Vitín se rozkládá v oblasti tzv. Pšeničných Blat, v poměrně plochá krajině mezi dvěma rozsáhlými lesními celky - Poněšickou oborou na severozápadě a Velechvínským polesím na jihovýchodě. Nadmořská výška zastavěného území se pohybuje přibližně mezi 490 m při východním okraji vsi a 510 m (na západě. Obcí odedávna procházela důležitá spojnice Českých Budějovic s Táborem a Prahou. Dnešní silnice I/3 (v podobě jedné poloviny budoucí dálnice D3) obchází Vitín z jihovýchodní strany, stejně jako železniční trať 220. Vlakovou zastávku Vitín nemá, nejbližší stanice jsou v sousedních obcích Chotýčany a Ševětín. Osu vsi tvoří stará hlavní silnice, která v jejím středu vytváří protáhlou náves západovýchodního směru.
(Zdroj: Wikipedie)
Vitín je vesnice středověkého původu, která patřila k velkému panství Třeboň. Leží v poměrně rovinatém terénu severně od Českých Budějovic, na historické dálkové silniční trase, která měla vliv na vývoj a uspořádání vesnice i na její specifickou vybavenost.
Farou patřila obec Vitín do nedalekého Ševětína. Počtem zhruba dvaceti středověkých usedlostí patřil Vitín mezi vesnice střední velikosti.
Zřejmě díky poloze na frekventované cestě, bylo poničení obce během 30leté války značné. Z dvaceti usedlostí bylo v polovině 17. století patnáct znovu osazováno. Zřejmě i proto se v obci nedochovaly mimořádně staré stavby.
Jádro obce má pravidelnou strukturu usedlostí s lánovými pruhy šíře 35 - 40 m. Usedlosti jsou seskupeny podél stran zhruba oválné návsi, jejichž delší osa je orientována ve směru východ - západ.
První číslování domů v roce 1771 zachytilo ve Vitíně nejméně 24 a nejvíce 29 domů. Ve druhém případě by to znamenalo, že až do pořízení stabilního katastru v roce 1827, nepřibyl v obci žádný další objekt. K rozvoji zástavby dochází skutečně až po této době.
V polovině 19. století se blížil počet popisných čísel 40ti (č.p. 38 v r. 1851), na přelomu 19. a 20. století se počet přiblížil 70ti (č.p. 66 v r.1898 a č.p. 68 v r. 1900). Zajímavé a specifické pro zástavbu v některých oblastech jižních Čech jsou posuny některých usedlostí nebo jejich skupin z linie ostatní zástavby. Ve Vitíně jsou to na severní straně návsi č.p. 16 a 19 a na jižní straně usedlostí č.p. 7, 8 a 9. Důvodem nebylo trasování průjezdní komunikace, protože ještě na mapě stabilního katastru nevyužívá ohyb silnice odsunutí zmíněné trojice usedlostí, ale obchází méně významnou chalupu č.p.10 jenom proto, aby použil tradičný východ ze vsi, nenarušující strukturu parcel. Dá se tedy předpokládat, že geometrická osnova vesnice, bezpochyby středověkého původu, je starší než vedení silnice, protože silniční trasa se zjevně musela přizpůsobovat orientaci návesního a struktuře usedlostí.
K dílčí úpravě trasy silnice došlo až někdy kolem poloviny 19. století, jak dokládá její překreslení v tzv. indikační skice stabilního katastru.Ostrý zlom v západní části návsi byl ztlumen tím, že silnice obešla chalupu č.p. 10 z opačné východní strany. Bylo při tom zmenšeno předpolí č.p. 9 a zlikvidována chalupa (pravděpodobně podružská či výměnkářská), která asi patřila k usedlosti. Silnice se projevila jako výrazný urbanizační činitel až od poloviny 19. století, kdy kolem ní začínají vyrůstat další chalupy, jak ve sněru k Ševětínu, tak i k Českým Budějovicím. Mapa stabilního katastru zachytila ještě větší část zástavby jako dřevěné, která se v 19. a na začátku 20. století změnila na zděnou.
- Mohylová pohřebiště na vrchu Baba severozápadně od Vitína. Na katastrálním území Vitína se zhruba kilometr severozápadně od obce na zalesněném vrcholu Baba (570 m n. m.) nacházejí dva slovanské mohylníky z raného středověku (8. až 9. století). Oba obsahují po 50 až 80 mohylách, uspořádaných do západovýchodních řad, a leží nedaleko plotu Ponědražské obory (na veřejnosti přístupné straně), není však snadné je v husté vegetaci najít. Nejvhodnějším obdobím k návštěvě je časné jaro, kdy už neleží sníh, ale ještě nevyrostla tráva. Mohyly na Babě nebyly archeologicky dosud zkoumány.[zdroj?] Panuje domněnka, že sloužily k pohřbívání nemajetného venkovského obyvatelstva (stejně jako prozkoumané mohyly v Kožlí u Orlíka). Největší mohyly mají 4 - 5 metrů v průměru a 2 metry na výšku.
- Kovárna, z roku 1833, na návsi
- Kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1815
- Pomník padlým v 1. světové válce
- Zástavba vitínské návsi si z velké části dochovala původní charakter a je prohlášena Vesnickou památkovou zónou.
(Zdroj: Wikipedie)