Neoddělitelnou součástí života v Tasovicích je také kulturní a sportovní činnost. TJ Sokol Tasovice hned po válce zakládá fotbalový oddíl, tradici v Tasovicích mají ostatky s tradičním válením dýní a pochováváním basy, v listopadu na Martina se konají tradiční Martinské krojované hody, Tasovice jsou také proslaveny již zmiňovanou tradiční Tasovickou výstavou vín.
Historie obce Tasovice se zmiňuje o dávnověkém osídlení (od starší doby kamenné), o čem svědčí archeologické nálezy notáře Palliardiho uložené v Moravském muzeu v Brně.
O původu názvu Tasovice existují pouze domněnky v souvislosti se znojemským rychtářem Tasso, nebo odvozením od jména Tas (staršina, vladyka). První zmínka o Tasovicích byla nalezena v dokumentu o Znojmě z roku 950. Píše se v ní, že znojemský purkrabí, velitel posádky znojemského hradu a lenní pán Walter von Tasso získal v roce 996 jako dar za zásluhy polnosti, které pojmenoval svým jménem Tasovice a Valtrovice.. Podle pozdějšího zkoumání je však tato listina považována za podvrh, proto není možné opírat se ani o údaje v ní zanesené. Předváleční občané Tasovic přesto uvádějí tento rok 996 za rok založení obce Tasovice.
Oficiální psaná historie obce začíná datem 12.července 1234, kdy po smrti Přemysla Otakara II., král Václav I. daruje části obce Tasovice, Hodonice a Výrovice Louckému klášteru. Loucký klášter začal od té doby využívat svého práva a dosazoval své řeholníky na tasovický farní úřad. V roce 1363 se v listinách také poprvé objevuje jméno Petra z Tasovic. Jednalo se patrně o Petra Hechta z Rosic, který užíval toho jména poté, co dostal lénem část Tasovic (4 lány a čtvrt dvora).
Rok 1584 byl památným rokem pro tasovické svobodné usedlíky. Od tohoto roku měli všichni přiznané právo „dědičného postoupení na cizí osoby“ – t.zn. odkázání svého majetku rodině. To však neplatilo pro nevolníky.
Tasovice byly původně českou obcí. Svědčí o tom i žádost opata Louckého kláštera Šebestiana II., který ještě v roce 1599 žádal o zproštění funkce opata, jelikož „není mocen českého jazyka“. Přesto, nebo právě proto, již o pár let později byla na příkaz Anny Tasovické, která působila v letech 1598 – 1613 jako abatyše na Starém Brně, původní česká obecní zřízení přeložena do němčiny.
Tasovice byly po několik staletí majetkem církve, šlechty a vídeňských bankéřů. Tato skutečnost také podporovala postupné poněmčování Tasovic.
Na konci 19.století žily Tasovice čilým společenským životem. Byly v této době již plně poněmčené, česká menšina zcela zanika. Obec měla téměř dnešní podobu.
Již před 1. světovou válkou začaly zejména v pohraničních oblastech sílit obavy německého obyvatelstva ze vzniku samostatného českého státu. Německy mluvící občané se začali nazývat sudetskými Němci a jejich poslanci se snažili o vytvoření samostatných provincií tvořených oblastmi s převahou německých obyvatel. Později se snažili o připojení k nové Rakouské republice. Po vzniku ČSR 28.10.1918 se obec Tasovice stala součástí nově vzniklého státu.
Dne 8 a 9. října 1938 vstoupilo do jihomoravského pohraničí nacistické vojsko. Obec v té době byla ryze německá. Pro většinu Jižní Moravy však tyto změny znamenaly úplnou výměnu obyvatelstva. Tasovice a Hodonice byly za války pod jednou obecní správou s názvem Kirschfeld (třešňové pole).
7. května 1945 došlo bez boje k osvobození Tasovic. Německé obyvatelstvo se chovalo klidně a pasivně v naději, že život pro ně bude bude pokračovat v míru v osvobozené republice, tak jak před válkou. V souvislosti s novým poválečným uspořádáním došlo však k zabavení majetku a národního občanství německých obyvatel. V polovině června 1945 přicházejí do Tasovic první osídlenci z Moravského Slovácka. Soužití českých a německých obyvatel pod jednou střechou probíhalo většinou bez problémů. Začátkem srpna 1945 byl vydán příkaz pro německé obyvatelstvo k opuštění svých domů a k přesunu do sousedního Rakouska. V obci zůstali z předválečných obyvatel pouze ti, kteří se přihlásili k české národnosti.
Podzim 1945 se stal počátkem nového života v obci Tasovice. Obec je osídlovaná občany hlavně z moravského Slovácka, dále volyňskými Čechy ze SSSR a reemigranty z Rumunska.Již červenci 1945 vznikl Sbor dobrovolných hasičů Tasovice, v záři 1945 zahájila provoz základní škola, v lednu 1946 vznikla vinařská besídka – předchůdce Českého zahrádkářského svazu, v červenci 1946 vznikl TJ Sokol Tasovice, v lednu 1947 zahájila provoz Mateřská školka, v březnu 1950 je založeno JZD. Od 60. let se postupně rozvíjí bytová výstavba formou rodinných domů.
Zvláštní kapitolou v historii obce je pěstování a výroba vína. Tato činnost má v Tasovicích hluboké kořeny. Pováleční dosídlenci však měli jen minimální zkušenosti s touto činností. V roce 1945 bylo v obci 68 ha vinic, které však byly přestárlé a postupně přešly pod JZD a byly obnovovány. Na přelomu 60. a 70. let došlo k největšímu rozvoji vinařských tratí. Místní vinaři dostávali ocenění za svá vína na nejrůznějších výstavách a přehlídkách vín. Věhlas široko daleko má také Tasovická výstava vín, kterou pořádají místní zahrádkáři.
- Kostel Klementa Maria Hofbauera
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Kaple
- Výklenková kaplička
- Boží muka se sochou Loučení Krista
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Sousoší Panny Marie, svatého Šebestiána a svatého Jana Nepomuckého
- Tasovičky - klášterní rezidence
- Fara