Strážovice

Strážovice jsou osada velmi stará. Byly osídleny již v pravěku v mladší době kamenné asi 4000 až 2000 let před naším letopočtem, což dokazují archeologické nálezy. První písemné zprávy o Strážovicích jsou uváděny již r. 1131 ve známé listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, v níž jsou Strážovice připomínány jako statky kostela břeclavského. Od té doby jsou Strážovice v držení mnoha pánů. V letech 1751-1753 byl ve Strážovicích vystavěn zámeček a zámecká kaple Nejsvětější Trojice.

Pro kulturu povědomí byl přínosem pobyt akademického malíře Jana Köhlera. Žil zde od roku 1926 až do své smrti 20.1. 1941. Je pohřben ve Strážovicích, kde nad jeho hrobem stojí skromný pomník s mozaikovým obrazem Madony, který si za života sám zhotovil.

Osídlování
Sídlil zde lid doby bronzové a železné. Byli zde nalezeny především hroby lukostřelců s kulturou zvoncových pohárů. Byly zde nalezeny také dva hroby, ve kterých byly skrčené kostry. V jednom hrobě byl dokonce široký zvoncový pohár s ornamenty, hluboká kuželovitá mísa a džbánek. Nálezy byly převezeny do moravského zemského muzea. Byl to národ kočovný a lovecký, krátkolebký, tmavovlasý, vyzbrojen luky se šípy a z mědi tepanými dýkami. Po vymření lidstva zvoncových pohárů vnikl k nám lid, který uměl vyrábět různé předměty z bronzu. Toto lidstvo lovilo zvěř, obdělávalo pole a chovalo již mnoho domácích zvířat. Usazovalo se v dolinách u vody. Byli to lidé kostry drobnější, s dlouhými lebkami a nápadně zploštělým obličejem. Ve Strážovicích byly nalezeny také pozůstatky doby kultury unětické, ale i kultury lužické. V pátém století před naším letopočtem sídlili tu Keltové, kteří měli již hrnec a nádoby smaltované, zhotovené na hrnčířském kruhu, pocházející z takzvané kultury laténské. Symbolem této doby byla tvrz nebo hradisko. V 5. století přišli na naše území Slované, kteří měli velikou osadu pod strážovským kopcem. Nazývala se Chrástovice a udržela se až do středověku. Osada Chrástovice zanikla ve válce česko-uherské v letech 1468 - 1470. Počátkem 17. století byl poznamenán vpádem Bočkajovců, kteří v roce 1605 Strážovice vypálili. R. 1623 byly Strážovice vybity.
Kolem poloviny 17. století byly Strážovice znovu osídlovány. Strážovský lid si však začal znovu budovat vesnici. Po novém osídlení zasáhla Strážovská ničivá vlna vpádů. V 18. století byl ve Strážovicích vystavěn zámeček a barokní kaple. Ty jsou v dnešní době kulturní památkou.
Zaměstnání lidu
Polní hospodářství a chov dobytka bylo hlavním pramenem obživy obyvatelů Strážovic. Kromě obilí pěstovalo se hodně luštěnin, hrachu, čočky, také len a konopí, kukuřice, cukrovou a krmnou řepu. Poněvadž bylo dostatek pastvin, mívali velká stáda dobytka jak vrchnosti, tak poddaní, a to skotu, koní, vepřů a nejvíce ovcí. Lidé si zde také drželi vinice. Století osmnácté bylo velmi příznivé našim vinicím. Strašně suchý rok 1718 byl hubený na obilí, ale vína bylo dostatek. Vinohrady byly zakládány většinou na stráních, na svazích, kopcích a horách. Při vinobraní se musela každá desátá putna odvádět vrchnosti. Vinné sklepy zvané "búdy" jsou dodnes zachovány na strážovských Lúčkách. Ve 20. století pěstování vinné révy upadlo.

Domy
Ve starých dobách stavěli naši předkové domy ze silných otesaných kmenů, které vymazali blátem. Jako krytinu používali slaměné došky. Později stavěli chalupy z dusané hlíny - pichovanice nebo z kotovic, které si sami dělali z bláta a ječmenných plev. Do hlíny se dávaly kameny , pruty a hlína se kropila. Okna domů byla malá, pouze čtyři čtvercové tabulky skla. Na zimu lidé ucpávali okna mechem. Dveře bývaly nízké a úzké. Býval u nich přístavek, který se nazýval "žůdro". Kolem oken a ve dveří byly malovány ornamenty. V domě byla veliká síň, jizba a komora. V jizbě bývala velká kachlová kamna a za nimi veliká pec na pečení chleba.

Zámeček
Dříve bydleli páni na hradech, později v krásných zámcích, které jim naši předkové museli vystavět. Jeden ze zámků panských se zachoval i ve Strážovicích. Stojí uprostřed naší obce. Byl vystavěn slohem barokním kolem roku 1671. Na zámku odváděli poddaní daně, konaly se zde kruté soudy. Panovalo tzv. útrpné právo. Když se totiž zatčený k vině dobrovolně nedoznal, byl různě mučen. Pálen rozžhaveným železem, natahován na kolo, píchán hřeby, až se i nevinný raději přiznal k něčemu, co nikdy neudělal. V těchto dobách patřila panstvu pole, louky, lesy, vesnice a osady, i poddaný lid.

Kostel
Nedá se říci, že je v naší obci kostel, je to spíše kaple, která je vystavěna přímo naproti zámku. Jak jsme se již zmínili byla tato kaple vystavena v 18. století. Několikrát byla renovována, naposledy byla celá opravena a částečně nově vybavena (zpovědnicí, novým oltářem) na podzim v roce 1998. V dřívější době, když měla Želetská farnost, pod kterou spadají i Strážovice svého faráře, konaly se zde mše svaté každou neděli. Nyní je zde pouze farář na farnosti Věteřské, a proto jsou zde mše svaté pouze v sobotu. Konají se zde však i Vánoční, Velikonoční a hodové mše v neděli.

Erb
Každý šlechtic měl svůj znak, čili erb. Takový šlechtický znak je nade dveřmi kostelíka, který patřil šlechtě na zámku, která měla nad kostelem patronát.

Škola
Před třicetiletou válkou bylo u nás zřízeno veškeré školství rektorem univerzity pražské. Každé město mělo svou školu a pro venkovský lid bývaly jenom školy farní. Do školy chodil jen kdo chtěl a proto bylo vzdělání na velmi nízké úrovni. Učilo se zde číst, psát, počítat, hudbě a zpěvu pro kostel. Teprve Marie Terezie uzákonila povinnou školní docházku. Školy se dělily na normální a triviální, kde patřily školy farní. Do roku 1772 byly děti ze Strážovic přiděleny do farní školy v Želeticích. Od tohoto roku se začalo vyučovat ve Strážovicích. Zdali založení této školy bylo povoleno vyššími úřady není známo, protože teprve 15. června 1791 učinila vrchnost kroky k založení školy. V 19. století byla postavena nová škola. Škola, která je nyní ve Strážovicích byla vystavěna v roce 1988.

Správa v obci
V dobách, kdy vládla našim předkům vrchnost, byl v každé obci rychtář, který měl k ruce dva konšely. Obecní záležitosti vedl pudmistr, který vykonával v obci veškeré písemné práce jako poslední vůle, sňatky. Po revolučním roce 1848 a po nových volbách dostali pudmistři název "starosta" a byl volen devíti i vícečlenný výbor. O záležitosti kostelní se staral kostelní výbory, o záležitosti školské se starala místní školská rada. Obec zastupoval starosta nebo první radní. Písemnosti v obci vedl některý z učitelů. Vyšším dozorčím úřadem, který bděl nad majetkem byl obecní zemský výbor, který měl v čele zemského hejtmana. Zaměstnanci v obci byli: sluha, který bubnem seznamoval občany s nařízeními starosty a ponocný hotař. Hrobař byl v obci až do roku 1923, kdy byl v obci založen místní hřbitov. První volby do obecního zastupitelstva ve Strážovicích se konaly podle republikánského řádu volebního.

Hospodářství a kultura
Pro stále náročnější dopravu byla postavena silnice. Roku 1781 bylo zrušeno nevolnictví a posléze i robota. Polní hospodářství a chov dobytka bylo hlavním pramenem výživy obyvatelstva. Průmysl se v současné době neujal. Pro kulturu byl přínosem pobyt akademického malíře Jana Köhlera.
Přes celkový úpadek na sklonku století se ve Strážovicích udrželo vinařství. Dokazuje to i pečeť obce Strážovic.  V roce 1923 byl postaven hřbitov, byla provedena parcelace půdy a v roce 1928 byla provedena elektrizace obce. Tuto práci bych mohla jednoduše shrnout do několika bodů. V naší vesnici se od počátku osidlování vystřídalo několik druhů obyvatel. Stavěli si tu své domy a opevnění. Každý národ si s sebou přinesl něco nového. Ať už to byly zbraně nebo různé nádoby.
Období II. světové války prožívali lidé těžce. Činnost partyzánů rostla den ze dne. 14 dnů a nocí zuřila válečná vichřice ve Strážovicích. Strážovice byly osvobozeny 27. 4. 1945 sovětskou armádou. V roce 1952 byla započata hodpodářskotechnická úprava půdy, bylo založeno JZD a odebrána půda majitelům. Nejvíce se zde choval dobytek, ale také se zde pěstovaly plodiny. Nejvýznamnější bylo pěstování obilí.
Ve Strážovicích jsou také každoročně konány hody, kterých se zúčastňuje mládež v krojích, který je zde též popsán. Dříve i nyní je ve vesnici škola i mateřská školka.

Pověst o Špidláku
Dyž idete hluboků cestů k Mistřínu, přindete ke Špidláku, na kterém prej straší. Staří lidé vám to možů dokázat, oni ty strašidla viděli. Jednu chvílu to byl pes, černý jak smola s velkýma očima, hned zasej kočka nebo letopíř. Také se vykládá, že tam na prvního mája se sjíždějí čarodějnice na ohřeblách a dělají tam všelijaků neplechu.
Dycky tam ale nestrašívalo. Poprv od tech dob, co se na tom kopečku propadla tá hospoda. Tož to bylo tak. Jednů jéli velikej pán okolo téjto hospody s Pánembohem. Tam se akorát tancovalo ostošest. Kostelník zvónil, ale tanečníci se mu eště posmívali. Na takovů spuštěnost se nemohl už Pánbíček dívat. Dohnala se bůřka, zahřmělo a hrom švácl zrovna do tej hospody. Tá se propadla. Šak tam eště je na vrchu takovej důleček. A od tej doby tam straší.

Pověst o strážovském vodníkovi
Pod Suchomelovým humnem jsou Zabřížďánky. Je tam veliká nížina, kde bývá veliký rybník. Dosud je tam mokro a hojně vody. A v tom rybníku žil hastrman.Jednou navečer tam šla děvčata pro vodu a měsíc svítil jako rybí oko. Když děvčata nabrala vody, viděla, že z ní něco vylézá. Vykřikla, neboť poznala hastrmana. Tak tak, že leknutím neztratila rovnováhu a nespadla do hlubiny, kde by jim byl konec. Za večera již nikdy nešla pro vodu.
Přestrojený hastrman rád chodíval po dědině. Jednou přišel k Popelkům v číslem 47. Bylo poledne, Když chasa právě domlátila a chystala se k obědu. Tu se na prahu objevil malý a vyzáblý kluk a prosil o chléb. Hospodyně ho zavolala do kuchyně a podala mu plný talíř jídla. Chasa kluka chvíli pozorovala a mezi sebou šuškala, co je to za kluka, jaký podivný kroj má na sobě. Dlouhý šosatý kabát, na hlavě třírohý klobouk. Mezi chasou byl pacholek jménem Palanda. Byl podšívka všech hříchů. Kdejaká neplecha se přihodila v dědině, jistě nebyl Palanda daleko. Jak se tak po klukovi ohlíží, spatřil, že mu kape ze šosu voda. Je to přestrojený hastrman! Počkej, já ti dám co proto, pomyslil si Palanda a jak měl krajíc chleba po ruce, potajmu jej rozdrobil, přišoural se k němu zezadu a celou odrobinku hodil na něho. A to jste měli vidět,co ten dělal. Vyskočil, jak by vedle něho z kanonu vystřelil a začal sebou házet, zmítat se a válet po podlaze, aby odrobinky setřásl. Některá odrobinka mu padla za límec šosatého kabátu a pálila na holém těle jako žhavý uhel. A Palanda na něho házel novou hrst odrobinek a vodník sebou nemohl ani pohnout. Zahekal a vzleklýma očima koulel po svém trýzniteli. Konečně chasa měla dost podívané a hospodář poručil Palandovi, aby přestal házet odrobinky. Vtom hastrman vyskočil a šup, jak za dveří ven. Chasa, jež vyhlížela z okna, slyšela, jak kleje a hrozí zaťatou pěstí a Palandovi slibuje pomstu. ,, Měj se před hastrmanem na pozoru," varoval jej hospodář. Palanda se jen smál, ale pro jistotu nosil na těl čerstvé lýčí.

• Ladislav Schovanec (*1941), malíř a scénograf žijící od roku 1974 v Alfortville ve Francii, místní rodák a čestný občan

• Zámek Strážovice z let 1751-1753
• Kaple Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století, původně zámecká kaple. V průčelí sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriana a sv. Anny.
• Náhrobek Jano Köhlera s mozaikou Madony na místním hřbitově