Obec má svou polohou a charakterem předpoklady pro rozvoj turistiky a venkovské rekreace. Procházejí jí cyklotrasy – z Teplic nad Bečvou do Oder a ze Starého Jičína do Potštátu a mikroregionální cyklotrasa „ Po stopách větrné a vodní energie“.
V soutěži Vesnice roku 2006 obec získala titul Vesnice Olomouckého kraje roku 2006 a v celostátním kole této soutěže se umístila na druhém místě.
Ve Stříteži nad Ludinou je základní škola zajišťující úplné základní vzdělání přibližně 180 dětí ze Stříteže, Jindřichova, Olšovce a Partutovic, mateřská škola, knihovna, pošta, pobočka základní umělecké školy, ordinace praktického lékaře a pediatra. V roce 1995 byla dostavěna nová budova školy, v roce 2000 hřiště pro míčové hry s umělým povrchem. O kulturní, společenský a sportovní život v obci se starají místní spolky - tělovýchovná jednota, Sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení, Český svaz včelařů, Český svaz žen, Sdružení zdravotně postižených, Sdružení přátel základní školy.
Nejstarší stopy přechodného osídlení asi před 5000 lety dokumentují nálezy kamenné industrie tj. čepelí, nožíků, sekeromlatů jak v dolní části obce, tak v horní trati Hory.
Vlastní plánovité založení osady "lánové obce" spadá do údobí tzv. Velké kolonizace, kdy hranický kraj byl klášterním majetkem - nejprve benediktinů v Rajhradě, později premonstrátů na Hradisku v Olomouci. Asi v polovině 12.st. (snad 1169) pověřil olomoucký kníže Fridrich benediktiny kolonizací i rozsáhlého pohraničního hvozdu, severně od trhové osady Hranic. Úkol byl svěřen mnichu Jiřímu (Jurikovi), který začal seskupovat obyvatele žijící posud v roztroušených enklávách do větších celků - osad.
Název obce Střítež má několik variant. Nejběžnější pochází od slova rákos "Třtí" (Třítěž, později Střítež). Poukazuje na vlhká místa porostlá třtím – rákosem. Nové výzkumy ale upozorňují na fakt, že obce a osady (včetně zaniklých je jich asi 30) Střítež leží většinou na místech, která nejsou charakteristická pro výskyt rákosí a kloní se k jiným verzím původu jména. Poslední verze určuje nejpravděpodobnější variantu od staročeského „střietež“, původně rodu ženského, což je jméno místa činnosti od slovesa střieti (přítomný čas: stru, střeš, stře) v jeho významu „kácet stromy, vytvářet mýcením lesa volné prostranství“.
První písemná zpráva o obci je až z r.1412, kdy střítežský fojt je ručitelem bělotínskému fojtu (což by svědčilo o jisté zámožnosti střítežského fojta), tedy delší době osídlení vesnice. Nález užitkové keramiky na hřbitově však posouvá existenci osady o 150 let dříve do r.1262. Podobně i starý kostelík na hřbitově stavěný z kamenů "kladených na sucho" a orientovaný východ - západ potvrzuje stáří osady.
Další slibný rozvoj obce po celkovém pokojném údobí vlády Karla IV. je již narušený husitskými bouřemi. Roku 1427 se Hranic zmocnil Jan Ctibor Tovačovský z Cimburka. Z města na venkov se šíří učení husitské. Války českouherské připomínají ve Stříteži traťové názvy "Púště" tj. pozemky, jež zbyly po opuštěných usedlostech, když se Moravskou branou přehnala vojska.
V letech 1499 - 1516 zaniká severně od Hranic pod Stříteží osada Šovejdy a objevuje se nová ves Olšovec (Zpravodaj Hranice 1984: Z dějin osídlení Hranicka-J.a M.Mikulíkovi). V držení hranického panství nastala změna. Klášter Hradisko zůstal věrný českému králi Jiřímu z Poděbrad. Proto byl uherskými výpady zruinován, upadal do dluhů a byl donucen k odprodeji hranického panství zástavnímu držiteli Janu z Pernštejna r.1499, jak je uvedeno v Zemských deskách. Tehdy se připomíná ve Stříteži fara v té době neobsazená. Doba Pernštýnů je zlatým věkem města i venkova. V Hranicích nastal rozkvět řemesel, obchodu , na venkově probíhá dosídlování, šíří se rybnikářství. Pod Stříteží byly založeny tři střítežské rybníky, které dnes již bohužel neexistují.
Z r.1530 je první Třeboňský urbář, soupis střítežských usedlíků (rodin) i povinnostmi k vrchnosti. Ze střítežských jmen sahajících do současnosti je uváděn Václav Šatánek na č.13 (nejstarší střítežský rod na původním statku). Druhý urbář "Kropáčů" z r.1569 zaznamenává 48 usedlých i s fojtem. Uvádí již přesný soupis platů a různých dávek vrchnosti.
Druhá polovina 16. století znamená na Hranicku stagnaci - zhoršení poddanských poměrů, zvláště za posledních majitelů tj. pověstného Žampacha a Václava Mola z Modřelic, protestanta a významného činitele ve stavovském povolání.
V těchto dobách se v naší oblasti šířila jednota moravských (českých) bratří, mezi lidem oblíbena. Z německé strany přicházel protestantismus, dochází k náboženským střetům. Nepříznivě se začaly vyvíjet národnostní poměry. V období předbělohorském silně pokročilo poněmčování. Po stavovském povstání, bitvě na Bílé hoře (r.1620) bylo hranické panství Václavu Molovi zabaveno a uděleno kardinálu Ditrichsteinovi za věrnost císaři. Předchozí útrapy obyvatelstva, způsobené průtahy vojsk jak cizích, tak císařských a obyčejně spojené s drancováním a vydíráním zapříčinily, že ukvapená rekatolizace narazila na odpor. V Hranicích propuká několikrát "rebélie" - povstání jež končí ve městě krvavou exekucí (r.1627). Soužení lidu je znásobeno třicetiletou válkou. Obec Střítež přímo netrpěla bojovými akcemi, ale zato častými vojenskými přesuny. Opět důkazy - náhodné nálezy pobytu švédských vojsk - "kutí" z vozu, podkovy apod.
Při reorganizaci církevní správy (r.1627) byly české obce Střítež, Jindřichov, Olšovec, Partutovice, Nýdek (Nejdek, dnes součást Bělotína) přifařeny k bělotínské faře, kde byly pro ně založeny matriky a to odděleně pro české a německé obce. Ke znovuobnovení duchovní správy dochází ve Stříteži až v r.1767 spolu se založením školy.
Nejdůležitější události v datech 18. a 19.století:
1751 počátek soukromého vyučování ve škole
1767 obnovení duchovní správy a založení farní školy.První direktor - učitel Jan Trnka
1771 zrušení nevolnictví Josefem II. a zmírnění roboty
1772 postavení fary v empírovém slohu
1781 katastrofální povodeň. Ve vlnách Ludiny zmizela 1/3 obce.
1786 postavení první školy na č.87 a přiškolení Olšovce
1822 postaven a vysvěcen kostel sv.Matouše v empírovém slohu
1835 postavena škola č.104 (demolice v r.1992)
1848 zrušení roboty a dalších povinností k vrchnosti
1866 obec postihla cholera, zemřelo 33 osob
1870 začíná vlna vystěhovatelství z obce do Ameriky - stěhování do USA - Texasu zapříčinila hospodářská krize a nezaměstnanost. Střítežští rodáci v USA zvláště budovali v českých osadách školy, kostely, zakládali charitativní spolky.
1893 postavena škola č.120, založení farní knihovny, čítárna
1892 založení hasičského sboru
1893 zřízení pošty
1895 přeložení silnice
20.století:
1901 Požár posledního střítežského větrného mlýna na "Vrší"
1914 První světová válka. Povoláno na 200 mužů, 27 se nevrátilo. Dva se zúčastnili bitvy u Bachmače. V československých legiích bojovalo 6 mužů.
1919 I. obecní volby - 15 členů obecního zastupitelstva ze 3 politických stran: agrární, lidové a socialistické. Starostou byl zvolen František Jordán.č.17
1921 Založena tělovýchovné jednoty Sokol a Orel - intenzivní rozvoj osvětové činnosti
Založení občanské záložny
Zřízení četnické stanice v č.129
Provedeno 1.sčítání lidu v ČSR. V obci 893 obyvatel ve 138 obydlených domech
1924 Pořízení obecní kroniky
1927 Zahájení autobusová doprava do Hranic
1928 Pomník T.G.Masaryka a zároveň památník obětem První světové války
1931 Z částečné parcelace velkostatku hraběnky Althanové zakoupen les v Okrouhlíku
1932 Provedena elektrifikace obce.
Postaven Lidový dům (Orlovna) - současná budova kina a obecního úřadu
1937 Postavena Sokolovna
1938 Mnichovský diktát, postoupení pohraničí - Sudet. Zabrán byl i Střítež. V říjnu t.r. podaly české obce protest s podpisovými akcemi občanů pro navrácení obce do republiky. Dne 24.11. je obec Střítež ze záboru propuštěna.
1939 Vyhlášen Protektorát. Převedena měšťanská škola z Potštátu do Stříteže n.L.. Údobí německé okupace je poznamenáno národnostním útiskem. Stavební i hospodářská činnost podřízena Hitlerovým válečným plánům.
1945 Ukončení 2.svět.války. Velká naděje pro soužití se Sovětským svazem.
Prvním předsedou MNV je Josef Klumpar č.133 (KSČ)
1948 Nástup komunistů do vedení státu i obcí.
Zklamání v padesátých letech - politické, hospodářské ovládnutí Sovětským svazem, nucená kolektivizace (zakládání JZD), perzekuce a pronásledování občanů i jejich dětí pro jiné politické smýšlení, pro náboženství, za "kulactví". Kulturní činnost obce pouze "v duchu vládnoucího politického smýšlení".
1968 "Pražské jaro" - naděje na zlepšení situace a obnovení demokracie, která byla zmařena vpádem vojsk spřátelených armád pod velením Sovětského svazu. Ve Stříteži v lese "Háj" byla utábořena vojska Sovětské armády po dobu dvou měsíců.
1989 "Sametová revoluce" 17.listopadu v Praze, později po celé republice. Vznik "Občanského fóar" - ve Stříteži rovněž. Začátek opětného budování demokracie
1990 1.svobodné volby . Obecní zastupitelstvo 15-ti členné s 5-ti člennou obecní radou. Návrat k funkci starosty obce.
1994 Udělen znak obce
1995 Udělen prapor obce
1995 Dokončena stavba nové budovy základní školy
2003 Dokončena stavba vodovodu v obci
2006 Obec byla vyhlášena Vesnicí Olomouckého kraje roku 2006 a získala druhé místo v celostátním kole soutěže Vesnice roku. Starosta obce byl přijat na Pražském hradě prezidentem republiky, předsedou vládu a předsedou senátu PS Parlamentu ČR. Obec získala stříbrnou pamětní medaili 10 let českého Senátu.
- Jan Trnka (1740-1826)- první zasloužilý střítežský učitel –rektor.
- Antonín Matyáš (1718-1786) - velký mecenáš obce při zavádění samostatné duchovní správy a školy - zastánce svých spoluobčanů proti útisku vrchnosti. Stříteži zanechal cenné kulturní památky (dva barokní kříže)
- P.Bernard Krause v letech 1768- kněz expozita, hlavní iniciátor v procesu znovuobnovení duchovní správy a založení školy
- Jan Hynčica (1867-1960) - hudebník,obchodník, v té době známý ojedinělou sbírkou starožitností
- Karel Lev (1891-1972) - řídící učitel, osobnost všestranných zájmů (malířství,historie), kronikář, pro odbojovou činnost za německé okupace čtyři roky vězněn
- Ing.Josef Mikulík, Csc. (nar.1945) - ředitel Centra dopravního výzkumu v Brně
- Manželé Josef a Marie Mikulíkovi (nar.1912 a 1920-2002) - místní historikové, autoři tří publikací o obci.
- Edvard Světlík (1903-1970) - akademický malíř, žil a pracoval v Kroměříži.
- Karel Jakeš (nar.1953-2002) - horolezec, mistr sportu, od r.1980 člen reprezentačního družstva ČSSR, zemřel tragicky v lavině ve Vysokých Tatrách (výstupy v Alpách, na Kavkaze účastník čs.výprav do Himalají - 8.516m).
- Petr Konečný (nar.1968) - bývalý profesionální cyklista: v r.1995-1996 absolvoval "Závod míru", v r.1998 účast na mistrovství světa v Kanadě v horských kolech a závod známé TOUR DE FRANCE
- Kostel sv.Matouše z r.1822
- Čtyři kaple na návsi z r.1904 (Božítělové, postavené do čtyř světových stran)
- Kaple sv.Barbory z r. 1887
- Kaple P.Marie Pomocné z r.1816 (několikrát přestavěna, poslední úprava z r.1850)
- Fara z r.1772
- Socha P.Marie z r.1874 (před kostelem) - oprava v r.2000
- Socha sv.Jana Nepomuckého z r.1773 (před kostelem)
- Kamenné kříže (na všech příjezdových silnicích k obci) a Boží muka v obci
- Škola z r.1893 (na návsi) č.120
- Památník obětem 1.svět.války s bystou T.G.Masaryka z r.1928
- Vodní mlýn čp.2 (Humplíkův mlýn) -první zmínka v r.1569
- Vodní mlýn čp.10 (Pečivův mlýn) kolem r.1830
- Římský most - starobylý kamenný klenutý most přes potok Ludinu u lesa Doubravy poblíž Hranic,kterým procházela stará obchodní cesta zv.Oderská, vedoucí z Potštátska asi přesunutý z původního stanoviště při stavbě Severní dráhy v Hranicích v r.1847.
