Sudovo Hlavno

Historikové se přiklánějí k tomu, že ves Sudovo Hlavno byla pro rozlišení od stejnojmenné sousední vsi nazývána Hlaven Rynšův. Ryneš byla domácká zkratka jména Rynhart, Reinhart. „Když pak vsi této nabyl rod Sudů, byla nazvána Sudovo Hlavno. Jméno Suda byla domácká zkratka osobních jmen Sudimír nebo Sudivoj.“

Název Rynšovo Hlavno se vyskytuje v zakládající listině Boleslavské kapituly od r. 1052. Je známá listina, v níž olomoucký měšťan Suda prodává v r. 1130 ves biskupu Olomouckému.

Listinné zprávy pak dále potvrzují, že před husitskými válkami bylo v Sudově Hlavně „dvojí zboží“. Část byla obročím kanovníka kustoda kapituly Boleslavské do r. 1384. Již však r. 1386 „vysadila kapitula dvůr zdejší právem zákupním panoši Janu z Hlavence. Jan z Hlavence nebo některý z jeho dědiců byl původcem neveliké tvrze, patrně toliko dřevěné na kamenné podezdívce, která zašla již v 16. století a toliko zbytky základů po ní v zahradě č.p. 28 se spatřují“. Nástupcem Janovým byl Řehoř z Hlavna, připomínaný kolem r. 1400.

Za husitských válek kapitula své panství ztratila. „Zboží jejího nabyl vladycký rod Sudů z Kunratic, z něhož se připomínají Petr (1456-1463) a Martin (1507-1514). Po tomto rodě zove se ves Hlavnem Sudovým. Jim podařilo se získati i druhé části vsi, od nich pak nabyla vsi celé obec Nymburská, již r. 1457 Ferdinandem I. v plen vzata, s počátku se statky nejvyššího purkrabí a r. 1559 s panstvím Brandejským spojena.“

Tvrz stála „na konci západního pořadí“ a r. 1651 je o ní zaznamenáno v urbáři = pozemkové knize: „plac vyhraženej, kdež toliko tráva se seká, v němž kus slívoví jest porostlý to místo“. Dvůr byl po r. 1547 opuštěn a pole pronajímána. Roku 1651 bylo stavení téhož dvora pusté a sešlé“. Nade vsí na severozápadní straně bývala vinice a „bývalo v ní vína v mírnosti obrody okolo 30 věder ročně, náklad na ni ročně 36 kop grošů míšenských“. Mezi vinnými keři bývaly broskve a meruňky a užívalo se zde za ovoce kolem 15 kop grošů. Roku 1651 byla již tato vinice „zašlá“ a její půda byla za plat rozdělena poddaným.

Dostatek luk a mohutné lesy, které obklopovaly ze všech stran všechna tři Hlavna a zvláště se rozprostíraly na výšině nade vsí směrem ke Konětopům, kde se od nepaměti říká Na Dlouhém běhu, oplývaly množstvím zvěře. Proto byl po r. 1547 v Sudově Hlavně zvláštní myslivec neboli foštknecht. Roku 1651 se připomíná samostatné hájemství Hlavenské, o kterém se píše: „Mezi třemi Hlavny je něco luk až blízko ke Konětopům, které se všechny pro dvůr Jeho Milosti Císařské klidí a odtud také, co zapotřebí, pro zvěř dává.“ Tehdy byly také u Sudova Hlavna zřízeny dvě bažantnice, velká a malá „s trojími náspy bažantími“. Malá byla pode vsí tam, kde je nyní č.p. 16 a velká v místech, kde jsou nyní usedlosti č.p. 67, 12, 49 a dále až ke Kostelnímu Hlavnu. V bažantnicích byly vysázeny i „štěpy hruškové a jiné, za ovoce peníz stržený pořizován byl zásyp pro zvěř vysokou, černou a bažantí“. Dodnes se v tomto místě říká V Bažantnici.

Od 18. století bylo Sudovo Hlavno sídlem revírního forštknechta. „Fořtovna“ byla prodána r. 1778. V bývalé bažantnici mezi obojím Hlavnem byla zbudována r. 1838 jednopatrová myslivna, v níž měl příbytek lesní pro revír Dlouhého běhu. Krajina katastru obce Sudovo Hlavno se rozprostírá v oblasti posledního výběžku polabské roviny, která zabíhá až pod ves. Ze šíře od Staré Boleslavi se rovina zužuje k severovýchodu až pod vrch Cecemín, na severu je ohraničená lesem Dlouhým během a vzestupující terénní vlnou obce Mečeříž, jež stoupá hned od silnice ze Sudova do Kostelního Hlavna. Východ tohoto nížinovitého zálivu uzavírá návrší Hlavenec, které se svažuje mírně k jihu k Labi. Geologicky náleží tento kraj ke křídovému útvaru jizerskému. V severní části katastru se hojně vyskytuje opuka. Dříve se tu v místech, kde se podnes říká Ve Skále, lámal kámen a používal se jako stavební materiál. Lomy později posloužily jako skládka odpadu a v současné době jsou již srovnány s okolním terénem. Severní část katastru vznila větráním opuky, půda je tu sypká, prašná – odtud pochází i místní název na Prachách.

Jižní část katastu je úrodná rovina, obsahující bahnité naplaveniny temné barvy – odtud místní název Černava. Místy jsou to naplaveniny i písčité, vesměs vlhké půdy. Býval tu i obecní pískovník. Tato rovinatá část bývala často zaplavována, byla zbahněná, takže ani pole v těchto místech nemohla být obdělána. Močálovitý pruh začínal pod Hlavencem a táhl se hlavnovským, lhoteckým i dříským katastrem až ke Konětopům. Pro časté záplavy a stoupání spodních vod nemohly děti z Hlavence a Konětop v období jarních a podzimních dešťů do Kostelního Hlavna do školy. Tyto obce proto vybudovaly vlastní školní budovy. Pozemků z této oblasti se často využívalo jako pastvin, které patřily všem jmenovaným obcím. Pastviny nebyly katastry přesně ohraničeny a vznikaly o ně spory, které se někdy rozhodovaly až v krvavých půtkách. Roku 1884 bylo ustaveno vodní družstvo pro úpravu „hlavnovského potoka“, které v průběhu let pozemky odvodnilo a učinilo z nich nejúrodnější část katastru. Počátek k těmto pracem položili občané Sudova Hlavna, kteří v r. 1884 svolali zástupce obcí do Dřís k poradě. Po dlouhých počátečních neshodách vyslala zemědělská rada inženýra, „aby shlédl kraj“, byly vypracovány plány melioračních prací i rozpočet. Do regulace bylo přijato celkem 1120 jiter půdy, 9760 do meliorace. Náklad obce činil 22 300 zlatých. Z veřejných fondů byla poskytnuta subvence 110 000 zlatých. Kapitál se splácel po dobu 50 let.

• Zvonička s obecní váhou - R. 1905 byla na návsi postavena zvonička s obecní váhou. Zvonek na zvoničce ohlašoval nedělní poledne, jako umíráček oznamoval úmrtí. V době 2. světové války musel být zvonek odevzdán. Nový zvonek přinesl z koncentračního tábora sudovohlavnovský občan Josef Vinduška. Věrni prý byli tímto zvonkem svoláváni k práci i k jídlu.
• Pomník věnován obětem nacismu - Roku 1936 byl postaven v horní části návsi pomník s bronzovou bustou T.G. Masaryka. Busta se v době okupace ztratila a po 2. světové válce byl pomník věnován obětem nacismu. Busta TGM se na pomníku objevila na krátkou dobu v r. 1968 v období Pražského jara. Pamětníci tvrdí, že to byla sádrová replika, která opět po 21.8.1968 zmizela a od té doby není o osudu ať bronzové či sádrové busty nic známo.
• Pomník padlým - Zásluhou Kroužku divadelních ochotníků byl založen fond na zakoupení Pomníku padlým v 1. světové válce. Bylo usneseno „zadat pomník k postavení Emanueli Zentnerovi z Brandýsa nad Labem“. 24.5.1925 byl pomník postaven. List se jmény padlých, pamětní listina a drobné mince Československé republiky jsou uloženy ve schránce v pomníku.
• Křížek na kraji Krchovské cesty - Při cestě směrem do Kostelního Hlavna, na kraji Krchovské cesty stával odedávna křížek. Původní pískovcový pomníček vydržel, litinový křížek s ozdobným kováním zničili před několika lety bezohlední vandalové. Tentýž osud potkal i náhradní železný kříž, který vyrobil místní občan pan Čtrnáct. Obecní úřad chtěl křížek obnovit, protože toto místo je mezi lidmi známé – pověst říká, že se zde zjevovali bezhlaví mužíci a dodnes odtud každoročně vycházejí o velikonocích řehtači a jidáši. Nový dřevěný kříž vyrobil v roce 2008 hlavnovský truhlář pan Aim, na místo jej postavili dva místní hasiči Mirek Zima a Mirek Houdek, upravená zahrádka kolem křížku je dílem Dáši Hartlové a Romany Langové. Původní pískovcový pomníček opravil Zdeněk Hartl. Masivní kříž, obrůstající pnoucími růžemi je vidět už z dálky, u paty mu kvetou levandule a mateřídouška, v těsném sousedství stojí lípa, která zde byla nově vysazena.
• Křížek uprostřed obce - U křížku se zastavoval smuteční průvod, vyprovázející zemřelé občany Sudova Hlavna, aby se za ně s knězem pomodlil.
• Lipová alej - 26.10.1930 se v Sudově Hlavně konala národní slavnost spojená se sázením pamětních lip při silnici od návsi směrem ke Konětopům. „Lípa TGM zasazená před domem č.p. 32 první od silnice, druhá od ní jest Lípa Aloise Jiráska.“ Lipová alej vroubí levou stranu silnice podnes.