Rozloha obce je 552 ha. Obcí neprotéká žádná řeka, v severní části katastrálního území terén prudce klesá do údolí Mohelky a hranice obce tu kopíruje její tok.
(Zdroj: Wikipedie)
Z nálezů úlomků keramiky vyplývá, že oblast okolo Vlastibořic byla osídlena již ve druhém tisíciletí př. n. l.
Ve 12. století nebo 13. století byl v obci zbudován kostel svaté Kateřiny Alexandrijské. Kolem kostela a tvrziště začaly vznikat další budovy. Zbytky tvrziště si pamatovali pamětníci žijící ve Vlastibořicích před 1. světovou válkou.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.
Do konce druhé světové války žilo na území obce 500 obyvatel, Převážnou část tvořili zemědělci, služby zajišťovalo více než 30 živnostníků. Po odsunu Němců ze Sudet, došlo k odlivu obyvatel směrem do pohraničí. Další pokles obyvatelstva s sebou přinesla kolektivizace zemědělské výroby. Obyvatelé, kteří již nenašli práci v zemědělství, se začali stahovat za prací do měst (především do Turnova). Počet obyvatel tak klesl až téměř ke dvěma stům.
(Zdroj: Wikipedie)
Přímo v osadě Vlastibořice stojí chrám sv. Kateřiny z 12. století s kamenným oltářem a románským obloukem. V době baroka se chrám dočkal stavebních úprav. Později se na vnitřní výzdobě podílel i řezbář Petr Bušek. Bušek je pochovaný na místním hřbitově. V areálu hřbitova okolo kostela se nachází také dřevěná zvonice ze 17. století. Naproti kostelu stojí bývalá fara, po rekonstrukci sídlo obecního úřadu.
V osadách Jivina a Sedlíšťka patřících k Vlastibořicím se nachází řada roubených stavení a vesnické kaple.
K obci patří také Beranův vodní mlýn na břehu Mohelky.
(Zdroj: Wikipedie)