V obci se nachází cca 179 domů a obec má cca 398 obyvatel. Katastrální výměra činí 786 ha. Jméno obce je odvozeno přivlastňovací příponou -ov z osobního jména Bydeš a původně znamenalo Bydšův dvůr. Přívlastek Starý pochází z počátku 14. století, kdy byla ves odlišena od nově založeného města Nový Bydžov.
Území obce Starý Bydžov bylo osídleno už v pravěku. Z pozdní doby kamenné je doložena kultura zvoncovitých pohárů a ze starší doby bronzové pochází vzácný hromadný nález z kultury únětické, obsahující mimo jiné i osm terčovitých náušnic, největší soubor tohoto šperku zjištěný v naší zemi. Významnými nálezy je také zastoupena slezskoplatěnická kultura a v mladší době železné kultura laténská. První písemná zmínka o Bydžově je uvedena v listině českého knížete Bedřicha z 23. 04. 1186 ve dvou variantách - "Butsou" a "Buitsov".
Ves byla už tehdy důležitým střediskem okolní oblasti. O jejím významu svědčí především poloha na polské cestě a o velikosti nepřímo údaj, že jen část Bydžova byla vyměněna za dvě vesnice. Výjimečné postavení Bydžova dokládá i původně románský kostel zasvěcený sv. Prokopu. Obdélná stavba se typově hlásí do první poloviny 13. století, ale není vyloučen ještě ranější vznik s jiným zasvěcením. Původní ves Bydžov byla někdy koncem 80. let či počátkem 90. let 13. století povýšena na město, ovšem městské založení se na tomto vyvýšeném místě ukázalo zanedlouho nevýhodným - zřejmě vadila hlavně větší vzdálenost od řeky Cidliny. A tak snad ještě koncem 13. století, ale spíše koncem 14. století došlo k "přenesení města" na nynější místo a k jeho pravidelnému vyměření "na zeleném drnu". Po založení Nového Bydžova poklesl Starý Bydžov opět mezi vesnice, ale vzhledem k předchozímu vývoji nepřestával mít zvláštní postavení. Obec sdílela společné osudy s Novým Bydžovem až do roku 1549.
V roce 1549 bratři z Pernštejna prodali Sloupno s patronátním právem nad kostely v Metličanech a ve Starém Bydžově a 20 lidí v této obci Janovi Kluckému z Libodřic a v témž roce druhý díl Starého Bydžova Albrechtovi Kapounovi ze Svojkova, který v tomto roce také koupil statek Hlušice. Od té doby se Starý Bydžov stal tzv. dělenou vsí se dvěma vrchnostmi, čemuž odpovídaly i dvě tvrze - první byla jihovýchodně od kostela, druhá severně od kostela.
V roce 1552 postoupil Jan Klucký svůj díl ve Starém Bydžově i s patronátem nad kostelem své sestře Ludmile, provdané za Maternu z Květnice a podržel si jen hospodu, která pak patřila ke statku Sloupno. Za Maternů z Květnice a Kapounů ze Svojkova získal starobydžovský kostel svůj charakteristický vzhled. Loď a kněžiště byly zvýšeny a namísto dvou menších postranních věží byla v západní části přistavěna mohutná věž, pro kterou byl v roce 1587 ulit velký zvon Pražan, jedno z mistrovských děl pražského zvonaře Brikcího z Vimperka.
V roce 1629 koupil Albrecht z Valdštejna větší část Starého Bydžova s poplužním dvorem od Jindřicha Zikmunda z Květnice a další část od Jana Oktaviána Vchynského a ves připojil k panství Smidary. Po zavraždění Valdštejna bylo panství konfiskováno a v roce 1635 dědičně darováno císařskému plukovníku Janu Gordnovi.
V roce 1651 se majitelem panství stal Rudolf Golloredo z Walsee a v držení tohoto rodu zůstalo s kratším přerušením až do roku 1834, kdy Rozina z Golloredo prodala panství Martinu Waagnerovi. Podle Berní ruly z roku 1654 bylo po třicetileté válce ve Starém Bydžově z 11 usedlostí 7 pustých a z 21 chalupnických hospodářství 5 pustých. Tereziánský katastr z roku 1757 v obci zaznamenal celkem 38 hospodářů a 5 řemeslníků.
První celkové údaje o počtu domů a počtu obyvatel jsou doloženy z roku 1788 - tehdy ve Starém Bydžově bylo 70 domů a 473 obyvatel. V roce 1843 měla obec 84 domů a 596 obyvatel. Největšího počtu obyvatel dosáhla obec při sčítání v roce 1910 - tehdy zde žilo 959 osob. V obci často hořelo.
V roce 1879 byla postavena nová jednopatrová škola. Na hřbitově u kostela se pohřbívalo až do roku 1882, kdy byl za vesnicí zřízen nový hřbitov. V roce 1895 byla postavena kruhová cihelna a v roce 1901 zavedli chodník k Novému Bydžovu. Po požáru roubené farní budovy v roce 1904 byla nová fara stavbou cihlovou. Elektřina byla do obce zavedena v roce 1923. V následujícím roce proběhla parcelace starobydžovského dvora o výměře 235 ha. Hospodářské budovy a 86 ha polí při parcelaci získal František Chmelař. První zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1957 s výměrou 750 ha, poštovní úřad je v obci od roku 1961.
V mezidobí let 1980 - 1990 byl Starý Bydžov spolu s několika dalšími obcemi připojen k Novému Bydžovu. Po komunálních volbách v roce 1990 je Starý Bydžov opět samostatnou obcí s obecním úřadem.
- Jan Malát (1843 - 1915) - hudební skladatel a pedagog, autor klavírních a houslových škol, Hudebního slovníku, Nauky o hudbě, sběratel a upravovatel národních písní a autor oper "Stáňa" a "Veselé námluvy"
- V jihovýchodní části obce na levé straně silnice do Nového Bydžova roste památný jasan ztepilý.
- Kostel sv. Prokopa
- Kovárna (čp. 2)
- Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého
- pískovcový pomník s pamětní deskou - památka slavného rodáka
- Památník obětem I. a II. světové války -Památník je umístěn ve středu obce vedle místního kostela. Památník byl slavnostně odhalen 10. července 1932 při akci "Sjezd rodáků starobydžovských a přátel Starého Bydžova". Na pamětní desce je napsáno 49 jmen obětí světových válek
- Válečný hrob -Tato památka se nachází na místním hřbitově v levém horním rohu od vstupních vrat. Na tomto hrobě je umístěna červená peticípá hvězda. Zde byl pohřben ruský voják N. V. Ignatovič. Jeho jméno je uvedeno dole v seznamu jmen na Památníku obětem I. a II. světové války.
- Kříž s Pannou Marií Bolestnou (1817) - Památka se nachází u místního hřbitova na rozcestí Janovice - Křičov - Starý Bydžov a byla restaurována na podzim v roce 2005.
- Busta Jana Amose Komenského - Tato památka se nachází na budově Mateřské školy a Obecního úřadu Starý Bydžov.