Věstín

Obce Věstín a Věstínek, nazývané téţ chybně Velký a Malý Věstín
patřívaly pánům z Pernštýna. Roku 1349 měla na Věstíně zapsané věno Klára
,
vdova po Štěpánovi z Pernštýna, která, jsouc tehdy podruhé provdána za Vnatu
z Tasova, postoupila svůj roční plat, 7 hřiven
,
v dědinách Hlubokém
a Korouhvici, Chlumě a Věstíně Vnatovi, synu druhého chotě a vlastní své dceři
Ann
ě. Zboţí své na Věstínku dala Klára a sestra její Aneţka roku 1378 klášteru
v Doubravníce.
Roku 1390 zapsal Vilém z Pernštýna věno na Věstíně a Věstínku své
choti Ane
ţce, a roku 1406 stejně učinil i
druhé své manţelce Anně ze Šten
berka.
Totéţ zboţí zapsal roku 1437 Jan z Pernštýna své manţelce Barboře z
Valdštýna. Poslední pán na Perštýně, Vratislav z Pernštýna, rytíř zlatého
rouna, jmění rodinné velmi ztenčil, takţe po jeho smrti ro
ku 1590 i
hrad
Pernštýn mu
sil býti prodán.
Tehdy se
dostaly obce Věstín a Věstínek se všemi
okolními vesnicemi k panství
kunštátskému, náleţejícímu pánům z Kunštátu,
jejich hrad byl kolébkou mocného a slavného rodu z
Poděbrad
,
z něhoţ vyšel
také
veliký český krá
l hu
sitský
-
Jiří z Poděbrad.
Jako praotec tohoto rodu jmenuje se v roce 1210 Herald z Kunštátu,
purkrabí v Olomouci, ač jiţ dříve byl rod z Kunštátu ve své vlasti proslulý.
Synové Heraldovi byli čtyři: Boček, Emil, Kuna a Mikoláš. Nejst
arší z nich
Boček, purkrabí znojemský a zakladatel kláštera ţďárského, byl roku 1251
jmenován od Přemysla Otakara II.
vladařem
hrabství berneckého v Dolních
Rakousích, z čehoţ vznikla později
domněnka
, ţe rod pánů z Kunštátu je původu
ně
meckého.
E
mil, purkrabí v Brumově, zemřel roku 1272, nezanechav ţádných
potomků. Třetí
syn Heraldův Kuna z Kunštátu, zaloţil pravděpodobně hrad
kunštátský i podhradí Kunina města (Cuna civitas, Kunštát). O čtvrtém synu
Mikuláši se vypravuje
, ţe byl zakladatelem hradu drnovického poblíţe
Kunštátu, ač jiţ roku 1131 Drnovice se v listinách připomínají.
Posledním muţským potomkem rodu a majitelem hradu a panství
k
unštátského byl Ludvík Zajímač z Kunštátu a na klášteře sv. P
rokopa,
jenţ celé své panství prodal panu Vilémovi z Pernštýna za 15.500 grošů
míšenských, Ale jiţ roku 1523 prodáno bylo veškeré zboţí toto Vilémovým
dědicem Adalbertem z Pernštýna panu Havlovi Zvířetickému z Vratenburka,
který po dvo
u letech je prodal Vojtěchovi z Pernštýna, od něhoţ se dostalo roku
1529 do rukou Jana Černického z Kácova. Synové jeho Arnošt a Jan Vilém
rozprodali dědictví po otci rozličným rodům, jako pánům ze Zárušic, z
Posadova
,
z Hrdeka na Kladensk
u, aţ
roku 1591 koupila a spojila všechny ty statky paní
Johana a Eva z Lichtenštejnu, vdova po Janu z Boskovic,
která
je měla v drţení
do roku 1600.
3
Téhoţ roku prodala celé spojené panství Kunštátské moravskému
zemskému purkra
bímu Pavlu Katharinovi z Katharů, po němţ co dědicové
nastoupili
synové jeho
Petr a Jan. Za jejich nedospělosti vládli panství tomu
poručníci, za nichţ přešlo toto do rukou Štěpána Schmodta z Friehofu, který
zemřel roku 1629 a zanechal je syn
u svému Karlovi.
Dceři své, která vstoupila do kláštera sv.Josefa v Brně, musil Štěpán
podle zápisu zemského práva, pojistiti na 80.000 zlatých rýnských se 6% úroku.
Kdyţ tento obnos
vzrostl na výši 84.000 rýnských zlatých, prodal napřed čá
st a
konečně roku 1631 vše hra
běti Jindřichu Šlikovi z Pasaunu
a Lokte. Po něm
zdědil panství kunštátské syn jeho František Arnošt, jenţ maje spláceti klášteru
sv.Josefa v Brně zmíněný dluh, prodal je roku 1658 Ferdinandu Leopoldovi
hraběti z N
áchoda. Tem musil je pak postoupiti klášteru za 84.000 zlatých
rýnských spolu s panstvím drnovickým a čtrnácti dědinami panství bystřického.
Tak stalo se roku 1672, a hned r. 1673 prodáno bylo panství drnovické
hraběti Jiřímu Štěpánovi z Vr
bna a roku 1678 panství kunštátské s bystřickými
vesnicemi hraběti Janovi z Lamberka za 115.000 zaltých rýnských, který je
však ještě téhoţ roku přenechal synu svému Kašparu Bedřichovi. Ten zemřel
r.1686 a zanechal panství svému teprve devítileté
mu synovi Karlu Benediktovi,
jenţ se ujal panství teprve roku 1700.
Toto bylo zatím rozšířeno o panství roţinecké a ostatní část bystřického.
Synové Karla Benedikta, Jan a Leopold však panství rozprodali: bystřické a
roţinecké jiţ roku 17
31 svobodnému pánu Arnoštu Matyášovi Mitrovskému,
kunštátské roku 1733 Janu Theodorovi, svobodnému pánu z Imsenů za cenu
310.000 zlatých rynských, jenţ je roku 1742 odkázal své dceři Mariíi Antonii,
provdané za Františka Arnolda svobodného pána z
Imsenů. Roku 1783
odkázala Marie Antonie panství kunštátské své nejbliţší příbuzné Marii Anně
svobodné paní z Honrichsů, která je poručila roku 1788 svému synovi Ignáci
Hypolitovi, jenţ v závěti svým dědicem ustavil svého nejstaršího syna Josefa,
p
o němţ je zdědil Kuno
,
svobodný pán Honrichs Wolfswarfen. Tento zemřel
roku
1901 jako poslední potomek svého rodu. Dědicem panství stal se po něm
podle
ustanovení v jeho závěti sestřenec jeho František hrabě Coudenhove,
jenţ přijal jméno Hons
richs.

• obecní úřad
• kulturní dům
• místní obchod