Okolní krajina je v letních měsících přímo předurčena k pěší turistice či cykloturistice po vyznačených stezkách či mimo ně. V přilehlých lesích si přijdou na své i milovníci houbaření. V zimním období /při vhodných sněhových podmínkách/ je pak tato lokalita vyhledávána k turistice na lyžích. Ke sportovnímu vyžití slouží zejména sportovní areál místní TJ Slavoj Srubec a volně přístupná víceúčelová plocha s asfaltovým povrchem. V obci je k dispozici obecní knihovna a svou činnost zde již dlouhodobě provozují tři zájmové organizace : TJ Slavoj Srubec – oddíl kopané, Sbor dobrovolných hasičů Srubec a Myslivecké sdružení Srubec.
Historii obce Srubec lze přiblížit jen velmi stručně. Nelze přesně určit, kdy a za jakých okolností vesnice vznikla, ale nejspíše se tak stalo koncem 14. nebo nejpozději začátkem 15. století. Její název snad souvisí s nějakým srubem vybudovaným na ochranu a střežení budějovické kotliny a přístupu ke královskému městu.
Srubec původně náležel do majetku zámožných českobudějovických měšťanů. Nejstarší dochovaná zpráva o Srubci pochází z roku 1439, kdy byl vlastníkem osady obchodník Ondřej Sova z Českých Budějovic. Ten ves dal do zástavy Petru Vlasákovi. Srubec tehdy čítal 24 poddanských usedlostí a hospodáři odváděli pánovi naturální i peněžní rentu a měli povinnost robotovat během žní. Z Vlasákových rukou se Srubec brzy dostal zpět do přímého držení Ondřeje Sovy, jenž užíval vladyckého přídomku "ze Srubce". Po jeho smrti vesnici zdědila jeho dcera Dorota, která ji v roce 1478 postoupila svému manželu Janu Puklicovi ze Vztuh. Po jeho smrti na podzim roku 1482 se dědictví ujal Janův starší bratr Václav. Bezdětný Václav odkázal majetek neteři Johance Puklicové (závěť z roku 1494). Johanka přenechala ves Srubec v roce 1500 svému muži Linhartu Ekhartovi. V roce 1522 byl Srubec Ekhartem nakrátko zastaven Bejšovcovi z Bejšova a později prodán Mikuláši Štrabochovi. Před rokem 1539 koupilo Srubec od Štrabocha město České Budějovice. V roce 1540 čelilo město žalobě Jana Ekharta (syn Johanky) a Srubec mu musel být vrácen.
Ve čtyřicátých letech 16. století ze byla nalezena bohatá ložiska stříbrné rudy. Roku 1541 zde vznikly první dvě šachty s názvem "Obrácení svatého Pavla" a "U starého kozla". Roku 1548 přibyly doly "na Pradědu", "Chudá rada", "Divoký muž" a "Boží pomoc" a roku 1565 ještě tři.
Koncem roku 1557 zdědil majetek po Janu Ekhartovi jeho syn Abrahám, později jeho druhý syn Jakub. Roku 1565 byl Srubec prodán bohatému zemskému úředniku Mikuláši Humpolcovi z Tuchoraze (dvořan Viléma z Rožmberka, později známý protivník regenta Jakuba Krčína). Po jeho smrti Srubec převzala jeho dcera Kateřina, jež tu se svým druhým manželem Friedrichem Schefflingerem z Rirsdorffu často pobývala a psala se "ze Srubce". Kateřina roku 1600 prodala Srubec Melicharu Kolikrejtarovi z Kolikrejtu. Roku 1602 Srubec definitivně koupilo za rovných 5 000 kop míšeňských grošů královské město České Budějovice.
Roku 1828 měl Srubec 43 domů a byl vesnicí téměr výhradně zemědělskou. Roku 1850 se Srubec stal samostatnou politickou obcí, prvním voleným starostou se stal dosavadní rychtář Jakub Steinhäusel. Až do roku 1920 patřila k obci osada Ohrazení.
V prostoru mezi Srubcem a Starými Hodějovicemi došlo od konce 18. století k obnově těžby stříbra, roku 1817 tu rakouský stát otevřel důl s názvem Svatý Jan Nepomucký. Těžba byla v roce 1852 zastavena. Snahy o obnovení těžky v letech 1910 - 1914 byly neúspěšné.
Roku 1903 ze byla založena stromová školka ovocnářským odborníkem Josefem Lencem. Pěstovaly se tu tisíce sazenic jehličnatých i ovocných strojů, cizokrajných a parkových dřevin. Od roku 1908 byl jediným majitelem JUDr. Vojtěch Bendík.
Roku 1922 vznikla lidová knihovna 1. září 1923 byla otevřena obecná škola.
Roku 1929 byla provedena elektifikace (především zásluhou elektrárenského družstva).
Roku 1937 vznikla tělocvičná jednota Sokol.
V letech 1941 - 1943 došlo k postupnému rozpuštění spolků a v činnosti zůstali pouze hasiči.
Roku 1943 byl zrekírován zvonek z návesní kapličky.
28. října 1945 byl odhalen pomník sestřeleného amerického pilota a vysvěcen nový zvon do návesní kapličky. Roku 1946 byly převzaty návesní rybníky.
Roku 1948 vzniklo Družstvo žen, které se zasloužilo o zřízení prádelny v domě čp. 24
Roku 1949 vznikl Svaz mládeže.
Roku 1954 bylo zahájeno pravidelné spojení s Českými Budějovicemi v podobě autobusové linky, která však zůstala v provozu pouhé 4 měsíce. Obnovena byla v listopadu 1956.
Roku 1957 se v obci objevil první televizor.
V květnu 1958 byla založena Tělovýchovná jednota Slavoj.
1966 - 1967 bylo vybudováno hřiště.
1988 byla zahájena stavba vodovodu (dokončen v roce 1993)
2. polovina devadesátých let - plynofikace obce.
- Kaplička Panny Marie z roku 1908, na návsi
- Pomník 15 občanům padlým v 1. světové válce
- Pomník připomínající sestřelení amerického letce Roberta W. Whiteheada německým stíhačem 11. dubna 1945
