Soběkury

Historie obce
 
Soběkury
Jak dokládají archeologické nálezy, bylo okolí Soběkur osídleno již v pravěku lidem mohylové kultury. Přesný datum vzniku obce Soběkury nemůžeme s jistotou určit, dá se však předpokládat, že její počátky sahají až do první poloviny 13. století. První dochovaný písemný záznam o obci pochází z roku 1239, je jím darovací smlouva krále Václava I. sestře Anežce. V těchto dobách byl pro obec užívaný název "Zobekur", který se v průběhu staletí vyvíjel až do dnešní podoby. Roku 1309 měl ves zapsanou Břetislav z Rýzmberka, od roku 1420 pak Soběkury náležely k hradu Skála u Přeštic, který vlastnili bratři Jan a Vilém.
Do života Soběkur ničivě zasáhly husitské války. O tom, jakou škodu husitská válečná tažení ve zdejším kraji napáchala, jasně svědčí fakt, že nejbližší sousední obce Soběkur (Horušany, Jesení a Tuřany) v těchto letech zanikly! Samy Soběkury pak ještě potřebovaly řadu let, aby se z prožitých útrap plně vzpamatovaly. Roku 1449 zapsal král Vladislav Soběkury Půtovi z Rýzmberka, o sto let později měla ves spolu s polovinou Přeštic ve vlastnictví Markéta Kočovská z Křimic. V 16. století tedy Soběkury patřily k Přešticím, v 17. století se dostaly do vlastnictví pánů z Klenové.
Zajímavými jsou zajisté první jména zdejších obyvatel, známá z počátku 17. století. Některým selským dvorům se podle nich říká dodnes - např. u Kličků, Lukšů, Šalomů či Housarů…
17. století bylo velice bouřlivým obdobím. Nejprve proběhlo stavovské povstání, po němž následovala třicetiletá válka. Těžká léta Soběkury značně poznamenala, teprve hospodářský rozvoj počátku 18. století přinesl zlepšení nedobré situace zdejších obyvatel. Již od roku 1692 Soběkury náležely k Merklínu, u něj pak zůstaly až do roku 1850. Roku 1713 je v obci zaznamenáno 18 sedláků a 3 chalupníci. První polovina 18. století byla ve znamení značného rozvoje a prosperity, v roce 1787 tak Josefínský katastr uvádí již 48 čísel sedláků, chalupníků a domkářů a dvě výsadní hospody. V této době začal tehdejší majitel Soběkur hrabě Vít z rodu Morzinů také osazovat skalnatou půdu Horušan novými osadníky, kterým za nájem přidělil polnosti, čímž povstala Skalka. Po smrti dalšího Morzina - Petra - Soběkury zdědil Josef Krakovský, hrabě z Kolovrat. Ten se do tváře obce zapsal výstavbou návesní kaple Povýšení sv. Kříže, provedené v roce 1829.
Polovina 19. století byla pro obyvatele Soběkur velice významným obdobím - roku 1848 bylo zrušeno poddanství, o dva roky později se pak obce staly samostatnými správními jednotkami. V této době obec čítala 314 obyvatel a bylo zde na 51 domků. Na Skalce žilo ve stejné době 71 obyvatel v deseti domech. Děti ze Soběkur musely odedávna docházet do školy v Dnešicích, pro přeplněnost této školy však byla povolena výstavba nové školy v Soběkurech. Od roku 1888 tak obec měla svou vlastní obecní školu. Konec 19. století se v celé zemi vyznačoval velkým kulturním a společenským rozvojem, byla zakládána celá řada různých spolků a organizací, lidé pořádali nejrůznější společenské akce… Také v Soběkurech můžeme pozorovat takovýto rozvoj - např. v roce 1888 byl založen zdejší dobrovolný hasičský sbor.
Vedle kulturního rozvoje však Soběkury zažívaly také velký rozvoj hospodářský - industrializace, probíhající v celém kraji na konci 19. století, přinesla rozšíření obce a zvýšení počtu jejích obyvatel. Podle sčítání z roku 1890 bylo v Soběkurech obydleno 63 stavení a žilo zde 332 obyvatel. V roce 1904 byla vybudována ulice na Františku, po jejíchž stranách pak probíhala výstavba nových obytných domů.
Roku 1914 vypukla první světová válka. Spolu s ní skončil poklidný a spokojený život, kterým Soběkury žily, a nastala doba trápení, strachu a nedostatku. Potraviny a různé zboží byly vydávány na lístky, koně a různé produkty byly odváděni pro potřeby armády, s přibývajícími léty se situace lidí stále zhoršovala, ke konci války obyvatelstvu nebyl neznámý ani hlad. Nejhorším však byl odvod zdejších mužů na frontu. Ze 76 soběkurských mužů, kteří narukovali, se 13 již nikdy nevrátilo a dalších 14 bylo zraněno. Konec války v roce 1918 všichni přivítali s velkou úlevou.
Po válce vznikla samostatná Československá republika. Její vznik byl v Soběkurech přivítán s nadšením. Nedlouho po válce se život v obci opět vrátil do starých kolejí a brzy zde nastalo další období rozvoje V letech 1928 - 1931 proběhla výstavba jedenácti nových domků, obec tak dosáhla 104 popisných čísel, v nichž žilo 671 obyvatel.
Třicátá léta přinesla velkou hospodářskou krizi. Doba prosperity a spokojenosti tak skončila, místo nich začala vládnout velká nezaměstnanost a bída. Když pak v sousedním Německu převzal moc Hitler, panovala v celé zemi napjatá atmosféra. Československo sice byl odhodláno své území v případě nacistického vpádu bránit, po podepsání Mnichovské dohody dne 30. září 1938 však již byl veškerý odpor zbytečný a pohraničí tak obsadila německá vojska. Pohraničí však bylo pouze prvním krokem… Dne 15. 3. 1939 byly německým vojskem obsazeny i Soběkury a jejich okolí. Druhá světová válka se nezadržitelně blížila.
Podobně jako tomu bylo ve válce předešlé, také během tohoto válečného konfliktu lidé trpěli značným nedostatkem - opět byly potraviny a některé zboží vydávány pouze na lístky, opět byly odváděny naturálie a produkty pro potřeby armády, lidé museli navíc snášet nacistický útisk, za války dokonce i zahynulo několik obyvatel obce! Válka pro Soběkury skončila dne 5. května roku 1945, kdy do okolí obce dorazila americká armáda.
Nějakou dobu po skončení války ještě přetrvávaly problémy se zásobováním apod., netrvalo však dlouho a Soběkury se nadechly k dalšímu rozvoji. Vznikly zde dvě nové ulice rodinných domků, dále byla postavena prodejna, kulturní dům, hasičská zbrojnice, vybudovaný byl i obecní vodovod a kanalizace. Obyvatelům obce slouží také postavené koupaliště a sportovní areál. K roku 1992 zde žilo 381 obyvatel. V současnosti je pro obec Soběkury a její část Horušany zpracován program obnovy vesnice, jehož cílem je postupné zabezpečení komplexního rozvoje obce a vytvoření nezbytných podmínek pro dobré a zdravé životní prostředí a řešení pracovních příležitostí občanů.

 
Horušany
Dnešní část obce Horušany vznikla spojením dvou bývalých osad Petrovice a Horušany. Obě osady mají velice dlouhou historii - počátky osídlení této oblasti spadají až do doby střední a mladší doby bronzové. První písemné záznamy o osadě Petrovice pocházejí z roku 1245 ze smluvní listiny města Přeštice a z roku 1250, kdy zde sídlil zeman Bohuslav z Petrovic. Horušany jsou poprvé zmiňovány v roce 1379. V obou osadách se v průběhu let vystřídala řada majitelů, např. v roce 1406 Horušany získal vladyka Protivec z Mutěnína a Hostouně…
Období husitských válek přineslo osadám zkázu. V této době obě osady prakticky zanikly, zbytky původních staveb později (kolem přelomu 18. a 19. století) poskytly základ obnoveným osadám, položeným při silnici Přeštice - Merklín. V druhé polovině 19. století byla v Horušanech postavena kaple Jména Panny Marie.
Přelom 19. a 20. století byl v osadách (stejně jako všude jinde) ve znamení rozvoje a spokojeného života. Ten však ukončil příchod první světové války. Její průběh se v osadách nijak výrazně nelišil od průběhu v Soběkurech, lidé zde také strádali, báli se o své syny, manžely a otce odvedené na frontu, a toužebně vyhlíželi konec války. Konečně se jej dočkali v roce 1918. K roku 1920 Horušany čítaly 29 domů a 161 obyvatel. V meziválečných letech celá země zažívala další období rozvoje, i to však skončilo - důvodem tentokrát byla hospodářská krize třicátých let. Následovala další rána - vpád nacistických vojsk a vypuknutí druhé světové války. Také ta zde probíhala obdobně jako v Soběkurech, mír lidem přinesl až příchod americké armády v květnu roku 1945.
Po skončení války se obě osady dohodly na vytvoření samostatné obce Horušany. Osada Horušany před sloučením patřila ke katastrální obci Roupov, osada Petrovice pak náležela ke katastrální obci Soběkury. Přípravná jednání probíhala celou řadu let, k vytvoření samostatné obce tak došlo až rozhodnutím tehdejšího KNV ze dne 16. 2. 1953. V roce 1961 pak došlo ke sloučení Horušan s obcí Soběkury.
V období po druhé světové válce byla v Horušanech postavena budova obecního úřadu, hasičská zbrojnice, také zde byla vybudována kanalizace, vodovod a nová prodejna potravin. Po roce 1970 v obci proběhla početná výstavba rodinných domků v novém stavebním obvodu. K roku 1992 žilo v Horušanech na 225 obyvatel. V současnosti probíhá výstavba telefonní sítě pro celou obec.

• Kaple Povýšení svatého Kříže na návsi
• Pamětní kámen Jakuba Rady v lese Kvíčová
• Smírčí kámen