Zborovy

Legenda první

Na sklonku XI. stol. vzniklo v Evropě náboženské hnutí, jehož cílem bylo vysvobození Svaté země z rukou Mohamedánů. Papež svolal sněm, na němž byla vyhlášena křižácká výprava a tak r. 1095 byla vyzvána šlechta, aby šla vysvobodit Boží hrob a Jerusalem z moci nevěřících. Mnozí rytíři všech evropských zemí se vydali do boje, zdobili se kříži.
V té době žil ve zdejší krajině v dřevěné tvrzi na vrchu Hrádku rytíř Hošek z Borov (viz pozůstatky hradiště na vrchu Hrádek). Žil jen se svým věrným služebníkem daleko od příbytků lidských v náboženském rozjímání. Když se dověděl o křižácké výpravě do Svaté země, rozhodl se jíti také do boje. Věrný sluha neopustil svého pána. Hned v prvních bojích byl rytíř i se svým sluhou zajat a uvězněn.

Později byl sluha propuštěn, aby přinesl za svého pána vysoké výkupné. Dlouhá však byla sluhova pouť do vlasti a předlouhé čekání v zajetí. Rytíř Hošek poznal marnost čekání a v modlitbách se obrátil k sv. Janu o pomoc. Slíbil, že vrátí-li se domů, postaví kostelík blízko Hrádku. Té noci ho vyvedl sv. Jan z vězení a rytíř po dlouhém a svízelném putování došel konečně do vlasti. Hned splnil svůj slib a dal zbudovati kostelík ke cti sv. Jana nedaleko své tvrzi. Kolem kostelíka si lidé začali budovati stavení a tak vznikla osada, jež dostala jméno po rytíři z Borov - Zborovy.

Legenda druhá

Jiná pověst vypravuje, že kostelík založil Jaroslav ze Šternberka na památku svého vysvobození z bojů s Tatary. Slavný hostýnský vítěz se totiž octl sám mezi Tatary, kteří zle na něho dotírali, takže již svou duši poroučel Bohu a považoval se za ztraceného. Tu však náhle vyšší mocí byl zachráněn. Z vděčnosti postavil kostelík, na jehož zdi dal vymalovati obraz bojů s Tatary. Tato pověst se však nezakládá na pravdě, neboť Plánice nebyla ve XII. stol. majetkem Šternberků.