Obec patří do správního obvodu Soběslav a je členem mikroregionu "Dobrovolný svazek obcí Pod Horou".
Má 3 místní části - Tučapy, Dvorce a Brandlín, samotné Tučapy dělí potok na větší hořejší část a menší část dolejší, zvanou "Nouze", která bývala původně židovská. Ve 30. letech minulého století byla u silnice na Černovice postavena nová čtvrť Stromovka, která byla v r. 1932 přejmenována na Tyršovu čtvrť na počest 100. výročí narození zakladatele Sokola Miroslava Tyrše. Oba názvy se ale nevžily a této části Tučap se říká "Hajka" či "Na Hajkách".
V Tučapech je Základní a mateřská škola, kostel, hřbitov se smuteční síní, pošta, knihovna, rehabilitační pracoviště a čerpací stanice PAP oil. Dále restaurace Peach Pit, hostinec U Hemerů, 2 obchody s potravinami (viz stránka Služby v obci), prodejna obuvi, textilu, elektrospotřebičů a použitého zboží. Ordinují zde praktický lékař a zvěrolékař, dětská ordinace bohužel přestala v Tučapech fungovat v roce 2006 a zubní lékař v roce 2009.
Jméno bývalé osady bylo prý odvozeno od vlastnosti obyvatel "tu čapěti", což znamená sedět "na bobku". Obyvatelé Tučap jsou potomci kmene Doudlebů (což dokazuje mnoho společných zvyků o velikonocích či masopustu) - říkalo se jim "Chrušťáci" (od slova "chrust" = chrastí v okolních lesích). Podle jiných zdrojů je ovšem název odvozen od tzv. čapů či čepů - výpustí v rybníce, v povědomí lidí je zase spíše známá varianta s čápy (viz. titulní stránka). V parčíku můžeme dokonce spatřit dvě menší sochy těchto krásných ptáků, podporující tuto variantu vzniku názvu obce.
První písemná zpráva o Tučapech pochází z roku 1354 a hovoří o jakémsi knězi Vlčkovi, zdejším rodákovi. Tvrz postavil v letech 1359-1366 Tomáš z Tučap z rodu vladyků Tučapů z Tučap. Rod patřil k velkému rodu Drslaviců, kteří "ve znaku měli černý štít se třemi zlatými pruhy svislými a třemi pokosem položenými". Zeman Kunrád z Tučap (zemřel r. 1420) podepsal r. 1415 stížný list, zaslaný kostnickému koncilu proti upálení M. J. Husa, jeho syn Václav z Tučap prodal v roce 1511 zdejší tvrz, dvůr i vesnici Petru Beranovi. V r. 1623 byly statky zkonfiskovány dalšímu majiteli Václavu Špulířovi z Jiter pro účast v protihabsburském povstání, avšak jeho synové Petr a Jáchym se přiklonili ke katolicismu a statek jim byl vrácen. Jáchym byl posledním členem tučapských rytířů a zemřel r. 1678. Majetek zdědila jeho dcera, která byla podruhé provdána za Františka Josefa Matyášovského, rytíře z Matyášovic. Poté se v držení statku kromě Matyášovců prostřídali ještě Obytečtí z Obytec a Malovcové z Malovic. Po 30tileté válce tu byly "1 grunt osedlý, 5 nově osazených, 3 zkažené, 5 pustých, 2 chalupy, 3 zahradníci osedlí, 11 pustých, celkem 260 strychů rolí a 4 lány a 5 strychů porostlin".
21. září 1719 zachvátil celou obec požár a rytíř Matyášovský nechal pak nově zbudovat zdejší kostel. Po jeho smrti prodala vdova podíl na Tučapech své dceři Marii Magdaleně Malovcové, která již vlastnila polovinu statku. V roce 1760 Tučapy koupil hrabě František Adam Vratislav z Mitrovic, ale částku neuhradil, a tak se v roce 1767 stává dražbou novým pánem statku v Tučapech Jiří Vavřinec z Escherichu, který provedl přestavbu tvrze na nový zámek. V letech 1799-1834 byly Tučapy majetkem rodu hrabat Berchtoldů. Z toho rodu pocházel lékař hrabě Bedřich Berchtold, který v r. 1830 postavil poblíž myslivny (bývalý kostelík sv. Maří Magdaleny) léčebnu choromyslných (později hájovna). Byl spolupracovníkem botanika Jana Svatopluka Presla a pro své vlastenecké smýšlení byl vyděděncem svého rodu.
První škola byla postavena již v r. 1693, učilo se v domku poblíž fary. Nová školní budova byla otevřena r. 1803 a dnes je z této budovy Obecní úřad. Škola byla čtyřtřídní, ale v důsledku odškolení Mezné a Brandlína v r. 1880 byla redukována na třítřídní a měla v letech 1927/28 121 dětí ve všech třídách. V této školní budově byla také pokračovací živnostenská škola. V 60. a 70. letech se vyučovalo v zámku, dnešní budova školy byla otevřena v r. 1978.
Kostel sv. Jakuba Většího byl vysvěcen v r. 1352. Již tehdy byl farní, v dobách válečných fara zanikla, ale r. 1721 byla opět obnovena. V roce 1719 kostel vyhořel. Historickou památkou jsou náhrobní kameny Dvořeckých, Obyteckých a Bloewensteinů, bývalých držitelů tvrze. V červnu r. 2000 byl na věži kostela instalován nový hodinový stroj, bližší inormace lze nalézt v článku z Táborských listů z června r. 2000 - Věžní hodiny opustil starý stroj, na místě je nový.
Myslivna 1,5 km severovýchodně od Tučap vznikla přestavbou bývalého kostelíka sv. Maří Magdaleny, postaveného Antonínem Obyteckým r. 1695. Zde se údajně původně rozkládala ves Tučapy, ale byla téměř vylidněna hladomorem, a tak ji zbytek obyvatel opustil a novou založil o kus dál. Oba kostely byly postaveny v renesančním slohu.
Zámek stojí na místě, kde bývala tvrz, byl vybudován také Antonínem Obyteckým na přelomu 17. a 18. st. Do současné podoby byl přestavěn r. 1893, kdy prošel úpravami, které poněkud setřely původní vzhled. Na budově nejvíce upoutá trojice věžiček kruhového půdorysu, za zámkem se nachází menší park. Na tomto panském sídle se postupně vystřídalo šest různých rodů, poslední majitelkou do r. 1945, kdy byl zámek jako německý mejetek zkonfiskován, byla Eliška Weberová provdaná Kreibichová. Když počátkem minulého století nemovitost její otec kupoval, prý "slyšena cena byla korun českých 1 850 000". V současné době je v zámku Domov pro seniory.
Mimo zámek patřilo k bývalému velkostatku ještě 6 dalších obytných domů, dále Sádka, Malovec (poplužní dvůr), cihelna, hájovna, myslivna a Nový dvůr. Panský lihovar (původně v letech 1804-1880 pivovar) měl roční státní kontigent 30274 litrů, velkostatek zaměstnával ve 30. letech na 40 dělníků a měl neobyčejné vyspělé zejména rybniční hospodářství. Ve 22 rybnících (z nichž největší je rybník Pokoj, založený Antonínem Obyteckým kolem r. 1695) se chovaly a chovají ryby všeho druhu, zvláště však kapři a štiky. V obci byl také mlýn, dnes bohužel zpustlý.
V 1. světové válce padlo 41 mužů, kterým byl na trvalou památku postaven pomník, ve 2. sv. válce padl 1 muž (Václav Kundrát) v Praze na barikádách.
V Tučapech se narodil učitel a spisovatel Václav Eduard Krátký, obec je také rodištěm bývalého ředitele učitelského ústavu v Soběslavi Adolfa Hemera, výborného přírodopisce a fyzika, autora knihy "Hrad Choustník". Nejznámějším rodákem z Tučap je ale bezesporu skladatel a dirigent České filharmonie Karel Ančerl, jemuž byla v září r. 1998 odhalena pamětní deska na budově Obecního úřadu (viz stránka Slavní rodáci).
Do r. 1848 sídlilo v Tučapech mnoho židů. Ti měli obchody v Soběslavi, zde však podle zákona Petra Voka z Rožmberku nesměli bydlet. Tento zákon potvrdil ještě císař František r. 1793 a teprve v r. 1848 byl zrušen. Z té doby pochází stará synagoga, židovská škola a židovský hřbitov (viz Židovské památky v Tučapech). Za 2. sv. války byli všichni občané židovského původu odvlečeni do koncentračních táborů, odkud se vrátili pouze 3 včetně Karla Ančerla.
V roce 1927 byla v Tučapech provedena elektrizace, v letech 1932-1936 vybudován vodovod.
- Karel Ančerle (1908-1973) světoznámý dirigent
- Kostel svatého Jakuba Většího
- Židovský hřbitov na jihozápadním okraji obce, u rybníku Smíchov
- Výklenková kaplička na křižovatce na severním cípu obce (zbouraná)
- Výklenková kaplička na severozápadním okraji obce
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Židovská škola
- Pamětní desky k uctění památky Bedřicha Všemíra hraběte Berghtolda a světoznámého dirigenta Karla Ančerleho (1908-1973), který se Tučapech narodil
- Pomník obětem světové války
