Tymákov

Počátky osídlení území dnešního Tymákova sahají daleko do minulosti - až do neolitu (mladší doby kamenné), tedy do období kolem 5ti tisíc let př.n.l.. Další intenzivní vlna osídlení prošla touto oblastí v době bronzové, kdy se zde usadil lid mohylové kultury, a v 7. století n.l. byla toto území osídleno Slovany. Vznik samotné obce Tymákov se pak datuje rokem 1379, kdy je uváděna Timakov willa. O původu názvu obce existuje několik domněnek i legend, nejpravděpodobnější verzí však je, že název pochází z osobního jména Týma - tedy Tymákův dvůr.

Až do husitských válek Tymákov vlastnila drobná šlechta - ta se v jeho vlastnění několikrát vystřídala. V roce 1379 obec držel Jenec z Čachrova, od nějž ji v roce 1412 koupil děkan a kapitula pražského kostela. O pět let později ves ještě spolu s Cháchovem a Mokroušemi získal Bohuslav ze Švamberka. Po třech letech však Tymákov opět měnil majitele - v roce 1420 jej získal pan Bohuslav z Rýzenberka. Po pánech z Rýzenberka obec drželi Mikuláši a Bohuchvalovi z Hrádku. Stejně jako v celém kraji také zde byli lidé vůči vrchnosti vázáni vykonávat robotní činnost.

V 16. století (od roku 1519) pak Tymákov patřil městu Rokycany. V této době zde žilo na 378 obyvatel. Náležet pod Rokycany znamenalo pro každou ves řadu výhod - každý rozmach města se odrazil i na růstu vsí samotných. Bohužel stejně jako dobré musely vsi náležející k Rokycanům snášet s městem i zlé. A tím zlým byly především války. Již na konci 15. století se celá okolní krajina změnila v bitevní pole, když se nedaleko Rokycan utkala vojska Jiřího z Poděbrad s vojsky Strakonické jednoty. Mnoho škod a utrpení napáchala zdejším městům a vesnicím také třicetiletá válka, když tudy táhla a ubytovávala se stavovská i císařská vojska. Mnoho vsí tak bylo zpustošeno, např. ves Cháchov po vypálení zcela zanikla. Po skončení třicetileté války se celý kraj ještě řadu let vzpamatovával ze všech útrap, kterým byl vystavován.

Postupem času se život ve vsi vrátil do starých kolejí a dokonce zde opět začal růst počet obyvatel. Významnou událostí bylo také zřízení první školy v roce 1778. Děti z Tymákova tak již nemusely za výukou docházet až do Starého Plzence. Školní budova ale časem začala chátrat, až musela být na počátku 19. století postavena nahrazena budovou novou. V roce 1804 se Tymákova dotkly napoleonské války, když se přímo ve vsi ubytovala část vojáků procházející armády. Ti zde sice nenapáchali žádnou větší škodu, i tak však měla obec s jejich pobytem zde značné náklady. Jinak ale bylo 19. století pro Tymákov, stejně jako pro všechny okolní vsi, obdobím nového rozmachu.

V této době byly v celém kraji zakládány drobné podniky, na život v Tymákově měly vliv také železárny v Sedlci, kam za prací dojížděla řada zdejších mužů. Ve 20. letech 19. století byla v Tymákově postavena cihelna, o 15 let později tu vznikla také obecní kovárna. Polovina 19. století byla pro všechna panství a obce velice významným obdobím - v této době bylo totiž zrušeno nevolnictví a roku 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami. V roce 1874 byl přes potok v Tymákově postaven zděný most. Na přelomu 19. a 20. století došlo v obci k rozvoji spolkového života - v roce 1897 zde byl založen Spořitelní a záložní spolek, v roce 1904 tu vznikla Dělnická tělocvičná jednota, o tři roky později Sokol. Následovaly Sbor dobrovolných hasičů, Občansko-hospodářská besídka a Divadelní sbor sdružených spolků.

Poklidný život v obci přerušil až rok 1914 a s ním příchod první světové války. Během války pak obyvatele sužoval hlad, bída a nedostatek jinak zcela běžných potřeb. Potraviny a různé zboží se vydávalo pouze na lístky. Naturálie, koně a různé předměty, jako např. zvony z kostelů a kaplí, které se hodily k výrobě zbraní a vojenského materiálu, byly zabavovány armádou. Ke konci války již byla bída taková, že nebylo co jíst. Nejhorším však byly zprávy o padlých, které postupně začaly přicházet rodinám odvedených mužů. Mír, který přinesl až rok 1918, byl pro všechny opravdovým vysvobozením. Zpátky domů se však do Tymákova již nikdy nevrátilo 33 mužů.

Život v obci se pak po prožitých útrapách pomalu vracel do starých kolejí, dne 15. června 1919 se zde konaly první volby do obecního zastupitelstva, v nichž v Tymákově zvítězila sociálně demokratická strana, která si tu své postavení udržela až do okupace. V roce 1921 se ustavil ochotnický pěvecký spolek a byla také zřízena obecní knihovna. V roce 1924 občané postavili prodejnu Západočeského konsumního družstva. Roku 1926 byla schválena elektrifikace obce, o tři roky později Tymákov poprvé ozářilo elektrické osvětlení. V roce 1929 byla také zavedena první autobusová linka z Tymákova do Plzně. V roce 1932 byla zahájena výstavba silnice do Letkova, o pět let později byl za přispění Mokrouše vybudován most v Průhoně.

Pak ale opět přišla těžká léta. V roce 1938 začalo nacistické Německo stupňovat své "nároky" na Sudety. Dne 21. května 1938 tak byla vyhlášena první částečná mobilizace a 23. září téhož roku druhá. Na obranu vlasti nastoupilo také 35 občanů z Tymákova. Po Mnichovské zradě však byl již odpor zbytečný sudetské území zabral Hitler. Válka na sebe nenechala dlouho čekat. Proti nacistickému útlaku se brzy začala šířit ilegální odbojová hnutí, také v Tymákově a okolních obcích byla hned v roce 1939 zformována ilegální skupina s krycím názvem "Pius". Tato skupina postupně rostla, až nabyla celkem 36 členů a dostala nový název "Revoluční národní výbor v Tymákově." Jejím úkolem bylo informovat obyvatelstvo pomocí letáků a časopisů, podporovat rodiny zatčených a škodit okupantům v průmyslu, dopravě a zemědělství.

V Tymákově, stejně jako v celé zemi, vládl nacistický teror. Byla to doba strachu a zoufalství. Konaly se zde přepadové domovní prohlídky, gestapo zatýkalo a v Plzni vyslýchalo řadu občanů… Na počátku roku 1943 byla prozrazena zdejší odbojová skupina. Brzy nato došlo k hromadnému zatýkání - z Tymákova bylo odvedeno 27 lidí, z Mokrouš 7 a ze Lhůty 5. Z těchto 39 zatčených se zpět již nikdy nevrátilo 14 občanů, kteří byli buď popraveni nebo umučeni.

Válka měla na Tymákov a okolní obce jeden zajímavý důsledek - rostl zde počet obyvatelstva. Kvůli budování a rozšiřování vojenských prostor byla totiž řada okolních vesnic vystěhována - jenom v Tymákově tak stoupl počet obyvatel na 1145.

V závěru války byl v Tymákově ustanoven Revoluční národní výbor. V neděli 6. května 1945 přijela do obce vojska 3. americké armády generála Pattona, která osvobodila Plzeň. Tím válka pro Tymákov konečně skončila.

Po válce v obci následovalo období opětovného rozvoje. Rozvíjela se zemědělská výroba, stavěly se nové domy, v letech 1946 - 47 proběhla rekonstrukce silnice Tymákov - Ejpovice, zničené vojenskou technikou. V roce 1949 bylo založeno JZD a o čtyři roky později došlo ke společnému ustájení hovězího dobytka a vepřů. V roce 1955 byl zahájen provoz poštovního úřadu v budově dřívější kampeličky a po provedení generální opravy budovy MNV sem byla pošta přemístěna. Budova kampeličky pak sloužila jako telefonní ústředna. V letech 1957 - 1960 v obci proběhla adaptace základní školy a budovy národního výboru, v této době byl také vybudován vodovod. V roce 1963 zde bylo zřízeno zdravotní středisko. O dva roky později byla dokončena výstavba tělovýchovného zařízení na hřišti TJ Sokol.

V roce 1977 byl uveden do provozu zdejší kulturní dům, ve stejném roce zahájilo činnost také přistavěné pohostinství. Dále byla v Tymákově otevřena nová knihovna, vybudováno koupaliště, kanalizace, proběhlo také zabudování nových vodojemů pro Mokrouše a Tymákov, rozšíření vodovodního řádu a řada drobnějších oprav…

Tymákov je obcí s velice dlouhou a bohatou historií, mající před sebou jistě světlou budoucnost. Dnes zde žije na 700 obyvatel.