V obci působí dvě větší zemědělské firmy a firma zabývající se výrobou kosmetiky a drogistického zboží. Návštěvník se může v obci občerstvit i ubytovat. Ubytování, stravování a občerstvení poskytuje penzion s pohostinstvím „Na Statku“, stravování a občerstvení motorest „U Slunce“ na křižovatce.
K nejbližším výletům je možné se vydat pěšky jižním směrem od obce, na vyvýšeninu se zbytky zříceniny kaple Povýšení svatého Kříže z roku 1714, nebo do 3 km vzdáleného Přerova nad Labem, k prohlídce známého skanzenu. Z obce je v současné době pravidelné autobusové spojení v rámci Pražské integrované dopravy do Prahy, Sadské a dále do Poděbrad. Stejně tak lze využít i spojení do Lysé nad Labem přes Přerov nad Labem a Semice, opačným směrem do Českého Brodu. V Lysé nad Labem i Českém Brodě, případně Sadské, je možnost návazného vlakového spojení.
Z místních zdrojů se nedá naprosto přesně určit první záznam o obci. Souvisí to s dějinným vývojem obce a jejím okolí. Území bylo osídleno od starší doby bronzové (2300 – 2000 l. př. n. l.), čehož jsou důkazem archeologické nálezy a publikované výzkumy z území asi 500 m jižně až jihozápadně od zastavěné části obce. Potvrzuje se, že zde byly pozdně latinské a raně římské osady, únětické a knovízské kultury. Před rokem 995 patřila obec s okolními místy rodu Slavníkovců. Podle seznamu Místní jména v Čechách (prof. Profous) jde o první zmínku o obci z roku 1320. Tehdy obec patřila k Břevnovskému klášteru a od této doby se rozvíjejí, i když neúplně, záznamy o obci. Podle dochovaných záznamů, patřila obec Břevnovskému klášteru do roku 1406, v roce 1421 byla zabavena Pražany v souvislosti s náklonností k husitství a prodána Janu Jiranovi. Od roku 1437 patřila k sousednímu Přerovu nad Labem. Byla zastavena Jindřichem ze Stráže. V době od roku 1616 do roku 1850 patřila obec k panství Brandýs nad Labem, jehož majitelem byl hrabě Lossa z Lossyntalu – císařský dvorní stavitel, později pak Ludvík Salvatore Toskánský, který svou nadací založil v roce 1895 skanzen v Přerově nad Labem. Z období konce 16. a počátku 17. století je známo, že v obci byl zemanský statek, jméno majitele ale není známo. V roce 1775 se obce dotklo selské povstání. Tehdejší rebelové prošli obcí, zajali muže a poškozovali majetky. V té době, podle záznamů po roce 1771 začalo v obci, stejně jako v celém Polabí, pěstování brambor. V zimě 1799-1800, byla v obci ubytována vojska II. ruského armádního sboru generalissima Suvorova, část 3. eskadrony Šepelevova dragounského pluku petrohradského. Vojáci byli ubytováni i v sousedních obcích. V roce 1866 táhli přes obec do Prahy Prusové.
V roce 1861 byla v obci postavena nynější kaple na počest patrona českých zemí, svatého Václava. Kaple byla postavena převážně nákladem rodiny Kodešů, která patřila k největším hospodářům v obci. Kaple byla využívána k náboženským obřadům. V současné době lze kapli považovat za hlavní kulturní památku v obci, spolu s několika zachovalými vjezdy do hospodářských stavení, opatřených portály. Značně zdevastovaná kaple byla na přání občanů na náklady obce v roce 1993 opravena do současné podoby - bez původní zvonice a znovu vysvěcena, stejně tak křížek, stojící naproti kapli, přes silnici. Další památkou v obci je pomník padlých z 1. sv. války 1914 – 1918, umístěný na návsi. Původní je jen pamětní deska, vlastní pomník byl zcela obnoven v roce 1990, původní pískovcový monolit hrozil rozpadnutím.
- Kaple sv. Václava v centru obce
- Boží muka stojící naproti kapli
- Původní hospodářská stavení se zachovalou bránou a dvorem
- Pomník padlým v první světové válce (na pomníku jsou uvedena jména: Oldřich Bendl 1896-1918, František Lambert 1890-1917, František Micka 1898-1917, František Srnec 1894-1918, František Salaba 1874-1918, Alois Charamza 1884-1919, Josef Charamza 1886-1915, Václav Charamza 1873-1918, Václav Charamza 1877-1917, Alois Krovoza 1891-1916, Václav Skalický 1873-1918)