Sudoměřice u Bechyně

391 72, Sudoměřice u Bechyně, Tel.: +420 381 211 132, obec@sudomerice.cz
Sudoměřice u Bechyně/Společnost - Sudoměřice u Bechyně




V obci je několik restaurací, hotel, sokolovna, fotbalové hřiště, prodejna smíšeného zboží, plně organizovaná základní škola, mateřská škola, školní jídelna,  obecní knihovna, pošta, kostel, hřbitov, několik soukromých ubytovacích zařízení, autoservisy a další provozovny. Zemědělské pozemky obhospodařují soukromé zemědělské podniky. Na katastru obce se rozkládá i devítijamkové golfové hřiště.

Kdokoliv z nás, jenž by se chtěl dopátrati počátků našich starobylých Sudoměřic, musel by se ponořit hluboko do minulosti. Musel by odhrnout závoj mlh, které se vznášejí nad počátkem čtrnáctého století. Jmenovitě před rok 1352, kdy je první známá písemná zmínka o naší vesníci. Nachází se v Registru papežských desátků a zde je hovořeno o vsi Sudymierzice.
V roce 1384 se již připomíná kostel Všech svatých, původně gotická stavba na návrší uprostřed vsi Sudoměřice. Roku 1409 je již kostelem farním pro okolní venice. Kostel byl v roce 1828 přestavěn do současné podoby.
Na starobylost obce ukazuje i její obrovská obdélníková náves, později hojně zastavěná domy. Naše obec patřila vždy k panství bechyňskému, ať již Rožmberkům, Šternberkům, nebo jiné vrchnosti.

Další zprávy jsou až z roku 1514, kdy začal zde pan Ladislav ze Šternberka se svolením krále Vladislava dolovati železnou rudu ( krevel), která se zde v dosti velké míře nachází. Bohužel není v celistvé žíle, ale pouze v samostatných ložiscích roztroušena. Těžilo se v lesích dodnes nazývaných “Jama”. Že to bylo pro vrchnost výhodné, je zřejmé i z toho, že se panu ze Šternberka vyplatilo, po tom, co zanikly pro drahotu dříví hamry na Hutích, dovážet vykutanou rudu až do Kamenice nad Lipou k dalšímu zpracování. Při těžbě vydatně pomáhali havíři ze Sudoměřic a okolí.

Již od roku 1586 je naše obec známá jako oblast s vydatnými prameny pitné vody. Právě od toho roku byla od nás voda vedena dřevěnými vrtanými rourami na zámek v Bechyni. Stavbu vedl mistr Řehoř Koráb na nařízení Petra Voka z Rožmberka. Tentýž uvědomoval si i důležitost křižovatky cest u Sudoměřic, neboť od tohoto roku vybíral zde se svolením císaře Rudolfa II. mýto. Totéž činil i na Černicích. Protože tento velmož měl rád hony a lovy, zřizuje v roce 1586 pro tyto účely rozsáhlou Černickou oboru. Původní velikost byla asi 4,5 tisíce ha, později zmenšena na 2 060 ha. Do našich dob se dochovala o velikosti kolem 1 400 ha. Byla zrušena v roce 1968. Zajímavá byla délka oborních plotů, celkem činila kolem 20 km. Pro průjezd oborou byly postaveny tři brány, které se musely otevírat a zavírat, aby zvěř neutekla.

V minulosti byla vesnice veskze dřevěná, a tak se stalo, že v roce 1589 “dobrá ves Sudoměřice vyhořela všechna na prach”, jak je zapsáno v panských knihách, než ji stačili obyvatelé znovu vybudovat, připletla se do toho třicetiletá válka, která jistě klidu a míru nepřidala, a tak ještě v roce 1636 je v gruntovních knihách v Bechyni vedena jako pustá a spálená celá. Byl tak přerušen vývoj obce a to na celých 60 let. Po skončení třicetileté války byla obec jen velmi pomalu osazována. Místo původních gruntů nacházíme zde již pouze chalupy. Teprve roku 1688 při soupisu usedlíků bylo zde napočteno 21 chalupníků. Roku 1687 vymezovány byly nové grunty a k nim polnosti vrchním hejtmanem panství bechyňského a kladeny pod mezníky kusy uhlí.

Před rokem 1700 je již povědomost, že je ve vsi škola. Bylo však vyučováno leckde po chalupách v nájmu, a tak byla postavena škola vlastní. Velmi malá chaloupka stále pravděpodobně na místě č. p. 9. Brzy nestačila, proto byla postavena v roce 1888 pod patronací knížete Paara škola nová tak, jak ji všichni známe, částečně na zavezeném rybníčku a částečně na bývalé farské zahradě. O škole je obšírně pojednáno v jiných statích.

V roce 1886 byl zrušen starý hřbitov u kostela a vyměřen nový za vsí u lesa, neboť ke kostelu přifařeno bylo dalších deset vesnic a starý hřbitov nepostačoval.

V roce 1893 byl v obci založen Dobrovolný sbor hasičů, byla postavena hasičská schráň v dolní části obce. Ta byla v padesátých letech tohoto století přestavěna do dnešní podoby.

Dějiny novější a nové

Příchod tohoto století znamená pro obec obrovský rozvoj. V roce 1903 jsou to dvě velmi významné události. V první řadě byl založen spořitelní a záložní spolek pro hospodáře, řemeslníky a podnikatele zvaný Kampelička. Úřaduje se v č. p. 16 a prvním a dlouholetým ředitelem je p. Komzák. V roce 1929 si staví svoji úřadovnu, budovu , kde je jednatelství - dnešní poštu. Dne 21. 6. 1903 zahajuje provoz nová elektrická dráha z Tábora do Bechyně. Přináší nebývalý rozvoj pro celé okolí. Sudoměřice už nejsou ryze zemědělskou obcí. Železnice přináší možnost cestování a dojíždění za prací. To je příliv financí do obce, což se odráží v bouřlivém stavebním rozvoji. Od 19. 11. 1910 zahajuje v obci provoz pošta. První pošmistr a první listonoš zvládají obvod 10 obcí sami dva bez auta.

První světová válka neminula ani naši obec. Do války bylo odvedeno celkem 82 mužů, život položilo 13 spoluobčanů. Je jim zbudován pomník na svahu pod kostelem. Konec války a novou Československou republiku přivítalo 70 domů a 372 obyvatel.

V roce 1918 zakládají místní nadšenci divadelní ochotnický spolek. Ochotničení mají místní v krvi. Hraje se všude, v hospodě, v přírodě, na Černicích a později hlavně v sokolovně. V některých letech nastudovali ochotníci až 7 představení. Režisérů se vystřídalo více, za všechny jmenujme p. K. Mikeše. V letech 1918 - 1958 bylo nacvičeno a sehráno úctyhodných 243 her. Škoda jen, že dnes se už v obci ochotnické divadlo nehraje.

V roce 1919 ustaven četnický obvod pro Sudoměřice a okolí. V tomtéž roce ustaveno v Bechyni stavební a bytové družstvo, které působilo i u nás. Nakupovalo vhodná stavební místa a na těch pak členové družstva za výhodných podmínek stavěli nové domky. V rozmezí let 1919 až 1939 bylo tak v obci postaveno kolem 37 nových domů.

Tělocvičná jednota Sokol byla založena v roce 1919, vbrzku bere pod svá křídla divadelní soubor a v letech 1924 až 1925 se staví místní sokolovna. Tento víceúčelový stánek pro tělesnou výchovu, divadlo, taneční zábavy, schůze a později i kino si stavěli místní z drobných příspěvků za pomoci všech. Pamětní tabule hovoří o budově postavené bratrskou láskou. Bylo to tak skutečně, neboť mnozí kupovali na stavbu po několika cihlách, jiní poskytovali zdarma potahy a jiní zdarma stavěli. Příspěvky poslali i rodáci ze zámoří. Tato budova plní svůj účel až do dnešních dnů.

V roce 1920 jsou v obci dvě pily. Knížecí Paarovská ve směru na Březnici a parní pila, strojovna a truhlárna fy Cvach. Tento podnik, vybudovaný a fungující po baťovském vzoru se velmi rychle dostává do popředí. V době svého největšího rozmachu zaměstnává až 100 dělníků. Staví domy takřka po celých středních a jižních Čechách. Bohužel v roce 1933 vyhořel a nebyl obnoven.

V roce 1925 zakoupeny pozemky za stavením č. p. 1 správou skupinového vodovodu Bechyně. Zde hloubeny studně a jímána voda. Provedeno propojení do skupinového vodovodu. Studna na zahradě a pramen v ní dával v době otevření 12,5 vteřinového litru vody. V roce 1932 zbudována na tomto místě vodárna.

V roce 1926 získává místní poštmistr první radiovou stanici v obci. V témže roce zakládá Hospodářské družstvo z Bechyně v Sudoměřicích filiálku. Sklad je vystavěn poblíže nádraží a je k němu dovedena nákladní kolej.

V roce 1928 je budována nová silnice z Tábora do Bechyně, zatím ještě štěrková, později je v roce 1935 dláždění zasfaltováno.

Pohnutá léta druhé světové války prožila obec bez velkých ztrát na životech. Po válce zřízen v obci matriční obvod pro Sudoměřice a okolí, jsou zde vedeny všechny matriky. Při sčítání 1. 3. 1950 napočteno v obci 390 trvale bydlících. V té době bylo v obci 48 zemědělských podniků, které celkem obhospodařovaly 310 ha zemědělské půdy. 210 ha v katastru Sudoměřice, zbytek v sousedních. V témže roce vybudována obecní prádelna při cestě do Bežerovic na místě bývalé obecní pastoušky. V roce 1951 byl přestavěn bývalý hostinec č. p. 31 na obecní úřadovnu. Byla zde také vybudována obřadní síň. Za obecní prádelnou bylo zbudováno hokejové kluziště.

Počátek padesátých let je počátkem stavby letiště. První se staví vlečka z Doliny na budoucí stavbu. V obci se zakládá místní odbočka svazarmu. V roce 1953 je pořízen místní rozhlas z vlastních zdrojů.

V obci se staví vodovod. Je rok 1956 a vodovodní přípojky se zavádějí do všech domků v obci, kope se však ručně, brigádnicky.

Roku 1957 kolektivizace vesnice dorazila až k nám. Zemědělci, ač neradi, mnozí váhajíce, podepisují přihlášky a začínají společně hospodařit. Počátky jsou těžké, družstvu se nedaří, myšlenka kolektivního hospodaření u nás kořeny nezapustila.

Máme v obci televizní přijímač. Píše se rok 1958 a první veřejný televizor zakoupený z obecních prostředků je umístěn v klubovně hasičského domu. Poslouchá a fandí se sborově.

V roce 1959 je zrušen náš matriční obvod a dán do Bechyně.

Rok 1962 je rokem slučování. Velké celky jsou v módě, v únoru se slučují zemědělská družstva Sudoměřice, Smoleč, Bežerovice, Černýšovice, Hutě v Jednotné zemědělské družstvo Rozvoj. Zárověň se slučují i místní národní výbory. Centrum je v Sudoměřicích. Spojují se tak osudy nejbližších obcí.

Šedesátá léta jsou ve znamení rozvoje stavebnictví v obci. Staví soukromníci rodinné domky, staví družstvo a národní výbor. Rozšiřuje se kanalizace a vodovod. V roce 1967 je celá obec opatřena výbojkovým osvětlením.

Hospodaření našeho družstva Rozvoj není nijak vynikající, střídají se léta úspěšná s léty neúspěšnými. Členská základna stárne. Vedení družstva se rozhodlo řešit situaci stavbou bytovek a náborem nových pracovních sil. Výsledky hospodaření družstva se začali lepšit až s příchodem sedmdesátých let.

V roce 1965 je otevřena mateřská školka v prostorách fary.

Rok 1968 - odezvy na pražské jaro, nachází ohlasy a porozumění i v naší obci. Pečlivě se sleduje politický vývoj ve společnosti. V obci jsou prováděny podpisové akce proti vstupu cizích vojsk, popisují se silnice, ploty.

V roce 1972 je zbourána stará kovárna uprostřed obce, kterou využívalo místní družstvo a tak je dán prostor pro stavbu nové prodejny. Staví se svépomocí, brigádnicky. V tomtéž roce je stavěna nová jednota v Bech. Smolči.

Nová mateřská škola se staví na bývalém školním pozemku. Je to budova patrová plánovaná pro 60 dětí. Uvedena je do provozu v roce 1977. V roce 1975 se rekonstruuje hostinec a jednota u Hrušků. Sál v patře je přebudován na pokoje.

Sčítání v roce 1980. Obec má 778 obyvatel, z toho 374 mužů a 404 žen, 376 je pracujících. Bydlíme v 329 bytech, máme 191 koupelen, 114 osobních aut a na obecní vodovod je napojeno 196 rodinných domků. V tomtéž roce se mění střecha na kulturním domě v Bechyňské Smolči. V roce 1982 je zahájena stavba Smuteční síně na hřbitově. Dokončena je v roce 1984. V roce 1983 je započato se stavbou kanalizace a chodníku podél hlavní silnice k Táboru.

Rok 1986 je dobrý rok pro naše družstvo. S velkým ziskem se vyrábí mobilní plašiče zvěře v přidružené výrobě., staví se nový silážní žlab a výkrmna býků pro 396 kusů. V tomtéž roce se staví nový vodovod Římov - Hodušín s přípojkou pro naši obec. Je postavena vodárenská stanice u lesa. Opravuje se a hloubí rybník za školou. Zde však bylo protrženo jílové podloží a z rybníka se ztratil pramen.

V roce 1987 byla provedena oprava Sokolovny nákladem 250 000,- Kčs. Bylo opraveno jeviště, topení a provedeno obložení dřevem.

22. 7. 1988 byl slavnostně otevřen most přes Lužnici na Hutích, který byl stavěn ve spolupráci s armádou. Má podstatný přínos pro obyvatele Hutí a Černýšovic. V cementárně Jihotvar je postavena nová hala na výrobu cementářského zboží.

V roce 1989 byla zahájena stavba nové budovy MNV se záměrem zřídit zde zdravotní středisko pro Sudoměřice. V tomto roce jsme se dočkali velkých politických změn ve společnosti. I v naší obci bylo dne 4. 12. ustaveno Občanské fórum. Kritice bylo podrobeno dosavadní vedení a hospodaření v obci a družstvu. 21. 12. 1988 bylo shromáždění OF v Sokolovně do vedení OF byli zvoleni J. Brůček, St. Kovář, St. Houdek, V. Varačka a další.

V roce 1992 ukončilo činnost místní družstvo. Nastává rozvoj soukromého podnikání, v roce 1994 je v obci 28 soukromníků. Bez úspěchu je zdravotnictví nabízena dostavěná budova obecního úřadu. Lékaři nemají o ordinace zájem a tak je budova zčásti pronajata České spořitelně, společnosti Petronela, společnosti Erinie a část si ponechává obecní úřad pro sebe.

  • Karel Hugo Hilar - divadelní režisér, dramatik
  • Josef Jirka (1858–1923). Vyučený kolář, byl hudebník-kapelník a učitel na více nástrojů, také komponoval a vedl v okolí oblíbenou kapelu. Měl přezdívku „jihočeský Kmoch“.
  • Karel Kudrna (* 1924), Vysokoškolský pedagog, 1972–75 náměstek ministra školství,předseda ČSAZ,člen korespondent ČSAV a od roku 1975 akademik. Věnoval se vědecko-výzkumné práci v oboru geofyziky.

 

  • Kostel Všech svatých
  • Boží muka na křižovatce u nádraží
  • Přírodní památka Černická obora
  • Lovecký zámeček Černice
  • Elektrická dráha Tábor - Bechyně

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz