Za prací dojíždí 112 obyvatel do Proseče, Skutče, Nových Hradů a Vysokého Mýta, a to buď autobusem nebo vlastní dopravou.
V obci převažuje zástavba přízemních rodinných domků, které zapadají do značně členité lesnaté krajiny na pískovcovém podloží.
Společenský život
Společenský život v obci je bohatý a pestrý. Udržují se zde tyto lidové zvyky a tradice: Chození Tří králů (obnovená tradice), velikonoční pomlázka a oplátky, pálení čarodějnic s posezením, stavění máje a májek děvčatům, pouťová pobožnost u kapličky, pouťové a posvícenské posezení, chození Mikuláše s čerty a andělem, stavění brány novomanželům s celým obřadem - převezení nevěsty na trakaři, řezání polena, nahození chomoutu, čtení vinče, předání daru od kamarádů, pohoštění přihlížejícím, masky žida a cikánek. Před svatbou pořádá každý ženich zpívání s mládenci.
Činnost spolková
Hlavními iniciátory veškerého dění ve vsi jsou Sbor dobrovolných hasičů (SDH), Sbor pro občanské záležitosti a skupina lidí kolem kulturní komise, která pracuje pod názvem ZDERAD (Zderad - staročeské jméno, ze kterého vznikl název obce, znamená: "Zde jsem rád, zde žiji rád."). SDH pořádá každoročně 2 plesy, součástí těchto plesů jsou při 1. plese dětský karneval a při 2. plese diskotéka pro starší děti. Plesy mají pokaždé velmi pěknou a náročnou výzdobu, každý rok jinou, podle rázu dětského karnevalu. Každé dítě dostává pytlík s cukrovím, které upekly a věnovaly dětem zderazské ženy. Mladí hasiči pořádají každoročně pouťové a posvícenské sousedské posezení. Koncem prázdnin pořádá SDH tradiční dětský den. Již několik let zde máme i rybí hody a přátelské posezení hasičů a jejich manželek s programem Zderadu, pohoštěním a tancem. Spolek ZDERAD se zaměřil na obnovu a uchování starých tradic a památek Zderaze. Obnovil tradici Babských věnečků s průvodem, Kácení máje a Májový věneček. Myslivecké sdružení se stará o ochranu zvěře a lesních porostů, již několikrát se zde konaly lesní zkoušky ohařů.
O vzniku názvu obce najdeme ve zderazské kronice dva zápisy. První zápis z roku 1932 uvádí: „V době, kdy budována zemská stezka od král. města Poličky k Vysokému Mýtu zbudována Proseč. Mýcení lesů pokročilo až do míst u Zderaze kde učiněn poslední zde ráz.“
Druhý zápis z roku 1972: „jméno Zderaz je utvořeno přivlastňovací příponou – je z osobního jména Zderad, znamená Zderadův (dvůr) opsáno z místopisu království Českého.“ Kde, ve kterém místě, ležel pravděpodobně zemanský dvůr zmíněného Zderada, se neví. Podle zatím nepotvrzených názorů by to mohlo být v místech u vodojemu nad Zderazí.
Pan František Pulda napsal o vývoji osídlení našeho kraje toto: „Podle dosavadních názorů se před velkou kolonizací ve 13. století zastavil starší vývoj osídlení našeho kraje u severních břehů horní Novohradky (Doubravice, Bučina). V rozporu s tím však zaznamenal Podlažický nekrolog v nejstarší vrstvě svých zemřelých (tj. po roce 1160) překvapivě tak výrazná jména jako Sderad, velmož (comes) Perarc a patrně o něco později i svého klášterníka Kutru (Cutra, pater noster), takže nemůže být pochybností, že to byly osobnosti, které daly jména nebo byly přímo zakladateli prvních osad na jih od horního toku Novohradky – Zderaze, Perálce a Kutřína.
Tyto malé sady získal pravděpodobně klášter podlažický brzy po svém založení (před rokem 1160) a učinil je základem pro svou kolonizační činnost v této krajině v 13. a 14. století.
To jsou počátky Prosečska a z časů staršího Novohradska, které však klášter získal až v polovině 14. století zástavou od litomyšlských biskupů. Klášter tehdy osídlil naši krajinu novými osadníky, přebudoval znovu postupně stará (tedy i Zderaz) a založil nová sídliště s větším počtem selských usedlostí a nově rozdělil starou a nově získanou plužinu k intenzivnějšímu využití produktivnějším trojhonným hospodařením, které se v podstatě udrželo až do poloviny 19. století.
Podlažickým opatům se nepodařil záměr spojit svá vzdálená panství kolem Podlažic a Božího domu (Nové Hrady). Naopak ztratili vesnice Perálec, Kutřín, Štěpánov a Zbožnov. Zderaz se stala hraniční vesnicí a pomístní jméno „Hranice“, dělící pozemky Perálce a Zderaze, se udrželo dodnes.“.
Ze Zderaze se v té době stala typická lesní lánová ves , kterou tvořilo 13 celolánových gruntů. Podlažický klášter zanikl v roce 1421, kdy byl za husitských válek rozbořen. Od roku 1421 do Bílé hory se v našem kraji vystřídaly 3 feudální vrchnosti. První byli Kostkové z Postupic, kteří získali všechno podlažické zboží r. 1450. Po nich přišli Žatečtí z Vejkrsdorfu v letech 1550 – 1580. Z této doby máme 1. písemný záznam o Zderazi. Je to seznam osedlých z roku 1563.
