Staré Heřminovy

793 12, Staré Heřminovy, Tel.: +420 555 502 000, obec.st.herminovy@razdva.cz
Staré Heřminovy/Společnost - Staré Heřminovy




V obci byla rozvinuta převážně zemědělská výroba, která přetrvává dodnes. Přesto většina obyvatel dojíždí za prací mimo obec. Za střed obce se považuje místo před kulturním domem, s autobusovou zastávkou, prodejnou potravin, obecním úřadem, kostelem, hasičskou zbrojnicí a hostincem. V budově obecního úřadu je mateřská škola s místní knihovnou.
Zvelebování obce započalo výstavbou a opravou rodinných domů, vybudováním vodovodu, zvětšením kapacity trafostanic pro možnost elektrického vytápění domácností a úspěšným zvládnutím oprav v rámci Programu rozvoje venkova.

Vesnice byla založena v roce 1253. V úředních listinách je zapsána pod několika názvy a to jako Erwigsdorf, Erbsdorf nebo Erbesdorf. Tento název pochází s největší pravděpodobností od nějakého spoluzakladatele města Benešova, Erwiga. Jednalo se o jednu z klášterních vesnic založených v okolí Benešova.

Na podzim roku 1474 byla ves vypálena janinskými vojsky vedenými králem Matyášem Korvínem, právě tak jako Benešov a okolní obce. Podle benešovského kronikáře Waltera Latzkeho nechal markrabě z Brandenburgu asi v roce 1521 zpustošené místo po Starých Heřminovech znovu vystavět dosídlenci z jižního Slezska a Brandenburgu. Tímto byla založena takzvaná řádová vesnice dle franského vzoru, což v případě Heřminov představovalo vesnici východoněmeckého sídlištního typu. Domy stály po obou       stranách potoka ve dvou řadách, dvory selského stavení byly odděleny jeden od druhého. Čelní  části s průjezdy se otáčely směrem k potoku. Domy byly vystavěny velmi masivně, přiléhal k nim rohový dvůr vykládaný šifry. Dvůr obklopoval spolu se stájemi a stodolami obytné stavení. Každý dvorec patřil jednomu vlastníkovi. Sedlák měl podél honu svou vlastní  cestu, která současně dělila jeho průjezd od souseda. Obě strany vesnice lemoval les.

Vesnice neměla nikdy železniční stanici. Původně měla železnice vybudovaná v letech  1892 až 1893 z Opavy do Benešova vést kolem Starých Heřminov až do Benešova. Tehdejší starosta a sedláci, přes jejichž pole měla trať vést, však s návrhem nesouhlasili, proto byla postavena ve vzdálenosti dva kilometry od obce. Spojení s Bruntálem bylo možné pouze přes čtyři kilometry vzdálený Benešov. Brzy ráno vyjížděl z náměstí kočár   do Bruntálu a večer se vracel zpět.

Ke konci První světové války byla v obci zavedena autobusová doprava. Přibližně  uprostřed vesnice u Sandlerova mlýna se křížily okresní silnice. Jedna vedla z Benešova do Bohdanovic, druhá z Leskovce do Svobodných Heřmanic. Nové silnice se začaly    budovat v roce 1903, o tři roky později byly dokončeny.

Už v dobách Rakouska-Uherska se zdejší zemědělci spojili do spolku Obručářská pokladna, který byl založen v roce 1889 na popud pokrokového soudce Reinholda Bartela.

Na konci 19. století se v zemědělství používaly pouze jednoduché nástroje. Sedláci orali nejprve jednoradličnými a teprve později dvojradličnými obracecími pluhy. Osívali ručně, kosili srpy a teprve později je nahradili kosami. K orbě sedláci zapřahali koně a skot a obilí mlátili na mlatech z jílové půdy ručně cepy.

Po roce 1900 se vše podstatně zlepšilo. Do vesnice přišel první kombajn, rourová krabice s bubnem, která byla poháněna nejprve ručně a později žentourem. Na velkých statcích se mlátilo lokomobilem. K větší úrodnosti přispělo trojpolní hospodářství. Heřminovští pěstovali žito a jetel, další rok leželo pole ladem, zatímco se sedláci věnovali pšenici nebo ječmenu a další rok znovu žitu, bramborám, řepě ke krmení a prosu. V hospodářství převažoval chov dobytka, který byl v té době na velmi vysoké úrovni.

V roce 1901 založil v obci bývalý obchodník Hanke první mlékárnu. O čtrnáct let později byla mlékárna uzavřena. V letech 1920 až 1945 dováželi místní producenti mléko do mlékárny zemědělského družstva ve Svobodných Heřmanicích.

Zdejší hospodáři měli problémy prodat obilí, krmivo i ostatní produkty. Vzorově zabalené zboží nabízeli bez úspěchu v mlýnech a museli již za šera zapřahat, aby se kolem osmé hodiny ráno dostali do Opavy, kde se snažili prodat zboží na tržnici. Zákazníci neměli zájem smlouvat a zemědělci přistupovali na jejich nabídky, nechtěli-li jet s obilím zpět domů.

Po první světové válce, kdy se začalo zemědělské družstvo starat o odbyt produktů, se pozice hospodářů zlepšila. Téměř všichni velcí sedláci se stali členy Zemědělské obilní společnosti ve Svobodných Heřmanicích. V roce 1905 se spojili do Bramborářské společnosti. Posledním vedoucím byl Alois Sieber, vrchní lihovarník ze Starých Heřminov.

 
  • Wilhelm Türk, (* 2. dubna 1871 + 1916) - Jeho otec se do vesnice přistěhoval v roce 1869 a působil zde jako lékař. Nadaný chlapec vystudoval opavské gymnázium a univerzitu ve Vídni, kde byl promován doktorem medicíny. V roce 1903 se stal docentem vídeňské univerzity, o dva roky později šéfem druhého oddělení Franz - Josefovské nemocnice a v roce 1912 univerzitním profesorem ve Vídni. Je známý svou vědeckou prací a objevem bílých krvinek. 
  • kostel, který postavil na místě staré dřevěné kaple stavitel Bartel z Opavy. Dne 8. června 1874 vztyčil Josef Tománek na kostelní věži kříž.
  • Meierův dvůr, který patřil hraběti Ballegemu z Velkých Heraltic. Na základě původních reforem v Československu v roce 1920 byl dvůr vyvlastněn, správu přebrala společnost zemědělců z okolních vesnic a jako správce určila Aloise Becka. V roce 1927 byla společnost rozpuštěna a majetek přejali 'Janušovi dědicové' z Lichnova. Dvůr zabíral 158 hektarů orné půdy, luk a lesů. Nachází se na jihu vesnice.
  • památník, který zdejší obyvatelé postavili v roce 1920 na počest a stálou vzpomínku na padlé a nezvěstné heřminovské občany.

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz