Obecní úřad již několik let vydává „Věžnický občasník“ a od roku 1993 informuje občany pomocí kabelové televize. V roce 1999 zdejší nakladatelství vydalo čtyři emise barevných pohlednic a brožurku o historii obce a stavbě kaple „Věžnice“, kterou vytvořili Ing. Josef Málek a Josef Fuit.
V místě se poskytuje služby knihovna, pošta, hostinec, dvě prodejny se smíšeným zbožím a prodejna textilu. Škola zde byla obnovena v roce 1991.
K zábavě slouží fotbalové hřiště a kulturní dům.
Sbor dobrovolných hasičů v Dolní Věžnici založili v roce 1890, v Horní Věžnici roku 1910. Německý sbor vybudoval hasičské skladiště a zakoupil motorovou a ruční čtyřkolovou stříkačku s příslušenstvím. Oba sbory měly společného předsedu a zasedání. Po odsunu německých obyvatel byl roku 1946 založen český sbor v Dolních Věžnicích. Na konci 70. let došlo ke sloučení obou sborů. V roce 2013 měl sbor 56 členů, z toho 10 žen.
(Zdroj: Wikipedie)
Obec vznikla spojením tří původních vesnic Horní, Prostřední a Dolní Věžnice. Snad i z těchto důvodů se dodnes traduje název Trojí Věžnice. Horní a Dolní Věžnice byly založeny pravděpodobně v I. polovině 13. století jako strážní osady na hlavní obchodní stezce z Brna do Prahy. V místě postavené strážní věže sloužily údajně i jako světelné majáky určující cestu putujícím kupcům. Jistý vliv na osídlení měla také těžba stříbrné rudy v blízkém okolí, což dokládá pomístní název části katastru „Na Šachtě“. V roce 1356 je ves v listinách uvedena již jako součást polenského panství pod názvem Wezenicz. Horní a Prostřední Věžnice byly vždy české s typickou českou urbanistikou. Dolní Věžnice osídlená německými kolonisty z Bavorska v době těžby stříbrné rudy na Vysočině si dodnes zachovala architektonický „německý“ styl. O Prostřední Věžnici je první písemná zmínka v kupní smlouvě Hertvíka Žejdlice z roku 1597. Obce byly trvale součástí polenského panství. V 70. letech 18. století byla v Dolní Věžnici postavena německá škola, do které zpočátku docházely i děti z českých rodin. Česká škola byla postavena v Horní Věžnici roku 1884. Koncem 19. a počátkem 20. století byly v místě v provozu tři mlýny, pásová pila a výrobna šindele. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1895 (v Horní Věžnici r. 1910). Obyvatelstvo bylo převážně německé (odtud i častěji užívaný název Wieznitz, Vesnitz, nebo počeštěný Wěžnitz). V roce 1925 se začala psát obecní kronika. Ke sloučení obcí a zavedení jednotného názvu Věžnice došlo na základě žádosti Obecního úřadu v Horní Věžnici a spolku na podporu české menšiny v německých oblastech – Národní jednoty pošumavské – v roce 1925. Existence dvojí Věžnice fakticky skončila v roce 1945 po nuceném vysídlení Němců.
- Jan Štohanzl (1925 - 1995), lidový řezbář, autor pozoruhodných plastik, sošek a betlémů
(Zdroj: Wikipedie)
- Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů a blahoslaveného Adolpha Kolpinga – postavena svépomocí místních v roce 1999
- Kamenný kříž - pochází z 15. století, je nejmohutnější na Polensku, stojí na konci vsi ve směru na Šlapanov, mluví se o něm v několika místních pověstech, je zdobený neznámými symboly.
- Klábenešova kaplička - stojí v blízkosti kamenného kříže
- Socha sv. Jana Nepomuckého - z roku 1767
- Barokní sloup se čtyřmi obrazy světců
- Kamenný most „Lutrián“ - stojí severozápadním směrem asi 1 km od obce, klene se přes Šlapanku, pochází asi ze 14. až 15. století, též nazývaný Lutrián dle blízkého mlýna, měla přes něj vést Haberská stezka, po které měl do Čech přijít Metoděj
- mlýn zvaný „Lutrián“
(Zdroj: Wikipedie)