Staré Buky

První zmínka o obci je z roku 1355. Do 16. století byl skutečným vlastníkem český král, kterému patřil hrad Trutnov. Prvními poznatelnými držiteli  vsi Staré Buky byli vladykové Vintíř a Jindřich z Jimnice - Švábenicové. 1412 je držitelem Nipek Bonoschek. 1519 Jan z Warnsdorfu. Jeho dcera Kristýna se zasnoubila s Benediktem Stošem z Kounic. Tím na starobuckém panství nastupuje rod Kouniců. V roce 1581 propustil král statek z manství a ten se stal dědičným majetkem Stošů z Kounic. Díky dědickému dělení majetku byly Staré Buky již od této doby vlastně třemi samostatnými vesnicemi s názvy Dolní Staré Buky, Prostřední Staré Buky a Horní Staré Buky, které se rozkládaly na obou březích Starobuckého potoka v délce okolo pěti kilometrů. Po Bílé hoře se střídají vlastníci. Až v roce 1701 kupuje zadlužené panství královehradecký hejtman Pertolt Vilém z Valdštejna. Valdštejny pak vystřídal rod Schaffgotschů. V roce 1850 byla nahrazena  vrchnostenská správa správou státní, zřízením okresních a obecních úřadů. Od roku 1880 byl majitelem buckého hospodářského statku trutnovský továrník Jan Faltis. Marie Faltisová se provdala za hraběte Dominika z Hardeggu. Její dcera provdaná za hraběte de Chamaré prodává starobucké panství firmě Gläser. Od roku 1913 vlastní panství princ Alexander Croy s chotí Mathildou, který zde zůstává i po 1. světové válce. Obyvatelstvo bylo až do roku 1945 po několik století převážně německé národnosti. Zdrojem obživy bylo hlavně zemědělství. Velký počet obyvatel byl během léta činný v širokém okolí jako zedníci, tesaři a nádeníci.  V zimním období bylo provozováno domácí tkalcovství. V 19. a začátkem 20. století byly obci 3 mlýny, pivovar, lihovar, pila se šindelnou, bavlnářská manufaktura, sekernický závod a pazderna. Výčepních koncesí bylo 14.

• Kostel sv. Anny -Jediný objekt v obci, který je zapsán jak kulturní památka. Již v letech 1369, 1384 a 1412 se v Bukách nacházela farnost. Historie kostela je zřejmá již od prvních zmínek v historických písemných pramenech z roku 1355. Tehdy se píše o oltáři sv. Kateřiny. Jednoznačná zmínka o existenci kostela je z roku 1360, kdy je zmínka o zasvěcení kostela snad Panně Marii. Nynější kostel zasvěcený svaté Anně, byl postaven v roce 1692 svobodným pánem de Waggim a zvětšen roku 1755 hrabětem Wilibaldem von Schafgotschem. V roce 1802 byl postaven presbytář, v roce 1804 panská hrobka a roku 1836 kostelní věž. Poslední opravou prošel kostel v roce 1932. O tom, co pro život původních obyvatel kostel znamenal,  jiné svědčí zápisy z kronik, doklady o nákupu hudebních nástrojů, sbírkách na opravy, a nalezené notové přepisy kostelní hudby s otisky  razítka z roku 1911. Zvony kostela sdílely osud většiny všech zvonů v období dvou světových válek. Původní zvony pocházely z let 1490, 1500, 1723, 1795 a 1796. V současnosti  je podle památkářů ve věži jeden zvon z roku 1495, a druhý z roku 1507. Za zmínku stojí 7 náhrobních kamenů ve vnější zdi kostela, které jsou dokladem o vlastnících panství a obce. Nejstarší je ze 14 století. Hlavní  příčinou chátrání kostela v posledních 60 letech bylo jistě společenské klima po druhé  světové válce, odsun původních obyvatel a jejich náhrada dosídlenci, kteří si zde teprve začali vytvářet domov. Tím byly zpřetrhány vazby na historii obce. Neúctu ke všemu co zde bylo za celá staletí vytvořeno, dovršila jednostranná ateistická výchova a již zmíněná socializace vesnice. V posledních několika letech byl kostel několikrát vykraden a zbytek cennějšího mobiliáře byl přemístěn samotným vlastníkem neznámo kam. V současné době bylo zahájeno jednání o převodu kostela do majetku obce a jsou zpracovávány materiály k žádosti o dotace na jeho opravu. Na přelomu roku 2006 - 7  kostel převeden do vlastnictví obce a okamžitě byly zahájeny záchranné práce.
• Socha sv. Jana z Nepomuku - Zhotovena v roce 1715, umístěna 15. 5. 1715 na nám neznámém místě, 1845 přemístěna na mostek pod zámečkem u soutoku Starobuckého a Doleckého potoka.  Odtud  byla stržena někdy v padesátých letech minulého století. V roce 2004 byly jednotlivé části Božích muk a torza sochy vyzvednuty a předány k restaurování, které hradila obec ze svého rozpočtu. Nově byl celý objekt instalován na začátku aleje u obecního úřadu. Jeho slavnostní odhalení 18. listopadu 2005 bylo spojeno s oslavou 650. výročí první zmínky o obci a s převzetím praporu a znaku obce.
• Mohyla obětem 1. světové války - Stavba v parku před budovou bývalé školy z roku 1921 je poškozena  stářím i lidskou činností. Chybí desky s nápisy. Byl vypracován návrh na restaurování a požádáno o dotaci na obnovu této  památky.
• Kapličky - U komunikace procházející obcí jsou zachovány dvě kapličky. Jedna je na odbočce do rekreační oblasti Dolce, druhá u čp. 68. Jejich stáří není známo. Obě kapličky byly v posledních dvou letech opraveny zejména díky nezištné obětavosti a píli chalupáře pana Ladislava Šulce.
• Zámek - Pseudogotická patrová stavba z konce 19. století postavena v těsné blízkosti původního místa vrchnostenského sídla (o tom svědčí veduta z roku 1814). Po 2. světové válce sdílí osud většiny budov v obci. Sloužila jako ubytovna, internát lesnické školy, následně byty, kanceláře a kuchyň státního statku. Původní hospodářské budovy byly postupně nahrazeny hospodářskými halami a devastace okolí byla dovršena vyasfaltováním ploch pro parkování zemědělských strojů. Po roce 1990 přechází s celým statkem do majetku Medis Holding, a.s.. Chátrání  pokračuje vystěhováním nájemníků. Nyní jsou vlastníkem Vodní zdroje Bylany. Uvnitř budovy stojí za zmínku krásné dřevěné schodiště do salonu v 1. patře. V roce 2008 byl zámek s celým areálem odkoupen a převeden do vlastnictví obce Staré Buky, která zahájila přípravy na rekonstrukci , jejímž závěrem by měla být obnova a změna  využití celého areálu. Podobně zpustl i přilehlý zámecký park, který přežívá jen díky obranným mechanismům samotné přírody. Jeho revitalizace bude v příštích letech jedním z důležitých prvků obnovy vesnice a je zahrnuta do Územního plánu obce.
• Škola - Existovala ve Starých Bukách již za časů první fary. Od roku 1686 jsou již známa jména učitelů. Původní dřevěná škola byla několikrát přestavována a nakonec byla v letech 1886 a 1887 postavena zděná patrová škola, jejíž budova stojí do dnes i když slouží už jiným účelům. Demografickému vývoji obce odpovídá i počet žáků v jednotlivých letech. Na příklad v roce 1923 navštěvovalo pětitřídní školu 152 dětí, což kronikář Obecní kroniky tehdejší doby považuje za malý počet, který je důsledkem války. Ještě po 2. světové válce byla škola plně funkční, ale s poklesem počtu obyvatel logicky ubývalo i dětí a nakonec byla škola v roce 1983 zrušena. Stejně tak dopadla i mateřská školka, která školu přežila jen o několik let. Nyní je v budově sídlo Obecního úřadu, pošta, ordinace praktické lékařky a zbytek budovy byl v posledním desetiletí přestavěn včetně půdy na 7 bytů.