Věšín

Vznik Věšína se datuje k roku 1349, když se první usedlosti objevily ve svahu vrchu, kterému se nyní říká na Starém Věšíně, proti samotě Na Výrovně.
Obyvatelé založili později novou osadu níže u potoka a původní dědinu k ní připojili.

Jméno Věšín pochází od vlastního jména zakladatele ze slova Václav, tehdy Vieceslav, zkráceně Věška.

K Věšínu náleží samota Na Výrovně, Obžera, Teslíny a od r. 1964 osada Buková se samotou Varta a Za vrchem.
Největší počet obyvatel 921žil ve Věšíně v r. 1910. Dnes ve všech částech obce trvale žije 616 obyvatel.

Od r. 1786 je v obci škola. Původně dřevěná budova byla v r. 1868 přestavěna na cihlovou a vysvěcena. V roce 1824 navštěvovalo školu nejvíce dětí v historii - celkem 210.

V r. 1892 bylo v obci založeno první výrobní družstvo cvokařské v českých zemích v čp. 64.

Uprostřed návsi stojí mešní kaple, jež byla vysvěcena v r. 1905 na počest Františka Serafinského. Věž této kaple je osazena ve všech světových stranách hodinami s doposud původním mechanickým strojem.

1.světová válka

Pomník padlých v 1. světové válceJako blesk, který z nenadání uhodí, tak působila na lid dosud neurčitá zpráva, kterou v neděli dne 26. července 1914 přinášeli lidé přicházející z Příbramě a Březových Hor tvrdíce, že tam již je vyhláškami uveřejněna mobilisace. Pravdivost těchto zpráv potvrdil příjezd úředníka od okresního hejtmanství v Blatné v den sv. Anny - v neděli odpoledne, který vyhledal obecního starostu Petra Felta čís. pop. 15. a 16. a odevzdal mu úřední listiny, načež odjel do jiné obce. Vyhláška o mobilisaci byla vyvěšena na škole. Lid počal se shromažďovati na návsi a seznamoval se s mobilisační vyhláškou.

"Mobilisace" letělo od úst k ústům, slovo, které již dávno se neozvalo, a přemnohý ani nevěděl, co toto slovo znamená. Ale brzo pochopen byl pravý význam toho slova a z každé tváře zíral hluboký dojem. Vždyť tento den byl mnohým posledním šťastným dnem. Na všech stranách odehrávaly se srdcevroucí a srdcervoucí výjevy. Nebyli svoláváni touto vyhláškou jenom snad svobidní mladíci, ale všichni vojíni do 39 let včetně. Rukovati musilo více ženatých, otcové četných rodin. (...)

Mnozí sepisovali poslední vůle, neboť nebylo žádné záruky, zdali se vrátí. Hned druhý den 27. července 1914 ubírali se mobilisovaní na vlak do Rožmitála, aby odjeli ke svým plukům.(...)

Při prohlášení naší samostatnosti dne 22. října 1918 byla všude radost a nadšení. Konaly se průvody, hudby vyhrávaly, vyzvánělo se ponechanými zvony, lidé se navzájem objímali, přestaly strany a spory, všichni byli Češi. Ale ti, kteří měli syny a otce na frontách, chvěli se v duši o ně, nemohli se oddati zcela národní radosti, neboť vzpomínka na jejich miláčky a na jejich neurčitý návrat srdce jim bolestí a strachem svírala. Mnoho našich vojínů bylo v zajetích, mnoho tisíc bylo v legiích. (...)

Naše vesnice, jsouc největší z celého okresu Březnického, utrpěla také největší ztráty na životech vojínů, kteří se museli zúčastnit světové války. Aby nikdy nebylo zapomenuto jmen těchto hrdinů, postavilo jim vděčné občasntvo na návsi pomník, na němž jsou jména padlých vyryta. (...)

Celkem na frontách první světové války padlo 18 našich občanů (pozn. autora).

2.světová válka

23. září byla vyhlášena všeobecná mobilisace do 40 let. a nedlouho potom nastala okupace našeho pohraničního území cizí státní mocí. Následkem okupace našeho území odešel z Věšína do Německa vrch. četnický strážmistr Adolf Tschöpe a místo jeho převzal v říjnu vrch. četnický strážmistr Václav Crha z Petrohradu (p.o. Podbořany) (...)

Německá propaganda a cíl odvěkých nepřátelů českého národa - Němců - nebyl každému jasný a tím nutno zaznamenati u nepatrné části občanů přemrštěné a pro národ nedůstojné přivítání německých vojsk projevené vlídným úsměvem. Bylo však mnoho těch, kteří příchod Němců projevili mlčky s odporem, by ani z domu nevyšli, se zaťatými pěstmi ve víře ve vítězství pravdy a práva, neboť tušili, že toto jest předehra nezměrného utrpení a násilí, germanisace a ponížení celého národa a potlačení národního cítění lidu. (...)

Po příjezdu jedné baterie německého dělostřelectva dne 17. března 1939 do zdejší obce, školní děti obecné školy ve Věšíně ze zvědavosti přihlížely u vojenské kuchyně. Kuchař se tázal dětí, zda se umí modliti. Děti přisvědčily a kuchaři je vyzvali, aby sepjaly ruce a modlily se. Modlící se děti byly německým důstojníkem fotografovány. Fotografie byly pak Němci v cizině propagačně použity tak, že hladovící české děti prosí německé vojíny o jídlo. (...)

Poslech zahraničního rozhlasu byl mezi dobře známými občany skoro veřejný, by možno říci bez obav. (...)

Rok 1942 nepřinesl za stále se stoupajícího teroru a brutality okupantů, nijaké ulehčení pro občany. Ba naopak. I naše obec byla nucena přinésti v boji s okupanty oběti. Průběh těchto pro obec těžkých zkoušek a tragických a současně hrdinských událostí líčí deník zdejší četnické stanice: 25.IV. 1942 na lesní louce Lom, katastr obce Buková o 2. hodině noční bylo z anglických letadel vysazeno 5 parašutistů a to: nadporučík Kindl, poddůstojník Grabovský (krycí jméno Josef Štěpánek) svobodník Lukaštík a dva parašutisté nezjištěných jmen. Poslední dva po přistání odešli do Rokycan.

Nadporučík Kindl, poddůstojník Grabovský a svobodník Lukaštík, zůstali ukryti v lesích u Lomu až do konce dubna a zakopávali shozený materiál.
Nadporučík Kindl a svob. Lukaštík se dne 1.5.1942 o 18,00 hod. objevili v nádražní restauraci v Rožmitále p. Tř. a pak odešli směrem k Písku. Grabovský sešel se dne 30.4. v lese s hajným Josefem Kotrbatým z Teslínů, obec Věšín, a po seznámení zavedl ho hajný k rolníku Josefu Viktorovi na samotu Výrovna čp. 49, obec Věšín, kdež zůstal ukryt až do 4.5.1942.

2.5. přijelo do obce Věšína klatovské gestapo pod vedením kriminálního rady Winkelhofera, příslušníci zbrani SS a kulomety obsadili obec Věšín a přilehlé samoty. Podle sdělení tehdejších činovníků obce vyzval velitel gestapa ultimativním rozkazem občanstvo, aby do 11. hod. dopolední přihlásil se každý, kdo o hledaných osobách něco ví, jinak bude provedena v celé obci prohlídka a v případě nálezu hledaných osob budou zastřeleni vládní komisař obce, řídící zdejší školy a příslušníci zdejší četnické stanice a dalších 50 občanů.

Zároveň gestapo s příslušníky SS utvořilo pátrací skupiny pod velením poddůstojníků. U každé skupiny byl přidělen 1 příslušník zdejší stanice. Tyto skupiny konali domovní prohlídky za účelem pátrání po ukrytých parašutistech. Vrchní strážm. Josef Kotrbatý s pátrací skupinou přišel na dvůr rolníka Josefa Viktory na samotě Výrovna. Josef Viktora se svou manželkou Boženou Viktorovou spatřili oknem přicházející skupinu a vyšel jí na dvůr naproti.

Poddůstojník vyzval vrch. strážm. Kotrbatého, aby tlumočil Viktorovi, že bude u něho vykonána domovní prohlídka, zda neskrývá v domě parašutisty. Viktora z prvu nechápal smysl otázky a na druhou otázku, byla-li již u něho vykonána domovní prohlídka, odpověděl "ano". Toto pak tlumočil vrch. strážm. Kotrbatý poddůstojníku. Poddůstojník ptal se, kdo prohlídku konal a Viktora udal, že v jeho světnici byl npor. Nebelmann se dvěma SS poddůstojníky. Poddůstojník pátrací skupiny po vysvětlení, že již npor. Nebelmann prohlídku vykonal, od prohlídky upustil.
Po provedené domovní prohlídce v celé obci dům od domu, nebyl nikdo z hledaných ve zdejší obci nalezen.

Rolník Josef Viktora v pozdější době se vrch. strážm. Kotrbatému svěřil, že Nebelmann u něho prohlídku nevykonal, pouze jej vyslýchal a protože Viktora německy nerozuměl, krčil jen rameny.

Sestra manželky Viktorovi Růžena Zelenková souhlasně potvrdila události v rodině Viktorových a doplnila těmito údaji: Manželé Viktorových přivedenému parašutistovi ihned poskytli úkryt, ošetření a pomoc a přijali jej mezi sebe jako svého. Druhý den časně ráno šel s ním Viktora do lesa schovávat a zakopávat střelivo a jiné věci. Po té přijelo gestapo s vojskem z KLatov. Sotva se vrátil Viktora s parašutistou z lesa, a aniž byli odstrojeni, již byli gestapáci na dvoře k vykonání domovní prohlídky. Parašutista rychle skočil do vedlejší místnosti a tam se ukryl do skříně. Prohlídku šťstně přečkal, jelikož si Němci dveří do té místnosti nevšimli. Parašutista byl pak u Viktorů ještě nějaký čas než se vše uklidnilo a pak podle záznamů čet. stanice parašutista Grabovský odcestoval dne 4.5. do Bernatic, kde se sešel s Kindlem a Lukaštíkem.

Dne 25. června 1942 přijelo na obecní úřad gestapo a po zjištění čp. 49 zatklo v ranních hodinách Josefa Viktoru, jeho manželku Boženu, dceru Marii a syna Jiřího. Po celodenním vyšetřování a týrání v jeho domě a na četnické stanici a konfrontaci na místě úkrytu věcí v lese, byli všichni odvezeni do Klatov. Podle přesných informací o čp. 49 (rodině Viktorových) jež při zatýkání příslušníků rodiny gestapo mělo, lze usuzovati, že zatčen byl tehdy ukrývaný parašutista, který vše vyzradil.
Dne 1. července 1942 byli všichni příslušníci rodiny Viktorových (... následuje jejich výčet) na vojenské střelnici v Klatovech zastřeleni. Současně byli zatčeni a popraveni neteř Josefa Viktory Marie Hýblbauerová a její manžel Karel Hýblbauer z Prahy jenom proto, že dleli právě u Viktory na návštěvě v době, kdy přijelo pro rodinu Viktorovu gestapo, ačkoli nebyli na celém případu zúčastněni.

Záznamy zdejší stanice citují dále: Jak bylo později zjištěno, úkryt parašutisty Grabovského u rolníka Josefa Viktory byl prozrazen v Bernaticích u Tábora a to býv. vrch. strážm. v.v. Václavem Hronkem, který byl konfidentem gestapa z Klatov. Všem 3 parašutistům se podařilo z Bernatic včas zmizeti. Hronek, který byl po 5. květnu zatčen, spáchal ve škole v Bernaticích sebevraždu oběšením. (...)

10. května 1942 bylo do zdejšího obvodu soustředěno 102 četníků a na 300 dělníků z obcí: Padrť, Záběhlá, Buková a Míšov, kteří pod vedením klatovského gestapa a SS v okruhu 10 km od lesní louky Lom (kde byly předtím nalezeny padáky a další materiál, pozn. autora) prohledávali lesy. Příslušníci zdejší stanice na ústní rozkaz krim. rady Winkelhofera se nesměli tohoto pátrání zúčastniti. (...)

2. prosince byl za pomoci dvou protektorátních policistů Panenky a Štěpánka z Prahy u dělníka Karla Habady v Bezděkově dvěma výstřely těžce zraněn Alois Hovrka z Voltuše. Hovorka byl pak gestapáky Ruprechtem a Janišem z Klatov tělesně týrán a mučen, doznal, že jako člen ilegálního hnutí jest i vrch. strážm. Josef Kotrbatý z četnické stanice Věšín.
V uvedené době byl vrch, strážm. Kotrbatý několikráte varován a to vel. čet. odděl. v Písku, že gestapo z Klatov získalo nějaké informace, "tento má býti členem v ilegálním hnutí na rožmitálsku".
Uvedené bezohledné akce způsobily neklid a rozruch mezi občanstvem, neboť kdo byl bez viny v akcích proti Němcům, ať byly jakéhokoli druhu? Nikdo si nebyl jist, nikdo neznal, co bude zítra, pozítří atd. (...)

19. ledna (1945) gestapáci z Klatov o 2. hod. povolali telefonicky vrch. strážm. Josefa Kotrbatého na četnickou stanici do Rožmitálu p. Tř., kde byl vyslýchán krim. radou Winkelhoferem pro členství v ilegální organisaci. Po bezúspěšném 3 hod. výslechu byl pro nedostatek důkazů propuštěn. Vrchní stážm. Kotrbatý v roce 1943 přislíbil Al. Hovorkovi na jeho žádost spolupráci v ileg. hnutí.

"25. března přistálo v brdských lesích 9 ruských parašutistů a za sídliště si zvolili vrch "Kočka" v Brdech v obvodu zdejší stanice. 31. března a 1. dubna plzeňské gestapo za pomoci 1.100 německých vojínů z Jinec započalo v okresu rokycanském lesní razii. 1. dubna zapojilo se i klatovské gestapo a mezi parašutisty a němci rozpoutal se boj, při němž byli 3 ruští parašutisté zastřeleni a 2. parašutisté zajati. Při tomto boji byl zastřelen i 1 německý hejtman a několik němců postřeleno. Jeden z parašutistů jménem Herman Weber vydávající se za povolžského němce, pohyboval se na silnici vedoucí z Věšína k Teslínům. Projíždějící gestapáci nezpozorovali Webera a proto tento jedno auto zastavil a dal se zajmouti. Po skončení razie a po odtáhnutí německého vojska a gestapa ze zdejšího obvodu zůstal v obci Záběhlé jeden z parašutistů nadporučík Vasil Majský, kterému až do 5. května poskytoval útulek a stravu hajný Josef Roh ze Záběhlé" Tolik líčí deník zdejší čet. stanice.

5. květen 1945

Při prvním rozbřesku probouzí se vesnice ku svému nejistému životu. Den začal jako každý předcházející den německé krutovlády. (...)

Před polednem 5. května došly do zdejší obce zprávy, že jest konec války a že máme opět svobodu. Svoboda! Opět svoboda! Kdo však tuší, že musíme ještě projíti zkouškou krve a ohně, utrpení a oběti?
Tyto zprávy byly potvrzeny v poledních hodinách voláním pražského rozhlasu o pomoc. V Praze vypukla revoluce! (...)

V poledních hodinách odstranili ze zdejší četnické stanice německé označení a vyvěsili na budově čsl. státní vlajku. Příkladu následovalo i obyvatelstvo obce. (...) V odpoledních hodinách sešli se příslušníci zdejší četnické stanice v úřadovně obecního úřadu, kamž se dostavil i učitel František Strohalm z Rožmitálu, který jako vládní komisař obce se této funkce zřekl a byl ustanoven Revoluční národní výbor s předsedou Josefem Morou z Věšína čp. 141. (...)

Revolučními bojovníky z obce Záběhlé vyzvána německá posádka na vrchu "Praha", aby složila zbraně a předala televisní vysílačky neporušené. Německý velitel je prohlásil za zajaté. Kolem 23. hodiny pokusil se jeden ze zajatců o útěk do lesa a byl zastřelen. Událost tato způsobila značné rozhořčení u zdejšího obyvatelstva. 6. května v ranních hodinách dodáno z velitelství v Rožmitálu p. Tř. 10 pušek z nich 2 automaty, 10 nábojů a 10 ručních granátů.
Byla zjištěna v lese nad obcí Bukovou německá divise v plné výzbroji v síle asi 2.000 mužů a žen. S velitelem této divise navázali příslušníci zdejší čet. spojení a vojsko pak projelo v klidu zdejší obcí směrem k Teslínům. Vedoucí místních t.zv. "národních hostů" Němců z obavy o další osud připojila se k transportu. Při průjezdu německé divise projevilo se u zajištěných civilistů něm. národnosti nadšení a zpupnost, neboť doufali, že nastal obrat v revolučních událostech. Část obyvatelstva ze strachu z případných represálií při průchodu něm. divise odešlo mimo obec do polí. Příslušníci Národní gardy odsunuli se se zbraněmi a rovněž i členové R-N-V.
Po těchto událostech jmenován zatímním voj. velitelem obecní tajemník rotný v zál. Josef Chýle.
Německá posádka na vrchu "Praha" v Brdech v síle asi 120 mužů v 17. hod. opustila v výzbroji po předchozím zničení radarové stanice a vysílacího zařízení své stanoviště a odešla směrem přes Záběhlou - Padrť do Rokycan, kde byla americkým vojskem zajata. (...)

8. května kolem 10 hod. dopoledne převzato telefonické hlášení z hájovny Teslíny prostřednictvím voj. velitelství v Rožmitále, že přijíždí směrem od Míšov k zdejší obci německé vojsko na autech a z Rožmitálu dán rozkaz za každých podmínek vojsko zadržet, Podniknuty přípravy k zřízení překážek z vozů atd., avšak ohlášené vojsko projelo obcí v klidu. Zadržení nebylo možné pro nedostatek zbraní. Před Starým Rožmitálem v úseku u hřbitova je zadrželi a při této akci byl postřelen voj. velitel Rožmitálu Laur. V té době hlídkoval nad krajem americký letec a přivolal americké vojsko, které je pak pod lesem u Voltuše odzbrojilo. (...)

Výstřelem z lesa byl zastřelen František Roj z Rožmitálu, který jel na nákladním autu ještě s jinými příslušníky Národní gardy zesíliti hlídku na vrch "Praha". (...)

(9. května) Dvě osobní boj. auta s posádkou americké armády přijela do zdejší obce a po 1 hod. pobytu zase odjela.
(12. května) Přišli do obce na MNV dva příslušníci Rudé armády. Předtím postavena na návsi vyzdobená slavobrána z vděčnosti a ocenění obdivu osvoboditelům.

•     Novogotická Kaple svatého Františka Serafinského z roku 1905, občas využívaná k bohoslužbě, zejména v létě.
•     Západně při silnici osada Teslíny s myslivnou v tyrolském stylu
•     Severně od osady založen koncem 11. stol. benediktinský klášter s kostelem sv. Jana Křtitele, zničen husity r. 1421, stopy základů staveb leží na území vojenského újezdu Brdy
•     přírodní rezervace Getsemanka I. a II. v k. ú. obce
•     přírodní rezervace Na skalách v k. ú. obce

(Zdroj: Wikipedie)