Stínava

Asi půl hodiny západně od Stínavy jest nepříjemná lesní krajina, kde za starých dob na stráni, sotva 200 kroků od nejbližšího pole vzdálené, stával „Čertův hrad“, který se ještě

r. 1512 pod tímtéž názvem nachází. Jeho hradní příkopy znáti dosud dosti dobře. Před několika lety nalezli zde zlatou minci, kterou ale pro zisk prodali židovi.

Kaplička nad studánkou jest nově postavena r. 1881 na místě staré, úplně sešlé..

Staří vypravují, že ještě dříve než tato stará kaplička byla postavena, stávala tu jakási dřevěná kaplička. V této kapličce světí se každoročně v neděli po povýšení sv. Kříže od dob nepamětných voda, které lid do nedávna přikládal léčivou moc a dosud přikládá. Jak staří vypravují, chodili do této kapličky i na míle daleko pro vodu, kterou pak nemocným jako léku užívati dávali. Okolnosti tyto, zejména pak každoroční svěcení vody, přivádí na domněnku, že jest to jedna z nesčetných studánek, ze které sv. Cyril a Metoděj, nebo aspoň jeden z nich křtili. I lid si něco podobného vypravuje.

Zdejší kostel jest nad míru starý, ano možno tvrditi, že sahá až do prvních dob křesťanských na Moravě. Na veliké stáří jeho ukazuje mimo jiné v levo od hlavního oltáře se nacházející z kamene vytesaná, ve zdi zasazená schránka na velebnou svátost, jakéž jen v nejstarších kostelích se nalézaly.

Tento kostel býval dříve celý klenutý a na omítce malován. Nynější občané však pamatují klenutí z kamene pouze nad svatyní, jež prý bylo úplně nepravidelné. Stěny i klenutí bylo malováno na omítce (fresko), strop lodi chrámové byl však z prken nebílených, položených na trámech, kteréž držel příčný šlahoun, podpořený pod zvonicí dubovým sloupem, z něhož později zhotoven kříž na nový hřbitov. Dlažba v kostele byla z části cihelná, z části prkenná a hliněná. Zdi kostelní jsou pouze z kamene na hliněnou maltu stavěny a nemohly udržeti těžkého kamenného klenutí. Snešen tedy i zbytek klenutí nad presbyteriem a celý strop opatřen omítkou na palach. Tak i mnohá jiná oprava byla v r. 1871 provedena.

Křtitelnice a bývalá zdejší kazatelna je prý v Drahanech. Byla tu též prastará, ze dřeva uměle vyřezávaná monstrance, kterou si vzal olomoucký arcibiskup r. 1840 po generální visitaci do svého musea.

Kol kostela býval hřbitov, ohražený nejméně dva sáhy vysokou zdí. Západně od kostela stála veliká kostnice, v níž byly kosti srovnány jako dříví. Na severní stranu hřbitova pochovávali osadníky z Vícova. Zdi kol hřbitova z části rozebrány a kostnice odstraněna

r. 1874 Poslední zbytky zdí odneseny r. 1882. Nový hřbitov stojí od r.1874.

Mezi kostelem a rybníčkem stávala stará stínavská fara. Ještě do nedávné doby neplatil majitel toho domu domovní daně, musel však jakousi dávku odváděti do zádušní ptenskému faráři. Nyní majitelem toho domku jest pí. Růžena Skládalová, vdova, která má trafiku.

Na místě, kde nyní stojí chalupnická místa číslo 1 a2 stál pivovar. Že tam kdysi veliké stavení stálo, dokazují široké a hluboké základy, které vykopal majitel čísla 2, když r. 1881 své stavení přestavoval.

Jest velmi pravděpodobno, že Stínava byla podhradím“Čertova hrádku“ a že byla místem v tehdejší době velmi důležitým, ano snad opevněným, na čež ukazuje jméno části Stínavy východní „Zábraní“, tolik co za branou.

Obyvatelé Stínavy jsou od pradávna vyznání římsko – katolického. Fr. Fica, starý familiant ze Ptení – jak záznamy nám dosvědčují – vypravoval, že prý za časů Žižkových přiznávali se stínavští k vyznání Pikardinskému a že v té době prý byl nynější kostel jejich modlitebnou. Kolik je na tom pravdy, nelze určiti, ale jest jisto, že v tom čase zanikla stínavská fara.

Když císař Josef II. mnohé kláštery zrušil a statky jejich na zakládání nových kostelů

a far obracel, měla i ve Stínavě býti zřízena fara. Občané měli k tomu jen dáti své svolení. Oni však šli na radu do Ptení k židovi do palírny a on maje z nich užitek, poněvadž se u něho, jdouce do kostela, stravovali, jim to zhaněl a tak s fary sešlo.

Kdy byla škola ve Stínavě založena, není známo. Původně chodili děti, pokud lidu paměť sahá, na učení do domku číslo 32, ležícího za obecním hostinem, poblíž kapličky. Nějaký čas bylo též vyučování v domku číslo 25, kde byla dříve fara, až pak vystavěna zvláštní světnice pro školu, nynější obecní hostinec, ovšem, že nebyla taková jako zmíněný hostinec nyní. Učitel bydlel v též světnici, kde žáky vyučoval.

Teprve roku 1931 byla postavena nynější škola na místě obecní pastoušky. Původně měla jednu vyučovací světnici, jednu světnici pro učitele, síň, malý chlév na místě nynější kuchyně. Vedla v ní stála kolna na obecní povoz (kočár), z níž později upravili druhou světnici pro, učitele a přidali k ní větší zahrádku. Roku 18 98 vypukl na půdě školní budovy požár, který strávil střechu a veškeré zásoby potravin a šatstvo tehdejšího řídícího učitele A. Hýbla

Učitelé, kteří při této škole od r. 1831 do r. 1932 působili jsou pp. Sosík, Svoboda, Hlobil, Šmehlík, Jančík, Tauber, Navrátil, Chlup,Karel, Sedlák, Poliček, Mucha, Chlup Jan, Vodák, Zatloukal, Hýbl, Smrček, Žák, Petráš, Černý, Němčík.

Z této jednotřídní školy vyšlo mnoho žáků, kteří jsou dobrými dělníky a hospodáři, mnohým se dostalo vyššího vzdělání, takže zastávají důležité funkce v životě veřejném. Jsou to pp.Dr.Ing. Fr. Hassa, ing Antonín Kalabis, P. Adolf Tesař,Teodor Funk, P. Ferdi. Funk, učitel Kalabis ,zemědělský revident Vilibald Funk, učitel Trunečka Frant., Kovář Vinc. řídící učitel Jos. Černý, technický úředník bří. Václav a Josef Vymazalovi v celní službě, Josef Lang v kancelářské železniční službě, Adolf Stratil bankovní úředník a mimo nich v nejbližších letech vyjdou ještě mnozí, kteří budou chloubou Stínavěnky jako ti na hoře uvedení.

Založení sboru hasičského pro Stínavu bylo nevyhnutelně nutným. Ležiť tato úplně v kotlině a každý požár musil okolním hasičským sborům býti teprve hlášen, za kteroužto příčinou se tyto zpravidla dostavovaly na místo požáru pozdě. Dosti dlouho se pomýšlelo na založení sboru, myšlenka se však teprve uskutečnila po požáru zdejší školní budovy, který vypukl dne 10. dubna 1898 v neděli velikonoční ke 4. hodině odpolední. Myšlenka uskutečněna hned v roce příštím a to dne 25. března 1899 na popud bývalého zdejšího říd. učitele Aloise Hýbla, který byl prvním předsedou tohoto sboru. Sbor trvá již 33 let, má dvouproudní ruční vozovou stříkačku, jednu dvoukolovou motorovou stříkačku, 400m hadic, výzbroj pro 27 mužů, kterýžto počet členstva v letošním roce sbor také čítá. Po stránce kulturní vykonal sbor práce mnoho a musí se říci, že sbor jest v dobrých rukou. Má též svoji knihovnu, která čítá 500 svazků.

Tělocvičná jednota“Orel“. V roce 1921 byl ve zdejší obci založen tento spolek.

S počátku pěstoval tělesnou výchovu, teď se však jen omezuje na činnost kulturní, kterou projevuje sehráním divadla, neb přednáškami buď se světelnými obrazy neb bez nich.

Jednota legionářů založena před 3 roky, však do této jednoty patří i bratři legionáři z okolních obcí a to: Malého Hradiska, Vícova, Ptení a Hamer.

Příchodem nynějšího řídícího učitele Aloise Němčíka, rodáka z Výšovic u Prostějova, založen byl ve zdejší obci Pěvecký kroužek ochotníků, čítající 22 členů, jehož sbormistrem jest Jmenovaný řídící učitel, jehož touhou a vřelým přáním jest, založiti též místní orchestr. Zatím účelem vyučuje mládež, která jest základním kamenem do budoucna.

Starostou dnešním je Antonín Kalabis, rolník na č. 22 a toto čestné místo zastává již od r. 1927. Jest předsedou místní školní rady a pro svou píli a obětavost všemi vážen.

Dalšími zasloužilými občany jsou: Ant.Kalabis, vrchní zemský stavební rada v Brně, profesor Fr. Hassa jenž podporuje své rodáky a obec i finančně,neboť přispěl značným obnosem na zakoupení stříkačky pro tamější sbor,a p. Alois Němčík, řídící učitel, zastávající více funkcí ve veřejném životě ve prospěch své obce.

Obyvatelé živí se zemědělstvím a hlásí se všichni k církvi římsko – katolické.V politickém rozdělení jsou na prvním místě lidovci počtem 91, na druhém agrárníci 31,na třetím místě komunisté 18, na čtvrtém místě soc. dem.10, na pátém místě nár. soc.10, na šestém místě živnostníci 9, na sedmém místě Deutsch 2 a na osmém místě Hlinka 1.

Řeč lidu je převážně česká s nářečím podhoráckým. Krojů se nepoužívá, jen někdy o slavnostech a to různých krojů, jelikož místního kroje vůbec není.

Jinak jest ve Stínavě život klidný a může býti vzorem mnoha jiným obcím, kde se obyvatelé nemohou z důvodů nábožensko –politicko – stavovských vůbec sjednotiti. Kéž by to tak bylo i v letech budoucích. Stínava jest malá, chudá, horská víska, lesy ověnčená, stromy ozdobená a kdo chceš poznati krásu její, příjď se podívati a jistě potom častokráte svoji návštěvu budeš opětovati.

• František Hasa (1863 – 1945) - vysokoškolský profesor mechanické technologie a rektor ČVUT

• Kostel Povýšení sv. Kříže