále jsou zde obrazy Sv. Antonína a uzdravení Lazara na plátně z počátku 18. století. Zajímavý je obraz z roku 1763, který představuje sv. Mikuláše s měšcem. Na zadní straně je poznamenáno: "Tento obraz na svug naklad dal postaviti pan Frantissek Swaczina soused Zdietinske na wiecznau Pamatku. Leta 1763 den 2. Deozemb".
- Památník obětem 1.a 2. světové války
