Centrální část obce se rozkládá na vyvýšené rovině v nadmořské výšce cca 350–370 m n. m. Část Vinařice-nádraží se nachází v blízkosti Třebichovic v údolí Knovízského potoka v nadmořské výšce 280 m. Nejvyšší bod katastrálního území – vrchol Vinařické hory – je ve výšce 413 m n. m.
(Zdroj: Wikipedie)
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1227. Na počátku 13. století patřily Vinařice u Kladna do takzvaného jamnického újezdu, který v roce 1260 připadl králi Přemyslu Otakaru II. Ten roku 1277 daroval újezd jamnický (někde uváděno propůjčil) klášteru ostrovskému u sv. Jana na ostrově u Davle, kde proboštství ke správě tohoto území bylo zřízeno ve Slaném. Tento klášter držel území až do dob husitských válek a poté území přešlo do neznámých světských rukou. V dalším období území, kde se nachází současná obec, patřilo různým majitelům panství. Pro zajímavost berní rula z roku 1654, uvádí Vinařice na panství Smečno Bernarda Ignáce Bořity z Martinic, kdy Vinařice měly 12 usedlých obyvatel a toto se udrželo až do roku 1717. Velký rozmach zaznamenala obec až při objevu uhelných ložisek na Kladensku a Slánsku. Dne 2. června 1875 bylo v hloubce 320 metrů nalezeno uhlí na dolu Barré a následně odkryto velké ložisko na dole Mayrau (Majrovka). Důl byl pojmenovaný v roce 1877 (poté, co dosáhl uhelné sloje) podle předsedy správní rady Pražské železářské společnosti Kajetánu Mayerovi. Následkem rozvíjejícího se průmyslu obec roku 1880 čítala 48 domů s 512 obyvateli. Do roku 1900 se počet obyvatel ztrojnásobil. Obec čítala 154 domů s 1585 obyvateli.
(Zdroj: Wikipedie)
- Ferdinand Velc (1864 - 1920) – malíř, fotograf a etnograf
(Zdroj: Wikipedie)
- Barokní kaple ve staré vsi
- Areál hlubinného uhelného dolu Mayrau, dnes v něm sídlí hornický skanzen s bohatou expozicí
- Přírodní památka Vinařická hora (413 m) má sopečný původ, žije tu mnoho chráněných zvířat a rostlin.
- Památné stromy – javor babyka u rybníka a dub na Beraníku
- Budova obecního úřadu a základní školy
- Věznice Vinařice
- Zajímavostí jsou ulice nazvané pouze čísly („I. ulice“ až „IX. ulice“)
(Zdroj: Wikipedie)