Díky nedaleké metropoli a celkem zdravému prostředí se zdější okolí stává stále více navštěvovaným a obydlovaným. Vyžlovka má sice pouze okolo 520 stálých obyvatel , ale s chataři hlavně v létě toto číslo prudce stoupá. K návštěvě láká především možnost rekreace ve zdejším koupališti, okolní hluboké lesy nabízí chvilku oddechu a samozřejmostí je také možnost sportování.
V katastru obce leží i část chráněnné krajinné oblasti Voděradské bučiny, kde začíná za rybníkem Vyžlovský malebná kopcovitá krajina, vhodná pro letní (cyklo)turistiku i zimní běžkování. V obci se nacházejí 3 lesy , celková rozloha 110 ha.
V obci jsou 2 rybníky,„Vyžlovský rybník“ (22,5 ha), který je chovným rybníkem, je součástí kaskády na Jevanském potoce, která zahrnuje celkem 8 rybníků. Rybník „Nohavička“ je od kaskády odkloněn směrem k návsi. Okolní lesy i rybníky patří školnímu lesnímu podniku při ČZU. Majetkem obce je pouze vodní nádrž u Jevanské silnice „Cihelna“.
Od roku 2001 je v provozu čistírna odpadních vod , která se stále rozšiřuje. V současnosti pokrývá kanalizace přes 80% obce a v současnosti se pokračuje s kanalizací v horních částech Vyžlovky. Na Vyžlovce je v provozu také vodovod a v obci je tak zajištěn stálý zdroj pitné vody. V oblasti není žádná průmyslová výroba, u hlavní silnice pouze drůbežárna.
První zmínky o osadě na místě dnešní Vyžlovky jsou doloženy již kolem r. 1334. Dokazují to archeologické nálezy středověké keramiky v místě její pravděpodobné polohy (nedaleko hřiště směrem ke Kozojedům).
Konec 19. století
Vyžlovka patřila již od roku 1334 co zboží panství kosteleckému. Vyžlovkou vedla hlavní silnice z Kouřimi do Prahy (asi tam, kde je nynější „stará cesta“), na kteréž ve Vyžlovce stávalo mýto a vybíralo se clo z volů a beranů uherských. Na této silnici stávala panská hospoda.
V třicetileté válce byla tato vesnice tak zpustošena, že zde zůstaly jen čtyři chalupy. Dle ústní tradice stávala v dolejší Vyžlovce myslivna, kde byli chováni psi „vyžlata“ pro pány. Od jména „vyžle“ odvozuje lid jméno vesnice Vyžlovka.
Asi před 250 lety vystavěla prý kněžna Savojská v hořejší Vyžlovce vedle silnice letní zámeček, z něhož vycházelo se na hony. Tento lovčí zámek byl prodán a změněn v hostinec. Také se má za to, že jméno Vyžlovka bylo odvozeno od slova „Vyšší lov“ jak páni tuto vyvýšenou část svého panství nazývali. Státní silnice byla vystavěna r. 1840.
V r. 1874 usneslo se obecní zastupitelstvo jednohlasně, aby podána byla žádost k okr. školní radě, by na Vyžlovce byla zřízena samostatná jednotřídní škola. Protože v r. 1874 napadlo velmi mnoho sněhu, takže děti nemohly choditi pro velké závěje a plískanice do školy, přijali někteří občané za učitele herce J. Fovtýra, který vyučoval děti v domku u Váňů. Plat z jednoho dítka měsíčně byl 50 krejcarů. Na stravu chodil tento učitel dům od domu.
Dne 14. dubna 1876 povolila zemská šk. rada otevření jednotřídní školy ve Vyžlovce a dne 5. listopadu byla tato vysvěcena černokosteleckým farářem p. Hodinářem. Za třídního učitele do této školy dosazen byl K. Knížek. Roku 1880 nepovolila se stavba jednotřídní školy v Jevanech, které se odloučily od školy v Kozojedech a Jevany byly přiškoleny k Vyžlovce.
Tím se škola rozšiřuje na dvoutřídní – vystavěna byla v letech 1881-1883 za 8955 zlatých (pozn.: 1 zlatý byl 100 krejcarů), přičemž zednickou a stavební hmotu dodala obec.
Světová válka
Byla veliká nouze o potraviny, oděv a obuv. Ze zdejších občanů padlo v této válce 26 vojínů. Po válce říše Rakousko-Uherská se rozpadla. Byla zřízena republika československá. Škola v Jevanech (dříve částí školy ve Vyžlovce) se stala samostatnou. Také obec Louňovice se stala samostatnou.
1920 – starosta Václav Navrátil, domkář (zvolen většinou hlasů – soc. demokraté v převaze)
Zřízena byla druhá obecní studně v ulici k Louňovicům, přestavěn byl obecní domek, upravena byla cesta k hájovně u státní silnice. Pěti zdejším občanům byla prodána stavební místa na obecních pozemcích a dvěma občanům na býv. knížecích pozemcích.
Byl padlým vojínům za světové války ze zdejší obce vystavěn „Památník“ . Jest na návsi a vyznačuje se svojí mohutností a jednoduchostí. Zhotoven byl ze žuly od Žernovky a stál 10 000Kč. Kolem něho zřízena je zahrádka a zasázeny jsou lípy. Jest 4 ½ m vysoký. Jeho odhalení konalo se 16. května 1920 za účasti mnoha lidí při nádherném počasí. Po uvítání starostou p. V. Navrátilem následoval proslov učitele V. Jelínka z obecné a průmyslové školy v Břevnově, jenž se dostavil s 20 svými žáky, kteří přinesli sirotků po zahynulých 40 poučných knížek. Po něm promluvili ještě zdejší občan p. J. Navrátil a řídící učitel p. Karel Pavlík. Všichni poukázali na obětavost a chrabrost zdejších obyvatel a nabádali k vzájemné solidaritě. Slavnost skončila po přednesení básní žáky obecní školy a velice se líbila.
Popis obce r. 1924
Obec Vyžlovka jest v politickém okrese českobrodském. Úzký pruh polní odděluje tuto obec na dvě části: na Vyžlovku hořejší a na Vyžlovku dolejší. Hořejší Vyžlovka má 438m nadmořské výšky, dolejší jest asi o 15m níže. Od Kostelce nad Černými lesy jest vzdálena 4km, od Českého Brodu 10km a od Prahy 30km. Vyžlovka se svým okolím tvoří nejvyšší pahorkatinu na náhorní rovině černokostelecké. Rozhled z hořejší Vyžlovky jest velmi pěkný. Na východní straně jest viděti Kostelec nad Černými lesy, na straně severní viděti jest daleko do roviny polabské až k Lysé nad Labem. Za jasných dnů viděti jest hory: Bezděz, Milešovka a Krkonoše. Český Brod ve dne dobře viděti není, poněvadž se nachází v dolině, ale v noci bývá viděno světlo elektrických lamp v cukrovaru českobrodském. Též světlo elektrických lamp v cukrovaru v Pečkách bývá viděti. Na severozápadě poskytuje pěkný pohled kostel v Hradešíně a na západě rýsuje se hora Říp. Podnebí zdejší je velmi studené, čehož příčinou jest vysoká poloha, velký počet rybníků a otevřenost severním větrům, kdežto větrů jižním vysoké lesem pokryté kopce přístup zabraňují. Orná půda jest totiž tedy chladná a méně výnosná, ale při příznivém počasí je úroda dosti dobrá.
Katastr obce jest velmi malý. Lesy obklopují obec na všech stranách v neveliké vzdálenosti. Některé z nich byly již dávno a dosud jsou majetkem zdejší obce, však velká většina jich patří dosud lesní správě knížete Lichtenštejna, ačkoliv jsou již připraveny k odkoupení státem a byly již státem zabrány. Před dvěma lety mnoho tisíců stromů zničila tzv. mniška (bekyně sosnová) tím, že spousta housenek tohoto motýla ničila jehličí, a to tím způsobem, že část při patě jehličky sežraly, takže jehličí uschlo a opadávalo. Napadené stromy byly pokáceny a dřevo rozprodáno. Velké tyto lesy okrašlují okolí a jsou cílem jednodenních výletů Pražanů pro jejich krásu, rozsáhlost jakož i pro tu okolnost, že krásně upravené silnice za příčinou snadného dovážení dříví zřízené těmito lesy probíhají.
- rozhledna Skalka
