Xaverov

Kolem roku 1730 založila vrchnost z Ostředka, poblíž Choratic, v místech dnešního Xaverova skelnou choratskou huť. Prvá písemná zmínka se vztahuje k roku 1731, kdy huť již stála a jejím nájemcem byl Adam Bolder, uváděný také jako Heller, či Höller. Otázkou stále zůstává lokalizace choratické huti na dnešním xaverovském katastru. Podle tradice a podle dnes již nezvěstných nálezů barevného skla bývala sklárna umisťována k chalupě pana Horáka č. p. 12 na pravém břehu xaverovského potoka, pod dnešním rybníkem ve vsi. Před několika lety byla Horákova chalupa zbořena a na jejím místě vybudován nový dům. Při hloubení odpadní jímky došlo k novým nálezům, na které upozornil starosta obce Jiří Hervert a na místě proběhl drobný záchranný archeologický výzkum. Nejpočetnější nálezy představují skleněné střepy. Další svědectví o výrobě skla podávají masivní fragmenty okrajů a stěn sklářských pánví. Dochoval se i zlomek rovného dna pánve se zbytky skla. Je pravděpodobné, že sklářský odpad pochází z let 1730-1746 a představuje tak zajímavý hmotný doklad jednoho období posázavského sklářství. Nález zároveň určuje nepřímo i polohu hutě, která se musela nacházet v bezprostřední blízkosti množství vyházeného, či vyvezeného odpadu a kusů tavících pánví. Některé objekty hutě tak mohly později vytvořit část jádra zástavby pozdějšího Xaverova. V roce 1742 postihla "chorvatské hutě", jak se jim tehdy říkalo, pohroma. Během jednoho roku zde zemřelo 20 lidí. Po roce 1752, kdy ostředecký statek koupila pražská jezuitská kolej, dostal zemědělský dvůr nové jméno Xaverhof podle patrona jezuitského řádu sv. Františka Xaverského. Právě německé pojmenování dvora se s následným počeštěním proměnilo v úřední název pozdější obce, která je v písemných pramenech konce 18. a v 19. století, uváděná také jako Xaverow nebo Xawerow. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a jeho hospodářský majetek, včetně Xaverovského dvora, začala spravovat administrace státních statků. Pozemky nejprve přešly pod sousední panství Komorní Hrádek, ale krátce nato byla v rámci reforem provedena tzv. raabizace. Na několik let byl statek Ostředek rozdělen na několik částí. V roce 1819 byl statek prodán ve veřejné dražbě chlumeckému pošmistrovi Aloisovi Zubatému, který jej následně postoupil své manželce Marii (roz. Kantůrkové).
Další údaje o Xaverově v první pol. 19. stol. lze vyčíst z řady písemných pramenů. Známé jsou i přesné počty domů i obyvatel. V roce 1844 měla osada již 25 domů, jejichž popisná čísla navazovala na číslování v Choraticích, s nimž Xaverov stále tvořil jednu katastrální obec. V samotném Xaverově žilo 217 lidí a naprostá většina z nich byla římskokatolického vyznání a příslušná k sázavské farnosti. Byly zde pouze dvě protestanské rodiny. K roku 1884 se uvádí tehdy stále zřejmě zažitý a používaný pomístní název Huť. Po úplném zrušení roboty v roce 1848 a po přechodném období skončila i v roce 1850 vrchnostenská správa a začal platit obecní řád. Xaverov zůstal osadou obce Choratice, která byla v rámci tehdejších politických a správních změn začleněna do okresu Benešov.