Velim je obec Středočeského kraje, kolínského regionu, ležící 10 km západně od Kolína.Obec se rozkládá na 1570 ha katastrální plochy, leží v nadmořské výšce 203 m a je největší obcí Kolínska.V obci se nachází Základní škola T.G. Masaryka, mateřská škola, knihovna, zubař, dětské zdravotní středisko, praktická lékařka, veterinář, lékárna, pošta, dům s pečovatelskou službou, evangelický a katolický kostel, nádraží. Sportovcům slouží hřiště FC Velim, sportovní hřiště a místní sokolovna. Obyvatelé obce mají k dispozici několik obchodů se smíšeným zbožím, prodejnu textilu, zahradnictví, tři restaurace a služby, které zde nabízí místní drobní podnikatelé a živnostníci. Dříve byla Velim známá výrobou žvýkaček a želé, nyní zde funguje několik významných průmyslových podniků s tradicí (V. Radoň a spol., KOV - Kolář a synové), ale i nově vzniklé firmy - C & F Manufacturing, s.r.o., Aerocan CZ, s.r.o., Zebra, s.r.o., Yomix s.r.o., STK Velim, a.s. atp., prosperuje i zemědělství (soukromí zemědělci , družstvo Salima) V obci dobře funguje také spolková činnost- Klub rodáků a přátel Velimi, zahrádkáři, myslivecké sdružení, TJ Sokol Velim a fotbalový klub FC Velim. Od roku 2009 se může obec Velim pochlubit nově zrekonstruovaným náměstím, které přidalo na atraktivnosti obce.Tento projekt spolufinancovala Evropská unie z fondu pro regionální rozvoj.
K Velimi patří osada Vítězov (překlad z něm. Siegfeld podle bitvy u Kolína r. 1757), a to podle rozhodnutí Karla IV. ze dne 4. října 1358. Původní jméno osady bylo Kly. Funguje zde sbor dobrovolných hasičů, který oslavil v roce 2010 100.výročí založení . V roce 2009 bylo ve Vítězově otevřeno nové dětské hřiště.
Archeologické nálezy dokazují, že okolí obce i Velim sama byla osídlena již v pozdní době kamenné - eneolitu, tedy 3800 - 1900 př. Kr. První písemná zmínka o Velimi se klade do období panování knížete Boleslava II., který r. 999 daroval toto území synu Oldřichovi, pánu župy oldříšské. Ta je zaznamenána ještě r. 1110. Název obce pochází z vlastního jména Vela: Velyně, Velyna. R. 1272 náleží tato nejspíše slovanská osada bratřím z Velyně (Bruno, episcopus Olomucensis, Helmholdo, Ottoni et Gunthero, fratribus dictis de Welyn, famulis suis feudum in villa confert).
K Velimi patří osada Vítězov (překlad z něm. Siegfeld podle bitvy u Kolína r. 1757), a to podle rozhodnutí Karla IV. ze dne 4. října 1358. Původní jméno osady bylo Kly.
Vzácnou památkou Velimi je kostel sv. Vavřince ze 13. st. , původně románský, později upraven goticky, v 18. st. pozdně barokně.
V l. pol. 14. st. patří již Velim k panství poděbradskému. Třicetiletá válka zasahuje obyvatelstvo celé země, tedy i Velimě: drancování, požáry, mor. Až císařské patenty, zvl. patent toleranční v r. 1781, změnily život obyvatelstva. R. 1848 pak přináší zrušení poddanství a určitou svobodu.
Rozkvět obce spadá do 70. let 19. st., kdy vzniká ve Velimi průmysl. Je to zásluha starosty Josefa Škopka a superintendenta české církve helvetské, Justa Emanuele Szalatnaye. Je postaven cukrovar (1867), továrna na čokoládu (1869), cementárna (1888), továrna na piana (1920), dvě cihelny, rozvíjí se obchod a řemesla. Obec je však stále převážně zemědělskou.
V oblasti kultury a výchovy sehrál význačnou roli Sokol, založený r. 1868. V r. 1911 navštívil Velim prof. T. G. Masaryk a přednášel na téma Naše politická situace.
28. říjen 1918 byl nadšeně uvítán. Nastává opět kulturní i ekonomický rozvoj, který násilně přerušuje okupace v r. 1939. Po osvobození začaly opět pracovat všechny společenské složky. Tuto činnost přerušil rok 1948. Obec byla nejvíce postižena kolektivizací zemědělství a znárodněním průmyslu. Teprve rok 1989 přinesl demokracii a s ní novou etapu života obce.
Z významných rodáků je znám Primus Sobotka, filolog a překladatel (1841-1925), pěvci Václav Nouzovský (1918-1980), Stanislava Součková (1923-1997), Jaroslav Souček (1935) a Ladislava Nohejlová - Mrzenová (1954). Ve Velimi se narodil akad. malíř Jiří Škopek (1933), malířka Dorota Zlatohlávková (1952), dále mistr sportu Josef Tesař (1927) a další. Významnou činnost vyvíjí Klub rodáků a přátel Velimi při Sokole Velim.
- Primus Sobotka (1841-1925) - novinář, překladatel, etnograf
- Stanislava Součková (1923-1997) - operní pěvkyně
- Jaroslav Souček (1935-2006) - operní pěvec
- Miroslav Vojtěchovský (* 1947) - fotograf a vysokoškolský pedagog
- Justus Emanuel Szalatnay (1834-1910) - evangelický duchovní a hlavní hybatel modernizace Velimi
- Adolf Glaser ml. (1855-1928) - významný průmyslník, majitel Velimské čokoládovny na čokoládu, cukrovinky, kávové náhražky
- Kostel svatého Vavřince na východním konci náměstí, původně ze 13. století, přestavěn v raně gotickém slohu počátkem 14. století a znovu před 1408. Někdy po roce 1750 gotické klenby nahrazeny valenou klenbou s lunetami a roku 1771 na hřbitově postavena věž na místě starší dřevěné zvonice. Z raně gotické stavby se zachovala malá okénka, z roku 1408 nápis o posvěcení kostela a sedlový portál do sakristie. Jižně od kostela stojí katolická fara, založená roku 1839, později rozšířená o budovu bývalé školy.
- Evangelický kostel na JZ okraji obce, prostorná stavba s věží v průčelí a s emporami uvnitř postavena 1856 na místě prosté toleranční stavby z roku 1784. Uvnitř cenné barokní lavice ze zrušeného kostela sv. Marie Magdaleny na Malé Straně v Praze. Na sever od kostela stojí pseudogotická budova evangelické fary z roku 1871.
- Areál Velimské továrny na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky v Palackého ulici vedle železnice. Založena roku 1869 rodinou Szalatnay, roku 1892 převzata židovskou rodinou Glaserů. Továrna je proslulá první výrobou žvýkaček (nejen) v Rakousko-Uhersku od roku 1902, dutými celočokoládovými figurkami v meziválečném období a žvýkačkami Sevak a především Pedro od druhé poloviny 60. let 20. století. V roce 1937 v něm pracovalo 400 až 500 zaměstnanců. Úspěšný podnik, součást českého kulturního a hospodářského dědictví, který přežil dvě světové války i dva totalitní systémy, vydržel v nové éře svobodného podnikání jen pár let. V roce 1992 byl v rámci kupónové privatizace prodán švýcarskému potravinářskému gigantu Nestlé, který zde po dvou letech zrušil výrobu, se zdůvodněním, že neodpovídá portfoliu jejich výrobků. Výroba oblíbených žvýkaček byla přesunuta do závodů LIPO v Liberci a tam později zrušena. Dnes je architektonicky hodnotný areál bývalé čokoládovny sídlem menších firem, díky čemuž je jeho většina alespoň stále v zachovalém stavu. Továrna je dominantou Velimi a skládá se z několikrát přestavovaných utilitárních staveb a dalších přístaveb, přičemž působivá je především hlavní budova s věží a klasicizujícími lizénami, zformovaná do dnešní podoby ve dvacátých letech 20. století. Zajímavý je i 35 metrů vysoký kruhový komín. V prostorech ležících naproti přes Palackého ulici bývaly především sklady, z nichž se zachoval jen jediný, který je dnes v dobrém stavu. Do této části areálu patřil také dům při silnici, postavený ve stylu klasicizujícího rondokubismu.
- Bývalá továrna na piana v Tylově ulici byla původně firmou na výrobu dřevěných beden a houpaček, založenou Václavem Rubešem v roce 1908. Po první světové válce zde pražská továrna Lada vyráběla marmeládu, sušenou zeleninu a cukrovinky. Od roku 1920 tu začal Josef Brož vyrábět piana, zatímco jeho bratr Josef vedl hlavní podnikový závod v Praze, ve Spálené ulici. Po druhé světové válce byl podnik začleněn do národního podniku Továrna na piana se sídlem v Hradci Králové. Dnes je areál nevyužíván a chátrá.
- Komín bývalé cihelny v Sokolské ulici jižně od Velimi. Tento 49 metrů vysoký komín je posledním pozůstatkem zbořené továrny Matěje Součka a Jana Strnada, postavené na přelomu 19. a 20. století.
- V Jezírkách - přírodní památka severně od Velimi s orchidejovými loukami a dalšími ohroženými rostlinami a živočichy. Vyhlášena roku 1987, výměra 2,89 ha.
- Skalka u Velimi (Němečkův lom) - přírodní památka ležící východně od Velimi. Důležitá pro dobře zachovalou druhohorní mořskou faunu. Vyhlášena roku 1987 s výměrem 0,2 ha (celková rozloha lokality je 1,75 ha).
