V katastru této vesničky na Chomutovsku se totiž skrývá bohaté naleziště zkamenělých terciérních rostlin * Ráj paleontologů
Malá obec Údlice na Chomutovsku by se mohla stát turistickým magnetem, a to otevřením cesty do třetihor. V katastru vesničky se totiž skrývá bohaté naleziště zkamenělých terciérních rostlin.
Už léta je tu nalézají studenti spolu s pedagogem a paleontologem z českolipské obecně prospěšné společnosti Polzenit Pavlem Rücklem.
„Pracujeme tu od začátku 90. let. Našli jsme na pět set zkamenělin asi šedesáti nebo sedmdesáti druhů rostlin z třetihor, včetně nejtypičtějšího představitele tohoto geologického období, javoru trojlaločného,“ uvedl Rückl.
Nálezy zatím představili nadšení paleontologové jen v kratičké výstavě, určené školám. „Pokud se nám podaří získat grant z chomutovského magistrátu, pak bychom rádi uspořádali větší výstavu pro veřejnost nebo otevřeli naučnou stezku naleziště pozůstatků květeny, vzdáleně příbuzné třetihornímu uhlí,“ řekl Právu.
Spousta nálezů na relativně malém území, včetně typických průvodců říčních toků, má jediné vysvětlení - na místě dnešních Údlic před 2 - 65 milióny let tekla řeka.
Ústila do takzvaného Žateckého jezera, jehož dno postupně pokrývaly zbytky bujné třetihorní vegetace. Na území vládlo po dlouhé milióny let velmi teplé klima. Rostly tu příbuzní skořicovníků i palmy a magnólie.
V mladších třetihorách však přišlo ochlazení, které přineslo změnu vegetace, jež se pak velmi podobala té dnešní. Hlavním materiálem uhelných pánví byl patisovec červený, javor trojlaločný, olše a vrba. Paleontologové nyní v lokalitě nacházejí zkamenělé kmeny, listy i kořeny nebo květy a plody stromů dávné minulosti. Některé z nich by mohly být součástí nové stezky.
Zatímco paleontologové kolem Rückla získávají zkameněliny z pískovny, velké množství nálezů, často unikátních, poskytuje hnědouhelná těžba v severočeské pánvi. Poznatky shrnul před třemi lety do publikace Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve kolektiv autorů.
Knihu považují odborníci za moderního paleontologického průvodce miocenní flórou. Charakterizuje například patisovcový močál, porosty tisovce, společenstva vodních rostlin či lužního lesa. Věnuje se také zdejším paleontologickým nalezištím v Břešťanech, Černovicích a dalším.
Odborný text je srozumitelný, takže knihu mohou bez problémů číst i amatérští přírodovědci. Dobrou představu o třetihorní krajině si mohou čtenáři udělat i ze sedmi rekonstrukčních olejomaleb jednoho z autorů, Karla Macha.
Počátky Údlic sahají nejméně do přelomu tisíciletí, kdy zde byla slovanská osada, ve 12. století patřilo zřejmě dnešní území teplickému klášteru benediktýnek. V historických pramenech jsou jako nejstarší držitelé Údlic uváděny bratři Bedřich a Jetřich ze Šumburku, kteří zde v roce 1295 vystavili listinu, kterou prodali, mimo jiné, také obec Otvice řádu německých rytířů. V polovině 14.století patřila obec Janu Haugwitzovi, roku 1446 zakoupili osadu Mikuláš a Jan z Lobkovic. Rod Lobkoviců držel Údlice až do konce 16. století. Za jejich éry byly povýšeny roku 1539 na město s různými výsadami. V letech 1594 až 1606 se dostali Údlice do správy královské komory. 19. prosince 1605 zakoupil červenohrádecké panství, ke kterému patřili i Údlice a Přečáply, Adam Hrzán z Harrasova. Dějiny Údlic byly pak po téměř 250 let ovlivňovány majiteli panství Červený Hrádek. V roce 1790 se dostalo Údlicům významného privilegia, když dostaly regulovaný magistrát, čímž se obec dostala na úroveň svobodným královským městům. Magistrát mohl projednávat pozůstalosti vrchnostenských zaměstnanců, udělovat živnostenské oprávnění, dozírat na cechy a měl dohled nad zdejší židovskou komunitou. Od roku 1848 spadala obec pod správní pravomoc Chomutova, ovšem obyvatelé byli i nadále závislí na pracovní příležitosti dané červenohrádeckým panstvím.
Obec prožívala během své historie, tak jako celý okolní region, své světlé i stinné stránky. V roce 1620 přepadlo obec sto bavorských jezdců, kteří nejprve Údlice vydrancovali a pak zapálili kostel, dvůr i zámek. Jednou z nejhorších etap byla léta třicetileté války a drancování Švédy. V roce 1625 zde zemřelo na choleru 350 lidí. V roce 1654 bylo v Údlicích 17 pustých stavení. V průběhu 18. století se situace zkonsolidovala. Byly zde dobré podmínky pro zemědělství, později vznikly vedle drobných výrobců i menší průmyslové podniky (cukrovar, výroba kameninového zboží, šachta). V této době zde žilo přibližně 2000 obyvatel. V obci vznikla roku 1863 pošta, 1895 došlo k telefonnímu a telegrafnímu spojení s Chomutovem, působil zde obvodní lékař. Na počátku století byl konečně zřízen vodovod a v roce 1912 byla zavedena elektřina.
V období 1. republiky žili v Údlicích převážně Němci. Od třicátých let i zde probíhali národnostní boje, umocňované všeobecnou hospodářskou krizí. Po osvobození přišli do vsi čeští a slovenští osídlenci, kteří zahájili novodobou historii Údlic. V květnu 1945 byl sestaven první československý národní výbor, od července začalo školní vyučování a ke konci roku navštěvovalo místní školu již 112 žáků. V roce 1946 byla otevřena rolnická škola. V prosinci 1950 zde žilo 1182 obyvatel. Život v obci se zkonsolidoval, rozvíjela se kultura, sport i školství. Hodnotit dějiny obce za posledních 50 let je velice obtéžné. Obecní kronika má sice 6 vzorně vedených svazků, ale je v nich tolik údajů, mnohdy velice poplatných době, že je spíše na historicích dalších generací, aby sestavili fundovaně novodobé dějiny Údlic
- Zámek Údlice
- Sýpka
- Kostel Povýšení svatého Kříže
- Socha Piety u kostela, původně stála v Milžanech
- Socha svaté Barbory
- Socha svatého Floriána
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Sloup se sochou Panny Marie, původně stál v Miřeticích
- Sloup se sochou svatého Josefa
- Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice
- Smírčí kříž u silnice do Přečapel
- Pomník 2. světové války
- Fara
- Nový židovský hřbitov s památníkem židovských obětí druhé světové války
