V současnosti zahrnuje obec Vojníkov tři vesnice (Držov, Louka, Vojníkov), jednu osadu (Spolí) a několik rekreačních území (ve všech vesnicích na břehu řeky Otavy a v osadě Spolí). Celkový katastr hraničí na jihu s Vrcovicemi a Záhořím, na západě s Čížovou a Vráží, na severu s Ostrovcem a Oslovem a na východě s Oslovem, Vlastcem a Záhořím.
Jádro vesnice Držov se nachází v korytě Držovského potoka a na jeho okrajích. Je tvořeno, několika chalupami, dvěma statky a jednou původní školou. Na návsi se nachází kaplička z dob první republiky a požární rybník. Ke katastru této obce náleží též hájovna na cestě mezi Držovem a Loukou zvaná "Džovská". Jižně u řeky Otavy se nachází chatová oblast Držov. Držov zaujímá největší katastrální výměnu celé obce, ale naopak má nejméně obyvatel. Žije zde pět starousedlíků, přičemž jedna rodina se živí zemědělstvím. V obci se udržují původní tradice Velikonoc, stavění máje, poutě, posvícení apod.
(Zdroj: Wikipedie)
Pradávná historie území v okolí dnešního Vojníkova sahá až do starší doby kamenné, kdy se poprvé v písecké kotlině objevuje člověk. Z doby před prvním příchodem člověka lze pouze zmínit prehistorické nálezy kostí zvířat (kůň, nosorožec srstnatý), kteří zde žili v poslední době ledové. První lidé, kteří se živili lovem a sběrem se usadili na obou březích Otavy na území dnešního okresního města Písku. Z okolí dnešní obce se pak dochovaly pravěké mohyly a různá sídliště – jsou známa hradiště ze starší doby bronzové a mohyly ze střední doby bronzové. Z této doby dokládají archeologické nálezy mnohem hustší osídlení než je tomu dnes. Lze tedy hovořit o tom, že je zde dokladováno osídlení, někdy od 2 000 př. n. l.. V malém katastrálním území vsi Vojníkov pak nemáme žádné hmotné ani písemné projevy, které by dokladovaly historii a vývoj území před vznikem vesnice. Pouze v 60. a 80. letech 20. století byly na hranici katastrálních území Vojníkova a Držova objeveny pozůstatky ze střední doby bronzové v podobě rovinného sídliště a ležák z ručního keltského mlýnku na obilí.
Od 10. století n. l. vznikají první vesnice. První zmínka o vesnici v historických pramenech sahá do roku 1542[1] kdy spadá Vojníkov do působnosti královského města Písek. Stejný nejstarší záznam mají i okolní vsi Držov a Vrcovice. Z vzdálenějšího okolí pak Relicta Bohemica uvádí roku 1323 jako nejstarší psaný záznam Louku a Svatonice, 1268 Tukleky. Nejstaršími sídelními jednotkami podle dochovaných historických pramenů jsou pak Oslov 1226 a dnešní osada Spolí 1228.
Vojníkov kolem roku 1880
Dále je ves zmiňována v roce 1543 a 1642, kdy je prodána rychta Vrcovská zahrnující vsi Vrcovice, Vojníkov a Držov panství brložskému. K datu 1654 uvádí berní rula 3 osedlé a jednoho nově osedlého. Jako starousedlíci jsou jmenováni Jan Hesoun (32 rolí, 4 voli, 5 krav, 7 jalovic a 1 svině), Matěj Hačka (37 rolí, 5 volů, 3 krávy, 6 jalovic a 1 svině) a Matěj Poustka (16 rolí, 2 voli, 3 krávy, 5 jalovic a 6 sviní). Nově osedlým je pak Jiřík Kotmel hospodařící na 25 rolích od roku 1654. Má k dispozici 2 voli, 3 krávy a 5 jalovic. Ves spadá pod Statek Brloh paní Alžběty Dejmový. Sedláci musí odvádět určité naturálie na faru v Záhoří a do Brlohu. Dále mají také povinnost robotovat na polích šlechty. V případě živelné katastrofy je jim ale vyplácena určitá suma. Postupně se jádro obce rozrůstá a přibývají noví statkáři i zahradníci, u řeky dva mlynáři.
Ve středověku tudy zřejmě procházela cesta vedoucí z Písku na hrad Zvíkov, jedná se o pokračování tzv. Zlaté stezky.
Dále je Vojníkov zmiňován léta páně 1661 jako jedna ze vsí přináležících k tvrzi Brloh, poté 1840 spadající pod panství Drhovle. V letech 1869-1890 spadá je ves uváděna jako osada obce Vrcovice a následně 1900-1910 má již vlastní rychtu.
V průběhu následujících staletí se začala obec rozrůstat do současné podoby. Z původních tří statků až po dnešních dvacet domů; přibyly moderní rodinné domy, asfaltová silnice změnila tvar původní cesty, která obcí prochází. Mechanizace a automatizace v zemědělství vedly k výstavbě modernějšího kravína, zavedena byla i autobusová doprava. Od poloviny 20. století se začala postupně budovat západně od obce na území jejího katastru chatová oblast. Prvních několik chat rychle začaly doplňovat další a rozvoj turistiky podpořil i vznik kempu. Naopak tradiční mlýny, které existovaly na Otavě stovky let, rychle zanikly, napomohla tomu ale i Orlická přehrada, jejíž jezero na část vojníkovského katastru také zasahuje. (Zdroj: Wikipedie)
- kaplička
- statek čp. 4 - statek na kopci. Hlavní budova rozdělena na menší obytnou a větší hospodářskou část. Stodola z 19. století. Ceněná je zejména barokní sýpka a její štít v tzv. selském baroku a dále dvě
- zděné brány z dřevěnými vraty.
- památník padlým v první světové válce - nachází se v horní části návsi.
- boží muka - ve vsi a v jejím okolí byla rekonstruována kovová boží muka ukotvená na patce či dříku
