Dolejší část obce tvoří rozlehlá náves s parkem, který se využíván k odpočinku, jsou zde sportovní prvky pro mládež a hlavně je to místo, kde se konají společenské akce a setkání. K místním tradičním akcím patří červnová soutěž v požárním sportu Pohár vítězů s tradicí od roku 2000.
Oslavy založení obce v roce 2011 (680 let), vycházejí spíše ze symbolického časového údaje, neboť osada toho jména musela zde být již dávno před tím. První zmínka pochází z listiny, upravující majetkoprávní poměry mezi rodem Zajíců z Valdeka a panovníkem Janem Lucemburským sepsané v roce 1331. Záluží je zde jmenováno jako součást valdeckého panství. Týkala se jak ,,Hradu Zálužského zvaného Hrádek“ se kterým byla ves vždy spojována, tak obce samé. Nikde už asi nezjistíme, jak tato dvě místa tehdy vypadala. Můžeme se jen dohadovat o tom, kolik zde bylo obydlí a kolik v nich žilo lidí. Hrádek byl zřejmě jen hospodářský dvorec ohrazený dřevěnými palisádami, v němž žilo jen několik málo rodin. Stavení bylo asi dílem kamenné a dílem dřevěné. Nebylo na místě dnešního Hrádku, ale několik desítek metrů dál směrem na Hořovice. V patnáctém století je již zmiňován jako zbořený a opuštěný. Částečně jeho zbytky překryla vodárna, postavená v roce 1953.
Bohužel se od výše zmíněného roku 1331 až do roku 1590, tedy téměř 260 let, nezachovaly žádné dokumenty, které by nám mohly přiblížit něco z té doby. Nevíme tedy nic o životě lidí v této vsi, třeba za vlády Lucemburků nebo v době husitské či pozdějších létech.
Někdy kolem roku 1630 se začala psát první „Gruntovní kniha panství hořovského“.
Ta se zachovala, jakož i další gruntovní knihy, v originále až do současnosti. Najdeme v ní soupis všech lidí „osedlých“, to je majitelů gruntů, mnohde už od roku 1600. Je zřejmé, že do té doby nikdy počet domů ve vsi Záluží nepřekročil třicítku. Mluvíme-li o gruntech, pak si musíme uvědomit, jak tenkrát taková stavení vypadala. Všechny domy byly dřevěné roubenky kryté slámou. Většinou měly dvě místnosti a komoru na potraviny. Podlaha byla udusaná hlína. To vše bylo propojeno s chlévem. Některé domy měly také malou stodolu na obilí. Tak vypadala většina statků té doby, až do začátku 19. století .
V letech 1618-1640 probíhala třicetiletá válka a ani našemu kraji se nevyhnula. Jak udávají dobové záznamy: „Většina obcí na mnoho mil od Císařské silnice byla vypálena a vypleněna jak vojsky císařským , tak královskými ba i mnoha bandami loupežnými“. Záluží postihla tato katastrofa nejvíce v roce 1642, kdy lehla popelem zřejmě celá vesnice. Kdo vesnici vypálil se asi nikdy nedozvíme. Jen téměř každého statku je v gruntovní knize napsáno: ,,L.P. 1642 jest pohořalý…“. Co tragédií a utrpení se v těch dobách odehrávalo, a přesto se lidé vraceli do svých vesnic, aby pokračovali v díle svých předků.
Když v roce 1648 třicetiletá válka skončila, hospodářství bylo téměř rozvráceno, vesnice i města vypálené a vylidněné. Vrchnost neměla přehled o svých poddaných. Na císařský rozkaz se sepisovaly tzv. Urbáře. Byly to byly to knihy, v nichž byly zaneseny hlavně všechny daně a roboty uvalené na ten který grunt. Urbář hořovského panství byl sepsán Jakubem Veltrubským z Veltrub v roce 1648. Díky tomuto dokumentu se dnes můžeme dozvědět mnoho zajímavého o okolních obcích. O Záluží se tam píše doslova toto:
„Ves Záluží, ta ves na celém panství byla nejlepší, nejužitečnější a nejzásobenější, nyní jest skrze oheň všecka pokažena. V té vsi bývalo usedlých 29, nyní jest několik poustek nicméně, aby milý Pán Bůh pokojnějších časův popříti (popřáti) ráčil, vše by zase k předešlému způsobu přivedeno býti mohlo. Potahu nyní mají míti 18. Mají lánův dědin míti 14 ½ a 30 záhonů velmi dobrých a ourodných, louky mají znamenité, pastviště též hned při samé vsi. Majíce postrané drahy, na nichž pastva znamenitá užitečná, též také mohou poháněti, dáleji do lesů i k lukám Sokolovským, na panství Komárovském.
Dokud Komárov náležel jiné vrchnosti, musely za ten průhon pánu Komárovskému v jisté dni orávati. Nyní pak poněvadž ta ves spolu s jinými vesnicemi Tlustice s Dlouhým Oujezdem obrácena ke dvoru Oujezdskému ty obzvláštní roboty vykonávají.
Ta ves má na svých drahách aneb pastvištích čistý rybníček v němž časem plod mívají a obzvláštně ho pro dobytek času letního, aby kde se napájeti měl, užívají.
Při též vsi jest kousek lesa panského, který sytej jest tak coby mohlo býti za půl leče. Z té vsi povinni jsou louku jež slove se Zálužská sekati a druhé louky nad Doubravicí, spolu s újezdskými od nichž se jim platí. Pak dále zapsáno jest, jsou povinni vždycky spolu s jinými vesnicemi, to co jim se poručí činiti.
Stálých platův robot zrní, slepic a vajec, co dávají, to v Urbáři zapsáno se najde.
Jest v té vsi krčma výsadní.“
Bylo by jistě zajímavé vědět, kde byl ten kousek lesa a ta krčma. Zmiňovaný rybník byl tam, kde je nynější požární nádrž neboli koupaliště.
Teprve po roce 1800 se do vesnic začali stěhovat řemeslníci a dělníci. Byla zrušena robota a poddanství. Lidé se mohli volněji pohybovat a to napomohlo i k zalidnění vesnice. V roce 1858 bylo ve vsi 64 domů. V té době už se stavěly domy zděné. Záluží bylo v tomto směru, oproti okolním obcím pokrokové, neboť skoro všechna obytná stavení ve vsi byla zděná, zatímco v okolních vesnicích převládaly ještě dřevěné roubenky. Příčina zřejmě byla v tom, že naše obec nemá v blízkosti žádný les. Lidé byli tedy nuceni stavět z jim dostupných zdrojů. Většina domů z těch let je postavena z „bácíků“, což jsou nepálené cihly z hlíny a slámy. Hlíny bylo kolem potoka dostatek, těžila se hlavně na obecních drahách, v místech, kde je dnes dolejší rybník. Bohatší hospodáři používali na přestavbu svých gruntů hlavně kámen a pálené cihly. Jako střešní krytina se dosud používaly slaměné došky.
V roce 1858 postavil pan Král (č.p. 29) na svém pozemku proti kovárně novou hospodu (č.p. 64). Později jí prodal panu Hůrkovi. Téhož roku byla zbourána stará, dřevěná škola a tato hospoda byla na tři roky obcí pronajata k vyučování dětí. Po velkých problémech s financemi byla vystavěna do roku 1861 škola zděná. Jako přídavek postavil pan stavitel kapličku se zvoničkou.
Železnice Praha-Plzeň, uvedená do provozu roku 1863 byla dalším požehnáním pro všechny obce v okolí. Dala práci mnoha lidem a také je mohla za prací dopravit. Brzy se do obce začali stěhovat noví občané a stavěli si zde malé prosté domky. Obec se rozrůstala hlavně směrem k Újezdu a Oseku. Podle sčítaní obyvatel v roce 1910 zde žilo 550 obyvatel v 91 domech ( nejvíce lidí bylo napočítáno v č.p. 37 a to19 osob). Obyvatelé už nebyli odkázáni jen na práci v zemědělství. Okolní továrny poskytly obživu mnohým řemeslníkům, vznikl i nový název ,,kovozemědělci“. To byli ti občané, kteří vlastnili malou výměru půdy, jaká by jejich rodinu neuživila, a tak pracovali při tom ještě v továrně. Hořovicko bylo známo jako oblast cvočkařů. Cvočkaři byli drobní řemeslníci, kteří ve svých malých, domácích kovárnách kovali různé typy hřebíků, skobiček a cvoků. I v naší obci jich bylo dost. Ještě v roce 1905, kdy už toto řemeslo upadalo, zde bylo registrováno 17 cvočkařů.
Do života mnoha lidí zasáhla neblaze 1. světová válka vedená v letech 1914-1918. Z naší obce odešlo bojovat 33 mužů. Životem zaplatilo 14 z nich. Hned tři roky po válce dne 25. září 1921, byl na návsi odhalen pomník k uctění jejich památky.
Po roce 1918 vnikla samospráva obcí. V roce 1921 bylo v obci 112 domů a 510 obyvatel. Volení zastupitelé mohli rozhodovat o správě a výstavbě obce. Jedna z prvních staveb v naší obci, o které bylo v novém zastupitelstvu rozhodnuto, byla výstavba cesty směrem k Oseku. Koncem roku 1919 bylo rozhodnuto o výstavbě a lednu 1920 se začala stavět. Dokončena byla roku 1922. Do té doby zde vedla jen velmi špatná, polní cesta. Když pak v roce 1929 byla dokončena stavba druhé železniční koleje a přemostění dráhy, bylo možno se dostat přímou cestou do Oseka a Komárova. Cesta, dnes nazývaná „V brance“ byla vystavěná roku 1929.
Další velkou stavbou byla regulace potoka. Projednávána byla už v roce 1929, ale se stavbou se začalo roku 1933. Dokončena byla koncem roku 1934. Postaveny byly také dva mosty (do té doby byly zde jen brody) a nový rybník zvaný ,,Dolejší“. Stavbu prováděl ing. Štěrba z Berouna. V době velké nezaměstnanosti pracovali zde hlavně muži ze Záluží, ale také z okolních obcí. Mimo jiné bylo rozhodnuto zavézt rybníčky patřící k usedlostem č.p. 21, 22 a 23.
Hospodářská krize zastavila i výstavbu rodinných domků. Do roku 1937 byly postaveny domy do č.p. 123 a výstavba dalších se započala až po roce 1950.
I druhá světová válka vzala životy několika našich spoluobčanů. Jejich jména byla po válce připsána na pomník.
Ve válečných létech se toho v obci mnoho nevybudovalo. Nejvýznamnějším krokem bylo zavedení elektrického proudu v roce 1943. Ani poválečné roky budování obce příliš nepřály. Hospodářství v celé republice bylo poničené. Byl velký nedostatek stavebního materiálu a tak se, kromě nového pouličního osvětlení a obecního rozhlasu v roce 1946 v obci mnoho nezměnilo. Několik rodinných domků v hořejší části obce bylo postaveno začátkem padesátých let z materiálu dovezeného z likvidovaných pohraničních vesnic.
V létech 1949-50 bylo v obci založeno Jednotné Zemědělské Družstvo, do kterého vstoupili, ať dobrovolně či pod nátlakem, všichni rolníci krom jednoho. Ten obdělával svých 1,56 ha až do sedmdesátých let. Přes velké problémy se JZD rozvíjelo a rozrůstalo se hlavně v dolní části obce do velkého areálu. Byly postaveny drůbežárny, nové kravíny, vepříny, sklady obilí a píce, silážní jámy a mnoho dalších staveb. Po roce 1960 bylo znovu uvedeno do provozu dosud chátrající zahradnictví po panu Sutrovi v hořejší části obce, založené ve třicátých letech. V roce 1971 byla přestavěna usedlost čp. 23 po panu Pánkovi, a tím vznikly nové kanceláře pro vedení družstva. V těch letech byly také družstvem postaveny tři bytové jednotky, do kterých se přistěhovali noví členové družstva. Tam, kde stál výminek u čp. 26 byla postavena nová jídelna s kuchyní. To vše, ale už bylo v době, kdy se sloučila do jednoho celku JZD Cerhovice, Drozdov, Újezd a Záluží. V těch letech se Záluží opravdu hodně změnilo a rozrostlo. Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století byla zřejmě pro rozvoj obce tou nejúspěšnější dobou. Vystavěno a přestavěno bylo mnoho rodinných domů a počet obyvatel se zvýšil díky velkému počtu narozených dětí. Bylo také vybudováno mnoho veřejných projektů. Vše se budovalo v tzv.: „Akci Z“, (Zdarma pozn. pro mladší čtenáře) tedy hlavně dobrovolnou prací občanů. Díky těmto akcím byly postupně dány lidem do užívání: zrekonstruovaná budova školy, požární nádrž z bývalého ,,hořejšího“ rybníka, kanalizace horní části obce, obchod, přístavby ve sportovním areálu, přestavba „Pohostinství U Humlů“ a mnoho jiných menších projektů .
Po roce 1989 docházelo k restituci půdy a nemovitostí. V roce 1992 bylo navráceno původním majitelům ,,Pohostinství U Humlů“, to pak bylo provozováno soukromě. Zemědělská půda byla také postupně vrácena původním majitelům a bohužel, úpravy nových majetkoprávních vztahů zapříčinily, že se začalo bývalé JZD rozpadat. Po těžkých letech různých transformací se roku 1998 většina majetku dostala do užívání ZD Mořina a dalších společností. Byl zrušen chov skotu v areálu ZD Záluží a pozemky jsou státe využívány na rostlinnou výrobu. Stáje byly přestavěny na sklady. V obci zůstal jen jediný samostatný soukromý zemědělec pan Šebek čp. 17.
Velký zásah do krajiny udělala dálnice D5. Stavba začala v prosinci 1992. Roku 1994 byl zprovozněn nový most přes dálnici a 26.10 1995 byl tento dálniční úsek uveden do provozu.
V roce 1993 byla dána do pronájmu vodní nádrž panu Veselému a vedení dálnice pomohlo s úpravou okolí navezením a rozhrnutím materiálu.
Z podzimních komunálních voleb 1994 vzešlo nové zastupitelstvo. Od 1.1.1995 měla obec uvolněnou starostku paní Marii Vlčkovou, která vedla obec 2 volební období do roku 2002, kdy byla vystřídána Ludmilou Mottlovou.
Po letní povodni v roce 1995 byl v září vyčištěn Stroupinský potok, aby se pro příště předešlo podobným pohromám. V tom roce byl vyčištěn i rybník. Kolem parku byl postaven nový dřevěný plot a do přízemí bývalé školní budovy byla přestěhována úřadovna OÚ. Bývalý úřad v čp. 12 byl prodán.
V roce 1996 byla vyasfaltována vozovka kolem rybníka a po dlouhých debatách a sporech s odpůrci, byla znovu otevřena mateřská školka. Vybavení mateřské školy se dokupovalo postupně, jelikož všechny staré pomůcky byly odvezeny při uzavření školky
11. září 1997 vyhořel sklad sena v areálu ZD. Dým se táhnul údolím podél dálnice až k Berounu. Požár byl poslední ranou již ekonomicky skomírajícího JZD Záluží. Toho roku v létě se budovala dešťová kanalizace po levém břehu potoka od hřiště až k čp. 1.
V dalším roce byl zpevněn povrch cesty kolem hřiště končící u lávky u rybníka. Díky tomu vznikla nová cesta k železniční zastávce. Plocha mezi nově vzniklou cestou a potokem byla urovnána, osázena stromky a toto místo se stalo základem pro budoucí park, jež je nyní druhou veřejnou zelenou zónou obce.
Obec Záluží trpí tím, že je nepříliš vzdálená od dálnice D5 a hlavně v dolní části obce je neúměrně vysoká hladina hluku. Po mnoha stížnostech se podařilo prosadit stavbu dřevěné protihlukové bariéry. Stavěla se v roce 1999 - 2000. Od roku 2000 je na hasičské zbrojnici nová střešní krytina.
Druhou největší investiční akcí v novodobé historii obce byla plynofikace obce, která probíhala letech 2001-2002. Náklady ve výši 5 milionů Kč částečně ponížila dotace Ministerstva životního prostředí ve výši 2,2 milionu. Paralelně se začalo i s akcí Vodovod a při výkopech se zároveň pokládali roury pro vodovodní řad. Obecní vodovod napojený na Želivku byl dokončen v roce 2003. Na pozemku obecního sadu byla postavena stanice na chlorování vody. Dotace ministerstva zemědělství ve výši 7 milionů ale nestačila na tento
15timilionový projekt. Obec si musela na doplacení stavby vzít úvěr 3 miliony korun, který doplatila v roce v září 2010. Občané se tak dostali ke zdroji nezávadné vody a nemusí už používat vodu ze studní, jejíž kvalita rok od roku klesá.
Ani v dalších letech obecní úřad nezahálel. Bylo uskutečněno mnoho menších projektů, jako byly různé přestavby v budově školky, zavedení veřejného internetu v rámci obecní knihovny, úpravy komunikací, oprava vodní nádrže a jejího přítoku, renovace parku a dětských hřišť a jiné mnohdy nenápadné, ale přesto důležité akce. Většina těchto akcí byla finančně podpořena různými granty a dotacemi, především ze Středočeského kraje. Administrace žádostí o dotace je nesmírná, ale každá finanční pomoc přispěje ke zvýšení kvality projektů.
V roce 2009 byla zahájena velká a nákladná rekonstrukce budovy bývalé školy - nyní mateřské školky a obecního úřadu. V budově byla osazena nová plastová okna a vchodové dveře, přestavěna a zmodernizována byla i školní kuchyně a vydlážděn chodník kolem školní zahrady. V roce 2010 byla tato akce završena výměnou střešní krytiny a okapů. Celá budova i přilehlá hospodářská budova s knihovnou byla zateplena venkovním obložením a od září 2010 se chlubí novou pestrou fasádou. Akce byla dotována z fondu Středočeského kraje FROM, který nám poskytl částku 1.500.000 Kč.
Spolu s parkem tím vznikl v dolejší části obce krásný komplex sloužící všem obyvatelům Záluží V budově bývalé školy je mimo kanceláře obecního úřadu a mateřské školky také školní kuchyně, kde se vaří obědy nejen pro děti, ale i pro starší občany, jež tuto službu hojně využívají. Je zde veřejnosti přístupný internet a jednou týdně přijíždí masérka. Každé pondělní odpoledne je otevřena obecní knihovna ve vedlejší hospodářské budově, v místech kde míval kdysi „pan řídící“ chlévy. Nově upravená školní zahrada je vybavena vším, co děti ze školky potřebují k venkovnímu dovádění a hraní. I park u zdejší kapličky je vybaven tak, aby jej mohly využívat jak děti ze školky, tak ostatní mládež ke sportu a ke hrám. Ve stínu starých lip zde mohou odpočívat i ti starší. Pořádají se tu různé akce, z nichž nejznámější je každoroční soutěž v požárním sportu pro mládež i staré gardy Pohár vítězů s tradicí od roku 2000 a velmi oblíbená hasiči pořádaná taneční zábava známá jako „Posezení pod lipami“.
Tak je prastará obecní náves opět centrem všeho dění v obci. Nemůžeme, ale opomenout ostatní služby, které přispívají ke spokojenosti občanů. Je to především velký sportovní areál, původně postavený pro účely hokejového oddílu, ale po jeho zániku nyní využívaný k jiným sportovním aktivitám jako jsou nohejbalové turnaje a tenis. V budově bývalých šaten je využívána posilovna a tělocvična. Má tu svou základnu oddíl stolního tenisu, schází se zde hráči florbalu a nově se zde cvičí Tai Chi. V areálu bylo vybudováno pohostinství, které je dnes jediné v obci. Koncem roku 2010 bylo zbudováno nové překližkové hrazení kolem hokejového hřiště.
Jak již bylo zmíněno k aktivní složce, která se významně podílí a organizaci kulturního života obce, patří především zálužští hasiči. Ti se starají i o dorůstající mládež, zapojují se do soutěží a pomáhají při akcích v rámci údržby obecního majetku a ochrany obyvatel. Mají k dispozici hasičskou zbrojnici, obecní stodolu a techniku o niž se vzorně starají. Požární hlásič je na obecním sadě.
„Obecní sad“ je pozemek původně zakoupený ke stavbě kulturního domu, slouží dnes občanům k jiným účelům. Je zde umístěn kontejner na sběr zeleného odpadu, E-domek na sběr elektrozařízení a kontejner na železný šrot. Jsou zde uskladněny písky a štěrky, které si mohou občané kdykoli odkoupit.
K běžným denním nákupům slouží zejména starším občanům prodejna smíšeného zboží „Jednota COOP“. Pro větší nákupy si mohou zajet do hořovických supermarketů. K tomu mohou využít třeba i autobusové spoje. Nejvíce se užívá spoj, který veze děti škol a v 10 hodin ráno. Poslední autobus který Vás do Hořovic odveze je v půl osmé. V Obci jsou tři zastávky u Kovárny, V Brance a u Transformátoru.
Do dalších let je plánována hlavně nová kanalizace s napojením na čističku odpadních vod.
- Jan Štefan se narodil dne 21.4. 1914 v Záluží a zemřel 3.10. 1990 pravděpodobně v Kanadě. Bojově létal již v bitvě o Francii u jednotky GC I/10 na MS-406
Další významné osobnosti:
- Josef Matějka (1879 – 1909) – spisovatel
- Matěj Opatrný (1860 – 1891) – filosof
- Kaplička
- Hrádek na návrší