Nejvýznamnější dominantou obce je kaplička z roku 1846 stojící uprostřed návsi. Na její zvon se v minulosti zvonil umíráček. Před kapličkou stojí kříž. Další neméně významnou památkou je pomník obětem 1.světové války postavený roku 1929. Na jeho desce jsou fotografie se jmény a daty narození obětí a ve spodní části pak nápis: „ Z KRVE VAŠÍ VZEŠLA SVOBODA VÁM BUĎ VĚČNÁ PAMĚŤ NÁRODA “. V popředí je socha plačící ženy.
Zajímavostí je, že zatímco 1.světová válka si v obci vyžádala 17 životů, obětí 2.světové války byl pouze pan Ludvík Škoda, který zemřel v Německu, kde pracoval jako zedník, na zápal plic. Nedaleko od pomníku směrem do vsi stojí kříž. Jedná se prý o hlavní kříž, jediný pozůstatek hřbitova, který údajně v těchto místech ležel. Tato skutečnost však není nijak historicky doložena.
Historická obec Zárubice byla založena na planině nad obloukem řeky Rouchovanky místně zvané též Mocla. Co o ní praví František Dvorský ve svém vydání Vlastivědy moravské z roku 1916?
Jméno obce, pochází od osob. jména Zaruba, do Za-bic, v Za-bicích. Vesnice ležící asi 6 kmseverozápadně od Hrotovic na silnici, vedoucí z Třebíče do Hrotovic. Osada položena jest v mírném dolíku náhorní roviny mezi lesy, na východ pode vsí jest rybník, ve kterém ženy perou prádlo. Obec skládá se ze dvou částí: starší část má podobu podkovy na jihovýchod otevřené; tu bydlí rolníci a někteří domkaři, kteří se zde usadili na rozprodaných gruntech. Druhá část obce, mnohem mladší, která sestává ze 14 podél silnice po jedné straně postavených domků, v nichž bydlí jen domkaři, jsou tzv. "Familie". Původ "Familií" datuje se asi od r. 1835. Tehdy dal hrabě Amaguld Josef Taaffe, držitel panství Myslibořického, povolení, aby si lidé na těch místech stavěli příbytky. Kámen potřebný nalámali si sami, ostatní stavivo, zejména dřiví, dostali od velkostatku. Za stavební místo zaplatili 80 zlatých a zavázali se každý 26 dní ročně robotovati.
Vlastní obec má prostrannou náves. Domy stavěny jsou vesměs z tvrdého materiálu a pokryty křidlicí. Stavení jsou zomítána, domkařů olíčena vápnem, rolníků obarvena obyčejně na zeleno. Kolem oken viděti vypouklé ozdoby. Domy stojí těsně vedle sebe, obráceny průčelím do návsi, v jejíž středu stojí kaplička a poblíž ní rybníček pro husy a kachny. Za deštivého počasí bývá náves velmi blátivá. Před domy jsou menší zahrádky pro květiny a zeleninu. Za domem, do kterého se vchází velkými vraty, jsou větší zahrady porostlé travou a vysázené ovocným stromovím, kterému se pro štěrkovitou a slínovitou půdu valně nedaří.
Obec měla r. 1910 jen 47 domů a 278 obyvatelů; r. 1900 v 46 domů 295 obyvatel. R. 1870 napočítáno v 41 domů a 242 obyvatel.; r. 1835 načítáno ve 22 domech 160 obyvatel.
Lid se živí hospodářstvím a chovem dobytka. Před r. 1848 stál u Zárubic panský dvůr, ve kterém chovány ovce, později dvůr vyhořel. Na zbořenisku měla býti vystavěna škola, ale obec u panství o to se neucházela, proto z části tam postavena nynější panská hájovna. Dříve bývalo v okolí mnoho rybníků, u rybníka "Kopyto" zvaného stával dříve mlýn. Přifařena jest osada do Krhova.
Obecní majetek sestává ze 14,8 ha pole, 1,04, ha luk a 1,7 ha lesa, z čehož dostává se nájmu 1228 korun.Toť jediný obecní příjem. Velkou část půdy získala obec roku 1899 zcelením pozemků. Lid zdejší jest pilný a pořádný, tedy i zámožný. Do obce patři 556 ha půdy, pole jest 298 ha, luk 39, zahrad 3,5, pastvin 16 a lesa 179 ha. Hovězího dobytka chovalo se roku 1910 kusů 174, koní 28, koz 18, prasat 126. Včelařilo se v 89 úlech. Ve vesnici jsou odbory Národní Jednoty a Agrárního sdruženi. Staré rody jsou: Votavův, Buchtelův a Muzikářův.
Tratě se jmenují: Zahumní, před a za Školou, pode Vsí, Myslibořická, Horní a Dolní pole, Kacíř, Parubky, Lipenská, Vilímská, Dlouhé, Niva, Kopec a Díly.
Do katastru patří 3 rybníky: Kacíř (Původně Kačíř, poněvadž na rybníku zdržovalo se mnoho divokých kačen. Sousední trať byla ,u Jarošovce". Obě tratě spojeny nyní pod názvem "u Jarošovského kacíře"), pode Vsí, Kopyto.
Nedaleko odtud stávala ves Oldřichovice, která již r. 1464 a opět r. 1531 jakožto pustina se připomíná. Ležely asi v místech nynějšího dvora "Huberta".
Ve staré pečeti mají Zarubice pod obráceným radlem písmena W. Z. (ves Zarubice) bez letopočtu.
Pečeť obce Zárubice. Datování: Před rokem 1787.
Pečeť je osmihranná o rozměrech 13 x l0 mm. V pečetním poli je radlice (hrotem dolů a břitem doprava) doprovázená z každé strany čtyřcípou hvězdou.
Ačkoli v okolí je výskyt pravěkého osídlení běžný, z katastrálního území obce jsou prozatím známy nálezy pouze broušené kamenné industrie z tratě „Boroviny“. Další nález dvou byzantských mincí spadá do denárového období, tedy do doby mladohradištní.
Jako jiné sousední osady také Zárubice za starších dob byly rozkouskovány na několik vladyckých usedlostí-dvorců, jichž majitelé bydleli nejen v osadě samé, nýbrž i v osadách okolních - zejména v Račicích a Odunci. Dokazují to nejstarší zápisy v deskách Brněnských, odkud pochází i nejstarší zmínka o obci z roku 1349:
V deskách Brněnských stojí psáno, že roku 1349 odevzdala paní Eva z Račic svým bratrům Ctiborovi a Oldřichovi 5 lánů v Zárubicích. Toho roku byli jako majitelé pozemků v Zárubicích zapsáni také bratři Hartlib, Henrik a Smil z Bukovína. Oblast v níž obec leží, byla však osídlena již v pravěku jak dokazuje nález broušené kamenné industrie v trati Boroviny.
Obec Zárubice leží asi 14 km jihovýchodně od okresního města Třebíče. Její průměrná nadmořská výška činí 501 m, přičemž nejvyšší bod, Markův kopec, leží ve výšce 514 m n.m. Přesná zeměpisná poloha obce je vyjádřena hodnotami:
48°57`40`` - 49°9`38`` severní šířky
33°34`58`` - 33°52`41`` východní délky
Obyvatelé Zárubic a celého Hrotovicka odvodili svoji řeč od hanáckého nářečí. Až do roku 1848 (do zrušení roboty) chodili Zárubští v krojích. Muži nosili klobouky se širokými střechami, barevné vesty s velkým množstvím knoflíků, tzv. špicfraky z černého sukna a krátké kalhoty pod kolena zasunuté do bílých vlněných podkolenek. Na zimu měli žluté kožichy s tulipány vyšitými na zádech a okolo kapes. V neděli do kostela oblékali modré pláště. Ženy nosily sukně různých barev, většinou černé s červenými květy, černé nebo modré široké zástěry a bílé punčochy. V zimě ženy nosily krátký černý kožíšek se šosy. Hlavu pokrývaly plátěnými bílými šátky s modrými nebo černými květy. Šátky si ovinuly pod bradou a zavázaly na temeni.
Děti ze Zárubic chodily z počátku do školy v Myslibořicích (cca 3 km). Koncem 19. století však Zárubští zatoužili mít vlastní školu. Jejich snaha byla korunována roku 1898, kdy byl zahájen provoz jednotřídky. V nové školní budově byl také byt pro učitele a v těsné blízkosti se našlo místo i na školní zahradu. Téměř od počátku zde působil pan učitel Jan Grmela. V obci byl velice oblíben. Na školním pozemku pěstoval s dětmi ovocné stromky, které poté rozdával lidem. Učitel Grmela odstoupil z funkce až roku 1925 ze zdravotních důvodů. Učil tedy na zdejší škole neuvěřitelných 27 let. V roce 1965 vydaly úřady nařízení, podle kterého měly zaniknout všechny jednotřídní školy a to znamenalo po 67 letech konec školy v Zárubicích. Školní budova ale stojí dál. Slouží z části jako prodejna smíšeného zboží a z části jako společenský sál. V současné době (2003) prochází budova rekonstrukcí. školní zahrada byla rozdělena na dvě části a prodána jako stavební pozemky. Dnes již na obou stojí rodinné domky.
Katastrální výměra 552 ha je z převážné části tvořena zemědělskou půdou. Do katastru obce patří tři rybníky: Kopyto, Jarošovský Kacíř (původně Kačíř) a největší a zároveň nejbližší rybník Klárka, běžně však zvaný Zárubický.
Obec sama se skládá ze dvou částí. Starší část, má tvar na jihovýchod otevřené podkovy, původně zde bydleli rolníci. Mladší část zvaná Famílie se rozkládá podél hlavní silnice (směrem na Odunec) povětšinou po jedné straně. Vznik Famílií se datuje do roku 1835 kdy lidé dostali povolení stavět si v těchto místech domy. Typickým znakem Zárubských domů byli plastické ozdoby fasády v podobě malých čtverečků nad okny a vraty. Fasáda byla olíčena vápnem nebo obarvena obyčejně na zeleno.
Nejvýznamnější dominantou obce je kaplička z roku 1846 stojící uprostřed návsi. Na její zvon se v minulosti zvonil umíráček. Před kapličkou stojí kříž. Další neméně významnou památkou je pomník obětem 1.světové války postavený roku 1929. Na jeho desce jsou fotografie se jmény a daty narození obětí a ve spodní části pak nápis: „ Z KRVE VAŠÍ VZEŠLA SVOBODA VÁM BUĎ VĚČNÁ PAMĚŤ NÁRODA “. V popředí je socha plačící ženy.
Zajímavostí je, že zatímco 1.světová válka si v obci vyžádala 17 životů, obětí 2.světové války byl pouze pan Ludvík Škoda, který zemřel v Německu, kde pracoval jako zedník, na zápal plic. Nedaleko od pomníku směrem do vsi stojí kříž. Jedná se prý o hlavní kříž, jediný pozůstatek hřbitova, který údajně v těchto místech ležel. Tato skutečnost však není nijak historicky doložena.
- kaplička z roku 1846
- pomník obětem první světové války z roku 1929
