Světice

První  zmínky o obci Světice

Kutnohorský chrám sv. Barbory, jeden z předních klenotů gotického stavitelství v českých zemích byl stavěn po etapách. V jeho nejstarší části kolem hlavního oltáře obklopuje chór osm otevřených kaplí, z nichž poslední je zasvěcena sv. Václavu. Na její stěně je vymalován znak Kutné Hory, nesený dvěma horníky. Tuto kapli vzal do opatrování roku 1487 Jan Knejzlík ze Světic a po jeho smrti (1493) byla kaple dána hašpléřům.

Potomci některého z nich se psali " Zámoští ze Světic " , z nichž Pavel žil ještě roku 1609.
Kolem roku 1500 byla Kateřina ze Světic manželkou Tomáše z Prostiboře a na Velké Bášti.
Tolik z osudů osob, které se váží k nejstarší historii naší obce.

Světice majetkem Jaroslava Smiřického

Černokostelecké panství, jehož součástí se Světice mezi lety 1513 až 1543 staly, držel rod Slavatů z Chlumu a Košumberka přes třicet let. Za účast na stavovském povstání v roce 1547 musel Diviš Slavata, stoupenec Českých bratří, některá svá panství, mezi nimi i černokostelecké se zápisným Tehovskem, postoupit vítěznému králi Ferdinandovi I. Ten si ale černokostelecké panství, bohaté na lesy a honitbu, dlouho neponechal. Již roku 1558 prodala Královská komora Kostelec nad Černými lesy ( včetně již nezápisného panství Tehov ) Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic. Tímto prodejem přestalo trvat formálně odlišné postavení Tehovska, které natrvale splynulo s Černokosteleckým panstvím. Jaroslav Smiřický jako mladý katolický šlechtic zachoval v osudném roce 1547 věrnost Ferdinandovi I. a tím si pojistil skvělou budoucnost. Roku 1554 byl přijat do panského stavu Království českého. O čtyři roky později byl povolán do zemského soudu a roku 1570 se stal dvorským maršálkem. V této významné funkci přežil dva české krále a byl trvalým královým zástupcem při diplomatických a dvorských jednáních.

Z úředního platu, darů a úplatků našetřil ohromné jmění. Kromě Kostelce koupil Říčany (1572), zápisné zboží skalické (1574), Květnici (1575), Kuří (1577), Uhříněves a Tuchoraz (1579), Pitkovice, Koloděje a Sibřinu (1589). Tím vytvořil velký správní a hospodářský celek, navazující na Černokostelecké panství. Jedním z koleček této veliké hospodářské základny Jaroslava Smiřického se staly i Světice, tehdy nepatrná vesnička při cestě z Prahy do Sázavy a Komorního Hrádku.

O tom jak vypadalo Černokostelecké panství ve druhé polovině 16. století se více dozvíme z dochovaného urbáře panství Kostelec nad Černými lesy z roku 1565. Urbář, nebo-li soupis poddanských usedlostí a jejich povinností vůči vrchnosti, uvádí v Kostelci 26 hospodářů, v Černých Voděradech dokonce 33. Tehov čítal 19 usedlostí, ve Všestarech jich bylo 18, v Tehovci 13, Svojeticích 9 a v Mukařově 8. Vojkov měl tři selská stavení, Menčice dvě a Světice rovněž pouhé dvě usedlosti.

Ve Světicích hospodařil v roce 1565 Bartoň Světickej a Mach Matěj, dále je tu poznámka " Item v té vsi jest krčma vejsadní ". Nebo-li buď tu vrchnost provozovala krčmu a nebo měla právo si ji "vysadit" , čili zřídit. Nebylo by to při cestě vedoucí z Prahy do Sázavy a Komorního Hrádku nic pozoruhodného. Poslední "občerstvovací stanicí" při cestě od Prahy byla Benická hospoda, pak vedla cesta dlouho mezi poli po rovině až do Světic. Odtud pokračovala dále ( v trase dnešní silnice) mírně do kopce do Všestar, kde byla samozřejmě také krčma. ( Urbář z roku 1565 uvádí, že krčmářem ve Všestarech byl Duchek Krátký). A nezapomínejme ani, že Světice byly nejzápadnější vesnicí, jakousi branou Černokosteleckého panství. Stavba krčmy na takovém místě při živé cestě nemusela být pro vrchnost nezajímavá. Urbář rovněž připomíná rybníček nade vsí na dvacet kop rybí násady. ( Slovem kopa označovali naši předkové počet 60 kusů).

Nejstarší světické usedlosti

Díky pozdějším zápisům v pozemkových knihách s uvedením výše poplatků hospodářů vrchnosti je možné určit polohu obou světických statků. Menší z nich, později zvaný Rousovský grunt, stával v mírném svahu na pravém břehu Světického potoka v místech dnešních čísel popisných 1 (Jirota) a 8 (Lehovec). Jeho dělením vznikla později čísla popisná 1, 8, 2 a 3.

Roku 1565 podle urbáře na statku hospodařil Mach Matěj a platil vždy na sv. Jiří ( 24. dubna) 40 pražských grošů a na sv. Havla (16.října) stejný obnos. Větší statek, v pozdějších dobách zvaný Vávrovský grunt, stával při zmíněné zemské cestě s největší pravděpodobností v místech dnešního statku č.p. 6 ( U Susů).

Pozdějším dělením této usedlosti vznikly na jejím místě stavení čp. 5, 6, 7 a 10. V roce 1565 tu podle urbáře Černokosteleckého panství hospodařil Bartoň Světickej a platil vrchnosti každoročně na sv. Jiří a na sv. Havla po jedné kopě českých grošů. Příjmení Světický vyskytuje se později také v sousedních obcích.

Matouš Světický získal kolem roku 1613 statek v Tehově od Evy, vdovy a sirotků po nebožtíku Blažejovi. Po něm tu hospodařil Matěj Světický, který roku 1653 již nebyl mezi živými. Po Matouši Světickém, " který ještě za pánův ze Smiřic na tom gruntě bejval" ( jak píše purkrechtní kniha rychty Mukařovské však zůstal ještě syn Václav připomínaný v letech 1653 až 1678. V roce 1679 je v purkrechtní knize poznámka : "Václavovi Světickému, o nemž se neví. Nenajde-li se, právem odúmrtě Jeho Milosti Královské připadne 17 kop grošů míšeňských".

Václav Světický se nejspíše ztratil ve světě a český král na to konto nepatrně zbohatl. Ve Všestarech dostal roku 1679 Martin Kalaš zápis ne pustou a spálenou chalupu nebožtíka Jiříka Světického. A podle matriky oddaných se roku 1712 oženil Jan Čzubert z Tehova s Alžbětou, vlastní dcerou Lukáše Světického ze vsi Svojetic.

Vymření rodu Smiřických

V roce 1597 zemřel pan Jaroslav Smiřický ze Smiřic, hofmistr královského dvora a jeden z nejbohatších šlechticů v Čechách. Ze svého majetku ustanovil tzv. svěřenství ( fideikomis ) - ustanovil, aby majetek připadl vždy nejstaršímu z rodu, bez ohledu na rodovou pošlost. Do svěřenství patřilo panství Kostelec nad Černými lesy ( tedy i Světice ), panství Uhříněves ( kam patřily například Říčany a Otice ) a pražský palác na dnešním Malostranském náměstí. Jaroslav Smiřický, jehož čtyři děti pomřely v mládí, asi netušil, jak rychle vezme kvetoucí rod Smiřických za své. Přesto v závěti ustanovil, že v případě vymření všech mužů mají dědické právo také ženy. Brzy na jeho slova došlo.

Po Jaroslavově smrti zdědil ohromný majetek synovec Zikmund Smiřický ( + 1608 ) z hruboskalské větve. Po něm jeho syn Jaroslav ( + 1611) a poté Albrecht Václav ( + 1614 ) z náchodské větve rodu. Tehdy ( v roce 1614 ) bylo "nejstaršímu z rodu" Albrechtovi Václavovi čtyřiadvacet let a ohromné majetky dědil teprve dvacetiletý Albrecht Jan, syn hruboskalského Zikmunda Smiřického ( + 1608 ). Ani jemu nebylo souzeno dožít se vysokého věku. V květnu roku 1618 patřil k předním iniciátorům pražské defenestrace místodržících Slavaty, Martinice a písaře Fabricia ( spiklenci se sešli v předvečer akce v jeho paláci na Malé Straně, horlivě podporoval stavovské povstání, zemřel však již v listopadu téhož roku ( 1618 ) ve vojenském ležení.

O ohromný majetek vznikl spor mezi pozůstalými sourozenci Albrechta Jana - Markétou Saloménou, provdanou za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka a Alžbětou Kateřinou, kterou však před lety její vlastní otec kvůli milostné aféře s neurozeným mužem vydědil a uvěznil na hradě Kumburku. Z kumburského vězení ji ovšem v čase válečných zmatků stavovského povstání vysvobodil Jindřich Ota z Vartenberka a neprodleně se s ní oženil. Obě sestry měly ještě bratra Jindřicha Jiřího Smiřického, ten byl však " na rozumu nedostatečný".

Spor obou sester skončil tragicky. V roce 1619 přijela do Jičína komise českých stavů, aby celou záležitost vyřešila. Snad nešťastnou náhodou či neopatrností se vzňal střelný prach uložený v podzemí jičínského zámku. Obrovský výbuch rozmetal část zámku, usmrtil Alžbětu Kateřinu Vartenberkovou ze Smiřic, jejího švagra Jindřicha Slavatu a přes třicet dalších osob. Dědičkou obrovského majetku se stala vdova Markéta Slavatová ze Smiřic, poručnice nesvéprávného bratra Jindřicha Jiřího. Ani té však nebylo souzeno dlouho spravovat rodové dědictví. Po bělohorské bitvě v roce 1620 panství Smiřických uchvátil válečný dobrodruh Albrecht z Valdštejna ( z rodu Smiřických pocházela jeho matka ), který je v roce 1622 prodal Karlu knížeti z Lichtenštejna. Tomuto rodu patřilo černokostelecké panství až do konce feudalismu. V roce 1933 černokostelecký zámek koupil od Lichtenštejnů československý stát.

Pohnutý konec rodu Smiřických, zejména jeho náhlé vymření, způsobené nejspíše dědičnou zdravotní indispozicí ( snad plicním neduhem ) zaujal nejen četné historiky, ale inspiroval i k literárnímu zpracování. Josef Svátek sepsal známý "Pád rodu Smiřických" , Radovan Šimáček zdařilou knihu "Výbuch". O někdejších černokosteleckých pánech napsal dokonce Jan Jiří Kolár v roce 1882 hru "Smiřičtí ". Rodové příjmení zaujalo i spisovatele Josefa Škvoreckého ( *1924 v Náchodě, který pánům Smiřickým kdysi patřil ) - hrdinu svých příběhů nazval Danny Smiřický a rodné město Kostelcem.