Znakem Valů se stal šikmo dělený červeno-modrý štít, v horním červeném poli zlatá vlčí hlava, ve spodním modrém poli čáp přirozené barvy. Figury ve znaku se hlásí k historickým tradicím obce. Vlčí hlavu převzaly Valy z erbu prvního známého majitele vsi, rytíře z Valů z roku 1398. Čáp pochází z erbu rytíře Kunáta z Dobřenic, významného českého rytíře, který sídlil ve zdejší tvrzi od r. 1513. Jeho rybniční stavby z první třetiny 16. století nově vymezily podobu intravilánu obce a její uliční systém. Modrá barva původního štítu v erbu rodu rytířů z Dobřenic vhodným způsobem symbolizuje řeku Labe, při jejímž levém břehu se obec nalézá. Postavení obou figur na šikmo děleném štítu respektuje původní historický název obce, užívaný od počátku 20. století.
Z podoby obecního znaku vychází i obecní prapor. List praporu je šikmým pruhem o šíři 1/8 délky listu, rozdělen na dvě pole, horní červené se zlatou vlčí hlavou, dolní vlající modré. Tyto obecní symboly byly slavnostně užity při oslavách 600. výročí první písemné známky o obci Valy v sobotu 29. srpna 1998.
V r. 1994-1995 bylo rozhodnuto o vyhlášení přírodní památky „Meandry struhy“, ležící v katastru naší obce. Zahrnuje původní meandrovité koryto potoka, které tvořilo dávnou hranici feudálních panství, ale i lesní komplex v okolí lepějovického kostela a koryto Struhy, které je spíše technickou památkou 16. století. Za chráněný strom byl prohlášen prastarý vykotlaný dub, stojící v mokřinatých Čámostkách, pod kopcem vpravo od silnice na Veselí. V roce svého prohlášení dub ještě žil, následné jaro se však již jeho větve nezazelenaly.
Obec Valy je jednou z šestnácti členských obcí mikroregionu Podhůří Železných hor. Cílem je projednávat na pravidelných měsíčních poradách náměty obcí na spolupráci v rámci mikroregionu, např. snadnější získávání finančních prostředků, vzájemná výměna zkušeností, společné prosazování zájmů, realizace společných rozvojových projektů, koordinace aktiv v oblasti rozšiřování vybavenosti obcí technickou infrastrukturou, navazující dopravní obslužnost a pracovní příležitosti. Dalšími úkoly mikroregionu jsou společná péče o památky mikroregionu, řešení společných zájmů spojených s nezbytnou lékařskou péčí a kulturním a sportovním vyžitím obyvatel obcí (např. turistika, budování cyklostezek), využití alternativních zdrojů energie.
Jedním z cílů bylo vybudování cyklistické stezky přes podhůří ŽELEZNÝCH HOR.
Dostane-li se Vám někdy do rukou katastrální mapa Valů, možná Vás udiví zvláštní obrazec, jaký vytvářejí hranice pozemků, příslušejících k naší obci. V dnešní podobě se hranice mezi sousedními vesnicemi ustálily až na sklonku 18. století, ale v případě Valů máme možnost sledovat jejich výboj ještě o něco hlouběji do minulosti. Víme proto, že do valského katastru dnes náležejí i místa, kde stávaly sousední zaniklé vesnice: na východě Crkaň a na jihovýchodě Lepějovice. Právě se zaniklými Lepějovicemi jsou spjaty nejstarší dějiny Valů a historický vývoj obou obcí probíhal po staletí společně. První písemná zmínka o Lepějovicích je již z roku 1167.
Název obce je zřejmě odvozen od primitivního říčního rybolovu (..instumento, quod vulgariter val dicitur). Těm pár chalupám, co si u labského „valu“ na chytání ryb postavili místní rybáři, se začalo říkat „val“ či později v množném čísle „Valy“.
Na přelomu 14. a 15. století vznikly zřejmě obě sousední rytířské tvrze ve Valech a v Lepějovicích. Jednalo se o malé vodní tvrze, typické pro naši polabskou oblast. Z valské tvrze se dochovalo více, neboť byla déle obývána a svým způsobem slouží za obydlí dosud. Pozůstatky jsou v domě čp. 15, jehož obvodové zdivo skrývá zbytky stavby staré tvrze.
Nejstarším písemným dokladem o existenci Valů je stručný záznam z 1.července 1398. Značné zpustošení Valů je doloženo z roku 1491.
V polovině 16. století byl vybodován relativně velkorysý rybniční systém, jehož hlavním zdrojem vody byl Zlatý potok. Mělké údolí Zlatého potoka přehradil čtveřicí velkých násadních rybníků (Valský, Hluboký, Páral, Lepějovský), které ležely v těsné blízkosti a vytvářely takřka souvislou vodní hladinu, rozdělenou jen rybničními hrázemi. Původní Zlatý potok dokáže i dnes v době dešťů pohrozit svou povodňovou silou.
Od r. 1589 již víme o naši obci poměřně mnoho, neboť se dochovala pozemková kniha „Registra purkrechtní statku valského s obzvláštní pilností a bedlivostí spravená a v dobrej řád uvedená léta Páně 1589“. Záznamy sahají až do šedesátých let 17. století. Díky této knize víme, jak vypadala naše obec před 400 lety.
Pro vrchnost měl největší význam valský dvůr a krčma jako trvalé odbytiště vyráběného piva. Po třicetileté válce byl zřízen při valském dvoře vlastní malý pivovárek a na svahu za ovčínem byla založena chmelnice. Nabídku valské krčmy doplňovala i produkce dvou vinopalem (výroben kořalky).
Posledním pánem Valů, který zde na tvrzi žil, byl Albrecht Ladislav Kapoun ze Svojkova. V letech se 1704 – 1848 byly Valy nad Labem součástí rozlehlého panství Choltice. Připojení Valů k choltickému panství znamenalo kromě přerozdělení pozemků a zánik Lepějovic i stěhování. Valy se však v té době nijak nerozrůstaly a počet obyvatel se po celé 18. století pohybovat okolo stovky osob. Do dnešní doby se dochovalo několik situačních nákresů a kolorovaná kresba v poloviny 18. století. První skutečně detailní přehled celé vsi, včetně i toho nejmenšího pozemku či osamělé stodoly, je zaznamenán v tzv. Josefínském katastru, zpracovaném v r. 1787. Valy měly tehdy 22 objektů, kterým byla přidělena samostatná čísla popisná, která jsou zachována v podstatě dodnes.
V r. 1802 byl postaven labský jez. Železnice, zprovozněná r. 1845, změnila vzhled naší vesnice i život v ní. Mohutný val zahradil průhled z Valů na přílabské louky, takže když dnes obcí projíždíte, ani nepostřehnete, že leží těsně u řeky. Stavbou zanikl valský ovčín, rybářská chalupa a všechny domy ležící na východním okraji obce. V době vyměřování a budování železnice přichází do Valů také muž, který naši vesnici proslavil a vstoupil do dějin: mlynář Václav Pour.
Moderní dějiny, počínaje polovinou 19. století jsou spjaty s osobou valského mlynáře Václava Poura, který rázně vystoupil v revolučním roce 1848. Jeho přítelem z mládí byl známý český novinář Karel Havlíček Borovský, se kterým se Pour i před jeho deportací do Brixenu často stýkal. V r. 1861 byl Václav Pour zvolen za pardubický volební okres prvním poslancem zemského sněmu (předchůdce dnešního parlamentu) a od r. 1865 zastával post starosty soudního okresu přeloučského.
Vesnice Klenovka, Odrané Veselí, Štěpánov, Valy nad Labem a samota Lepějovice byly ve druhé polovině minulého století sdruženy v jednu obec nazvanou Veselí podle největší z původních obcí. Katastrálně však zůstaly všechny obce i nadále odděleny. Valy se osamostatnily až v roce 1902.
Vojenské útrapy 1. světové války se nevyhnuly ani naší obci. Z Valů byl v r. 1917 rekvírován malý zvonek ze zvoničky na návsi (ten dnešní si na Valech pořídili z obecní sbírky v r. 1920). Horší však byly ztráty na životech. Na bojištích první světové války padlo 8 mužů, následkům zranění pak podlehl další muž.
Během 2. světové války se výrazně změnil střed obce, kde v letech 1939-1942 vyrostla nová budova obecního úřadu. Po jejím dokončení následovala stavba trafostanice a dokončení elektrifikace obce (1942-1943), dešťová kanalizace (1969-1976), veřejného osvětlení (1970-1972) a zpevnění vozovek uvnitř vesnice dlážděnými chodníky. Při výstavbě nových sloupů veřejného osvětlení byla provedena i modernizace obecního rozhlasu, fungujícího ve Valech již od r. 1949. V roce 1991 začaly v obci fungovat trhy, díky iniciativě ČSCH, které probíhají dodnes. Z provozování trhů obec získala finanční prostředky pro vybudování obecního vodovodu a plynofikace (1996-1998), výstavba splaškové kanalizace a ČOV (1999-2002), kterou provozuje obec na vlastní náklady. Valy jsou v okolí považovány za mimořádně dobře prosperující vesnici.
- Bóža Dvořák - archtekt, stavitel, inženýr
- Kostel archanděla Michaela se zvonicí, v lese na východ od vesnice
- Myslivna
- Zaniklá vesnice Lepějovice
- Tvrz Kunáta z Dobřenic
- Most "Pět kanálů
