Obcí protéká Křepický potok. Křepička, jak je potok u nás všeobecně zván, má ve výšce 390 m n. m. dva prameny, první u Dobronic, druhý u Křepic, jež mu daly jméno. Katastr obce má rozlohu 576 ha, z toho je 523 ha orné půdy. Obecní lesík zvaný „Akáty“ má rozlohu 12 ha. Jak již sám název napovídá je tvořen převážně stromy akátu. Kromě toho zde divoce rostou keře černého bezu, několik jehličnanů a podél potoka plaňky ovocných stromů, vrb, topolů a další. Přírodní poměry ovlivňovaly odpradávna charakter obce jako místa vhodného především pro zemědělskou činnost na polích, v sadech i vinohradech a jen druhotně k rozvoji řemesel. Obec leží přímo u někdejší hranice českého a německého osídlení.
Při hlavním průtahu obcí se nachází mlýn s čapím hnízdem, 2 památníky, 4 kříže a jedna kaplička, západně od křižovatky je hasičská zbrojnice a obchod.V západní části Vítonic, která je zformována do široké návsi, dnes parkovou úpravou, jejímž středem prochází komunikace na Želetice, se nachází dominanta obce – kaple Povýšení svatého kříže, v jejím sousedství budova dnešního obecního úřadu, dříve především školy, knihovny a centra společenského dění v obci. Jižně od kaple je prostranství s venkovní taneční plochou a kulturním domem.
První zmínkou o obci pochází z roku 1341, kdy Pertold z Lipé dává rytíři Ješkovi, zvanému Sokol, Obec Vítonice, dvůr v Hostěradicích a tam se nacházející dům v léno (smluvní nájem). V období husitských válek 1419-1436 bylo v obci rozšířeno husitské vyznání.
Roku 1548 prodává Pertold z Lipé obec Jindřichu Březníckému z Náchdoa, který je spojil na dlouhá léta se sousedními Želeticemi. Obec během roku prošla několika živelnými katastrofami. Velké požáry v letech 1828 a 1846, průtrž mračen s povodní v r.1845 nebo epidemie moru a cholery v r.1831 a 1866. Rovněž válečné útrapy škodily obci. V roce 1809 zde pobývali Francouzi a r. 1866 Prusové.
Školní budova byla vystavěna v roce 1889 dnes slouží jako obecní 19. století začla postupně poněmčovat. Stalo se tak vlivem velkostatku a cukrovaru v Želeticích, ale zejména němčinou jako vyučovacím jazykem ve škole.
V období 1. světové války (1914 - 1918) padlo 18. vítonických mužů. V roce 1922 jim byl vybudován pomník. V r. 1927 byla obec elektrifikována. V roce 1937 postavena na návsi kaple Povýšení Svatého kříže.
Po roce 1945 stejně jako jinde v pohraničí došlo i zde k odsunu obyvatelstva. Nově příchozí české rodiny již nenaplnily předválečný stav (r. 1930 422 obyv. v r. 1950 328 obyv.). V roce 1947 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a o sedm let později (r. 1954) slavnostně otevřena hasičská zbrojnice.
V roce 1961 byla brigádnicky vybudována autobusová zastávka a za dva roky následně i parčík u zastávky. Roku 1976 došlo k zrušení základní školy pro 1. - 4. ročník. Téhož roku byla obec sloučena s Prosiměřicemi. Opětovnou samostatnost získala v roce 1990. V letech 1987 - 1989 docházelo k poustné rekonstrukci kulturního domu a v roce 1995 byla také zrekontruována budova obecního úřadu.
Obec je od roku 1998 plynofikována a od roku 2004 napojena na veřejný vodovod. V roce 2001 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR obci schválen obecní znak a prapor. Ve stejném období došlo k rekonstrukci hasičské zbrojnice.
Největší kulturní akcí bylo v posledních letech vysvěcení zvonů (r. 1995) pro místní kapli. Samozřejmě i oslava 660. výročí první písemné zmínky o obci, která byla spojena s vysvěcením obecních symbolů.
- Kaple svatého Kříže
(Zdroj: Wikipedie)