Vraclav

Celý kraj nalézá se teprve na prvním stupni kultury. Kolkolem ještě široširé lesy, prales, souvisící s hvozdem pomezním; vlci, medvědi, tuři i jiné zvěře hojnost se tu prohání. Po březích Loučné čili Trstenice nalézáse mnoho bažin, slatin a rybníků větších i menších, i potrvá staletí, než-li budou bažiny vysušeny a než-li budou vypěstěny louky tak půvabné i výnosné, jako nyní.

Jestliže se rozhlédneme dále, vidíme na obzoru samé hvozdy, Kunětická hora z nížiny u Pardubic jeví se oku našemu bez dnešní siluety hradních zřícenin; rovněž věže, jež dnes s vrchů vratslavských spatřujeme v počtu tak četném, chybí úplně.

Krajina jest osazena velmi řídce a další zalidňování postupuje velmi znenáhla, sotva znatelně. V nižších polohách sice již před staletími usadili se Charváte, ale tyto kraje podmaňuje si člověk jen zvolna a nesnadno.

Hustěji zalidněna bude krajina naše teprve ve století XII. Pak se tu rozproudí čilejší život a hrad, který tu je zatím na stráži poutníkům, ubírajícím se po zemské dráze, která už dávno spojuje východ s vnitrem Čech, stane se hradem župním, střediskem župy vratislavské. Počneme vypravování své popisem a dějinami tohoto hradu.

Hrad vratislavský stál na vysoké ostrožně příkrých svahů nad nynějším údolím svatomikulášským. Nebyl příliš rozlehlý. Místo, na němž byl zbudován, má v obvodu 460 kroků. Se strany východní opevněn byl náspem šest sáhů vysokým, vedle něhož na straně zevnější táhl se hradní příkop asi 120 kroků dlouhý, jak až dosud částečně pozorovati možno. Přes tento příkop vedl na straně zá­padní most, s něhož branou, na samém konci náspu zřízenou, vstupovalo se do hradu. Most hradský mohl býti v čas potřeby stržen, aby obrana hradu byla usnadněna.

Hrad tento po vyhubení knížecího rodu Svatoslaviců čili Slavníkoviců, dne 28. září 996, spadl bezprostředné na knížete zemského a zůstal v jeho držení až do svého zániku, vyjímajíc dobu, kdy spolu s Čáslaví a Chrudimí dán byl v úděl přemyslovské linii Děpolticů. Propůjčení toto se stalove druhé polovici věku XII., a trvalo až do druhého desítiletí stol. XIII. Jeden z Děpoltů píše se r. 1207 „vévoda čáslavský a chrudimský i vratislavský".

Nebyl tedy hrad Vratislav statkem soukromým některého rodu šlechtického, tedy také ne Vršovců, jak se domnívali a dosud ně­kteří domnívají. Tomu mezi jiným nasvědčují i slova Dalimilova, který praví ve své kronice: „Kněz v Čechách miesto dobré jmieše, Vratislav slovieše."

A kníže Svatopluk oslovuje Vršovce Mutinu dle téhož Dali­mila takto:

„Proč si směl živ u mój dvor vjíti?" Tedy byl Vratislav hradem knížecím.

--

V obvodu hradiště bylo lze spatřiti několik stavení. Především  byl tu dvůr knížecí a domy úřednické. Stavby ty nebyly ani ná­dherné, ba ani kamenné; žádná věž s cimbuřím jich nezdobila jako hrady, jež v době, kdy německý mrav počínal vnikati do naší vlasti, česká šlechta dávala sobě budovati na strmých, srázných skalách. Byly sroubeny ze dřeva, na podezdívce, na kterou se při kopání v posledních létech přišlo. Knížecí dvůr měl jizbu pro­strannější, kde bylo možno konati i větší schůzky. Skvostného nářadí tu nebylo. Kníže Svatopluk přišed před popravou Vršoviců do jizby, posadil se na lavici u kamen. Hrad Vratislav byl stře­diskem celého podkrají vratislavského, jež v celku zabíralo asi obvod nynějšího okresního hejtmanství vysokomýtského, a ještě ně­které krajiny nad to, (sahajíc v končinách Hlinská až na hranice Moravské a zabírajíc i území mezi Kostelcem a Dašicemi).

V místech nynější Vraclavi bylo podhradí1), prostředkem jehož jako široká ulice s rozsáhlým tržištěm uprostřed se táhla zemská dráha od Litomyšle přes Vysoké Mýto a Chřiby, nynější „Vrchy", směrem k Jenšovicům a Chrudimi. Na tržišti při východnější jeho straně stával farní chrám sv. Václava, dřevěnný. Byla tu také krčma a to snad v těch místech, kde i nyní ještě hostinec č. 68. se nalézá. — Zemská dráha, jejíž stopy dosud lze spatřiti v hlubokých úvozích na straně k Mýtu a pod „drážkami" nad Stradouní, nebyla tak pohodlná jako nynější okresní silnice, ale byla velmi zajímavá, pokud se týče osob, které se po ní brávaly. Procházeli tudy obchodníci mezi Východem a Prahou, která dle arabského cestovatele a zeměpisce Al-Bekriho z desátého století byla nejpřed­nějším obchodním místem v krajinách slovanských. Bylo tu vídati Rusy a jiné Slovany, kteří přicházeli sem se svým zbožím přes Krakov, ale i Moslemy, Židy, Uhry, kteří prostředkovali obchod mezi Byzancí a krajinami našimi. Mezi jiným se vozila tudy v XI. a XII. stol. sůl v hroudách, zvláště uherská, chleby v pecnech a sušené ryby. Chléb a ryby se pravděpodobně exportovaly. Později, ale ještě před polovicí století XIII., byly hlavními předměty obchodu vzácná sukna, ale vedle nich i obyčejná šedá a plátna. Kromě toho suroviny: len, vlna, konopě, mák, sůl, obilí, železo, med, víno, chmel, vozy a větší ryby, koně, hovězí dobytek, vepři, uzenina, ovce a kozy, sledě a dříví. Dříve byl dopravním prostředkem soumar, později vůz.

Při bráně zemské „na Trstenici" za Litomyšlí, kde byl Újezd, zvaný Hrutov, konány veliké, pohraniční trhy. Ve Stradouni a Mýtě Vysokém byla stanoviště celní.

Zastavovaly se však karavany obchodnické i v podhradí vra­tislavském, jež po polodenním pochodu z Litomyšle i Chrudimi jim poskytlo odpočinku a osvěžení. Zde, jakožto ve středisku podkrají, vykládali alespoň některé předměty svého zboží na prodej. František Vacek ve svém díle, „Sociální dějiny české doby starší" (str. 337), když vypočítal trhová místa větší i menší v zemi české ku konci desátého století praví: „při tom velmi podobné jest, že i ostatní hrady (a mezi nimi jmenuje i Vratislav) — měly své stabilní trhy". Ovšem my se kloníme se zřetelem k tomu, co řečeno o zalidnění krajiny naší výše, k názoru, že to, pokud se týče Vratislavi, má platnost o době pozdější.

A tak lid zdejší i okolní stýkal a seznamoval se zde se živly a názory cizími, které takto, třeba přeměněny a všelijak přispůsobeny, vnikaly do země.   ') Ovšem je možno připustiti i názor, že podhradí bylo pod hradem u sv. .Mikuláše, a to na severní polovici této osady, na jejíž konci nalezeny kostry se spirálovými náušnicemi, jež poukazují as ke století XI. V tomto případě bychom mohli tam, kde je nyní Vratslav, a kde procházela zemská dráha, položili předhradi vratislavské, jež se průběhem doby přirozeně vy­vinulo, poněvadž poloha podhradí dole v údolí nebyla zastavujícím se ob­chodníkům dosti příhodná. Náušnice uloženy v zemskému Museu v Praze.  

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie původně raně gotická obdélná loď s užším presbytářem. Roku 1618 byl k severní straně přistavěn nový presbytář a po požáru 1719 k severní straně obdélná loď.
• Románský kostelík sv. Václava, obdélná stavba s věží ze 12. století. Zrušen 1786, po požáru 1804 přestavěn na hostinec (č. 115).
• Pomník padlým v 1. světové válce, z roku 1920
• Památný dub letní na kraji lesa asi 1,5 km východně od Vraclavi