Veselíčko je v současné době politicky samostatná obec ležící asi 7 km na západ od Lipníka nad Bečvou a 12 km severovýchodně od Přerova. Obec je ze severu chráněna lesnatým kopcem (nejvyšší bod tzv. Zámecký kopec, 365 m n. m.), odkud je za příznivého počasí vidět do širokého okolí. Veselíčkem neprotéká žádná větší řeka. Nejblíže má Veselíčko k řece Bečvě (4 km), k řece Odře, resp. přímo k jejímu prameni, je to o něco dále (13 km). Veselíčko obtékají dva potoky. Směrem od Dolního Újezda a Tupce to je Lubeň a z druhé strany Lukavec.
Obec Veselíčko prošla dlouhodobým a ne zrovna přímočarým vývojem. Počátky její existence spadají do období mladší doby kamenné, kdy poblíž Veselíčka žili lidé, které řadíme k lidem kultury volutové a pomalované keramiky. O tomto pravěkém osídlení víme díky archeologickým nálezům z první poloviny 20. století, které v lokalitě zvané Vlčinec organizoval přerovský učitel p. Telička. V souvislosti s výkopovými pracemi, které se chystají společně se stavbou dálnice D-47, se o pravěku našeho nejbližšího okolí možná dozvíme víc.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1275. Tehdy byla obec rozdělena na několik částí – dvorů, z nichž každou spravoval jiný majitel, přičemž se většinou jednalo o nižší šlechtice.Jeden z nich, Budislav z Veselé, je připomínán právě v roce 1275 jako osoba, která má co dočinění s klášterním Hradiskem u Olomouce.
Ve 14. století patřilo Veselíčko moravskému markraběti, který jej uděloval lénem, což pro Veselíčko znamenalo, že se často střídali jeho zástavní páni. Snad díky své příznivé poloze na úpatí Oderských vrchů s rozhledem do Moravské brány, snad díky docela významnému postavení jeho pozdějších majitelů, snad díky dalším neméně důležitým faktorům se Veselíčko brzy stalo středem rozsáhlého panství, které v sobě pojímalo vesnice z blízkého i vzdálenějšího okolí. Byly to Lazníky, Lazníčky, Radvanice, Buk, Výkleky, ale i Velký Újezd, Kozlov a Staměřice.
Již v 16. století zde Erazim z Bobolusk nechal vystavět tvrz a pivovar, což samo o sobě zpečetilo další osud obce. Od roku 1573 bylo Veselíčko majetkem šlechtického rodu Podstatských z Prusinovic, později Podstatských-Liechtensteinů, v jejichž správě zůstalo až do roku 1945. Tehdy, na základě tzv. Benešových dekretů, došlo ke konfiskaci jejich majetku.
Ne každé dějinné období se však na dějinách Veselíčka podepsalo pozitivně. Například třicetiletá válka způsobila takový úbytek obyvatel, že některé osady patřící k veselíčskému panství byly dočista opuštěny. Jinak, ale opět tíživě, dolehly na obyvatele panství také relativně vzdálené napoleonské války. Trojité zřízení vojenské nemocnice zcela zničilo zámeckou budovu a velice ochromilo chod celého panství. Lidé se ocitli na hranici chudoby.
Roku 1848, kdy došlo ke zrušení roboty a poddanství, byla zase ochromena vrchnost, která pomalu, ale jistě začala ztrácet své vedoucí pozice. Na vedení obecní správy se stále častěji podíleli zástupci obce delegovaní krajem, později okresem.
Dalším smutným obdobím bylo pro Veselíčko období první světové války. Do té doby největší konflikt v dějinách lidstva se nesmazatelně vryl do paměti občanů, kteří v něm ztratili své blízké.
Ve 20. letech 20. století byla provedena pozemková reforma, která opět znevýhodnila pozice vrchnosti, neboť pozemky, které jí dosud patřily, připadly státu. Konečnou ránu pak udělily, a to nejen veselíčské vrchnosti již výše zmíněné Benešovy dekrety. Tehdy se skončila éra panovnických rodů v Československu.
Stejně jako do dějin jiných obcí se také do dějin Veselíčka černým písmem zapsala druhá světová válka. Pomník věnovaný jejím obětem sám vypovídá o vážnosti událostí, které byly s druhou světovou válkou spjaty.
Je všeobecně známo, že dějiny píší bohatí a slavní, nejinak tomu je i v případě Veselíčka. Nebýt významného panovnického rodu, nebylo by ani významných dějin, natož pak kulturně-historických památek naší obce.
Za zmínku určitě stojí zámecký areál s parkem, s bývalým hospodářským dvorem a pivovarem, později sladovnou, na jehož prostranstvích se také nacházejí významné pískovcové sochy datované do 18. století. Jedná se o sochy sv. Aloise, sv. Josefa a sv. Floriána.
Historicky velmi cennou budovou je tzv. správní budova stojící vedle zámku, v níž kdysi kromě hospodářské správy sídlila i správa lesní, což mimochodem dokládá plastika jelení hlavy umístěná ve středu průčelí této budovy.
Na katastru obce Veselíčko stojí za návštěvu také vojenský hřbitov, v němž jsou pochováni vojáci zemřelí ve zdejší polní vojenské nemocnici v letech 1805-1814.