V současné době žije v obci celkem 1227 obyvatel (z toho ve Velkých Svatoňovicích 905 a v Markoušovicích 322). Celková rozloha obce je 1736 ha (Velké Svatoňovice 733 ha a Markoušovice* 1003 ha. Nejvyšším bodem v obci je vrchol Jestřebích hor Žaltman (740m n.m.). Nejnižším bodem je naopak hladina rybníka „Podháj“ (355 m n.m.). V obci stojí 504 budov s číslem popisným a 64 rekreačních objektů s číslem evidenčním. Z toho ve Velkých Svatoňovicích 356 čísel popisných a 48 čísel evidenčních a v Markoušovicích 148 čísel popisných a 16 čísel evidenčních.
Obcí protéká Markoušovický (Zaječí) potok, který se v Batňovicích vlévá do potoka Rtyňka. Na toku leží dva rybníky. Ve střední části obce je to rybník „Aman“, na jehož nábřeží stojí pomník obětem obou světových válek, a na hranici s Batňovicemi rybník „Podháj“. U rybníka „Podháj“ se nachází rekreační oblast, kde je asi 45 rekreačních chatek, využívaných po čas letní sezóny. Rybník je využívaný především k rybolovu, koupání je na vlastní nebezpečí.
Velké Svatoňovice jsou dnes zemědělskou obcí, hospodaří zde ZD Velké Svatoňovice a soukromí zemědělci. V současné době se zde svoje podnikatelské aktivity rozvíjí soukromí podnikatelé (kovovýroba, kadeřnictví, truhlářství, daňové poradenství, účetnictví, opravy kol). V obci je jediný obchod se smíšeným zbožím, restaurace „Klub“, hospoda „Na Puškvorci“ u fotbalového hřiště a občertvení „U Jouzy“. Dále se v centru obce nachází kromě obecního úřadu s knihovnou i pošta a hasičská zbrojnice.
V obci navštěvují děti mateřskou a základní školu se čtyřmi ročníky. V současnosti chodí do mateřské školy 28 dětí (což je plný stav) a v základní škole se učí ve dvou třídách celkem 24 žáků (z toho je v 1. ročníku 7 žáků, v 2. ročníku 11 žáků, ve 3. ročníku 3 žáci a ve 4. ročníku 4 žáci). V roce 2005 bylo na zahradě u školy vybudováno veřejné dětské hřiště.
Nejstarší občané mohou využít pro bydlení Dům seniorů, ve kterém se zároveň nachází ordinace praktického lékaře.
V obci působí občanské sdružení svazu zahrádkářů, TJ Sokol Velké Svatoňovice, KAMaRáT
Obec leží na silnici III. třídy č. 3013 mezi Bohuslavicemi nad Úpou a Rtyní v Podkrkonoší. Dopravní obslužnost obce autobusovou dopravou zajišťuje firma OSNADO v návaznosti na železniční dopravu ČD (integrovaný dopravní systém IREDO). Na horním konci obce se nachází na trati 032 Trutnov – Jaroměř železniční zastávka (bez výdeje jízdenek).
Obcí procházejí značená turistická „Cesta bratří Čapků“ a naučná stezka „Po stopách dolování uhlí na Svatoňovicku“. V obci stojí za zhlédnutí „Valovský statek“ – původně tvrz připomínaná již v roce 1009 (1020), bývalý Šrejberův statek čp. 238 s památnou lípou a kaple sv. Václava, postavená roku 1903 (rekonstruovaná v roce 2003). V roce 2002 bylo otevřeno v objektu bývalé prodejny Jednota Hasičské muzeum. Toto muzeum provozují aktivní členové místního Sboru dobrovolných hasičů.
Krajinou „širokou, děsící a pustou“ byla podle břevnovské listiny z roku 1260 označována krajina Jestřebích hor a jejich podhůří. Snad tudy procházela jenom některá z méně významných a slaběji frekventovaných stezek. Zdejší lesy, vzhledem k blízkosti k hranicím Českého království, byly součástí pomezního hvozdu, jehož celistvost a nepropustnost byla záměrně, z obranných důvodů, udržována a zachovávána až do konce 12. století a po určitých úpravách i dále. Ještě v polovině 16. století nebyli vzácností na Jestřebích horách medvědi. Svědčí o tom nařízení náchodské vrchnosti adresované myslivci, aby je pilně lovil a chránil tak obyvatele před škodami, které jim zvířata působí.
Do kotliny pod Jestřebími horami pronikla z východu kolonizace rodu, zvaného podle heraldického znamení rodem erbu Zlatého třmene. Byl to Petr ze Skalice se svými syny Tasem a Sezimou, kteří v druhé polovině 13. století za přímé podpory Přemysla Otakara II. (1253-1278) pronikali podél Úpy k severu a postavili tu tři hrady – Rýzmburk, Červenou Horu a Vízmburk – a na severní hraně své državy i hrádek na hřebeni Jestřebích hor u Pasek. Rubín a Petr, mladší synové Petra, postoupili při osídlování kraje až k dnešnímu Poříčí u Trutnova a Teplicím nad Metují. Od západu sem pronikla kolonizace Švábeniců, kteří založili osadu Úpu – Trutnov. Podle pověsti trutnovský man Bartoloměj Svatoň, vyslaný knížetem Oldřichem, poblíž soutoku Rtyňky a Zaječího potoka v roce 1009 (nebo 1020) „tvrz rytířskou vystavěl, valy a hlubokými příkopy obehnal, nahoře rybník udělal a z něho uvedené valy a příkopy vodou napouštěl, aby mohl být ve svém obydlí tím bezpečnější od loupeže lotrovské“. Po něm byla tvrz a kolem ní vznikající osada nazvány Svatoňovice, německy Schwadewic (později Schwadowitz). Doloženo však je, že až koncem 13. století připadly Svatoňovice pánům ze Švábenic. Za vlády Václava II. seděl zde v letech 1357 – 1359 Albert (Vojtěch) ze Svatoňovic. Tvrz byla v novější době nazvána „Na Valech“.
Již od začátku 14. století patřily Svatoňovice s dalšími 19 vesnicemi a městečky Úpicí a Červeným Kostelcem ke zboží vízmburskému a po roce 1471 připadly s ním již natrvalo k náchodskému panství pánů z Kunštátu. Jako další majitelé je vystřídali, v době od roku 1545 do roku 1622 Smiřičtí ze Smiřic, po nich Trčkové z Lípy. Z rukou posledního českého pána Adama Erdmana Trčky z Lípy přechází jako dar císaře Ferdinanda II. za věrné služby, zejména za rozhodující podíl na vraždě Alberta z Valdštejna a od Trčky z Lípy později do rukou italského šlechtice Octaviána Piccolomini de Aragona. Přijel na své nové sídlo s druhou manželkou Marií Benigenou, rozenou princeznou Sasko – Lauenburskou, germanizoval a rekatolizoval „panství náchodské větším dílem v duchu víry luteránské postavený, rozličnými prostředky i rukou ozbrojenou vyčistil.“ Po krátké epizodě hrabat Desfours, od roku 1786, odkoupil zadlužené panství Petr Kuronský. V jeho majetku a majetku jeho dcery „paní kněžny“ Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské bylo od roku 1792 do roku 1839. Petr Kuronský panství rozšířil odkoupením chvalkovického zboží Dobřenských.
V roce 1840 koupil panství Karel z Lippe – Bisterfeldu a od něj zakrátko dne 4. dubna 1842 německý šlechtic princ Jiří Vilém ze Schaumburg – Lippe. Ten zavedl prostřednictvím velmi schopného podnikavého dvorního rady Otto Ericha významné změny svého hospodářství i důlního podnikání a přebudoval postupně panství na moderní podnik. V majetku rodu zůstává až do května 1945, kdy byl Bedřich princ ze Schaumburg – Lippe jako německý státní příslušník odsunut do Kladska, kde 12. prosince 1945 zemřel.
Historický vývoj obce sahá až do 11. století, kdy podle pověsti a kroniky Trutnovské byla Bartolomějem Svatoněm (odtud název Svatoňovice) založena tvrz „Na Valech“. Kolem tvrze vznikla obec. Ta se postupně rozrůstala ve vlastnictví pánů ze Švábenic, z Dubé, z Kunštátu, Trčků z Lípy, rodu Piccolomini a rodu Schamburg-Lippe. V roce 1826 byly Svatoňovice rozděleny na Velké a Malé Svatoňovice, k trvalému rozdělení došlo až roku 1882. Od roku 1976 byla pak k Velkým Svatoňovicím převedena i osada Markoušovice.
- Pomník obětem 1. a 2. světové války
- Tvrz u rozcestí směrem na Úpici a Trutnov
- Kaplička nad obcí
- Hasičské muzeum
- Vrch Žaltman (740 m) s rozhlednou, nejvyšší bod Jestřebích hor
- Lípa ve Velkých Svatoňovicích, památný strom
