Vysoké Studnice mají 384 obyvatel a 135 čísel popisných. Z toho je trvale obydleno 107 domů. V obci je mateřská škola (25 dětí), prodejna Jednoty, hostinec U černého orla, hřiště, zemědělská akciová společnost. Do základní školy jezdí děti do Velkého Beranova.
Dominantou obce je kostel Nejsvětější Trojice postavený v roce 1605 Grüny ze Stürzenberga (vlastnili panství Luka) jako protestantská modlitebna. V roce 1665 byl pak vysvěcen jako katolický. Od roku 1990 byl 8x vykraden. Při těchto krádežích byl natolik poškozen oltář, že byl odstraněn a v roce 1995 proběhla celková rekonstrukce interiéru. V roce 1998 pak byla udělána nová fasáda a kostel teď září do kraje světležlutou barvou. Je obklopen hřbitovem (slouží i obcím Kozlov a Věžnice) se třemi kaplemi, které prochází opravou. Z kostelní věže je nádherný rozhled do širokého okolí (bohužel není zatím veřejně přístupná – lze ale domluvit půjčení klíčů) a to až na Křemešník, kde je také kostel Nejsvětější Trojice, nebo třeba do Havlíčkovy Borové.
O stavbě kostela existuje pověst, která praví, že kostel měl stát na vršku Babylon, ale materiál na jeho stavbu se přes noc vždy přemístil na místo nad obcí, kde byl nakonec postaven.
V obci je zavedena „Metopolitní síť“ – bezdrátové připojení k vysokorychlostnímu internetu (podrobnosti viz levnější internet).
Ze sportovních a kulturních akcí: nohejbalový turnaj, pravidelně se konají oslavy dne dětí a pálení čarodějnic spojené se soutěžemi pro děti, velikonoční a vánoční výstava (pořádá Svaz žen), ples SDH a Svazu žen, pouťová zábava, oslava dne matek s besídkou dětí z MŠ. Několik let fungoval dětský divadelní soubor, který se pravidelně zúčastňoval přehlídky školních souborů v Jihlavě v divadle Na Kopečku.
Dle různých pramenů místních i historických pokusíme se vylíčiti předně nejstarší doby, v nichž bychom se shledali se jménem naší osady. Chtějíce tomu, musíme stopovati dějiny Třebíče.
R. 1109 založen byl od knížat Oldřicha a Leopolda Znojemského benediktinský klášter v Třebíči, jenž byl velmi bohatě nadán. Náleželyť k němu tyto obce: Benetice, Červená Lhota, Chlum, Jamné, Kamenice, Komárov, Luky, Měřín, Radostín, Sokolnice, Střížov, Telnice, Trnava, Vladislav, Zhoř a též Vysoké Studnice mimo jiné osady menší. V těch dobách bylo tímto klášterem založeno mnoho osad i far. Též asi fara v Lukách, s níž dějiny naší obce jsou od těch dob ve stálém styku a cožkoliv týkalo se obce Luk a její fary a panství, totéž dotýkalo se téměř i zdejší obce.
R. 1190 šlechtic Znata daroval klášteru ves Uzgory (snad Zhoř) a obdržel záměnou ves Luky. Později připadly však zase klášteru.
Ve století patnáctém za válek husitských, v nichž Třebíč několikrát se uhájila a konečně přece podlehla, byl klášter tak finančně vyčerpán, že musil svým věřitelům dáti v zástavu mnoho vsí. (Opat Trojan 1444 – 1450 a nástupce opat Matěj): Jersín, Zhoř, Kochanov, Svatoslav, Rybné, Čechtín, Řehořov, Střížov, Meziříčko, Jamné, Věžnice, Radostín – dávky platily: Luky (se Studnicemi a Bítovčicemi).
Za válek mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem byla Třebíč úplně r. 1468 zničena. Jen klášter a chrám zůstal, kterýž byl dán v r. 1480 v zástavu bratřím Jaroslavu a Vaňku z Lomnice.
R. 1491 zanikl klášter úplně. Král Vladislav ho prodal i se zbylými statky p. Vilému z Perštýna a dal mu právo vykoupiti si statky zastavené. Ten tak učinil, než jeho vnuk Vratislav z Perštýna tyto bývalé klášterní statky rozprodal a tak zase připadly různým novým držitelům.
Kolem r. 1540 patřil statek Luky s Bítovčicemi, Jeclovem, Kozlovem, Předvoří, Studnicemi, Votínem Bohuslavu Rutovi z Dirné. Později r. 1584 měl je v držení již Matouš Grün ze Stürzenbergu, jehož potomci drželi toto panství až přes r. 1620, kdy jim byl odňat za trest, že účastni byli vzpoury proti císaři. Z těchto potomků připomínáme Šalamouna Grüna ze Stürzenbergu, kterýž si přikoupil Puklice a dal postaviti kostel ve Vysokých Studnicích pro svoje svěřence Luterány a Kalvíny v r. 1605.
Již v r. 1608 čteme o novém majetníku Karlu Grünovi ze Stürzenbergu, který si přikoupil Meziříčko. Tato osada patřila k Lukám jen do r. 1630.
Po nešťastné bitvě bělohorské a p krutém ztrestání pánů českých přiřkla císařská komora statek Luky hraběti Jindřichu z Thurnu, jemuž se tohoto statku dostalo z milosti, poněvadž sám byl předtím ztrestán odnětím Vlasatic.
Jeho dcera Blanka Polesina provdala se za hraběte Romualda z Collalto. R. 1665 dala kostel zdejší posvětiti na katolický chrám. Byl opraven a zasvěcen Nejsv. Trojici. Kněz z Luk konával zde služby Boží jen o pouti. Později čtyřikrát ročně: na Nový rok, v jeden den křížových dnů s procesím, o pouti a posvícení. Na den poutní přicházelo sem mnoho lidu Čechů i Němců, takže kázání bývalo české i německé. Hřbitov již tehdy byl kolem kostela, než zemřelí byli pochováváni do Luk, jen na výslovné přání na zdejším hřbitově.
Malý tento kostel dostačoval, neboť bylo v nynější farnosti tehdy asi 400 duší. Dle matriky v Lukách vyskytují se v těchto letech následující jména: Báťa, Čutka, Dlouhý, Ďásek, Hlávka, Jaroš, Kalný, Musil, Němec, Pitlík, Šandera, Vondra.
Koncem století 17. koupil statek Luky rytíř Jan Kryštof Říkovský z Dobřic. Tento r. 1720 dal zbudovati kolem kostela tři kaple. Nade vchodem je zasazen pamětní kámen, v němž vyryt německý nápis: „Vysoce urozený rytíř, pan Jan Krištof Říkovský z Dobřic, Jeho Veličenstva císaře a krále hejtman v kraji jihlavském, v markrabství moravském“. Za něho povstala osada Rytířsko, k poctě tohoto rytíře pojmenována takto. Dal si postaviti tam totiž malý lovčí zámeček a brzy vystavěno několik chalup.
V r. 1721 prodal panství Luky za 118 000 zl. hraběti Frant. Antonínu z Gellhornu.
Počátkem století 17. staly se Studnice, Kozlov i Věžnice samostatnými obcemi, jak poznati z farní matriky z Luk, kde čteme již o rychtářích a purkmistřích těchto obcí. Zde také čteme, že obec Vys. Studnice správně sluje Vysoké Studnice (tedy číslo množné), nikoliv Vysoká Studnice (v čísle jednotném). Již také z řeči lidu, jenž říká: do Studnic (a ne do Studnice), ve Studnicích (a ne ve Studnici). Jak se mohlo koncem 19. stol. a počátkem 20. století říkati Vysoká Studnice, těžko pochopiti. Snad dle německého Hoch Studnitz, či někdo chtěl zaváděti směšně nevhodnou novinku a učinil zmatek. Po příchodu pisatele do obce (v r. 1916) začal tento proti tomuto nešvaru ve škole i jinde vystupovati a tak mizí tato „novota“.
R. 1737 prodal Luky Fr. A. z Gellhornu hraběti Maxmiliánu Ubuchu z Kaunitz. Po něm zdědil panství to jeho syn Václav z Kaunitz – Ritberg, který učinil panství fidei-komissí pro svého syna. Za něho zřízeny v Lukách továrny na sukna a valchy. R. 1775 staly se Luky městečkem.
Do těchto let spadají války Pruska s Marií Terezíí, na jejíž říši vrhli se i Francouzové, Sasové i Bavoři. Máme též památku z dob těch: byli totiž na zdejším hřbitově mnozí padlí vojíni pochováni (cizí). Na jedné farní listině čteme: „Mnozí Sasové a Francouzi na tomto hřbitově nalezli pokoj, ačkoliv pokoje za živa nehledali.“
R. 1768 prodány byly Luky baronu Josefu z Widmannů za 154 000 zl., od kteréž doby jeho potomci jsou zde pány.
Když r. 1777 bylo zřízeno biskupství v Brně, zřídil první biskup Matěj hrabě Chorinský 103 fary, mezi nimi i zdejší. Staly se tedy 1784 Studnice farností a měly samostatného faráře s titulem lokální kaplan. Teprve v r. 1888 stala se lokální fara skutečnou farou.
V r. 1809 za císaře Františka byl stát v takové tísni, že bylo nařízeno všechno zlato a stříbro odevzdati mincovně. I ze zdejšího kostela bylo odevzdáno dosti zlata i stříbra, začež dostal kostel obligaci ½ 1810 č. 8944 na 50 zl. Jest to tzv. stříbrový fond.
R. 1866 ve válce s Pruskem vypukla ve zdejší obci cholera. Vojsko pruské vracelo se tudy a nemoc sem zavleklo. Jeden vojín zde i zemřel a na hřbitově pochován. Na to 4 měsíce řádila zde cholera a vyžádala si za oběť 22 životů ve Vys. Studnicích, 11 v Kozlově a 7 ve Věžnicích.
R. 1875 dne 5. července na svátek Cyr. a Metoděje, když lidé byli shromážděni na kázání, uhodil do kostela blesk. Věž i střecha byla porouchána, několik osob zraněno, než usmrcen nebyl nikdo. Tehdejší farář sražen z kazatelny (Christián John), omráčen, vzpamatoval se ze mdlob asi po 2 minutách. Lidé mnozí omráčeni leželi na zemi, mezi druhými nastal zmatek. Nejvíc zraněn a ochromen na těle byl Josef Matula, Rozalie Munduchová z č. 44, starosta obce, pohrabzé (?) z Řehořova, z nichž někteří delší čas se léčili.
R. 1888 postižena byla obec požárem. Dne 16. září vypukl oheň v domě čís. 23 a strávil i dům č. 22. Dne 21. září vyhořela stodola při č. 63 a 5. října opět v č. 19, kterýž dům i hospodářské stavení strávil, jakož i stodolu č. 21.
V r. 1890 objevila se zde poprvé epidemická chřipka. V tomto roku byly Čechy i Morava postiženy silnými lijáky i krupobitím. V Praze byl stržen Karlův most, který 550 r. bez pohromy přečkal. Zdejší obec byla krupobití ušetřena.
- Kostel Nejsvětější Trojice
- Socha svatého Jana Nepomuckého
