Občanská vybavenost
I když naše obec leží až na samé hranici naší republiky, rozhodně u nás "lišky nedávají dobrou noc". Vedení obce ve spolupráci se společenskými organizacemi a občany vytváří ve Valašské Senici prostředí, v němž se lidem dobře žije nejen po stránce materiální, ale i kulturní, společenské a rekreační. Ve středu obce, v budově Obecního úřadu, je kulturní a společenský sál s kapacitou zhruba 100 míst. Konají se zde taneční zábavy, oslavy, svatební i pohřební hostiny. Kromě toho je vedle budovy venkovní taneční kolo s posezením.
Mateřská škola
V roce 1979 byla budova bývalé Základní školy důkladně rekonstruována a obec v ní zřídila Mateřskou školku. Má kapacitu 30 dětí. V současné době je zde jen jedna třída. Školní kuchyně zajišťuje také přípravu obědů pro důchodce a ostatní zájemce z řad občanů.
mateřská školamateřská škola
Koupaliště
Koupaliště bylo v naší obci vybudováno v roce 1982. V roce 2007 obec získala dotaci na rekonstrukci koupaliště. Stavební práce probíhaly v letech 2007/08 a jejich výsledkem je moderní areál, splňující přísné technické i hygienické normy.
koupalištěkoupaliště
Knihovna
Knihovnu u nás založil pan Josef Šulák, který se o ni dlouhou řadu let staral jako o svou vlastní. Původně byla knihovna umístěna ve školní budově, ale po zrušení školy pro ni bylo třeba najít nové prostory. Byla adaptována a přestavěna stará kůlna za budovou Obecního úřadu. Získali jsme příspěvek v rámci projektu "Zřízení míst s veřejně přístupným internetem" a vybavili knihovnu dvěma počítači s připojením k internetu.
V knihovně se scházejí děti i dospělí čtenáři ve středu a v pátek od 13.00 do 17.00 hodin. Knihovna má své webové stránky: http://knihovnavalasskasenice.webk.cz
knihovnaknihovna
Prodejna smíšeného zboží
Prodejna byla vybudována v Akci Z v roce 1976 a byla odprodána spotřebnímu družstvu JEDNOTA Vsetín. V roce 2000 obec budovu koupila zpět do svého majetku a nadále ji pronajímá.
(Zdroj: oficiální stránky Valašská Senice)
Jméno obce je odvozeno od názvu říčky Senice, připomínané už v roce 1261 kastelánem Smilem ze Střílek. Jméno se v průběhu let v různých pramenech uvádělo různě: Seminku (1504), Srninku (1521), Jesenici (1530), Senitzy (1573), Senytze (1670), Senitz (1718), Senice (1846), Valašská Senice (od 1. ledna 1925). Název je zřejmě odvozen od přídavného jména sěnná, senná, tj. louka nebo stráň, kde se sklidilo hodně sena.
Senice jako osada je uváděna koncem 15.století, kdy spolu s Petrovskou (dnes Francovou) Lhotou, již zaniklou osadou Zubrůvkou a Pulčinami patřila k hradu Pulčiny jako samostatné léno. Od r.1549 bylo toto léno začleněno do panství brumovského.
V r.1517 byli na Senici jen tři usedlíci. Obyvatel postupně přibývalo, trpěli však častými vpády z uherské strany hranice. Nejničivější byly turko-tatarské vpády na Moravu v r.1663. Po největším z nich byla Senice zcela vypálena a většina obyvatel zabita nebo odvlečena do otroctví. Nedaleko vsi v té době tábořilo na 17000 Turků.
Od roku 1710 patřila Senice spolu s malou částí Francovy Lhoty (Dvořisko) hraběti Waldorfovi v Hošťálkové. Lidé na Senici se živili jednak zemědělstvím, které v horských oblastech sotva stačilo k obživě, ale také výrobou šindele, pletením vlněných valašských punčoch a prošíváním podešví pro výrobu papučí ve Valašských Kloboukách. Vzhledem k tíživým hospodářským poměrům emigrovala na konci 19. a počátku 20.století řada občanů do Ameriky.
V létech 1939-1945 zde byla posádka německé pohraniční stráže, kasárna byla ve vesnici a na Mikulínově vrchu. Během války zahynulo v koncentračních táborech 5 senických občanů. Po válce odešla část obyvatel obce osídlovat pohraničí.
Do roku 1849 patřila Valašská Senice do Uherskohradišťského kraje, od r. 1850 byla součástí politického okresu Uherský Brod, v letech 1949 - 1960 součástí okresu Valašské Klobouky. Od roku 1960 až do zrušení okresů patřila do okresu Vsetín. V letech 1980 - 1990 byla Valašská Senice připojena k sousední Francové Lhotě a po roce 1990 je opět samostatnou obcí.
- MARINA HASPALOVÁ (* 1740, + 29. 3. 1796) - lidová vyšívačka ze Senice, která vyšívala i oltářní plachetky do farního kostela v Lidečku (pocházejí z r.1767). Některé její výšivky jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně
- JAN EVANGELISTA TRÁVNÍČEK (* 20. 12. 1899, + 6. 8. 1981) - řídící učitel, spisovatel, vlastivědný pracovník. V letech 1922-23 si právě ve Valašské Senici odbyl svou první učitelskou štaci na Valašsku. Později byl řídícím učitelem v Horní Lidči. Své zážitky ze začátku učitelování na Valašsku popisuje v románu "Láska učitele-kněze"
- Kaple svatého Cyrila a Metoděje
- památné kříže kamenné kříže na Vrchu (1874), na začátku obce (1875), nad školou (1914), u Tkadleců (1955), dřevěné kříže u Františů a u Kindlíků, nejsou datovány
