Ačkoliv jsou Strýčice velmi malou vesničkou (51 obyv.), nabízejí pro místní i přespolní slušnou zásobu aktivit pro volný čas.
Už poměrně dlouhou tradicí se můžou chlubit strýčičtí Sokolové, kteří brázdí fotbalová hřiště okresních přeborů už mnoho sezón a kde si zahráli snad všichni muži ze Strýčic a z okolních vesnic. Ti, kteří už nehrají se buďto stali tradičními nedělními fanoušky, nebo jinak pomáhají udržovat v chodu fotbalový tým a jeho zázemí.
Za mrzký peníz lze pronajmout školní tělocvičnu či sál na návsi, kde byl dřív biograf. A také se tak děje. V tělocvičně se střídají volejbalisté se cvičením aerobiku a v místním sále se čas od času děje kulturní akce. Poslední dobou jsou ale kulturní akce jen sporadickou záležitostí. Asi největší společenský vrch představuje Pohostinství U Brašničků, které má několika generační tradici sahající až k dobám první republiky. Koho zajímá právě toto nadějné období naší historie, může po domluvě se školníkem navštívit muzeum zřízené roku 1986 v suterénu místní školy. V muzeu je možné proniknout do tajů všedního života místních obyvatel v době první republiky i období 19. století.
Další zajímavost je určena příznivcům techniky. Starý mlýn se dodnes může chlubit funkčním mlýnským zařízením a vodním dílem. Také okolní příroda je velmi krásná a vhodná k uklidňujícím procházkám. Pasoucí se koně z chovné stáje Havel jen dokreslují romantické vzezření vesničky na konci světa a na začátku Šumavy.
Nakonec patří zmínka té nejhistoričtější části snad všech obcí v okolí včetně té naší a tou je křesťanství se všemi svými prostředky k vykonávání osvěty duše. Ta nejzásadnější věc je strýčický kostel sv. Petra a Pavla, který byl postaven na konci 13. stol. a podle něhož se dál utvářel vzhled Strýčic, což je mezi okolními obcemi vzácná výjimka a tak trochu nahrává do karet místní legendě zmiňované v historii obce. Původní jednolodí bylo postupem let doplňováno o další boční loď a předsíň. Vzácností je dochovaný pozdně gotický zvon z r. 1585. V kostele se stále provádějí nedělní bohoslužby včetně Vánočních a Velikonočních mší. Další zajímavostí zůstává fakt, že kostel je obehnán vysokou zídkou a kol dokola kostela se rozléhá hřbitov, jenž zde z jinde živého středu vsi (návsi) činí zvláště poklidné vesnické centrum, kde hlavní slovo mají duše mrtvých.
Legenda praví, že v dávných dobách, kdy na území dnešních Strýčic bylo jen pole, právě oral místní zemědělec, až jeho pluh zavadil o cosi. Po důkladnější prohlídce onen oráč zjistil, že jde o malou truhlici plnou zlata a drahých kamenů. A tak na počest tomu památnému dni, nechal na tomtéž místě, za nalezený poklad, vystavit kostel a poté i několik prvních stavení….Strýčice. Další legenda praví, že ves založil sedlácký rod Strýčků, proto ten poměrně neobvyklý název, který ale nemá nic společného se slovesem strčit či s přídavným jménem zastrčený, i když v místním slangu se Strýčice nenazývají nijak jinak, než právě Strčice. Nicméně obě legendy se navzájem nevylučují.
Z dostupných faktů se obecní narozeniny slaví 3. července a tradiční pouť s fotbalovým turnajem je vždy první červencovou neděli. Právě 3. července roku 1292 je totiž o Strýčicích a dalších okolních osadách uvedená první písemná zmínka a to v souvislosti s předáváním osad mezi králem Václavem II., Onešem z Němčic a vyšebrodským klášterem.
Další vývoj obce nepoznamenaly ani tak husitské války, i když tudy táhl Jan Žižka na Zlatou Korunu, ale především druhá morová vlna v letech 1520-21. Mor zabil převážnou část místních zemědělců a tak představení vyšebrodského kláštera povolali osadníky z německého pohraničí. Ti za několik století ze Strýčic udělali centrum německého jazykového ostrůvku tzv. Sprachinsel, který se zde udržel až do konce druhé světové války.
V 17. století náš kraj výrazně poničila třicetiletá válka.
V roce 1848 bylo zrušeno poddanství tzn., že jsme přestali být majetkem vyšebrodského kláštera.
První světová válka Strýčice nijak výrazně nezasáhla avšak období mezi první a druhou válkou bylo plné změn. Roku 1930 Národní pošumavská jednota, jako obranu proti stále rostoucímu německému vlivu v podobě nacionalismu, nechala vystavit ve Strýčicích Jubilejní školu svatováclavskou a v okolních vesnicích si vedla obdobně. Leč bohužel, nebylo to nic platné. V roce 1938 se Strýčice spolu s nejbližšími stali součástí Sudet a posléze v roce 1939 německé Říše. Z do té doby české školy se stalo nacistické skladiště.
Po válce se Stýčice staly osadou spadající pod obec Záboří a v roce 1950 obec Radošovice. V té době i zde probíhala neinteligentní a oboustranně nedůstojná komunistická kolektivizace.
Jedním z posledních milníků naší vsi je osamostatnění se a to krátce po sametové revoluci v roce 1989, kdy jako historicky první starosta, stanul v čele obecního zastupitelstva místní rodák S. Klíma.
- Farní kostel sv. Petra a Pavla stojí, obklopen hřbitovem, uprostřed vsi. V jádru jednolodní románská stavba s pravoúhlým presbytářem byla v pozdně gotickém období zvýšena a rozšířena o pětiboce ukončenou loď po jižní straně. Ze západního průčelí vystupuje hranolová věž s dochovaným zvonem z roku 1585; její špice je obydlena čapím hnízdem. Kostel je kulturní památkou od roku 1958.
- Vodní mlýn č. p. 4 (Reitingerův mlýn), technická památka s dochovaným funkčním mlýnským zařízením (v provozu do roku 1975). Mlýn je kulturní památkou od roku 1958.
- Školní muzeum, dokumentující na dobových předmětech každodenní život na venkově v minulosti (přístupno příležitostně nebo na požádání)