První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. (Zdroj: Wikipedie)
Vřeskovice patřily pravděpodobně už od svého založení pánům z rodu Drslaviců (*). Obec si zvolila jedna větev rodu za své sídlo a postavila si zde tvrz. Vřeskovičtí páni se lišili od ostatních příslušníků rodu tím, že měli ve svém znaku v klenotu rybu. Prvním doloženým příslušníkem rodu je Ota z Vřeskovic, který se původně psal z Biřkova (v letech 1336 - 1339). Ten prodal v roce 1339 hořejší mlýn ve vsi Křenicích Chotěšovskému klášteru.
První zmínka o vsi pochází z roku 1352. V její těsné blízkosti, na planině kopce, stála osada zvaná Krásný Úpor, kde bylo několik stavení a dvůr. V letech 1362 a 1409 je doložen její německý název Schönanger.
Rod pánů z Vřeskovic byl značně rozvětvený a dědictvím se statek neustále drobil. Jeden z pánových synů se stal často i místním farářem. Jako patronové oltáře sv. Jakuba ve vřeskovickém kostele se připomínají v roce 1358 Sezema z Borov (v roce 1391 se píše z Heršteina) se sourozenci. Jeden z jeho bratrů, Bohuslav Hrubec ze Schönangru, se vyskytuje od roku 1362 několikrát v dobových pramenech. Kromě svého podílu ve Vřeskovicích vlastnil Bohuslav také statky v okolí Ronšperka (dnešní Poběžovice). V roce 1375 prodal svůj podíl ve vsi pánům z Roupova, kterým odevzdal také svůj podací hlas v kostele u oltáře sv. Jakuba. V roce 1386 prokázal králi veliké služby, když ho provázel na výpravě do Uher, za což mu Václav IV. dovolil postavit dva masné krámy v Praze. Současně s Bohuslavem se v pramenech v letech 1367 -1384 uvádí Zdebor Bílý z Vřeskovic, který byl také jedním z patronů oltáře sv. Jakuba. Bušek z téhož rodu byl od roku 1367 farářem ve Vřeskovicích a zemřel asi v roce 1380. V roce 1362 se připomíná jako poručník mladých pánů Brodských Přibík z Vřeskovic. Ten byl ženatý s nějakou Kunkou, se kterou měl dceru Přibu, vdanou za Hanuše z Vildenfelsu, a dva syny. Přibíkův starší syn Racek, řečený napřed ze Schönangru a později Sedák z Vřeskovic, držel tvrz a k ní nějaké polnosti. V roce 1385 se zúčastnil křížové výpravy proti pohanským Litvanům. O tři roky později uzavřel smlouvu s Něprem z Roupova o podací kostelní ve Vřeskovicích, tak aby každý měl jeden hlas a Racek mohl po smrti Drslava, tehdejšího faráře, podávat za svého bratra Buška. V roce 1392 nacházíme Racka opět na vojenské výpravě, na které 24. června došel až na hranice Chorvatska k řece Dunaji. Když se vrátil, jeho bratr, farář, na něm požadoval otcovský podíl z panství. Teprve v roce 1394 Racek slíbil vydat ze svého statku svému bratrovi 42 kop. Až do roku 1397 se Racek připomíná jako patron zdejšího kostela. Tento šlechtic často pobýval mimo své panství, a tak se dá soudit, že měl na svém sídle purkrabího, který jeho statek obhospodařoval. V roce 1399 se v tomto úřadě připomíná jakýsi Všerubec.
Rackův bratr Bušek, který je znám z pramenů od roku 1380 se stal o deset let později vřeskovickým farářem. V roce 1397 však působil už jako duchovní v Sekyřanech, kde asi v roce
1409 zemřel Rackův syn Jan z Vřeskovic se vyskytuje v Ietech 1407 - 1419 jako patron zdejšího kostela. V roce 1416 zemřela Kunka, která zapsala všechno věno své dceři Přibě a jejím dětem z Vildenfelsu. Jan tomu sice odpíral, ale nemohl s tím nic dělat.
V husitských válkách proslul Otík z Vřeskovic (snad Janův bratr). Ten byl v roce 1429 sudím ve přech Starého a Nového Města pražského a držel v letech 1431 - 1433 dům v Kozí ulici v Praze. S první manželkou Anežkou z Janovic získal věnem 500 kop zapsaných v Uhlířských Janovicích, kteréž později zapsal druhé manželce Anně z Úlibic. V roce 1431 jí odkázal všechno své movité i nemovité zboží. Jediná jeho dcera Veronika byla provdána za Ctibora Kačici ze Svojkova. V roce 1456 byla provolána po Otíkovi odúmrť, 600 kop grošů zapsaných na Vřeskovicích, které si vyprosil Ctibor. Proti tomu byla Anna z Vřeskovic, manželka Domaslava Mládence z Miličína, jež na sebe převedla věnné právo patřící vladykům z Vildenfelsu. Spolu pak vedli spor o tvrz, Krásný Úpor a dvůr ve Msticích. Když Veronika ovdověla, vdala se v roce 1462 podruhé za Alexandra Kapouna a nedlouho potom své právo prodala.
Za časů vlády pánů z Roupova
V roce 1455 Roupovští připojili ke svému panství vřeskovickou tvrz s Krásným Úporem a Msticemi. Asi tehdy se dostaly Vřeskovice zcela do rukou pánů z Roupova. Již v letech 1423 a 1426 Jan a Purkart, bratři z Roupova, (*) zde provozovali sami podací právo, což se dá vyložit i tak, že tehdejší držitelé Vřeskovic se přidrželi vyznání pod obojí a k dosazení katolického kněze nechtěli svolit. V roce 1467 katolická strana po prohlášení klatby na krále Jiřího z Poděbrad naléhala na to, aby kněží odstoupili od poslušnosti ke králi, a hrozila zastavením všech duchovních služeb těm, kdo tak neučinili. Mnozí kněží rozkazu svých patronů neuposlechli a interdikt neuznali, což se stalo i ve Vřeskovicích.
Za husitství se Roupovští značně obohatili, neboť si přivlastnili řadu církevních statků. Jan I. z Roupova zemřel mezi lety 1443 a 1448. Jeho syn Jan II. z Roupova byl věrným straníkem králů Jiřího z Poděbrad i Vladislava II. Jagellonského. Zastával řadu významných úřadů, rozmnožil své panství a dosáhl také povýšení svého rodu do panského stavu. Měl čtyři syny, kteří se sice o otcovské dědictví rozdělili, ale nakonec celý Roupov držel Jan III., protože jeho bratr Hynek vstoupil do kláštera, Purkart brzy zemřel a Václav si koupil Bělou a založil tak žitenickou větev. Pravděpodobně Janovým přičiněním byl Roupov povýšen v roce 1504 na městečko. Jan III. zemřel v roce 1540. Měl tři syny, z nichž Kryštof dostal Poříčí, Volf Roupov, ale protože se stal loupežníkem a přepadával na silnicích, získal kolem roku 1544 hrad třetí syn, Adam. Ten měl významné postavení v politickém životě českého státu, neboť byl radou Ferdinanda I. i Maxmiliána II.
Páni z Roupova však v té době ještě celé Vřeskovice nedrželi; jeden dvůr kmecí vlastnil v 16. století jiný majitel, který jej prodal před shořením zemských desek (okolo roku 1545) Janovi z Roupova. Teprve tehdy bylo celé bývalé panství Vřeskovice připojeno k Roupovu. Vřeskovická tvrz byla tehdy už pustá.
Čtyři synové Adama z Roupova si v roce 1573 rozdělili panství mezi sebe. Vilém dostal polovinu hradu a několik vesnic. Jan IV. a Hynek zdědili jen vesnice, ale protože neměli kde bydlet, zůstávali zatím v pokojích Kryštofa Karla, který získal vřeskovický statek současně s polovinou hradu. Ten toto zboží později prodal s pustou vřeskovickou tvrzí, s poplužním dvorem, právem podacím v kostele, krčmami, ovčínem atd. svému bratru Janovi. Zpráva o prodeji představuje poslední zmínku o vřeskovické tvrzi.
Jan IV. nakonec od svých sourozenců koupil celý hrad.V letech 1595 - 1598 dal rodové sídlo přestavět (*), takže budilo u všech současníků obdiv. Nechal zde postavit rozsáhlou kuchyň, kde se na ohništi mohl péci celý vůl. Hlavní hradní sál byl vyzdoben asi 300 erby, jež znázorňovaly rodovou genealogii. Při zkáze hradu v polovině 18. století vzala za své bohužel i tato jedinečná výzdoba. Také krb měl zlacené erby a podle Bohuslava Balbína prý jen výstavba sálu stála 1000 tolarů.
Další držitelé Vřeskovic
Jan IV. z Roupova se nákladnou stavbou příliš zadlužil a na nátlak věřitelů byl v roce 1607 nucen Roupov s celým panstvím (hrad Roupov, městečko, poplužní dvůr, ovčíny, pivovar a vsi Vřeskovice a Mstice s dvory, Biřkov s pustou tvrzí a Kbel) prodat Janovi z Klenové, z Janovic a na Žinkovech. Jan z Klenové, nejvyšší písař Království českého, byl oddaným stoupencem Habsburků. V roce 1616 postoupil Roupov svému synu Vilémovi. I ten, jako horlivý katolík, stál při Ferdinandovi II., a byl proto v roce 1619 vsazen odbojnými stavy do vězení. Své poddané nutil násilím k přestupu na katolickou víru a ty, kdo odmítali, dával bít holí. V roce 1655 se o otcovské dědictví podělili čtyři Vilémovi synové, z nichž Hartman, zvaný také Maxmilián, dostal panství Roupov. Tehdy k němu vedle hradu, městečka a dvora patřily dvůr a ves Vřeskovice, tvrz a dvůr v Dolních Nezdicích, vsi Jíno, Kaliště, Mstice a Biřkov. Po něm získal v roce 1675 statek jeho nezletilý syn František Hartman, za něhož spravovala panství nejdříve jeho matka Kryzelda Nebílovská a pak jeho sestra Alžběta Františka. František Hartman dal v roce 1696 postavit na místě staré hradní kaple novou, zasvěcenou sv. Anně. Je to prostá barokní stavba stojící v předhradí. V roce 1704 však celé panství prodal Janovi Jiřímu z Haubenu, který Roupov spojil s Červeným Poříčím (*). Nový majitel zahynul v roce 1716 jako císařský generál v boji proti Turkům panství zdědila jeho dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Törringa zJettenbachu. Jejich syn Norbert však musel panství prodat. V dražbě je koupil bavorský vévoda Kliment František. Ten v roce 1795 poříčské panství odkázal svému bratru Maxmiliánu Josefovi, který je o deset let později postoupil arciknížeti Ferdinandovi, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému, od něho je v roce 1824 získal velkovévoda Leopold II. a po něm císař Ferdinand. Tím se panství dostalo do rukou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I.
Obec na počátku 20. století
V roce 1909 bylo ve Vřeskovicích založeno meliorační družstvo, které pravděpodobně záhy zaniklo.
Po pravé straně silnice do Lhovic stávala cihelna Jan Voráčka z Vřeskovic, která zanikla asi v roce 1904. Poslední cihlář se jmenoval Soukup.
V roce 1918 vyhlásila Česká republika samostatnost. Vřeskovičtí podle údajů v kronice zpívali a jásali. Nebylo stavení, kromě fary, na kterém by nevlál prapor českých barev a nebyly zavěšeny věnce. Mládež a hasiči stavěli slavobrány. Obyvatelé vyšli do průvodu, který zahájil proslov učitele Václava Topinky a nová státní hymna. Záborovým zákonem nové Československé republiky se Vřeskovice staly samostatnou obcí.
První obecní volby se konaly 15. června 1919. Proti jejich průběhu však byl podán protest a volby se musely opakovat 14. prosince. Opět se však vyskytly námitky, a tak byla nová volba schválena až v roce 1920. Prvním starostou byl zvolen Jan Černý.
V klatovské nemocnici zemřel 15. ledna 1920 děkan Fencl. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho obyvatel. Podle slov tehdejšího kronikáře Matěje Kroupy lidé přišli více ze zvědavosti než z lásky, neboť se v obci jako věrný příznivec Habsburků netěšil velké oblibě.
V roce 1920 bydlelo ve Vřeskovicích 524 obyvatel a o rok později 549.
Rozvoj Vřeskovic ve 20. a 30. letech
Problémy s volbami měli Vřeskovičtí také v roce 1924, kdy byl zvolen starostou Václav Vitanovský. Ten záhy rezignoval a do jeho úřadu byl zvolen Jan Hřebec. Nastaly však nějaké komplikace a nový starosta byl definitivně potvrzen až 15. listopadu 1925.
Na základě zákona o pozemkové reformě se v roce 1925 uskutečnila parcelace hospodářství červenopoříčského statku, tedy i dvora ve Vřeskovicích. Polovinu pozemků získali hlavně drobní zájemci, domkáři a malorolníci. Ze dvora ve Vřeskovicích o výměře 120 ha zůstal zbytkový statek 62 ha, který byl přidělen bývalému správci v Žákavé na Blovicku Šimonu Gruberovi. O rok později koupila Dělnická tělovýchovná jednota pastvinu za děkanstvím a zřídila zde hřiště.
V roce 1927 investovala obec do oprav školy 3000 Kč a kostela 12 000 Kč. Ve vřeskovicích bylo tehdy 103 popisných čísel. V prvních letech samostatné republiky v obci lidé hodně stavěli nové domy, dvacet jich vzniklo na místě někdejší osady Krásný Úpoř a “Na Pajzovně”. V roce 1927 zavedli zdejší zastupitelé do obce elektrický proud a rovněž zahájili stavbu nového vodovodu na vrch se školou. Ten byl uveden do provozu 29. března o tři roky později a vodou zásoboval školu a jedenáct dalších objektů. Stavbu vodovodu za 23 766 Kč inicioval tehdejší řídící učitel Matěj Kroupa.
V roce 1928 obec zakoupila do kostelní věže dva nové zvony.
O rok později, 12. listopadu kolem druhé hodiny ranní, se stala v obci záhadná vražda, která nebyla nikdy objasněna. Sedmdesátisedmiletý rolník Matěj Berka byl neznámým útočníkem střelen přímo do srdce. Jako podezřelý byl tehdy zatčen Jan Štych, který však byl zanedlouho pro nedostatek důkazů propuštěn. Tragické události v tomto roce pokračovaly, když si Matěj Votík podřezal břitvou krk a vykrvácel.
V roce 1929 byl zvolen starostou rolník Vojtěch Trdlička. Úředním sčítáním lidu, které se konalo 1. prosince 1930, bylo zjištěno, že v obci žilo 587 obyvatel. O dva roky později se začala stavět nová silnice ke Lhovicím.
V roce 1933 otřásla obyvateli další vražda. Tentokrát však byl zjištěn útočník i motiv. Obětí se stala mladá dívka Anna Tíkalová z Vřeskovic, kterou ze žárlivosti zabil Václav Kastner z Roupova, protože mu ji její rodiče nechtěli dát za manželku.
Tentýž rok Vřeskovičtí postavili pomník padlých na rozcestí silnic k Biřkovu a k Lhovicím za 5300 K V roce 1935 se do kostela vloupali neznámí zloději.
Pošta byla ve Vřeskovicích zrušena v roce 1936 po třiceti letech existence. Tento rok byl zvolen starostou Jan Kokožka.
Obecní rybník na návsi byl vybetonován v roce 1938 a o rok později byl upraven a vyčištěn. Starostou byl zvolen Matěj Berka, který ještě tentýž rok rezignoval, a na jeho místo byl zvolen František Kopejtko.
Vedle majetku obce, správy státních lesů a zbytkového statku v objektu čp. 34, vlastnilo ve třicátých letech 20. století nejvíce nemovitostí zdejší děkanství. Sedláci obhospodařovali 23 ha pozemků, polodvorníci měli zhruba polovinu, chalupníci asi čtvrtinu. V obci stávaly selské dvory v čp. 33 u Racků, kde bývalo také rychtářství. Další dvůr byl u Tikalů v čp. 2, u Vojtů v čp. 3, u Sušanků v čp. 4, u Bláhů v čp. 5, u Adamů v čp. 30, u Kašparů v čp. 6, u Kaňáků v čp. 26, u Votíků v čp. 19, u Kuželů v čp. 80. Většina těchto dvorů byl rozprodána na menší díly nebo zcela zanikla.
Původní chalupníci žili převážně na místě někdejší samostatné osady Krásný Úpor u Trdličků v čp. 8, u Říhů v čp. 42, u Petelíků v čp. 9, u Berků v čp. 10, u Drdíků v čp. 12, u Kulhánků v čp 23, u Melicharů v čp. 21, u Kristianů v čp. 22, u Škardů v čp. 17, u Drdů v čp. 15 a dalších. Prostranství Krásného Úpořu mezi dvěma řadami chalupníků bylo později zaplněno domkářskými staveními. V chalupách na vrchu a pod vrchem bydleli domkáři a podruzi. (Pozn. autora: čísla popisná jsou uváděna podle starého číslování)
Události ve čtyřicátých a padesátých letech
V letech 1944 - 45 přijelo do Vřeskovic několikrát gestapo a zatýkalo místní obyvatele.
V sobotu 17. dubna 1943 přijelo do obce gestapo z Klatov a jeho příslušníci zde zatkli tyto občany: Karla Kokožku z čp. 86, Václava Kokožku z čp. 13, Ondřeje Kokožku z čp. 63, Josefa Kokožku z čp. 108 a Jana Kokožku z čp. 63, dále manželky Karla a Václava Kokožky a sestru Karla Kokožky Annu. Karlovi Kokožkovi se podařilo uprchnout do lesů. V obci gestapo vyhlásilo, že pokud nebude Karel Kokožka nalezen, stihne obec nejpřísnější trest.V pondělí večer se Karel Kokožka dobrovolně vrátil od Roupova a sám se přihlásil na gestapu, aby zachránil obec i její obyvatele. Všichni zatčení byli umístěni do trestnice v Klatovech. Ondřej, Jan a Václav Kokožkovi a ženy byli propuštěni po šesti týdnech vězení, sestra Karla Kokožky byla propuštěna hned druhý den. Karel Kokožka byl odvezen do Drážďan, kde byl v roce 1944 popraven. Josef Kokožka byl vězněn v Praze a dočkal se osvobození.
Pro sabotáž v plzeňské Škodovce byl 30. ledna 1944 zatčen Jan Drozda, který byl uvězněn na Pankráci v Praze, kde po šesti týdnech zemřel.
Příchodem jara v roce 1945 zesílily letecké útoky letadel bombardovacích, stíhacích i hloubkových. Zajímavou událost z této doby popsal kronikář Karel Kaňák. “Často jsme viděli celé stovky letadel nad našimi hlavami, jindy jsme byli zase svědky ojedinělého útoku hloubkového letadla na vlak, auto nebo povoz. Do paměti se nám však vrylo zejména pondělí 5. března 1945. Bylo ticho a podmračeno. Lidé už pracovali na polích. Tu náhle v 10 hodin 15 minut shodila za mraky schovaná letadla deset těžkých pum na pole a silnici od Vřeskovic k Borovům. Svržené pumy vyryly trychtýře o průměru větším než deset metrů a hloubce až pět metrů. Hlína, kameny a kusy kamení létaly kolem. Opravdu bylo velké štěstí, že se v těchto místech nikdo nenacházel. Ohromnou detonací se zatřásly v naší obci obytné budovy, škola i kostel. Vše bylo zahaleno černým dýmem a lidé se domnívali, že hoří. V kostele u oltáře byla vyražena obě okna. Také jinde byla rozbitá okna.”
V roce 1945 byla v obci zřízena mateřská škola v přízemí budovy čp. 36 (staré číslování) kam začalo chodit 18 dětí.
Na pomník padlých byla v roce 1946 umístěna deska se jmény obětí druhé světové války. Tentýž rok byl zvolen obecním strážníkem František Tíkal za měsíční odměnu 200 Kč do doby, než obec zakoupí rozhlas, což se stalo už následující rok, kdy byl pořízen za 96 tisíc korun. Vysílalo se z budovy kampeličky.
V době okupace se počet obyvatel zvyšoval, avšak po roce 1945 se mnoho lidí z obce odstěhovalo, takže koncem roku 1946 se připomíná už jen 485 obyvatel. Nejvíce zdejších lidí odešlo osídlovat pohraničí.
Únorové události v roce 1948 ovlivnily život i ve Vřeskovicích. V obci byl ustaven ze zástupců komunistické a sociálně demokratické strany, Jednotného svazu českých zemědělců, svazu mládeže, sboru dobrovolných hasičů, legionářů, Svazu osvobozených politických vězňů, Dělnické tělocvičné jednoty a Revolučního odborového hnutí tzv. akční výbor národní fronty. Ve škole se konala výstava knih a do Vřeskovic byl pořízen první telefon. Koncem roku bylo v obci 110 čísel popisných, kde žilo 473 obyvatel.
V roce 1949 byla ve Vřeskovicích založena Tělocvičná jednota Sokol a v květnu sem začal jezdit pravidelný autobusový spoj na trase Strýčkovice - Borovy. Tento rok byla zřízena rovněž veřejná telefonní stanice v čp.87 v obchodě u Petra Mareše.
Na místním národním výboru začala k prvnímu lednu 1950 fungovat matrika, kam spadali obyvatelé Vřeskovic, Biřkova, Zderazu, Bolkova, Borov, Dlouhé Louky, Kámenu, Křenic, Nezdic, Otěšic, Ptenína, Újezdu, Přetína, Býšova, Roupova, Horušan, Strýčkovic a Háje (celkem asi 3900 obyvatel).
V březnu 1951 obec zřídila veřejné elektrické osvětlení v ulici "Na Pajzovně" a v dubnu byly předány obecní lesy pod správu Československým státním lesům. O dva roky později byl násilně vystěhován z obce Jan Mraček z čp. 3 a jeho pozemky byly zabaveny a předány Československým státním statkům.
První televizor si do Vřeskovic přivezl jeden z občanů v roce 1954. V létě byla dokončena stavba hasičské zbrojnice.
V říjnu 1955 zemřel děkan Karel Smetana, který působil v obci od roku 1924.
Jednotné zemědělské družstvo bylo ve Vřeskovicích založeno v roce 1956 a o dva roky později museli ukončit svoji činnost poslední soukromí zemědělci, kteří byli přinuceni ke vstupu do JZD. Obec zakoupila v roce 1959 vlastní promítací přístroj a jako promítači byli vyškoleni M. Kalaš z čp. 11 a Vojtěch Zub z čp.107.Ve Vřeskovicích bylo v té době evidováno 40 motorek a 7 osobních automobilů. V červnu přišlo velké krupobití, které zničilo téměř všechnu úrodu a v témže měsíci provoz zahájila lékařské ordinace a v prostoru bývalé farské zahrady byla vybudována požární nádrž, která slouží zároveň jako koupaliště. Začátkem června byla také otevřena nová samoobsluha Jednoty a její první vedoucí se stala paní Kaňáková. Jednotné zemědělské družstvo na konci 50. let hospodařilo na výměře 480 ha a postavilo kravín pro sto dojnic.
Poklidná šedesátá a sedmdesátá léta
Hlasováním na veřejném zasedání v roce 1960 bylo rozhodnuto, že obec bude začleněna do okresu Klatovy. Zároveň se uskutečnilo sloučení obcí Vřeskovice, Borovy a Nezdice pod správu jednoho MNV. V souvislosti s tím byla předána matrika do Švihova. Rovněž došlo ke sloučení místních JZD do velkého celku s názvem JZD Nové Klatovsko, které hospodařilo na 1025 ha. V obci bylo také vylepšeno veřejné osvětlení a počet lamp se zvýšil ze třinácti na třicet šest.
Rok 1961 znamenal velký úspěch pro všechny vřeskovické sportovce, neboť zdejší hokejisté postoupili do I.třídy krajského přeboru. Na jaře byly vyasfaltovány silnice z Borov přes Vřeskovice až na konec Biřkova a obě části silnice vedoucí přes obec směrem k Roupovu a Lhovicím. V dubnu zapálil blesk stodolu Josefa Kaliny u čp.28, která i přes veškerou snahu hasičů lehla popelem.
V roce 1963 uspořádála základní škola společně s nezdickou školou atletickou soutěž, ve které zvítězili vřeskovičtí žáci.
V šedesátých letech byla hojně využívaná požární nádrž, v létě jako koupaliště a v zimě jako kluziště pro hraní hokeje. Na parketě v jejím těsném sousedství byly pořádány taneční zábavy.
Hokejisté v roce 1964 stále hráli v první třídě a házenkáři v okresní soutěži. Tento rok zemřela ve věku 88 let paní M. Sedláčková, známá v širokém okolí jako porodní asistentka, která přivedla na svět více než patnáct set dětí.
Na jaře 1967 byla zahájena stavba kulturního domu, která se rozběhla na plno o dva roky později, kdy byla oficiálně povolena Okresním úřadem v Klatovech. Stavba zařízení byla dokončena v roce 1973 a náklady na ni činily 1 104 708 Kč, odpracováno bylo 36 309 hodin, z toho 12 773 brigádnicky.
V roce 1969 bylo zahájeno postupné nahrazování stávajících svítidel veřejného osvětlení za výbojky a došlo k postupné rekonstrukci cesty od hlavní silnice ke hřbitovu. Dále bylo dokončeno asfaltování silnice z Vřeskovic přes Lhovice až do Švihova. Základní školu tento rok navštěvovalo 29 dětí, z toho 21 z Vřeskovic. Okresní úřad se pustil do rekonstrukce hřbitovní zdi, která byla ukončena v roce 1974. Rovněž byly vybudovány betonové základy pro dvě autobusové čekárny. Současně Vřeskovičtí jednali s ČSAD Klatovy o zřízení linky Vřeskovice - Klatovy.
V roce 1971 byla dokončena stavba autobusové garáže (kromě vnější fasády). Podle sčítání lidu žilo tehdy v obci 366 občanů ve 105 domech. Do budovy školy byl zaveden vodovod a samostatná elektrická přípojka pro akumulační kamna. Tělovýchovná jednota měla dva oddíly, národní házenou a lední hokej. V oddílu házené byla dvě družstva, a to muži a žákyně, v oddílu ledního hokeje družstvo mužů. O tři roky později byla v oddílu národní házené čtyři družstva, muži, dorostenci, žákyně a žáci.
S nedalekým městem Švihov byly Vřeskovice sloučeny v roce 1976. Velkým úspěchem skončilo první setkání rodáků, které se v následujících letech pravidelně opakuje každých 5 let. Zahájena byla také výstavba šaten na hřišti za farou, která byla dokončena v dalším roce. Tělovýchovná jednota oslavila 60. výročí svého založení a 50. výročí vzniku oddílu národní házené. Družstvo žen vyhrálo bez ztráty jediného bodu krajský přebor.
V roce 1979 byla postavena lávka přes potok u vodní nádrže. V obci žilo 320 obyvatel, z toho 97 důchodců.
Život v osmdesátých a devadesátých letech
V roce 1980 se uskutečnilo druhé setkání rodáků, na kterém se sešlo téměř 400 rodáků a občanů obce. Oddíl národní házené měl pět družstev, muže, ženy, dorostence, žáky a žačky. Činnost oddílu ledního hokeje byla pro nedostatek hráčů přerušena.
V červnu 1981 se naposledy zavřely dveře místní školy a vyučování bylo ukončeno. Z tohoto důvodu byla zavedena nová autobusová linka z Vřeskovic do Švihova, tzv. "školák". Na podzim byla obnovena činnost oddílu ledního hokeje, ale po skončení sezóny byla podruhé ukončena (a do dnešních dnů neobnovena).
Oddíl národní házené měl v roce 1983 tři družstva, muže, ženy a žáky.
V roce 1984 bylo vybetonováno dno vodní nádrže, která se upravovala už od sedmdesátých let, a byl vybudován svod vrchní vody “Na Pajzovně".
V dubnu 1985 byly zahájeny práce na stavbě nové prodejny na místě stavení po paní Tíkalové, vedle kulturního domu. Uskutečnilo se také třetí setkání rodáků, kterého se zúčastnilo 360 rodáků a občanů obce. V tomto roce žilo v obci 323 obyvatel.
Stavba prodejny Jednoty byla dokončena v roce 1986. Tento rok byla zrekonstruována místní komunikace od domu p. Buriana čp. 64 ke hřišti a ke "kaštanům". Oddíl národní házené měl čtyři družstva, muže, ženy, dorostence a žáky. Družstvo mužů čekal v roce 1986 historický úspěch, když poprvé postoupilo do krajské soutěže. V sále kulturního domu se pravidelně jednou týdně promítaly filmy, v červenci se pak uskutečnil filmový týden pro děti i dospělé, kdy se každý den pořádala dvě filmová představení.
Členové tělovýchovné jednoty dokončili v roce 1988 přestavbu skříňové avie, která do dnešních dnů slouží k přepravě hráčů a hráček všech družstev k zápasům. Stále také pokračovalo pravidelné promítání filmů v sále kulturního domu. V obci žilo 300 obyvatel.
Tělovýchovná jednota oslavila v roce 1989 70. výročí založení a 60. výročí vzniku oddílu národní házené. Listopadové události tohoto roku měly velký vliv i na život obce. První rok po sametové revoluci, v roce 1990, byl utvořen Občanský výbor ve Vřeskovicích, který patřil pod Městský národní výbor ve Švihově. Tento rok se opět konal tradiční sraz rodáků.
Vřeskovice se v roce 1991 osamostatnily a vznikl zde opět obecní úřad. Zvoleno bylo devítičlenné zastupitelstvo a úřadovna obce vznikla v kulturním domě. Prvním krokem nového zastupitelstva byla oprava místních komunikací a zavedení vodovodu na hřbitov.
V roce 1992 obec získala zpět svůj historický majetek, pozemky a zejména lesy. V březnu tohoto roku zemřel první starosta obce Jan Míka. Na jeho místo byl zvolen Petr Cholopov, který zastával funkci starosty do voleb v roce 1994.
Kanalizaci v části obce ve směru na Biřkov vybudovala a generální opravu bytu a rozvodů vody v kulturním domě uskutečnila obec v roce 1993.
V roce 1994 obec zakoupila pozemek bývalého kluziště.V závěru roku se uskutečnily volby do obecního zastupitelstva a starostou byl zvolen Jan Hrubý.
Pátý sraz rodáků, kterého se zúčastnilo 180 rodáku a občanů, se konal v roce 1995.
O rok později obec zrekonstruovala střechu na kulturním domě, což si vyžádalo investici 657 945 Kč. Tělovýchovná jednota dokončila stavbu víceúčelového zařizení, které budovala po etapách od osmdesátých let. Zde se nachází restaurace, ubytovna pro 20 osob, sauna a klubovna TJ. Byla zpracována urbanistická studie jako základ pro územní plán obce. Ze zdravotních důvodů odstoupil starosta Jan Hrubý a zvolen byl Jan Krotký.
Obec uspořádala v červenci 1997, kdy byly na Moravě rozsáhé záplavy, sbírku na pomoc postiženým (mezi občany bylo vybráno 14 500 Kč a obecní úřad uvolnil 20 000 Kč ze svého rozpočtu). Tyto peníze byly zaslány obci Plešovec v okrese Chropyně na Kroměřížsku.
V listopadu 1998 byla zahájena oprava kostela sv. Jana Křtitele. Rekonstrukci věže kostela provedla firma SENCO Chaloupek z Plzně. Při demontáži křiže byla nalezena schránka s těmito dokumenty: pamětni list z roku 1870, pamětní list z roku 1950, zápis o výdělcích v roce 1950, fotografie dělníků opravujících kostel v roce 1950, papírové peníze a mince. Pamětni list z roku 1870 musel být z důvodu poškození opraven ve Státním archivu v Horšovském Týně. Byla zhotovena nová schránka, kam byly uloženy původní dokumenty doplněné o záznam ze současnosti. V závěru roku se konaly volby do obecního zastupitelstva, starostou byl znovu zvolen Jan Krotký.V obci byla zahájena kabelizace telefonní sítě, telefonní přípojky byly vedeny ke každému domu. Také byl schválen územní plán obce, který bude sloužit k dalšímu rozvoji.
V roce 1999 obec začala výstavbu hlavního rozvodu plynu, který vede obcí od Borov do Biřkova. Regulační stanice byla vystavěna u kostela sv. Jana Křtitele. V listopadu začalo budování přípojek do jednotlivých domácností, které se nachází při této trase(jednalo se o 43 přípojek na jejichž zřízení se obec podílela částkou 469 000 Kč). Práce realizovala firma GASSPO z Klatov. V květnu byla ukončena oprava věže kostela, a to za částku 986 499,30 Kč. Na věž kostela byly instalovány nové hodiny s ciferníky za 98 054,- Kč. Starý hodinový stroj byl věnován Domu historie v Přešticích, kde se po opravě panem Květoněm z Přeštic stal ozdobou tohoto zařízení. V záři obec opravila střechu a krov kostela. Na Štědrý den se v kostele po dlouhé době konala půlnoční mše, kterou sloužil páter Ireney Kulig. Bohoslužby se zúčastnilo zhruba 200 lidí.
V roce 2000 byla dokončena první etapa plynofikace a v závěru roku byla zahájena druhá etapa, kdy byly udělány rozvody po celé obci (realizovala firma PPT z Plzně). V srpnu se konal šestý sraz rodáků obce. K 31. 12. 2000 žilo ve Vřeskovicích 287 obyvatel. Na hřbitově, který byl římskokatolickou církví bezplatně převeden do majetku obce, nechali zastupitelé postavit urnovou zeď.
Druhá etapa plynofikace byla dokončena v roce 2001 nákladem 2 201 609,30 Kč. Obec zakoupila budovu kampeličky od České spořitelny za částku 400 000 Kč. Objekt bude sloužit jako knihovna a v prvním patře zůstane zachován obecní byt. Belgická firma FLANDERS FARM zakoupila objekt bývalého zemědělského družstva a začala s opravou budov. Při sčítání lidu bylo zjištěno 287 obyvatel a 112 domů. V závěru roku byla započata oprava průčelí kostela, ve které se pokračovalo i v roce 2002.
- Kostel svatého Jana Křtitele
- Socha svatého Jana Nepomuckého